Sen o elfech

Byla noc, po cestě jel osamělý jezdec. Byl zahalen  do pláště, u sedla měl přivázaný dlouhý luk s toulcem šípů a meč vykovaný trpaslíky.

Jel už bezmála týden. Nevěděl kam jede, jen bloudil. Už dávno sjel na špatnou cestu, tyhle končiny neznal.

Hluboký les, sem tam nějaká mýtina a hory, nebyly  tu žádné připomínky čehokoliv živého.

Žádná zvířata, žádní lidé-jen ticho a pusto. Ale i  přesto měl pocit, že ho někdo nebo něco sleduje.

Jeho kůň , černý hřebec jménem Sis byl neklidný,  ale i přesto šel dál. Nezastavoval, jako kdyby  měl pocit že by jim něco mohlo ublížit.

Jezdce i koně sledovalo pár elfích očí. Byli oděni tak aby splynuli s okolím.

Elfové patřili k rodu skalních elfů a jezdce sledovali od té doby co sjel z cesty.

Jezdec už byl hodně unavený, v sedle usínal i když se tomu bránil.Nechal Sise, aby  jel tam, kam se mu zachce . Elfové šli za nimi a byli potichu, byli si však vědomi toho, že jezdcův kůň  cítí jejich přítomnost.

Elfové se na sebe podívali, uměli se dorozumět i beze slov, a pak pohlédli zpět na jezdce, který se stěží udržel na hřbetě koně.

Když se jeho unavené tělo svezlo dolů, pár elfích rukou ho šikovně zachytilo a opatrně položilo na pokrývku. Koně nechali volně, aby se mohl pást.

Jezdec spal až do dalšího dne, kdy jej probudily paprsky jarního slunce .

Po elfech jako by se zem slehla. Nikdo v lese nebyl a přesto jezdec z ničeho nic ležel na pokrývce, na které byly elfské znaky. Kůň stál nedaleko, byl klidný a mírný jako vždycky….