Po delší odmlce jsme se opět vydali na seriál závodů KRK ČPV. Tentokrát na řeku Otavu. Já osobně jsem jel na Otavu podruhé ale z Čeňkovi pily to byl můj osobní prvosjezd.

V Sobotu 24.4. jsme se znovu sešli u loděnice, naložily jsme bagáž,lodě a mohli jsme vyrazit do Šumavských lesů.Cestou panovala příjemná atmosféra a to i díky Levasovi, který zpestřil cestu vynikající hrou na akordeon. Po příjezdu na start nás čekalo milé překvapení v podobě stavu hladiny vody. Brankoviště byly jednoduché a přehledné. Ale i přes to se mi podařilo uhnat si 3 neprojeté branky. Našli se i tací co po několika letech nedobrovolně opustily loď. (pozn. aut. atom je hravější než kaskáda ). V cíly nás čekal párek a teplej čaj. Byla to skvělá odměna za hodinu v té studené vodě.

Druhá jízda už byla o něco lepší. Přestali jsme se tolik bát a začali jsme blbnout ve vlnách, nacvičovat Cartwheely a jiné prvky. Při každém eskymování však tuhla krev v žilách. Voda co má 4 stupně není zrovna nejvhodnější na koupání. Dojeli jsme do kempu, rychle ze sebe shodily studené oblečení a hurá do horké sprchy. Potom hodinový odpočinek, svačinka a zdravá procházka do Rejštejna a na pivo. Večer se slavilo v hlavní budově tábora, kde kromě harmoniky hrála i kytara a nekteří se pokoušeli o něco čemu se jen těžko dá říkat zpěv.

Druhý den nás přivítalo nevlídné počasí, které mě přesvědčilo dnešní jízdu vypustit. Jeli jsme se proto s Honzou podívat ke startu abychom se podívali o kolik klesla voda. Šla dolu o 30 cm. Po příjezdu do tábora mohl Luďa Egert ukázat své hasičské schopnosti při vyprošťování zapadlého autobusu Kladeňáků. Potom jsme naložily věci a zbylé lodě a vyrazily pomalu k domovu. Cestou jsme nabrali ty, kteří pokračovali po vodě a ještě u Klatov jsme se stavily na menší posilnění ve zdejším motorestu. Pak už nám nezbylo nic jiného než se s Otavou zase na rok rozloučit.

Ahoj Houba