Jak možná někteří z vás zaslechli, tak 11.10. se konalo každoroční splutí Vavřineckého potoka. Po příjezdu na start se projevila oblíbenost tohoto potoka, když byla silnice zaplněna z obou směrů.U výkladu trati jsme mohli shlédnout prezentaci firem Železný a Švejda.
Celý týden před odjezdem mě bratránci strašili, protože jsem Vavřinec jel poprvé. Ale ze zkušeností z předchozích vod jsem si z toho moc nedělal. Když jsme se v autobusu převlékali, tak se mě pokusili vystrašit naposledy. Ale já se nedal. Hned po startu nás čekala 1. lávka. Zvládl jsem ji s přehledem. Poté následoval lehký slalom mezi stromy a pohoupání na vlnách. Zanedlouho přišlo první brankoviště, kde se mi podařilo chytit první, ale taky jediný ťuk. „SAKRA !“ A pak to následovalo brankoviště za brankovištěm. Když jsme závod dojeli. Tak jsem se zeptal, čeho jsem se měl bát. Nejvíce prý Čuňova, To bylo s prstem v nose a pak Pálav. Ty jsme potkali za celou dobu jen dvě. Asi jsme měli štěstí. Jediné mé zaváhání bylo na jezu s navigací na šupnu, kterou jsem přehlídl a skočil jsem rovnou do branky mám pocit,že do branky s číslem 23. Ale zajímavé na tom je, že při druhé jízdě byla navigace už na jezu kudy jsem skočil a ne před šupnou. No a při vylézání V cíli mi Radek „kamarádsky“ přehodil loď a já byl v ní bez šprajdy s nohama ven a přistál jsem krásně v bahně a to jsem se celou jízdu nezvrhl. „Fakt Dík!“ Dále jsme se vybáli pohledem na kaskádu a pelášili jsme si to pro chleba se sádlem s cibulí a čaj. Před vyloděním nás čekalo malinké překvapení v podobě padlého stromu. Ty silnější ho podjeli a ti slabší (bratranec Honza) si dali cvičného eskymáka při couvání. “HA, HA, …“ Následovalo posilnění v podobě chleba se sádlem a čaje (opět) a už jsme si to mastili na start sjet si potok znovu alespoň do půlky. Po odražení na začátku potoka následovali tradiční blbinky v potoku jako chytání se do vracáků, provádění odklonů, lopingů a v některých případech i bláznivé eskymáky. (A to vše ve vodě studené jako led.) Ale největší lákadlo byl malý Playspot pár metrů nad Čuňovem a hned za ním hluboký vracák. To jsme se zas vycachtali. Dále druhý seskok z jezu a už jsme si to metli k našemu cíli. Po cestě se nám ještě podařilo vylovit pádlo a lodˇ jedněm plaváčkům, kteří byli až v moc dobré náladě. (Typoval bych to, že měli momentálně krevní skupinu RUM.) Potěšilo mě to, neboť to byla moje první vylovená lodˇ. Po dojetí se naši vodáci odebrali do vsi a já s bratránky jsme se vrátili do Rakovníka kvůli tanečním.
No a tím moje zážitky z Vavřince skončily.Ale myslím, že je to voda na, kterou se budu příští rok těšit. I když na Teplou se možná těším úplně stejně.

Ahoj Houba