Nell se se svými rodiči smála některým „povedeným“ fotkám z její oslavy jedenáctých narozenin. Viděla Christininin vyděšený obličej, když jí těsně vedle hlavy proletěla sova. Tehdy dostala Nell svůj první dopis z Bradavic. Její rodiče byli velkými přáteli Albuse Brumbála, ředitele Bradavické školy čar a kouzel. Bradavice jsou největší školou pro kouzelníky v Anglii. Nell se tam hrozně těšila. Dopisem se ještě zvětšila její radost z narozenin.
„ Byla to opravdu vydařená oslava. měla bys už jít spát, holčičko. Zítra vstáváme brzo, nezapomeň, že jdeme do Příčné ulice.“ Nell se jen nerada zvedala z křesla. Zbožňovala povídání se svými rodiči. měla je hrozně ráda...
V domě naráz zhasly všechny svíčky. Dokonce vyhasl i krb. Otec vytáhl hůlku a postavil se před svou rodinu. Matka se tvářila vyděšeně a tiskla k sobě svou dceru, která se bránila, protože neuměla dýchat. Nevěděla, co se děje.
Obklopily je postavy v černých kápích. Jedna z nich promluvila. Hlas měla studený, ale neuvěřitelně sebevědomý.
„ Dejte nám tu holku,“ poručil.
„ Ne,“ odmítl okamžitě otec. Pak šlo všechno hrozně rychle. Nell si tuto příhodu už nikdy nevybavila přesně. Otec padl k zemi. Matka ji pustila. Oči měla vytřeštěné. Ze všeho nejvíce by si teď dívenka přála, by ji pevně držela a nepouštěla. Někdo ji vzal do náruče a pak se ocitla ve velkém kamenném hradě. Ihned se roztřásla zimou. Měla na sobě pouze tenkou bílou košili a Letní kalhoty. Předstoupili před muže s rudě planoucíma očima a znetvořenou tváří. odvrátila od něj oči. Měla z něj strach. muž si ji pozorně prohlížel.
„ Výtečně. Je to ona. Hned zítra začneme s výukou. Základy ji bude učit Severus. Černou magii já osobně. Konečně nastal den, kdy mám šanci si vychovat svou nástupnici.“ Zlověstně se zasmál. Smrtijedům se zježily chloupky na rukou vzrušením, ale dívence a Severusi Snapeovi děsem. Ptal se sám se . „Kdy tohle skončí? Pokud vůbec? Kdo konečně zastaví tažení Pána zla?“ Bylo mu dvacet let. Už dlouho byl ve službách Lorda Voldemorta, ale teprve nedávno si uvědomil, že udělal chybu, že to, co dělá, je špatné. Ihned se spojil s Albusem Brumbálem. U něj hledal pomoc. Věděl, že on jediný mu dokáže pomoct. Od té doby je špehem Fénixova řádu. Kdyby to šlo, ihned by informoval Brumbála i o tomto útoku... Bohužel o něm neměl tušení. Byl pevně rozhodnutý uchránit to vyděšené děvčátko před zlem. Vypadalo tak křehce a nevinně. Nechtěl dopustit, aby se naučilo zabíjet, vraždit, mučit... To nebylo nic pro něj.
„ Doufám, že ti nevadí, že se o ni budeš starat téměř neustále,“ oslovil ho Pán zla.
„ Bude mi ctí, pane,“ odpověděl Severus, i když to nebyla pravda. V opatrování děvčátka viděl jedinou možnost, jak ji chránit. Jinak nesnášel děcka. Byly hlučné a otravné.
Muže, který ji držel, dívka poznala. Byl to Lucius Malfoy. Otec o něm často tvrdil, že je to slizký had... Teď si uvědomila, že měl pravdu. Malfoy ji odnášel do jejího pokoje. Prošli mnoho chodbami. Za chvíli nevěděla, kudy vlastně šli. Zastavili se u dubových dveří.
„ To je tvůj pokoj. Kdyby něco chybělo, stačí, když řekneš a objeví se to na posteli.“ S těmito slovy ji opustil. Nell vstoupila do místnosti. Byla obrovská. Naproti dveřím u stěny byla postel s nebesy. Nalevo pod oknem stál psací stůl, vedle něj byla malá knihovnička. Vpravo byl umístěn stoleček a kolem něj pár křesílek. kousek od stolku byl krb, ve kterém plápolal oheň. Vpravo byly i dvoje dveře. jedny vedly do koupelny a další do velmi rozsáhlé knihovny. Nell se posadila na postel. V pokoji si připadala cizí. Jako vetřelec. Musela ale uznat, že ten, kdo ho zařizoval, má vkus.
Teprve teď jí začínalo docházet, co se stalo. Rozplakala se. Po chvíli vyčerpáním usnula.
Ráno ji probudila domácí skřítka. Měla na sobě jen kus nějakého špinavého hadru. Nell se ji trošku zlekla. Celkově byla dezorientovaná.
„ Za půl hodiny sem přijde Váš učitel. Mezitím se máte umýt, obléct a pojíst. Své nové hábity máte ve skříni.“ Pověděla jí a zmizela. Nell se nic z toho, co jí bylo přikázáno, nechtělo, ale strach byl silnější než vzdor. Bála se těch lidí, kteří ji vzali sem. Místo i ty lidi nenáviděla.
Ještě neuběhla ani půl hodina a už byla hotová. Na sobě měla obyčejný černý hábit. Byl z velmi kvalitního materiálu. Uvědomila si, že dnes by šla hábit vybírat se svou maminkou. Divné... Už necítila tak velkou bolest, ale jen prázdnotu, která byla horší než bolest. Připadala si jako bez citů.
Někdo zaklepal na dveře. Tím ji dostal ze zamyšlení. vstoupil vysoký, mladý muž. Vlasy měl černé. Na první pohled vypadaly mastné, ale při bližším prozkoumání byly jen tak lesklé, že se od nich odrážel sebemenší paprsek světla. Jeho oči byly téměř černé. Viděla v nich tak obrovskou bolest. Ne, on nemohl být jako ti ostatní. Někdo, kdo mohl cítit takovou bolest, nemohl být zlý. Seděla tiše a ani se nepohnula. Neměla k tomu důvod. Muž neuvěřitelně rychle přešel až k ní a klekl si.
„ Vím, co teď cítíš. Nenávidíš nás a nejraději bys nás zabila. Nevyčítám ti to. Jen je mi líto, že si neuvědomuješ, že pokud to uděláš, tak budeš jako oni. Přesně to oni chtějí. Usilují o to a ještě velice dlouho budou.“ Promluvil k ní. Po tváři jí stekla slza. Rozhodla se mu důvěřovat. Doufala, že se v něm nezmýlila.
„ Máš pravdu. Nejraději bych je zabila. Ale tebe ne. Ty jsi jiný. Jsi hodný a snažíš se mi pomoct.“ To ho zarazilo. Už dlouho mu nikdo neřekl něco tak hezkého. Vzpomínal si jenom na nadávky, opovržení... Pousmál se. Jeho úsměvu si téměř nevšimla, protože byl tak malý a nevýrazný. Severus Snape se už velice dlouho nesmál. Posledních několik let k tomu neměl důvod.
„ Začneme se učit,“ změnil se jeho hlas na chladnou ocel. To dívku vylekalo. Všiml si toho.
„ Neboj se mě. Neublížím ti. Ale pokud se nezačneme učit, tak nás oba zabijí. A ty nesmíš zemřít. Neudělal jsem toho tolik, aby tě zabili.“ Bez řečí se postavila a vešla do knihovny, která byla vybavena i pro jejich hodiny. Sedli si do křesílek ke stolku. Nellin nový učitel několikrát švihl hůlkou a z regálu k nim dolétlo několik knih.
„ Ani jsem se ti nepředstavil. Jmenuji se Severus Snape.“
„ Nell McBellová, jak už určitě víte,“ ušklíbla se.
„ Tykej mi. Bude to tak pro nás oba lepší.“ Usmála se a kývla.
„ Začneme mými požadavky. Každý den ti budu dávat nějaký úkol, který napíšeš. Zítra ti dodám rozvrh a seznam knih, které si přečteš a zapamatuješ si to, ano?“ zase jenom kývla. Pamatovala si každé jeho slovo. Jeho hlas ji uklidňoval. Důvěřovala mu a svým způsobem ho měla i ráda. Celé dopoledne jim zabral čas úvod do magie. Pak měli hodinovou přestávku na oběd a od jedné hodiny trvala výuka až do šesti odpoledne. Večer si dělala domácí úkoly a četla. Těšila se na každou hodinu s ním.
Po roce si ji přešel prozkoušet sám Pán zla. Byl nadšený jejími pokroky. Další rok ji měl učit zase Severus. Jednou ji učil Malfoy. Jeho metody byly kruté. Byla to nejhorší hodina, kterou kdy zažila.. Nenáviděla ho. Nic z toho, co chtěl, však neudělala. Nechtěla být jako on. Kletbu odmítla provést. Použil na ni kletbu imperius, aby ji donutil použít crutiatus. Vzdorovala mu. Naštěstí pak hned přišel její učitel a vysvobodil ji ... Byla mu za to neuvěřitelně vděčná. Tehdy z toho měl problémy. Vymluvil se na to, že jí řekl, že dokud nebude umět základy, tak nemá používat černou magii. Mohlo by se jí to vymstít. Dostal se z toho, ale občas je při výuce někdo kontroloval. Uvědomila si, co má ve svém učiteli za poklad. Od té doby se učila s ještě větší intenzitou. Za každou cenu ho chtěla mít za učitele... Měla ho jako jediného ráda...Záleželo jí na něm a doufala, že mu na ni taky...
Tak to šlo další dva roky. Uměla toho mnohem více, než čtvťáci v Bradavicích. Dívka si ani neuvědomila, jak čas rychle plyne. Měla každý den svůj program, který dodržovala. Často si vzpomněla na rodiče, ale vždy jen chvíli. Nerada na ten den vzpomínala. Své rodiče si už pamatovala jen matně. Ale vybavovala se jí jejich slova, jako by byli vedle ní. Budou ji provázet celý život, ať chce nebo ne. A ona chce.
Severus si naopak velice dobře uvědomoval, jak čas běží. Byl den ode dne nervóznější. Už brzy by se měl stát útok na Potterovy. Nenáviděl je, ale něco jim dlužil. Neměl zatím o tom, kdy se to má stát, žádné informace. Snažil se na sobě nedat nic znát, ale nešlo to utajit před Nell. Znala ho už dobře. Jednou ji daroval nádherný červený hábit, šitý zlatými nitěmi. Na hábitu byl vyšitý malý dráček stejnou barvou. Oblíbila si ho. Nosila ho tak často, jak to jen šlo.
Někdy profesor končil hodinu dříve a pak někam zmizel. Nell bylo jasné, že se něco děje, ale nevyptávala se. Stejně by jí nic neřekl. Znala ho na to příliš dobře.
Útok na Potterovy byl nečekaný. Nikdo ze Smrtijedů o něm neměl ani ponětí. Snape informoval Brumbála hned, když se to dozvěděl. Bylo už pozdě. Snad alespoň zachránil Harryho... Ten večer pozdě v noci vtrhl do Nellina pokoje vzal ji pryč. Cestou z Prasinek si vymkla kotník. Musel ji nést.
V některých oknech Bradavic se ještě svítilo. Nechtěl být viděn. Nikdo se o té „malé dívce“ nemohl dozvědět. Byla by ve vážném ohrožení života. Po tom všem, co pro ni udělal a obětoval, nechtěl nic riskovat. Nechtěl ji ztratit. Zvykl si na její společnost a měl ji rád.
Šel přímo do ředitelny, kde se svítilo. Vtrhl do dveří jako tornádo. Viděl za stolem sedět Brumbála, který o něčem hluboce přemýšlel. Jejich příchod ho překvapil. Dívku ihned poznal.
„ Posaďte se,“ ukázal na dvě židle naproti stolu. Profesor Snape prvně nahodil své svěřence kotník. Do očí jí vběhly slzy. Snažil se být jemný, ale i tak to bolelo. Brumbál sledoval jeho počínání a u toho mluvil.
„ Voldemort je pryč. Přežil jen Harry Potter. Zítra ho umístím k jeho jediné rodině – k mudlům.“ Snape měl smutné oči. Jen kývl. Vyčítal si, že je nezachránil. Nell ho vzala za ruku. Trošku se na ni usmál. Byl to ten jeho téměř nepostřehnutelný úsměv.
„ Ty jsi určitě Nell McBellová,“ oslovil ji ředitel.
„ Ano, to jsem.“
„ Znal jsem tvé rodiče. Je mi opravdu líto, čím jsi musela projít. Jmenuji se Albus Brumbál a jsem ředitelem této školy.“ Představil se jí.
„ Znám Vás. Moji rodiče o vás často mluvili.“
Do jejich hovoru zasáhl profesor.
„ Něco od vás potřebuji, Brumbále. Postarejte se o ni. Já ji nemůžu už dát víc, než jsem ji dal. Musí se vrátit k nějaké rodině, která je na naší straně.“ Brumbál mu pohlédl do očí. Poznal, jak moc mu na tom záleží.
„ Vyberu vhodnou rodinu, která se jí ujme. Od příštího roku se bude učit tady v Bradavicích. Nastoupí do čtvrtého ročníku. Myslím, že to odpovídá jejímu věku.“
„ Děkuji,“ poděkoval tiše a sklonil se k Nell, která se tvářila trochu vyděšeně. Obdivoval ji, že ještě má sílu dávat najevo city. On to nedokázal. Pohladil ji po tváři.
„ Teď budeš tady s Brumbálem. On ti pomůže. Kdyby se cokoliv dělo, tak mi dej vědět, ano? Já teď budu mít problémy, do kterých tě nemůžu a nechci zatahovat. Dej na sebe pozor.“ Naposledy se na ni podíval a odešel. Nell plakala. Brumbál ji vzal do náruče a konejšil. Viděl, jako moc jí na Severusovi záleželo. Ani se nedivil, že ho měla tak ráda. On se k ní jako jediný choval hezky... Učil ji a byl jí přítelem...
Zpět