Lomničák
Je sobotní rano ptáčkové zpívají, sluníčko se směje na celý svět, jen u potoka se drží mlha bílá jako mléko. U budovy sokolovny je možné rozeznat několik postav a jeden pár aut. Halasí, baví se, vládne tam dobrá nálada. Okolní svět jako by je v tu dobu nezajímal, plyne jakoby okolo nich. Od Pražské brány přijíždí stříbrná Oktávie s vlekem na lodě. V její kabině je možné rozpoznat tři osoby.
A teď bližší osvětlení. Postavy u sokolovny jsou rakovničtí vodáci. Těší se na vodu. Přišli, protože vyrážejí na Lomnický potok a řeku Teplou. Po příjezdu Oktávie, jejíž posádku tvoří Petr, Andrea a Karel, nastalo hemžení. Nakládá se bagáž do aut, když vtom přijíždí bílá Škodovka, jejíž zřejmě nejlepší léta už pominula, s lodí na střeše a z ní vystupuje Jirka. Je rychle naloženo a všechny auta vyjíždějí před sokolovnu a zamykají se vrata.
Na další pouť se vydávají pouze dvě. Známá Oktávie s posádkou, kterou doplnil ještě Radek a bílý Ford Fiesta s posádkou Pepík, Světla, Jitka a Jirka. Vyrážejí směrem na Stanovickou přehradu.
Po příjezdu na hráz přehrady se potkávají s jinými vodáky, kteří tam čekají až pustí vodu. Nikdo si nechce nechat ujít svezení na "Lomničáku". Na hrázi začíná být živo, vaří se kafe a vládne čilý hovor. Přijíždí i první autobus oddílu "OMAHA Plzeň". Po domluvě s jeho posádkou, mají naši vodáci přislíbeno, že jim auto odvezou na soutok potoka a řeky Teplé do vesnice Březová. Asi kolem půl dvanácté jsou vodáci připraveni vyrazit a voda již půl hodiny teče. Hází si lodě na ramena a vyrážejí po dlouhých schodech přehradní hráze dolů. Dole již hučí potok, jenž vydatně krmí přehrada svou vodou. Výtok z hráze je podlouhlý bazén jehož stěny jsou obroubeny zábradlím. Vodáci nasedají do lodí a spouštějí se po proudu dolů. Jsou i filutové, kteří po dohodě s kamarády nastupují na zábradlí a pak jsou vhozeni do bazénu výtoku.
Cestou po proudu si s vodou hrají, chytají se do "vracáků" za kameny a "surfují" na vlnách. Vtom před nimi hučí jez. Jdou to okouknout. Někdo přenáší, někdo po prohlídce usoudí, že se to dá jet a usedá do lodě. Lodě zdolávají tuto nástrahu. Někteří přenášivší si to pak rozmyslí a vynesou loď opět nad jez. I oni zdolávají překážku s grácií a elegancí sobě vlastní (Že jo, Andreo). Postupujme po proudu s nimi a poznáváme že to nejsou žádná béčka. Všechny překážky jsou zdolány. I ten jez ze kterého měla Andrea takový strach. Všichni vjíždějí na "soutok". Tady vystupují a po dohodě odjíždějí s auty na cvičnou peřej "Hubertus". Po návratu Petra sedají do lodě a zdolávají spoutaný tok řeky Teplé. V Karlových Varech na kolonádě surfují na vlnách, mávají a zdraví všechny čumily, co se jich jen na břeh vešlo. Ještě tři oblíbené jezy u Termálu a už jsou na soutoku s Ohří. Další cesta probíhá klidně a v pohodě. Protože jedou skoro po "voleji", každý volí rychlost, která mu vyhovuje. "Hubertus" je zalitý, voda se tu valí přes hrázky, mezi kterými se valí mohutný proud vody. Řádí tady jako malí a někteří se nechají i zvrhnout.
Ale protože všechno má svůj konec, nakonec vylezou z lodí, převléknou se, nají, navážou lodě, zbalí mokré věci a vyrážejí k domovům s dobrým pocitem a unaveni celodenním pádlováním.

Radek