ČERTOVY SKÁLY U ČERNOLIC

Jan Novotný

Čertovy skály se nacházejí přibližně 20 km na JJZ od Prahy při SV okraji obce Černolice, pod J svahem poslední části hřebene Brd. Jsou snadno dostupné ze železničních stanic ve Všenorech a v Dobřichovicích na trati Praha-Plzeň (171).

Přístup :

a) ze Všenor. Ze stanice žlutě značenou cestou obcí a za ní lesem. V ohybu cesty značka odbočuje vpravo do úvozu. Pokračujeme stále nezna­čenou cestou až na lesní silničku. Po ní doleva na okraj lesa. Odtud stoupající cestou doprava až do vysokého lesa, zde pěšinou na louku, k prvním sta­vením a pod skály (40 min.);

b) z Dobřichovic. Z nádraží doprava a hned první ulicí doleva vzhůru obcí přes další ulici až na okraj lesa. Stále stoupající lesní pěšinou přes silničku na vrchol hřebene. Bud' přes obec, nebo po červené značce (jde po hřebe­ni) doleva ke skalám (40 min.),

Vlastním dopravním prostředkem: z Prahy po dálnici na Strakonice k obci Řitka. Přes obec do Černolic, popř. až přímo pod skály.

Čertovy skály náležejí geologicky do skupiny tvrdých tzv. drábovských křemenců spodně silurského původu. Probíhají od JZ k SV, netvoří souvislý hřeben, ale několik na sebe na­vazujících skalních útvarů oddělených žlaby spadajícími k J a JV. K JV spadají skály kolmými a místy převislými stěnami, v nejvyšších bodech vysokými přes 20 m. K SZ jsou stěny nízké a spadají na podélný terénní val.

Z horolezeckého hlediska poskytují Čertovy skály výstupy většinou v pevné skále a jejich rozmanitá členitost umožňuje nácvik téměř všech způsobů horolezecké techniky. Obtížnější výstupy jsou zajištěny fixními skobami a kruhy. Jako cvičné skály vyhledávali Čertovy skály už průkopníci pražského ho­rolezectví na počátku našeho století (první zpráva z r. 1904), intenzívněji po první světové válce. Také dnes náležejí k nej­navštěvovanějším horolezeckým terénům v okolí Prahy. Sta­novat lze přímo pod skalami v březovém hájku, voda je v sou­sedící chatové kolonii.

Čertovy skály se dělí na pět skalních útvarů, které stejně jako výstupy popisujeme zleva doprav?. První skalní útvary Kulička a Malá skála, jinak dohromady zvané též Malá věž, jsou horolezecky bez významu.

A. Dvojitá věž

Tvoří ji dva na sebe navazující skalní útvary. Dolní skála je obrácena členitými stěnami výlučně k JV. Přibližně v polo­vině z ní vybíhá kolmo výrazná skalní kulisa (deska). Vpravo od kulisy je stěna přerušena komínem. Nad ním začíná Horní skála spadající stěnami k JV a V. Její úpatí tvoří stupňovité žlaby.

DOLNÍ SKÁLA

1. Štekrův převis. Výstup v 1. okraji stěny. Pod přev. zářez mezi dvěma skalními deskami a jím na vrchol. - V

2. Opomenutá. Asi 4 m vpr. od předcházející cesty šikmo dopr. pod přev. stupeň (skoba). Odtud bud' vl. na balkónek a lámavou stěnkou na vrchol, nebo dopr. na hranu a po ní na vrchol. - IV.

3. Honzovy převisy. Nástup do stěnky vl. od vybíhající skalní kulisy. Poněkud vl. přes olámaný nízký převis na úzkou šikmou plošinku (v ní kruh). Odtud:

a)      Přímo přes další ostrý převis a po 1. hraně na vrchol. - IV.

b)      Dol. po strmé krátké lávce a stěnkou vpr. na vrchol. - III.

4. Velké chyty. 4 varianty výstupu po skalní kulise vy­bíhající kolmo ze stěny:

a)      JV hrana. Přímo po hraně kulisy přes převis na plo­šinu (kruh) a dále po hraně přes další převis na vrchol - VI.

b)       Normálka. Po okraji 1. strany kulisy s dobrými chyty snadno na plošinu ke kruhu, překrok do stěny vl., přes nízký přev. stupeň a stěnkou na vrchol. – III

c)       JZ koutem. Koutem vl. na plošinku a jako u b) na vrchol. - III.

d)       JV koutem. Nástup pod komínem vpr. od kulisy, po 2 m travers dol. do kouta a jím t. na plošinu. Jako u b) na vrchol. - IV.

5. Komín. Komínem vpr. od skalní kulisy v horní části kolem vklí­něného balvanu na vrchol. - II.

6. Vzdechy. Výstup stěnou vpr. od komína. Přes vytla­čující stěnku na poličku a další stěnkou ke kruhu. Odtud buď přímo podél spáry, nebo po skalách vpr. na vrchol. ­IV.

HORNÍ SKÁLA

7. Traverzník. Z plošiny nad komínem vodorovným traversem po přerušovaných lištách dopr. (skoba). Z poslední lišty přímo vzhůru spár­kou, koutem a stěnkou dopr. na vrchol. - II.

8. Bříško. Ze žlabu na úpatí JV stěny do přev. spáry (sko­ba) a tou na lištu (skoba). Vodorovným traversem dopr. a přes přev. stěnku (skoba) na plošinku pod vrcholovým pře­visem. Bud' přímo přev. spárou, nebe lehčeji skalkami vpr. na vrchol. - VI,

* 9. Taštička. Výstup JV hranou. Poněkud šikmo přes plochý balvan s dobrým chytem - „taštičkou" - na hranu (2 skoby). Nejprve poněkud dopr., pak přímo vzhůru pod přev. bříško. Bud' přímo přes převis, nebo vl. od něho a po hraně na vrchol. - VI A0.

10. Schodiště. Výstup V stěnou. Z horní části žlabu spadajícího z te­rénního valu nejprve kolmější, později ustupující stěnou po stupních (spíše blíže pr. hrany) k vrcholu. - II.

B. Střední věž

Rozložitý skalní útvar vpr. od Dvojité věže. Spadá k JV širokou, hojně členitou, kolmou a místy přev. stěnou, dosa­hující výšky až přes 20 m. Touto stěnou vedou hlavní výstupy. SZ stěna s úpatím na vrcholu podélného terénního valu je níz­ká, ale kolmá.

JV STĚNA

11. Panikář. Mělkou spárou v 1. části stěny pod malý pře­vis (vpr. skoba) a přes něj do hnízda (skoba). Odtud:

a) Přímo přes přev. balvan vzpíráním na plošinku, kon­tem do zářezu a z něho na vrchol. - III.

            b) Kolem přev. balvanu dol. po římse, dále dopr. na plo­šinku nad balvanem a jako u předcházející varianty na vrchol. - III.

12. Plotny. Nástup asi 2 m od předcházející cesty pod třemi pásy hladkých šikmých ploten. Přímo přes nejnižší z nich a první převis na střední plotnu (skoba) a traversem dopr. ke kruhu. Vysokým krokem na třetí plotnu (skoba), z ní do kolmé stěny a tou pod vrcholový blok (kruh), přes který na vrchol. - V.

13. Jižní rys. Výraznou trhlinou ve středu stěny (skoba) na balkónek (kruh). Šikmo dopr. vzhůru členitou skálou ke krátkému koutu a jím na vrchol. - III,

* 14. Tři převisy. Výstup v pr. části stěny. Přes dvě la­vice pod přev. stěnkou a tou přímo vzhůru na balkónek nad prvním převisem (skoba). Odtud vl. na příkrou hladkou plot­nu a koutem vpr. kolem přev. výběžku na další balkón (2 sko­by). Vysokým krokem přes poslední převis, vodorovným tra­versem dopr. kolem vystupujícího kamene (tzv. Příčný kámen, za ním skoba) a kolmým koutem na vrchol ! - V.

* 15. Velký převis. Nad předskalím po pr. okraji stěny tvoří skála vysoký kout, který přechází v převis. Koutem k balkónku vystupujícímu ze stěny vpr. Přechod do stěny vl. (skoba), stále šikmo dol. vzhůru na hranu a po ní k. t. až k plotně přímo nad převisem k vystupujícímu balvanu (vpr. skoba). Jako u předcházející cesty na vrchol. Nedostatečně jištěno, staré skoby byly odstraněny! - VI.

16. Hiršovka. Travers pr. částí stěny. Trhlinou Jižního rysu na první plotnu vpr., vodorovným traversem kolem hrotu k zářezu a jím na balkónek. Traversem stále dopr. pod převis (skoba), kolem hrany na lávku za rohem (skoba) a stěn­kou na balkónek v pr. stěně kouta nad předskalím. Odtud: a) Vytlačujícím traversem dopr. za hranu do V stěnky a po skalních stupních na plošinu pod vrcholovou stěnkou. b) Z balkónku poněkud vl. a přímo přes převis na plošinu pod vrcholem ve V části stěny. Z plošiny přímo stěnkou nebo její pr. hranou na vrchol. ­IV-V.

17. Maturita. Nástup z plošiny na předskalí pod převisem v pr. části stěny. Zářezem na balkónek a jako u předcházející cesty na vrchol. - V.

18. Velký travers. Panikářem (č. 11) do hnízda (skoba). Travers dopr. kolem vytlačujícího bloku (skoba), po úzké lavici v nejvyšší třetině ploten stále dopr. a sestupem k balkónku Jižního rysu (kruh). Odtud dopr. nad poslední ze Tří převisů (č. 14) a jako u této cesty na vrchol. - V.

SZ STĚNA

19. Šikmá spára. Spárou probíhající dopr. asi uprostřed stěny na její konec, vzhůru na nevýraznou poličku a krátkou kolmou stěnkou na vr­chol. -- IV.

20. Severní převis. Nástup asi 4 m vpr. od předcházející cesty pod převislým schodem přerušeným zářezem v podobě „V". Stěnkou do zá­řezu (skoba) na nevýraznou poličku a krátkou stěnkou na vrchol. - IV.

C. Severovýchodní věž

Poslední rozložitý skalní útvar Čertových skal. Spadá k JV vysokou a kolmou skalní stěnou přeťatou přibližně nad polo­vinou podélnou římsou. SZ stěna věže je nízká, její úpatí tvoří podélný terénní val. V stranu věže pak tvoří kolmá, zčásti přev. a jemně členěná stěna.

JV STĚNA

21. Černý důl. Z nízkého předskalí v I. části stěny do hluboké spáry (vpr. skoba) a tou až na konec. Odtud:

a) Nejprve dopr. krátkou stěnkou a poté vodorovným tra­versem dol. do hnízda pod převisem (skoba).

b) Stěrkou poněkud vl. (skoba) v. t. do hnízda pod pře­visem (skoba). Z hnízda přímo přes převis spárou (smyčka) na podvrcholovou lavici (skoba) a přes nízkou stěrku na vrchol. - IV-V.

22. Generálka. Z nízkého předskalí v 1. části stěny po šikmé lávce dopr. na její konec a přes stěrku na 1. okraj širší podélné římsy. Nebo vpr. od předskalí přes odštípnutý blok se zářezem v podobě „V" a přes nízký převis (vpr. skoba) na lávku a stěrkou vpr. na okraj římsy. Po římse vodorovným traversem stále dopr., uprostřed sestup na dolní lávku a tou až na konec. Spárkou kolem skalního zobce vzhůru na plošinu a z ní na vrchol. - II-III.

23. Horní travers. Nástup kolem hrany vl. od horní vésti Černého dolu. Travers dopr. do skalního hnízda pod převisem (skoba). Po lavici dopr. na její konec a sestup na okraj podélné římsy v Generálce. Jako u předcházející cesty traversem stále dopr, a spárkou kolem zobce na vrchol. - III.

24. Travers pod Generálkou. Z odštěpeného bloku se zářezem v po­době „V" (nástup na Generálku) stěrkou mírně dopr. pod její přev. část (skoba). Travers dopr. za oblý roh do mělkého vhloubení (skoba). Odtud

a) Přímo vzhůru přes malý převis (kruh) a dva stupně na konec dolní lávky v Generálce a z ní na vrchol.

b) Pod převisem traversem stále dopr. po spárku, podél ní na lávku, z té traversem dopr. k V hraně skály a po ní na vrchol. - IV.

25. Suchá břízka. Nástup v pr. části stěny blíže středu. Převislou stěn­kou do spárky a podél ní na lavici. Odtud:

a)      Šikmo dol. na konec lavice v Generálce a touto cestou na vrchol.

b)      Jako u předcházející cesty (varianta b) dopr. k V hraně skály a po ní na vrchol. - V dolní části V.

26. Otovka. Travers v pr. spodní části JV stěny. Na šik­mou lávku, po této dopr. vzhůru (skoba) a posléze téměř vodorovným traversem dopr. přes 3 skoby. Od poslední z nich:

a) Asi 2 m přímo vzhůru, pak šikmo dopr. (skoba) na lávku u V hrany.

b) Asi 1 m níže, pak travers dopr. pod převis a po jeho pr. straně (skoba) na lávku u V hrany (skoba). Kolem hrany ke spáře a tou na podvrcholovou plošinu. - V.

27. Zbojnická. Nejprve přev. stěnkou na 1. okraji stěny a dále pod převis (kruh). Po jeho 1. straně vzhůru na polici (na ní skoba) přes přev. a lámavou stěnku na plošinku a už po ustupující skále na podvrcholovou plošinu. - VI.

28. Kazatelna. Nástup v JV hraně věže. Přes převis (kruh) na kazatelnu pod dalším převisem (skoba). Do stěny vl. a spárou jako u Otovky (č. 26) na podvrcholovou plošinu. ­IV.

V STĚNA

29. Foxova cesta. Nástup v přev. JV hraně věže. Mírně dopr. vzhůru přes přev., málo členitou stěnku k vo3orovnému zářezu a od něho přev. hladkou stěnou na podvrcholovou plošinu. - VI.

30. Bundalka. Nástup ve středu V stěny. Přes 2 úzké police a po málo členité, mírně přev. stěně (skoba) na podvrcholovou plošinu. - VI.

SZ STĚNA

31. Čertova stěnka. Nástup asi 1 m od 1. hrany. Středem kolmé, málo členité stěnky na podvrcholovou plošinu. - III.

32. Čertova zahrádka. Nástup do výdutiny pod převisem v 1. části

stěny. Pod převis (kruh), pak dol. pod jeho výběžek. Přes ten vysokým krokem a vzporem, pak po stupních na podvrcholovou plošinu. - IV. 33. Čertův převis. Přímo přes převis nad výdutinou v 1. části stěny (kruh) vzpíráním n. t. do ustupující stěnky a tou na vrchol. - VI.