Z ČECH AŽ NA KONEC SVĚTA

době panování Jiřího z Poděbrad nebylo nic známo o Novém světě, který se rozkládá daleko za Atlantickým oceánem. Mys Finisterre, ležící na nejzazším konci Pyrenejského poloostrova, byl tehdy pokládán za konec světa.

Mezi těmi, kdož se mohli chlubiti. že se dostali až na „konec světa“, byl blatenský pán, slavný rytíř Lev z Rožmitála.

Král Jiří Poděbradský jej ustanovil vůdcem poselství, jež vypravil k panovnickým dvorům evropským, aby s nimi navázal styky a rozptýlil klamné předsudky a smyšlenky, rozšířené nepřáteli o „kacířském“ národě českém. Čeští rytíři svým rytířským vystupováním, svou statečností i uhlazenými mravy splnili svůj úkol znamenitě. Cesta českého poselstva, jedoucího koňmo, byla plna překážek, svízelů a nebezpečí, jež mohli překonati jen mužové na slovo vzatí, nebojácní, stateční a vytrvalí.

Výprava, čítající čtyřicet osob, vyjela z Prahy přes Plzeň do německého města Norimberka. Německo bylo tehdy půdou pro cestovatele velmi nebezpečnou, neboť tam bujela zvůle loupeživých rytířů. Leč pan Lev unikl všem nepřátelským nástrahám a dostal se šťastně do Nizozemska, kde se čeští rytíři, zvláště pan Žehrovský, vyznamenali na slavnostních turnajích. Ani cesty po moři se nezalekli. Přeplavili se do Anglie, projeli zemí, navštívili krále a vrátili se do Francie. Cestou po moři zažili strašlivou bouři.

Jejich dobrodružná pouť neměla však ještě konce. Projeli Francií, přestoupili Pyreneje, shlédli zajímavosti a památnosti Španělska. Dostali se do Portugalska a konečně stanuli u mysu Finisterre, za nímž se dále k západu šířila jen zvlněná, široká mořská pláň. Dojati v hloubi duše děkovali osudu, že jim bylo dopřáno spatřiti to, co se podařilo shlédnouti jenom nemnoha smrtelníkům – že vidí konec světa!

Nastopili zpáteční cestu, na níž je očekávaly nové útrapy, příhody a dobrodružství. Projeli kraji zamořenými morem, osadami, v nichž se lid proti nim bouřil a ohrožoval je na životech, přímořím, kde řádili mořští piráti. Teprve v Italii, kamž se dostali z Francie, prožili řadu radostných, bezstarostných dní, zejména v Benátkách, odkudž se vrátili přes Alpy do Čech.

Po více nežli celoročním putování octlo se slavné poselstvo zase ve vlasti, vítáno jsouc jásotem všeho lidu. Pan Lev, vůdce výpravy, byl právem poctěn sněmem za svůj statečný čin tím, že byl zvolen nejvyšším hofmistrem Českého království. Těšil se pak pro svou statečnost, vzdělanost i ušlechtilost ještě řadu let úctě i vděku národa. Když se roku 1480 rozžehnal se životem, byl uložen k věčnému odpočinku v Blatné. jež byla jeho oblíbeným sídlem.

autor Josef Pavel
kniha Pověsti českých hradů a zámků