A pak už to byl samozřejmě geniální Kája Saudek, který mne ovlivnil asi ze všech nejvíc. Byl jsem fascinován ukázkou z Muriel & andělé, kterou otiskl Mladý svět v 69.roce, a pak taky
všemi těmi Pepíky Hipíky a dalšími Saudkovými komixy ze 60.let. V první polovině sedmdesátých let jsem se pak těšil každý týden na nové číslo Mladého světa, které jsem kupoval kvůli Saudkovu Lips Tullianovi.
Do prvního komixu jsem se pustil, jestli se nepletu, ve svých 9 letech. Bylo to podle Troskovy knihy Zápas s nebem. Kreslil jsem to propisovací tužkou a zpočátku i vybarvoval pastelkami do obyčejného vytrhávacího bloku. Pak mě to přestalo bavit a tak jsem toho nechal a pustil se (v 71.roce) pro změnu zase do Verneova Vynálezu zkázy (tentokrát už tuší a vodovými barvami na tvrdý papír). Když mě to opět přestalo bavit, začal jsem komix podle japonského filmu Gamera kontra Gaos. Tam už jsem byl opravdu silně ovlivněn Saudkem a jeho různými vtípky. Tak to šlo u mě pořád - něco jsem si přečetl nebo viděl v kině či televizi, co se mi líbilo a hned jsem o tom chtěl kreslit komix. (Tak jsem například rozkreslil asi na dvě stránky Randalla a Hopkirka - podle anglického detektivního duchařského tv seriálu).
Pak jsem v nějakém časopise uviděl článek o světovém komixu i s obrázkama a zvlášť mě zaujal ten, kde Batman bojoval s obřím robotem (ničícím zřejmě město). Nevěděl jsem o Batmanovi vůbec nic, ale hned jsem si na základě tohoto obrázku začal vymýšlet a kreslit jednoduchoučký a dost praštěný komix s názvem Batman kontra Rober - byla to vlastně taková groteska a po ní následovala ještě jedna krátká a ještě uhozenější - Batman kontra Satanman. Taktéž jsem později rozkreslil Dům o tisíci patrech podle Weissovy knihy.
A pak (na konci základní školy- v 73.roce)jsem začal konečně kreslit své "životní dílo", dosud nejdelší komix, co jsem kdy dělal- Tarzanův syn. Měl 96 stran. Kreslil jsem ho v čím dál delších intervalech a pauzách až do r. 1979. U tohohle komixu, který jsem si pak nechal svázat, jsem zvlášť pyšnej na pochvalný text, který mi tam Kája Saudek vepsal tužkou někdy na začátku 80.let.
Později (v 91-92.roce) jsem celý komix znovu překreslil pro tehdejší Kometu. Došlo ale nakonec pouze k otištění reklamy na jeho samostatné vydání (ve dvou sešitech) v jednom z posledních čísel Komety a dvě jeho strany byly vystaveny na komixové výstavě v Praze, kde byly prezentovány spolu s ostatními komixy od jiných autorů, jako to, co Kometa chystá k vydání.
Pro Kometu jsem kreslil i další kratší komixy - Proroctví staré Metuny podle Batličkovy povídky, Kletba, Zahřmění (Bradburry) a fantasy příběh Zlomený meč. Kometa ovšem mezitím zanikla a to byl konec i mé komixové "kariéry".
Později potom (od listopadu 1993) začaly některé tyto komixy vycházet (v černobílé verzi a ve zmenšeném A5 formátu) v olomouckých Hanáckých novinách. Napřed to bylo Zahřmění a pak následoval Tarzanův syn - z něj však bylo otištěno pouze prvních 24 stran. A po čtyřměsíční pauze vyšel ještě Zlomený meč. Komix Zlomený meč byl také vystaven v r. 2000 v Olomouci na výstavě Pohádkový svět komixu.
Nejvíc mě určitě ovlivnil v kresbě Kája Saudek - hlavně v začátcích. Na počátku 90.let jsem pak začal objevovat další autory, kteří mě taky určitým způsobem inspirovali- např. Grzegorze Rosińskeho ( jeho a VanHammeho Thorgal se dal v Praze koupit v polské verzi a zvláště pak jejich Szninkiel mě přišel naprosto fantastickej), Enki von Bilala, Moebia a spoustu dalších, které si dnes už ani nepamatuji. Myslím si, že mě v kresbě také hodně ovlivnil P.E. Serpieri se svou Druunou.
květen 2001