Památný kostel svatého Petra a Pavla na Mělníce patří svým založením k nejstarším kostelům v Čechách. František Palacký klade jeho založení spolu se zdejší kapitulou do doby kněžny Emmy (+1006), manželky českého knížete Boleslava II., který byl prvořadou zakladatelskou osobností druhé poloviny 10. století. Roku 973 založil pražské biskupství a klášter benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě, dále spolu s biskupem Vojtěchem benediktýnský klášter 993 a ještě v roce svého úmrtí 999 rovněž benediktínský klášter na Ostrově u Davle.

Je proto velmi pravděpodobné, že také jeho manželka Emma, původem burgundská princezna, chtěla mít u svého nového hradu Mělníka důstojný stánek boží. Tato ambiciózní žena (vzpomeňme její ražby denárů s nápisem ENMA REGINA - CIVITAS MELNIC) byla velkou ctitelkou svatého Václava, a proto dala mantovským biskupem Gumpoldem sepsat k jeho poctě latinskou legendu, kterou vyzdobila iluminátorská škola v klášteře ve Fuldě. Na titulním listu klečí Emma u nohou svatého Václava. Je to vůbec první vyobrazení z české historie. Tato vzácná památka je dnes uchována v klášteře ve Wolfenbüttelu.

Architekt Kamil Hilbert, dospěl při studiu stavby mělnického kostela za jeho restaurace, prováděné v letech 1913 a 1914, ke zjištění, že nejstarší částí stavby je torzo románské věže, stojící v jihozápadním nároží chrámového půdorysu. Z poznatků, které přitom nabyl, položil původ věže do doby kolem roku 1000. Dále vyslovil předpoklad, že toto torzo patří jedné ze dvou věží původní románské trojlodní basiliky. Pro románskou výstavbu kostela svědčí též patka a dřík sloupku, které byly nalezeny při předešlé opravě chrámu v roce 1892. Tato patka se shoduje s šestnácti patkami sloupků v kryptě kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi.

První písemné zmínky o mělnickém kapitulním kostele, tehdy pravděpodobně zasvěceném jen svatému Petru, jsou z doby krále Vratislava I. (1061 -1092). Další zmínku nacházíme k roku 1125, kdy věnoval kronikář Kosmas svou "Kroniku Čechů" mělnickému proboštu Šebířovi (Severo praeposito ecclesiae melnicensi). I to je doklad stáří a významu mělnické kapituly. První přímá zpráva o mělnickém kostele pochází z roku 1172. Praví se v ní, že toho roku vyhořel po zásahu blesku starobylý mělnický kostel. Písemné prameny nám o existenci původního chrámu již asi více nesdělí, a proto nezbývá než spoléhat na archeologický průzkum v kostele i v jeho okolí. První větší průzkum zahájený architektem Kamilem Hilbertem v roce 1913 přerušila I. světová válka a o dalším částečném odkrytí podlahy v roce 1892 jsem se již zmínil. Naději na nové poznatky vývoje této stavby naznačil záchranný archeologický výzkum vedený PhDr. Petrem Medunou v roce 2000 v souvislosti s pokládáním kabelu u velké věže. Závěr této kapitolky může tedy znít: původní mělnický kostel byl románský a pocházel pravděpodobně již z konce 10.století, případně prvních let století následujícího.

Ke gotické přestavbě románského kostela došlo ve 14. století. Svědčí o tom zbytky této výstavby v severní straně nynějšího presbytáře, na které upozornil Kamil Hilbert při restaurování chrámu v roce 1913. Viditelným dokladem této fáze stavebního vývoje kostela je dnešní sakristie, původně kaple Božího Těla, postavená před rokem 1330. Kaple byla tehdy přistavěna ještě k románskému chrámu, s jehož gotickou přestavbou se začalo teprve kolem roku 1380. Tehdy také dostala kaple Božího Těla za probošta Jana z Landštejna (+1389) dnešní podobu. Asi po sto letech následovala další etapa gotické výstavby chrámového trojlodí a velké věže. Tuto stavební fázi vedla huť královského stavitele Johanna Spiesse z Frankfurtu. Účast krále Vladislava II. Jagellonského a města jako donátorů stavby připomenul stavitel na svornících klenby jižní lodi vladislavským W a nejstarším známým výtvarným podáním městského znaku. Hlavní chrámová loď byla původně nižší a dnešní podoby nabyla teprve při třetí, poslední gotické přestavbě kostela na začátku 16. století. Tuto přestavbu vedla huť dalšího královského stavitele, Benedikta Rieda z Pístova. Kostelu vtiskla dnešní podobu zejména vysokým presbytářem, vyzdviženým nad prostornou kryptou, která sloužila od počátku jako kostnice pro městský hřbitov u kostela. Velká, téměř katedrální okna krásně prosvětlují prostor oddělený od hlavní lodi širokým schodištěm. Vzhledem k této poslední gotické přestavbě zde chybí jinak obvyklý triumfální oblouk. Síťová klenba presbytáře je polychromovaná a nese datum 1533, okna mají plamínkové kružby. V hlavní lodi je klenba hvězdovitá.

Nejvýraznější stavební částí viditelnou ze širokého okolí je chrámová věž. Pochází z druhé fáze gotické výstavby. Byla založena roku 1483 a dokončena, jak hlásá letopočet na nejvyšší římse, roku 1488. K letopočtu je připojen kryptogram IOHS CPR D FUTU MOR. ThDr. Antonín Podlaha ho přečetl takto: Johann Spiess z Frankfurtu stavitel. Pod velkým severním oknem se zachoval pískovcový reliéf znaku Českého království. Věž byla původně kryta gotickým jehlanem se čtyřmi menšími jehlany na postranních vížkách. Po velkém požáru kostela 8. července roku 1681 bylo gotické ukončení věže nahrazeno barokní cibulovitou bání krytou šindelem. Tím byl po tomto požáru pokryt místo původních prejz též kostel. V roce 1918 byl vichřicí sražen z věže dva metry vysoký dvojramenný tepaný kříž, který přitom prorazil střechu kostela. Věž zůstala bez kříže až do roku 1937, kdy bylo celé její zastřešení pro špatný stav krovu sneseno, zhotovena jeho přesná kopie a střecha věže potažena měděným plechem. Přitom byl znovu osazen zmíněný kříž jištěný bleskosvodem. Zvony odlité s velkou pravděpodobností pražským zvonařem Egidiem - Jílkem se při požárů kostela roku 1681 roztavily. Teprve roku 1690 byly do věže vyzdviženy tři nové zvony z dílny mladoboleslavského zvonaře Jeana Pricqueye (rodem Francouze z Lotrinska). Dva z nich vyzvánějí dodnes, třetí byl zrekvirován za první světové války. Roku 1937 pořídil za něj náhradou nový zvon zasvěcený svaté Ludmile P. Václav Koníček, profesor reálného gymnázia ve výslužbě, správce kostela sv. Ludmily na Mělníce. Zvon vyrobila firma Herold z Chomutova. Ten byl opět zabaven pro válečné účely v roce 1942. Teprve 22. srpna 1993 byl litoměřickým biskupem monsignorem Josefem Kouklem vysvěcen a na věž vyzdvižen v pořadí již třetí zvon, zasvěcený svaté Anežce a Zdislavě. Zasloužili se o to varhaníci, ministři a farníci dary podle svých možností. Zvon vážící 650kg zhotovil Petr Rudolf Manoušek ze Zbraslavi. Je laděn do fis a opatřen elektrickým pohonem s možností programování času zvonění.

Kdysi nejčastěji vyzvánějící zvony v sanktusní věži nad presbytářem se dnes nepoužívají. Nejstarší z nich je datován rokem 1410. V šedesátých letech dvacátého století prasknul a je dnes jako vzácná památka uschován. Z našeho kostela zřejmě nepochází, nepřečkal by požár z roku 1681. Spíše byl po zničení všech zdejších zvonů při tomto požáru kostelu darován. Sloužil dlouhá staletí nejen jako sanktusník, ale také jako umíráček. Další zvon, který dosud ve věžičce visí, byl darován kostelu z věže radnice, kde přestal plnit svou funkci - svolávání do rady. Nynější měděnou krytinou byla sanktusní věž opatřena roku 1975, kdy byl odstraněn starý pozinkovaný plech z roku 1930. Do pozlacené makovice věže byl pořízen pamětní zápis. Nutno připomenout, že kostel utrpěl značnou škodu při náletu na Mělník dne 9. května 1945. Byla silně poškozena střecha a vybita okna i s částí kružeb na jižní straně chrámu. Naštěstí však kostel ani věž nebyly přímo zasaženy. Letecká puma spadla do přilehlých Bernatových sadů.

Hlavní věž chrámu byla opatřena novou bílou fasádou v roce 1972. (Pro básníka Kamila Bednáře se stala "bílou labutí na zelených vlnách vinic".) Práce na věži byly provedeny brigádnicky. Hodnota díla činila 700.000 Kč. Podobným způsobem byla opravena také v roce 1977 fasáda na kostele. Při této příležitosti byl nad štítem sakristie pod bustou patronů kostela, sv. Petrem a Pavlem (dílo Vojtěcha Suchardy), přečten tento nápis: "Obnova tohoto chrámu Páně započala za infulovaného probošta Monsignora Josefa Bernata r. 1910 zesílením základů. Od roku 1913 opravováno průčelí."

Koncem devadesátých let 20. století byl prejzami nově pokryt presbytář a opravena střecha nad loděmi. Počátkem 21. století došlo k novému zasklení všech oken chrámu, pořízení umělecké mříže k zajištění jižního vchodu, k opravě varhan a otevření krypty v severní předsíni kostela. Stalo se tak dne 19. října 2001, kdy byl odsunut náhrobní kámen z červeného sliveneckého mramoru, který kryl vstup do čtvercové hrobky s omítnutými stěnami i hřebínkovou klenbou. Podrobnější průzkum tohoto pohřebního místa může v budoucnu objasnit identitu zde pohřbených osob a jejich vztah ke kostelu.

Mělnický chrám sv. Petra a Pavla s mohutnou věží - zvonicí vytváří dominantu města nad soutokem Labe a Vltavy, je vzácnou památkou na naše předky a jejich touhu po směřování "supra naturam".

všechna foto: ing. Jiří Čermák