O LUCII:

Moje milovaná Lucinka má v sobě všechny vlastnosti, které jsem celý život hledal a očekával od ideální partnerky. Moje lásečka totiž je:

1. krásná, což sice člověka většinou neuživí, ale u ženy je to věc více než vhodná a vítaná
2. chytrá, ale ne vychytralá a to je u krásných žen vlastnost většinou ojedinělá
3. inteligentní, což vůbec není to samé. Inteligence dává nadhled je základem moudrosti
4. hodná, což je vzhledem ke kombinaci předchozích vlastností hodně s podivem
5. trpělivá a tolerantní, protože by se mnou jinak nevydržela ani týden (minutu???)
6. praktická a umí i věci, které by vůbec umět neměla a nemusela
7. pečlivá a naprosto nic neunikne při jejím tažení bytem nebo mým šatníkem
8. bystrá, takže dokáže perfektně určit čas i odhalit lež a přetvářku
9. živá, takže mě často jakožto staršího člověka popohání z mé lenosti
10. výtečná kuchařka (a to jsem si myslel že nejlepší jsem já, béé…)
11. tvrdohlavá a dokáže se bohužel za svou pravdu bít až za práh vlastní bolesti
12. spolehlivá a dochvilná vždy, když má pro ni tato vlastnost význam

Přestože se moje láska blíží téměř k ideálu, má i pár vlastností, které nám dělají problémy při našem společném soužití. Především si je až moc dobře vědoma svých kvalit a vůbec nechce uznat a nebo dokonce dát najevo, že by někdo mohl být v něčem i lepší. Každou takovou zkušenost bere jako svou malou morální prohru a také jako důvod a opravnění k útoku na příčinu a zdroj svých pocitů. Je i trochu přecitlivělá, takže se jí mnohdy dotkne i pozitivní informace, která nebyla podána tím správným způsobem. Říká, že je pro ni důležitější forma než obsah, což mi jako ryze praktickému chlapovi činí nemalé obtíže. Jo, a pořád mě okřikuje, že ne mám praskat klouby a klepat nohou…

Jako úplně největší pozitivum ale jednoznačně vnímám, jak krásně se věnuje a stará o moje děti. Nikdy bych nevěřil, kolik lásky je schopna dát cizím dětem jiná ženská než jejich vlastní máma. A ony to hrozně oceňují a mají ji moc rády. Po roce už ji jednoznačně považují za tu lepší a hodnější ze dvou maminek, které teď mají. Nikdy bych si neodpustil, kdybych jim tuhle milující a milova n ou bytost vzal třeba svou hloupostí a neústupností.

Moje lásečka se v životě několikrát spálila a tvrdě narazila jak ve své rodině, tak u partnera, a bohužel i u nejlepších přátel, kterým absolutně věřila. To vše mnohdy jenom proto, že je tak skvělá a protože dokonalost a úspěch se nikomu neodpouští. Každý si na ní své pošramocené sebevědomí náležitě zahojil a proto je skoro zázrak, že m i tak rychle dovolila poznat její duši a stát se součástí jejího života. Má ale naštěstí ráda inteligentní a sebevědomé lidi, kteří si na nic nepotřebují hrát a jsou otevření, a já si myslím, že tato kritéria aspoň částečně splňuji. Miluje bílé růže, satén, světlé dřevo, pestré barvy, těstoviny, lehké látky a zmrzlinu. Nechutná jí moje svíčková, a to ji dělám nejlepší na světě, nesnáší křišťálové lustry a perské koberce v moderním bytě, vousaté chlapy a logické, technické informace podávané bez náležité dávky citu. Nenávidí náš počítač a moc na něj žárlí.

Vím, že jsem ji hledal celý život a měl jsem jako jeden z mála lidí na světě to štěstí, že se mi podařilo najít svou krásnější polovinu. Občas to ale spíš vypadá, že jsme jak dva kohouti na jednom smetišti. Jenže co se škádlívá, rádo se mívá…