Junkers Ju-88G-10 byl počátkem roku 1945 vyroben pouze v několika exemplářích. Konstrukčně vycházel z Ju-88G-6, měl však o 2,23 m prodloužený trup z důvodu instalace dalších palivových nádrží, neboť byl stroj původně zamýšlen jako noční stíhač s velmi dlouhým doletem. Vyrobené exempláře byly s blížícím se koncem války zařazeny do programu Mistel , kde měly sloužit jako letounové pumy naváděné na cíl pomocí Fw-190A-8. Zkompletováno bylo několik kombinací ve cvičné verzi Mistel S3C.
Stavebnice Junkersu Ju-88G-10 firmy KORA je v měřítku 1:72. Je vyrobena z polyuretanu a její odlévané díly jsou doplněny o další díly z bílého kovu. V kitu nechybí ani fotolepty a obtiskový aršík.
Krabička je z měkkého kartonu s kresbou Mistelu S3C pana Halamíčka. Pod víčkem je vložena výztuha z tvrdého kartonu, která chrání díly proti poškození. Kresba je provedena podle fotografie autentického stroje, má ale dva háčky. Kříže na horním křídle jsou vyznačeny jen bílými kouty, přičemž na fotografii to vypadá, že byly ve tvaru černého bíle lemovaného trámového kříže (tak jsou provedeny i v obtiscích). Podstatnější nesrovnalostí je sériové číslo Ju-88G-10: na kresbě je to 450066, v obtisku 460066 a s písmeny W.Nr. před ním. Z dobových snímků je však zřejmé, že číslo má být 460066 bez písmen W.Nr.
Stavební návod má 4 stránky, je vcelku přehledný, díly jsou očíslovány. Není v něm popsána historie typu a psané informace se týkají pouze upozornění jak zacházet se stavebními díly a čím je lepit. Návod obsahuje i boční a čelní pohled pro usazení Focke Wulfa, který však stavebnice neobsahuje. Doporučeným kitem je Fw-190A-8 od Revellu či Hasegawy. Kamuflážní schéma je dostatečně přehledné, neobsahuje však kamufláž pro Fw-190. Tvar barevných polí „fokouše“ problémem nebude, můžeme použít třeba schéma č.1 ze strany 58 publikace na Fw-190F,G od JaPo. Polemika však může nastat u barev použitých na horních plochách. Na krabičce je ale rozeznatelná zelená barva, takže velkou chybu neuděláme, když se rozhodneme obligátní RLM 74 nahradit odstínem RLM 83 v kombinaci s RLM 75 a spodek vyvést v barvě RLM 76. V návodu není popsán odstín barvy vrtulových kuželů a vrtulí Junkerse (já bych sázel na RLM 70) a ani zbarvení interiéru osádky. K jeho nátěru použijeme RLM 66 stejně jako pro disky kol. Podvozkové šachty, nohy a vzpěry, o jejichž barvě se návod také nezmiňuje, by mohly mít nátěr RLM 02.
Odlévané stavební díly nalezneme zavařené v igelitových sáčcích, kde jich je 36. Trup je odlit ze dvou částí. V kabině osádky jsou naznačeny boční panely i kabeláž. Křídlo a díly stabilizátoru jsou odlity vcelku a na trup se lepí natupo. Paneláž je provedena jemně v negativu, na křídle nejsou ale panely vždy identické. Na křidélkách nejsou vyznačeny vyvažovací plošky a vhodné bude lépe znázornit jejich oddělení od křídla. Na trupu jsou některé z linek paneláže mírně přetaženy. Těla motorů Jumo 213 a jejich přední části jsou odlity vcelku stejně jako přechody na spodním křídle ukrývající podvozek. Motory a přechody jsou tvarově provedeny ve srovnání s většinou stříkaných kitů Ju-88 správně, neboť jsou širší. Snad jen kitařský dědeček FROG je měl také správně. Stavebnici se nevyhnul módní trend „á la Hasegawa“ - listy vrtule jsou odlity samostatně. Kola podvozku mají znázorněno prosednutí i dezén, pěkné jsou i jejich vnější disky. Výlisky jsou prosty propadlin či bublinek, pouze na náběžné hraně křídla se po odstranění technologického nálitku objeví několik dírek, které bude třeba přetmelit a přebrousit.
Rozměry modelu – na milimetrech (či dokonce desetinách) nebazíruji, neboť se rozměry skutečného letounu hlavně co do délky podle různých pramenů liší. Myslím si, že model svou předlohu vystihuje věrohodně. Kdo má tvrzení odlišné nechť mi skutečnou „gé desítku“ ukáže. Pochybuji však, že ji má někdo schovanou doma ve stodole…
Kovové
leptané díly obsahují 101 kousků. Jedná se o univerzální
planžetu, neboť některé díly u verze G-10 nepoužijeme. Víc než
je třeba je i titěrných antén a páček, což je dobrá prevence
při ztrátě těch, které občas nenávratně mizí v černé
díře pod našimi pracovními stolky.
Vyšetříme i pár upínacích pásů a dva páry pedálů
nožního řízení. Zbude také několik plíšků obdélníkového
tvaru vystupujících z obrysu křidélka (označeny číslem
70), které mají asi imitovat chybějící trimy. Stavebnice obsahuje 3 (či
spíše 4) páry plíšků různých délek - na planžetě jsou
totiž vedle dílu č.71 další dva číslem neoznačené, které
tvarem asi patří k dílům č. 70. Z návodu přesně
nevyplývá jaké použít, proto je v něm otazník. Z dílů č.65 použijeme pouze jeden pár (ve tvaru
kruhu). Druhý mající tvar hvězdice je určen pro motory BMW, kterými
byly vybaveny jiné verze Ju-88.
Průhledné díly jsou
vakuově tvářené a obsahují překryt kabiny, kryt otočné
antény EZ 6, kryt přistávacího světlometu a jakousi kupoli, jejíž
očíslování ani umístění
není v návodu vyznačeno.
Odlitků z bílého kovu je 8 – podvozkové nohy a ostruha, sloupek řízení, kulomet a hlavní vzpěry pro řídící letoun v kombinaci Mistel. Před použitím je budeme muset zbavit otřepů vzniklých litím a vyhladit.
Obtisky pocházejí z dílny Extratechu a po aplikaci jsou poněkud tuhé a nekopírují dobře negativní linky paneláže. Před jejich aplikací bude jistější místo nejprve nastříkat lesklým lakem a okolí obtisku zbavit průhledného krycího filmu. Nezabije nás snad ani několik minut navíc při rozstříhání křížů na jednotlivé „kouty“. Pokud je budeme lepit samostatně, bude snad výsledný efekt dokonalý.
Doplňky
tvoří dvě palubní desky s přístroji natištěné na
papíře (použijeme jen tu menší) a dva měděné drátky, z nichž
jeden slouží jako zadní podpěra pro Fw-190 a druhý (díl č.33)
imituje lanko, kterým osádka Junkersu ovládala v případě
nouze činnost mechanizmu nafukování záchranného člunu umístěného
v zadní části trupu.
Stavbu
doporučuji zahájit vlepením zadní přepážky kabiny (pozor na
geometrii!) a slepením trupu. Oba díly k sobě nejprve přiložte
nasucho, za kabinou je stáhněte
gumičkou a po vyrovnání do roviny spáru zalijte sekundovým lepidlem. Při
této činnosti zjistíte, že poloviny trupu k sobě místy nesedí
a proto budete muset spoj po celé délce (nahoře i dole) přetmelit.
Po řádném zaschnutí začněte spoj brousit zlehka smirkem, raději
o zrnitosti kolem 200. Zbrousíte sice část paneláže a krytky, které
jsou na horní části trupu, ale trup
bude rovný. Spoj přebrušte jemnějším smirkem, vyleštěte a
obnovte paneláž. Kdo ještě
nemá modelářskou pilku, rydlo a rycí šablony hybaj pro ně! Podlahu
kabiny vlepte v rozporu s návodem až nyní a doplňte její
vybavení. Dosáhnete tak jistotu, že ji do trupu usadíte vodorovně. Nepříjemné
překvapení vám přinese i zkusmé usazení křídla k trupu
- profil kořene křídla je menší než předlisovaný profil na
trupu. Křídlo se snažte napasovat tak, aby přechod co nejlépe lícoval
v jeho horní části. Celý spoj zalijte „prstolepem“, přetmelte
a přebrušte. Před usazením
motorů ke křídlu se musí patřičné díly opracovat velice
přesně, jinak nebudou čelní prstence motorů lícovat s jejich
těly a ta nebudou ani pasovat ke křídlům. Zde bude nutné zase
tmelit a brousit stejně tak jako při usazování kabiny, protože její
zadní část na trup nenavazuje přesně. Při usazování Fw-190
bude třeba upravit délku nosných vzpěr a jejich styčné plochy
obrousit do správného úhlu tak, aby sedly na křídlo a trup Ju-88.
Závěrem
- jde o nadstandardně vybavený kit, což se v jeho
kategorii odráží i ve vyšší ceně. Podle mého soudu si model u nás
pořídí asi jen pár zarytých „luftwaffáků“ nebo těch, kteří
touží mít ve sbírce nějakého „exota“, kterým Mistel S3C určitě
je. Protože jsem si skalpelem zatím žádnou bodnořeznou ránu nezpůsobil,
určitě nebude posledním „odlévákem“, který jsem kdy zařadil
do sbírky.
Použité materiály
B. Filley, Junkers Ju-88 In Action part 2, Squadron
Signal Publications, 1991
M. Murawski, Letadla Luftwaffe část 2, Intermodel,
1997
H.P. Dabrowski, Mistel, Schiffer Publishing, 1994 (zde však pozor, neboť na straně 38 se v popiskách ke snímkům a pérovce objevuje chybný údaj (místo Ju-88H-2 má být správně Ju-88G-10)
V muzeu v Hendonu podvozek Junkersu Ju-88G-6 fotografoval Jarda Galler