Tak vas zase vsechny zdravim, tentokrat uz i s novym prirustkem. Vidite, vedela jsem, ze to bude kluk! Je opravdu nadhernej, prekrasnej, k zakousnuti :-).

Jak vidite, nas cipisek se narodil presne v terminu. Jak jsem se dozvedela, takovych deti se rodi jen 4%. Je toho vseho tolik, ze ani nevim, kde zacit. Asi tim, jak a kdy jsme odjeli do porodnice...

Takze v utery, v den terminu 31.7.2001 mi zacaly v 5,15h rano stahy. Byly nejdrive nepravidelne, pak po 5 minutach, pak po 10 a 8 minutach. V 7.30 se vzbudil Romca a ja mu oznamila, ze pojedeme. Jeli jsme do porodnice, to jsem po ceste mela stahy po 5 minutach. Dorazili jsme do Almedy, dali me na monitor a stahy nikde. To je nam podobne :-). Doktor me prohledl, rekl, at se jdeme tak na 2h projit a pak uvidime. Tak jsme se sli prochazet po Neratovicich a zas mi stahy zacaly. Prisli jsme zpet, opet na monitor a zas nic. Pripadala jsem si jako nejaka hysterka, co vysiluje, ze ma dnes termin porodu a neco si vymysli. Tak me znovu doktor prohledl, "hrabnul" do me tak, ze jsem zacal krvacet a vsechno me bolelo, rekl, ze se to hodne od rana hnulo a ze to dneska urcite bude. Tak jsme se ubytovali a me na pokoji zacaly pravidelne stahy po 5 minutach. To bylo nekdy kolem 12,30h. Odpoledne jsem "profunela" a "prohekala" s Romcou na pokoji nebo na prochazkach po chodbe. Pak mi dali klystyr (podotykam, ze kdyz mate stahy, je neskutecne tezke v sobe vubec neco udrzet), sla jsem na dalsi prohlidku a pred 17,30h jsme sli na sal. Romca byl od prijezdu porad u me.

Po celou prvni dobu porodni jsem byla na pokoji (pokoj jsem mela sama pro sebe) nebo jsem se mohla prochazet, coz mi velmi pomohlo. Roman me ruzne masiroval nebo me drzel a hladil, jak jsem zrovna potrebovala. Na sal jsme se dostali, az kdyz jsem byla otevrena na 8cm. Stahy uz byly velmi silne, intenzivni a prestavky mezi nimi necelou minutu. Na sale byl priserny vzduch. Porod byl dost tezky, to pisu predem. Ale nemyslim, ze by to bylo bezne, spise vyjimecne, takze se vy, co jste jeste nerodily, nedeste.

Nastala druha doba porodni, tedy vypuzovaci faze, ktera trva uz jen 10-30 minut, kdy uz je zena otevrena a miminko pripravene, takze se na doslova nekolik zatlaceni (nekdy i jen na dve, tri) miminko vypudi. Bohuzel u me tato faze nejak nenastala, byla jsem otevrena, ale voda mi stale neodtekla, takze mi ji museli pichat (celkem bolestiva vec, doktor musi celou ruku strcit do vas a zaroven druhou tam strcit neco jako velkou, dlouhou jehlu, kterou vodu pichne). Ani po tom, co mi ji pichli, se to nejak nerozjelo, dali mi kapacku, aby se hrdlo uvolnilo, ale nic. Broucek se rozhodl, ze tam asi zustane. Ven se pohyboval po milimetru, takze "tlacici faze" trvala pres DVE HODINY! Byla jsem silene vycerpana, bolest byla nesnesitelna a chtelo se mi celou dobu zvracet, takze mi Romca pridrzoval porad nadobku u pusy. Taky mi daval napit a otiral me, skalal okolo me s kapackou (hned vysvetlim) a ja ho porad mackala a opirala se o nej, zatinala do nej nehty a ja nevim, co jeste...

Takze milimetr po milimetru se tlacil ven a protoze uz nikdo nevedel jak, zkouseli jsme to i ze strany, ve stoje a v podrepu. Jiste vam ted stoji vlasy hruzou pri te predstave. To jsem si driv rikala taky. Jak by mi to bylo trapne a tak. Ale v ten moment je vam to uplne jedno, jste jako v jinem svete. Nejhorsi na vsem byla ta bolest a pocit, ze uz nemuzu a uz nemam vubec zadnou silu. A ze at delam, co delam, nic se nedeje. Kdyz uz jsem byla uplne na konci se silami a citila jsem jen, jak se mi derou slzy z oci a jak nenavidim cely svet (to jsem zrovna byla ve drepu), rekla mi porodni asistentka, at to nevzdavam a at si sahnu na hlavicku. Tak jsem si sahla a ona tam opravdu byla. Byla jeste hodne vevnitr, ale citila jsem ji a taky vlasky a to mi dodalo strasne moc sily pokracovat a vyvolalo to ve me strasne silny matersky pocit. Jak jsem porad musela nahoru a dolu z porodniho stolu a menila pozice, musel prave Roman behat za mnou s kapackou a kontrolovat, abych si ji nevyrvala z ruky. Vratila jsem se zpet na stul a zacala nanovo. Asistentka mela temer celou dobu ve me celou ruku, take musela miminko otocit, jelikoz melo hlavicku misto spravnym smerem ke konecniku, naopak. Mela jsem pocit, ze je ve me snad cely vlak. Ale asistentka byla fantasticka, bez ni by to asi neslo, porad me podporovala a rikala mi Lucko, rikala, jak jsem statecna a informovala me o vsem, co se zrovna delo. Moc, moc ji touto cestou dekuji. I pan doktor Sadilek byl profesionalni.

Broucek to po dvou a pul hodinach dokazal a kdyz uz byla hlavicka skoro venku, doktor me nastrihl (taky nic moc) a pak uz to slo rychle. Bohuzel to tak rychle melo jit od zacatku. Ale nejak se mi proste nerozestoupily kosti. A to mam panev jak hrom. No jo, to nemohl nikdo cekat. Doktor broucka vyndal a hned mi ho dal na bricho. Vubec nekricel a koukal na me dokoran otevrenyma, cernyma ocickama. Strasne jsem brecela a byla jsem strasne moc stastna. Akorat si pamatuju, ze jsem rekla Romanovi:"Je nadhernej, vid?" a pak uz jsem jen brecela. Odnesli ho vyhrat do inkubatoru a doktor me sel sit. To pekne bolelo. Mela jsem silenou zimnici, na sale mohlo byt skoro dobrych 40°, ale ja jsem se trasla po celem tele, ze bych neudrela v ruce ani hrnek. Vyndali placentu, dosili me a pak me Romca mohl odvezt ze salu na pokoj. Broucka nam privezli po dvou hodinkach. Byla jsem strasne vycerpana a nemohla jsem ani mluvit. A pak uz to slo beznym zpusobem. Naucili jsme se kojit, broucek nespal v porodnici jedinou noc a ja jsem zjistila, ze uz je ze me opravdova MAMA a ze svoje miminko nadevsechno miluju.

20,00h - 5 minut po narozeni (vyhrivanicko v troube :-)). !!!KLIKNUTIM NA FOTECKY SE FOTKY ZVETSI!!!

Chtela bych touto cestou podekovat memu lasikovi Romanovi, za to, ze byl s nami a ze mi tak bajecne pomahal. Bez nej bych to nikdy nezvladla a urcite by to pro me jinak byl traumatizujici zazitek. Byl fantasticky a ma ode me velkou jednicku s hvezdickou. Bylo to pro nej velmi narocne a ja se divim, ze se z toho neslozil. Rikal, ze by tam sam nesel ani za nic. :-).

Ale vsechna bolest preboli, hlavne, kdyz vam pak daji toho broucanka do rukou a vy vite, ze jste stvorili novy zivot a ze ho navzdycky budete chranit a milovat. Priste ale rozhodne nebudu rodit bez epiduralu. Po druhe to uz opravdu zazit nechci. Muze to jit hladce, ale co kdyby...

Ale chtela jsem se jeste vratit k pobytu v nemocnici, to vas urcite bude take zajimat. Byla jsem na pokoji sama a muzu vam rict, ze to bylo k nezaplaceni. Vubec jsem nemela pocit, ze bych snad postradala nejakou dalsi maminku, se kterou bych mohla sdilet sve pocity. Vubec nikoho jsem nepotrebovala, chtela jsem byt se svym uzlickem docista sama a co nejvice si ho uzivat. Patysek porad v noci kricel, mleko se udelalo az treti den a od byl strasne hladovy. Takze jsem ho porad prikladala, ale on brzy zjistil, ze z prsicka nic nepotece a byl hrozne zklamany. A predevsim hladovy. Bylo mi ho tak strasne lito a nemohla jsem vubec nic delat. Den pred porodem jsem spala jen tri hodiny, den po porodu pul hodiny a pak uz tak maximalne 1,5h v kuse, vic ne. Tohle je na vsem to nejnarocnejsi.

Drive jsem mivala strach z toho, jestli se nahodou nebudu sveho miminka bat, preci jen je to takovy uzlicek a clovek se boji, aby mu neublizil, nevi, jak ho spravne drzet a tak. Ale od prvniho okamziku zafunkoval matersky pud dokonale. Vubec nikdo mi neukazoval, jak ho prebalit nebo ho oblekat. Musim se sama pochvalit (kdo me pochvali lip, nezli ja? :-)), myslim, ze jsem to zvladla na jednicku. Materska laska je neco zvlastniho, obdivuhodneho a nadherneho. Zena, ktera nema deti, vubec nemuze pochopit, co se za tim vsim skryva. Obcas vas jen tak prepadne plac, mam na mysli plac stesti, proste si chovate to svoje miminko a brecite jako zelva.

Ale ted zpet k porodnici jako takove. Sestry byly velmi mile a prijemne, chovaly se profesionalne, sice byla porodni asistentka Stana velmi neprijemna (ta me prijimala a byla u zacatku porodu a ja zacinala velmi pochybovat o vyberu porodnice), ale hned den na to byla az do meho odjezdu prijemna jako samo nebe, tak nevim, co ji bylo. Ale budiz ji odpusteno. Pomahala nam pak kojit a vubec se me porad chodila vyptavat, jak se citim a tak.

Fantasticke bylo, ze mi mohly chodit neomezene navstevy, treba i v deset vecer. Mohly byt u me na pokoji, jak dlouho chtely. Jidlo mi nosili na pokoj a musim rict, ze mi tam moc chutnalo. Snidane byly obycejne a nijak bohate, ale obed i vecere (vecere byly dve, jedna tepla, druha studena) byly bohate. Dokonce jsem si ani jedno jidlo nemusela dosolovat, coz je u me co rict (slanka i cukrenka byly na pokoji). Na pokoji jsem mela i vlastni sprchu a zachod. Take televizi, vetrak, polohovaci postel, lednicku a trezor.

Co jsem velmi ocenila bylo, ze me nikdo nerusil, nikdo mi nevtrhaval bez zaklepani do pokoje, cely den jsem byla v pohode a sama. Obcas prisla sestra zkontrolovat nas a jinak jsme se sami chodili vazit, kolik jsme spapali, koupalo se na sesterne, kam nas telefonicky zavolali a tak. Tohle bylo fajn. Na chodbach bylo utulno a prazdno, obcas nejaka maminka s miminkem, zadny rev a chaos. Mohla jsem se s Patryskem projizdet po chodbe, vlastne jsem si mohla delat, co jsem chtela. Vecer vzdycky prisel lekar nebo sam primar zeptat se me, jestli jsem spokojena a jestli neco nepotrebuju.

Pokud vas zajimaji finance, pak jsme nechali v porodnici 4500Kc, puvodne jsme planovali asi 8000Kc. Platili jsme nakonec jen pokoj, chtela jsem jeste polohovaci porodni stul, ale velky sal byl obsazen. Take jsem pocitala s epudiralem, ale ten zrusili z nedostatku anesteziologu. Kdybych ho byvala chtela a anesteziolog byl volny, zrejme bych ho dostala (pocitali si 2000,-). Dale pak 1100,- nebo 1200,- za jednoluzkovy pokoj/noc a 2000,- priplatek za polohovaci stul. Drive se take platilo 2000,- pokud clovek nemel bydliste v Neratovicich, ale to bylo zruseno. Tak tohle bylo k porodnici asi tak vsechno, prozatim me vic nenapada.

Dve hodiny po porodu mi Bobika prinesli...

Druhe prilozeni k prsu (prvni bylo na sale)

Druhy den po porodu:

U maminky je nam nejlip :-)

Na moji posteli spinkal nejradeji...

A TADY NECO O MIMINKU - NOVOROZENCI:

Hybnost:

Ve spánku má novorozenec charakteristickou polohu – spí na zádíčkách, hlavičku přikloněnou k hrudníčku, sevřené pokrčené ruce má za hlavou. Má uchopovací reflex a jakmile je mu nabídnut prst, pevně jej sevře. Po většinu času má ale ruce pevně sevřené v pěst. Pokud se ale lekne (například po náhlém hluku), prsty roztáhne. První dny po porodu dítě ubývá na váze (až o 10 procent) a asi kolem 10. dne opět dosáhne porodní váhy. Čůrá do plínky až 40x za den (moč je téměř bezbarvá) , kaká až 6x denně. Po porodu je stolice hnědočerná, později žlutá. Nažloutlá kůže novorozenců v prvních dnech po porodu je projevem novorozenecké žloutenky, která obvykle sama zmizí během 1 týdne. Ve srovnáním s dospělým dýchá novorozenec rychleji – až 60x za minutu. Také srdce pracuje rychleji – 140 tepů za minutu. Ihned po porodu se vám hlavička dítěte může zdát protáhlá. Jde o otok, který vznikl, když se miminko dralo na svět.

Řeč:

Vydává slabé hrdelní zvuky, které však nemají signální význam.

Smysly a vnímání:

Již od prvních dnů ditě vnímá okolí sluchem – rozlišuje malebné zvuky od obyčejného šumu. Ihned po narození novorozenec rozeznává světlo a tmu. Při příliš silném osvětlení přivírá oči, po týdnu se za světlem i otáčí. Celkově ale zůstávají oči poměrně dlouho nedokonalé (ani dvoutýdenní dítě nereaguje na náhlý pohyb v bezprostřední blízkosti očí.