Rakovničák
V neděli jsme zase jako diví makali na Rakovničáku. J Bylo to smradlavé, špinavé, ale byla to voda. No ono té vody zase tolik nebylo. Hrozně o proti pátku opadla.L No, jeli jsme od loděnice. Když jsme ráno vyndavali lodě z loděnice, tak jen tak mrknu na druhý břeh, a co to nevidím, tam nějací vodáci taky skládali lodě. Chvilku před námi jeli zase nějací rodiče s dětmi na otevřence.
My jsme byli ve složení Jitka, táta, já a Jirka.
No vyrazili jsme. Sluníčko se na nás smálo z každé kapičky rosy a hlavně hřálo. Voda byla studená, že by se tam dalo chladit pivo. Vyrazili jsem od "sokolovny". Hned na začátku Jirka eskymoval, ne že by musel, ale aby se seznámil s vodou. Padl hubou do takového sajrajtu, inu každému co jeho jest.
Naproti plynárně je vyzděný jezík. Skočili jsme si a kdo chtěl zajel si do válečku. Protože nám Jirka už oschnul, tak se tady opět trochu rochnil. Vlastně eskymoval dvakrát.
Pokračovali jsme dál a u čističky (na soutoku Lišanského a Rakovnického potoka) jsem našel rouru. I neváhal jsem a šups na průzkum. Roura byla poněkud úzká a tak jsem nechal pádlo u jejího ústí. Objevil jsem to, že v rouře po několika metrech je tma.
Po průzkumu jsme se rozloučili s městem a hurá do přírody. Potok si to bublá v meandrech a musíme se prodírat vrbičkami, občas nám ztěžují cestu přehrady z klád, větví, klacků a odpadků, kterých je v potoce dost a dost. Některé přehrady hravě zdoláváme prostě tak, že na ně najedeme, ale podařilo se i to, že mi voda strhla záď lodi a už jsem se válel pod klackem. Nic se nestalo, ale byla to výstraha, že i potok má dost síly na to, aby se někdo mohl zranit. No a posledním typem přehrady, námi objeveným, byly vysoké valy, které jsme museli přenášet. Další nástrahou jsou pro vodáka kmeny nízko nad vodou. Podle toho jak to jde se buď přenesou nebo podjedou.
Příroda podél potoka nezlákala jen nás, ale byli zde i jiní vodáci a po břehu sluníčko provázelo turisty nabírající první jarní kilometry. Jeli jsme skoro stejnou rychlosti jako "pěšáci". Odměnou za studenou vodu byl pohled na jarní přírodu a krásy kolem. Po několika hodinách pádlování a prolézání jsme dorazili do Pustovět, kde na nás čekalo auto. To byl cíl naší cesty. Jen počkej potůčku, až bude víc času mi si tě sjedeme až do Roztok.

Radek