Dějiny obce Malé Hradisko a jeho nejbližšího okolí sahají hluboko do dávné minulosti. První historicky doložené osídlení v katastru obce je datováno do prvních století před naším letopočtem. Ve čtvrtém století před naší érou pronikly ze západní Evropy na území Čech a Moravy početné keltské kmeny. Jedním z nejvýznamnějších
starověkých měst na území Čech a Moravy bylo Staré Hradisko. Existovalo v 1. století př.n.l. a rozkládalo se na ploše 50 ha ve východní části katastru nynější obce Malé Hradisko. Archeologické nálezy svědčí o tom, že ve Starém Hradisku žilo obyvtaelstvo hospodářsky a kulturně vyspělé, na svou dobu vysoce organizované
hospodářsky dobře prosperující společenský útvar, disponující dostatečným
počtem řemeslníků různých odvětví. Velmi široce zde byla rozvinuta výroba keramiky. Na hrnčířském kruhu, jehož znalost k nám Keltové přinesli, se zhotovovaly nejen nádoby denní potřeby, ale i vázy zdobené malovanými kruhy. Velký význam mělo Straré Hradisko jako jedno z center
středoevropského obchodu s jantarem, který byl dovážen karavanami od Baltského moře, rozprodáván mezi obyvatelstvem v blízkém i dalekém okolí a patrně také dodáván Římanům. Je přirozené, že tak vysoce rozvinutá řemeslná výroba vytvořila předpoklady pro vznik peněžní formy směny zboží. Keltské peníze byly napodobeninou řeckých a římských mincí. Byly raženy i ze stříbra, ale hlavně ze zlata (duhovky).
 

Podle některých středověkých spisovatelů byli Keltové vysokých postav s modrýma očima a blond vlasy. Plavost vlasů však nelze pokládat za obecný jev, neboť Keltové si vlasy barvili pomocí umělých prostředků. Rádi se oblékali do oděvů pestrých barev, ženy rády zdobily oděv květinami, ženy z předních rodin nosily oděvy protkávané zlatem. Oděv se skládal z kalhot a haleny. Někdy na počátku našeho letopočtu opustili Keltové svůj domov ze strachu před postupujícími germánkými kmeny a odešli neznámo kam. Obyvatelé Starého Hradiska se zřejmě obávali brutality a síly nových obyvatel a před jejich příchodem evakuovali vzorně vybudované keltské oppidum.
Po nedobrovolném odchodu Keltů dočasně osídlily Čechy a Moravu kmeny germánských Markomanů a Kvádů. O vývoji osídlení Drahanské vysočiny v místech dnešního Malého Hradiska nejsme informováni, protože archeologický výzkum není ještě zdaleka ukončen a absence písemných zpráv je naprostá. Platí to jak pro období příchodu slovanských kmenů do našich krajin, tak pro období vzniku českého státu a čas vlády Přemyslovců.
První, nestarší písemný doklad, vztahující se k osídlení katastru dnešní obce Malé Hradisko, je z roku 1358. Jedná se o záznam v zemských deskách olomouckých psaný latinsky. Dovídáme se odtud, že Bernard z Čech, syn pana Lučka, zaměnil majetky za majetky, totiž v Hradišti na horách svou čtvrtinu, dva lány v Ohrozimi a jeden menšídvorec s panem Janem z Boskovic za statky v obci Bačkov, držené právem alodním. Po smrti Jana Ozora z Boskovic přešel statek Hradisko do vlastnictví jeho bratra Vaňka z Boskovic a na Černé Hoře. Od roku 1490 do 1630 drží statek rod Šarovců ze Šarova. Z vlastictví Šarovců přechází Hradisko do rukou Šimona Kratzera ze Schönsbergu, horlivého služebníka kardinála Dietrichštejna a jednoho ze zbohatlíků, kteří nabyli
svůj majetek skupováním konfiskovaných statků perzekuovaných účastníků protihabsburského odboje. Po smrti Šimona Kratzera střídá Hradisko často své majitele, až do roku 1834, kdy Hradisko získává vynikající hospodár, František Xaver z Dietrichštejna - Proskova. Děděním se majetek dostává do rukou rodu Mennsdorfů - Poully. Posledním držitelem Malého Hradiska spojeným s Boskovickým panstvím bylhrabě Alfons Mennsdorf - Poully. Obec přežila obě světové války, hospodářské krize i živelné pohromy, změnami ve 20. století dospěla do
současné podoby.

Další informace:

• Expozice národního muzea - Keltové, Staré Hradisko: http.//www.nm.cz