— KAPITOLA DVANÁCTÁ —

Profesorka Umbridgová

Seamus se ráno oblékl přímo tryskem a než si Harry natáhl ponožky, byl pryč.

"Bojí se, že se zcvokne, když se mnou zůstane moc dlouho v jedné místnost?" zeptal se Harry hlasitě, sotva lem Seamusova hábitu zmizel z dohledu.

"Neboj se, Harry," zamumlal Dean a hodil si školní tašku na rameno, "je jen trochu..."

Ale evidentně nedokázal říct, co přesně Seamus je a po krátké trapné pauze také odešel.

Neville a Ron se na Harryho podívali takovým tím "to-je-jeho-problém" pohledem, ale Harryho to moc neuklidnilo. Kolik toho ještě bude muset snést?

"Co se děje?" ptala se jich o pět minut později Hermiona, která se k nim přidala ve společné místnosti, kudy mířili na snídani. "Vypadáš opravdu - Oh, proboha."

Zůstala koukat na nástěnku, kde byla připíchnutá velká nová cedule.

"GALONY GALEONŮ Nestačí váš příjem držet krok s výdaji?

Chcete si něco málo přivydělat? Kontaktujte Freda a George Weasleyho ve společenské místnosti v Nebelvíru,

kde můžete získat jednoduchou, časově nenáročnou a bezbolestnou práci. (Litujeme, ale všichni přihlášení berou práci na vlastní nebezpeční.)

"Tak to už je moc," řekla temně Hermiona a sundala ceduli, kterou Fred s Georgem překryli plakátek oznamující první víkend v Prasinkách, který měl být v říjnu. "Musíme si s nimi promluvit, Rone."

Ron vypadal naprosto zděšeně.

"Proč?"

"Protože jsme prefekti!" řekla Hermiona, když procházeli dveřmi za portrétem, "je na nás, abychom takovéhle věci zastavili!"

Ron nic neříkal; soudě podle jeho zachmuřeného výrazu, myšlenka na to, jak brání Fredovi a Georgeovi v provádění něčeho, co se jim zlíbilo, ho příliš netěšila.

"Každopádně, Harry, co se děje?" navázala Hermiona na svou předchozí otázku, zatímco směřovali dolů po schodech, míjejíce obrazy čarodějů a čarodějek, kteří si jich nevšímali, neboť byli zabráni do rozhovorů mezi sebou. "Vypadáš, jako by tě něco opravdu rozzlobilo."

"Seamus nařknul Harryho, že lže o ty-víš-kom," řekl Ron suše, když Harry neodpovídal.

Harry čekal, že se Hermiona rozčílí, ale ta jen vzdychla.

"Jo, Levandule si to taky myslí," pravila nevesele.

"A pokecaly jste si hezky o tom, jestli jsem nebo nejsem prolhaný spratek toužící po pozornosti?" zeptal se Harry hlasitě.

"Ne," odpověděla klidně Hermiona, "řekla jsem jí, ať drží svou tlustou nevymáchanou hubu zavřenou. A bylo by hezké, kdybys nám přestal jít pořád po krku, Harry, protože jestli sis nevšiml, Ron a já jsme na tvojí straně."

Nastalo krátké ticho.

"Promiň," zahuhlal Harry.

"To nic," řekla rychle Hermiona a pak potřásla hlavou. "Nepamatujete si, co říkal Brumbál loni na slavnosti na konci roku?"

Harry a Ron na ni zírali prázdnými pohledy a Hermiona znovu vzdychla.

"O vy-víte-kom. Řekl, že 'jeho schopnost šířit neshody a nepřátelství je opravdu velká. Můžeme bojovat jedině tak, že projevíme stejnou dávku schopnosti udržet přátelství a důvěru -'"

"Jak si takové věci můžeš pamatovat?" podíval se na ni obdivně Ron.

"Protože poslouchám, Rone," odvětila trochu příkře Hermiona.

"To já taky, ale i tak bych nedokázal přesně -"

"Důležité je," řekla Hermiona naléhavě, "že tohle je přesně to, o čem mluvil Brumbál. Voldemort je zpět dva měsíce a my už začínáme bojovat mezi sebou. A ve varování kouzelného klobouku bylo totéž: semkněte se, sjednoťte se -"

"A Harry měl včera taky pravdu," odpověděl Ron stejným tónem, "jestliže to znamená, že bychom se měli kamarádit se Zmojozelem - to těžko."

"Já si myslím, že je škoda, že se nesnažím o lepší spolupráci mezi kolejemi," uzavřela Hermiona nazlobeně.

Došli na konec mramorového schodiště. Vstupní síní právě procházel zástup čtvrťáků z Havraspáru; všimli si Harryho a rychle utvořili těsnější skupinku, jako kdyby se báli, že na roztroušené zaútočí.

"Jo, měli bychom se rozhodně pokusit o spřátelení s takovýmito lidmi," pravil sarkasticky Harry.

Následovali havraspárské do velké síně a hned instinktivně vrhli pohled k učitelskému stolu. Profesorka Červotočková se bavila s profesorkou Sinistrovou, učitelkou astronomie, a Hagrida opět připomínala jen jeho nepřítomnost. Očarovaný strop Harryho náladu podtrhoval zachmuřenou deštivou šedí.

"Brumbál ani neřekl, jak dlouho ta Červotočková zůstane," řekl, zatímco si razili cestu k nebelvírskému stolu."

"Možná...," začala Hermiona zamyšleně.

"Co?" zeptali se najednou Harry i Ron.

"Možná... Možná nechtěl upozorňovat na to, že tu Hagrid není."

"Co tím myslíš, že na to nechtěl upozorňovat?" pousmál se křečovitě Ron, "jak bychom si toho asi tak mohli nevšimnout?"

Než mohla Hermiona odpovědět, přistoupila k Harrymu vysoká černá dívka s dlouhým copem.

"Ahoj Angelino."

"Ahoj," odpověděla, "měl's hezké prázdniny?" A aniž by čekala na odpověď, dodala: "Jsem nová kapitánka nebelvírského famfrpálového týmu."

"Gratuluju," zakřenil se Harry; tušil, že Angelina není zvyklá mluvit tak zdlouhavě, jako Oliver Wood, což bylo jedině dobře.

"Ano, a teď, když je Oliver pryč, potřebujeme nového brankáře. Zkoušky jsou v pátek v pět a chci, aby tam byl celý tým, jasné? Pak se uvidí, jaký bude nový brankář."

"OK," řekl Harry.

Angelina se na něj usmála a odešla.

"Zapomněla jsem, že Oliver už odešel," řekla Hermiona a posadila se vedle Rona s talířem topinek. "Předpokládám, že to pro tým bude dost velká změna?"

"Taky myslím," řekl Harry a sedl si naproti, "byl dobrý brankář..."

"Ale nebude to zase tak špatné, mít tam nějakou čerstvou krev, ne?" řekl Ron.

Okny seshora se se svištěním a plácáním křídel snesly stovky sov. Rozprchly se s dopisy a balíčky po celé síni a skrápěly snídající studenty kapkami vody; venku zjevně lilo. Hedvika mezi nimi nebyla, ale to Harryho nepřekvapovalo; jediný, kdo mu psal, byl Sirius a ten mu těžko mohl posílat dopis čtyřiadvacet hodin poté, co se viděli naposled. Hermiona ovšem musela rychle odstrčit svoji sklenici džusu stranou, aby uvolnila cestu pro velkou sovu pálenou, nesoucí v zobáku promáčeného Denního Věštce.

"Proč to pořád ještě odebíráš?" zeptal se podrážděně Harry a myslel na Seamuse, zatímco Hermiona dala do koženého váčku na soví noze jeden svrček. "Mně už by to ani nenapadlo... Škoda peněz..."

"Je dobré vědět, co o tobě říká nepřítel," řekla Hermiona temně, rozbalila noviny a ztratila se za nimi a nevynořila se, až když Harry s Ronem dojedli.

"Nic," řekla stručně a odložila srolované noviny vedle talíře. "Nic o Brumbálovi ani nic jiného."

Profesorka McGonagallová právě chodila kolem a rozdávala rozvrhy.

"Podívej se na dnešek," kňučel Ron, "dějiny magie, dvakrát lektvary a dvakrát obrana proti černé magii... Binns, Snape, Trelawneyová a Umbridgka, všichni v jeden den!" Už aby měli George s Fredem hotové ty Kosicí krabičky..."

"Co to slyší moje uši?" ozval se Fredův hlas a Fred s Georgem se vmáčkli na lavici vedle Harryho, "snad se bradavičtí prefekti nechtějí vyhýbat hodinám?"

"Koukni, jaký máme dneska rozvrh," zahučel Ron temně a ukázal jim ho. "To je nejhorší pondělí, jaké jsem kdy viděl."

"To teda jo, bráško," komentoval to Fred, "můžeš mít pár nugátků Krev z nosu se slevou, jestli chceš."

"Proč je se slevou?" zeptal se Ron podezřívavě.

"Protože budeš krvácet, dokud nevykrvácíš. Ještě nemáme protijed," řekl George a podal si kousek lososa.

"Bezva," řekl Ron a strčil rozvrh do kapsy, "ale snad radši vydržím to vyučování."

"A když už tak mluvíme o těch krabičkách," začala Hermiona a přísně si Freda s Georgem měřila, "nemůžete hledat pokusné králíky inzerátem na nástěnce."

"Říká kdo?" zeptal se George a tvářil se užasle.

"Říkám já a Ron."

"Mně z toho vynech," řekl rychle Ron.

Hermione se po něm koukla. Fred a George se uchichtli.

"Brzy budeš zpívat jinak, Hermiono," řekl Fred a mazal si lívaneček máslem, "začínáš pátý ročník, brzo budeš prosit o Kosicí krabičku."

"A proč by mělo zahájení pátého ročníku znamenat, že budu chtít Kosicí krabičku?" zeptala se Hermiona.

"Pátý ročník je ročník NKÚ," děl George.

"A?"

"Takže se vám blíží zkoušky, že? A s tím vás budou tak tlačit ke zdi, až vás do ní zamáčknou," pravil spokojeně Fred.

"Polovina našeho ročníku se zhroutila," vykládal vesele George, "slzy a deprese... Patricie Stimpsonová pořád omdlévala..."

"Kenneth Towler z toho měl puchýře, vzpomínáš?"

"To bylo proto, žes mu nasypal do pyžama prášek z dýmějových hlíz," řekl George.

"A jo," zašklebil se Fred, "já zapomněl... Občas trochu zapomínám..."

"Ale i tak je páťák noční můra," řekl George, "jestli vám teda záleží na výsledcích zkoušek. My s Fredem jsme to nakonec nějak ustáli."

"Jo... máte, jestli se nepletu, každý tři zkoušky NKÚ?" zeptal se Ron.

"Jo," odpověděl bezstarostně Fred. "Ale domníváme se, že naše budoucnost leží mimo akadamickou půdu."

"Už jsme vážně přemýšleli o tom, jestli má vůbec cenu se vracet do sedmého ročníku, teď když máme -"

Zarazil se, když zachytil Harryho varovný pohled; málem mu ujelo, že jim Harry dal svou výhru z turnaje.

"- teď, když máme zkoušky NKÚ," dodal George rychle, "říkali jsme si, potřebujeme ještě OVCE? Ale myslím, že máma by nás nenechala odejít předčasně ze školy, zvlášť ne teď, když se z Percyho vyklubal nejhorší spratek na světě."

"Samozřejmě nehodláme svůj poslední školní rok promarnit," řekl Fred a rozhlédl se po velké síni. "Provedeme si tu takový menší výzkum trhu, abychom zjistili, co průměrný student Bradavic očekává od krámku s vtípky, výsledky zpracujeme a podle toho vytvoříme sortiment."

"Ale kde vezmete peníze do začátků?" zeptala se Hermiona skepticky. "Budete potřebovat ingredience a materiál - a také prostory..."

Harry se na dvojčata nedíval. Tváře mu zrudly; upustil vidličku a zmizel pod stolem. Slyšel, jak Fred nahoře říká: "Kdo se moc ptá, moc se dozví, Hermiono. Pojď, Georgi, jestli si pospíšíme, možná stihneme prodat pár Uší, než začne bylinkářství."

Harry se vynořil zpod stolu a viděl, jak Fred s Georgem odcházejí, každý s hromádkou topinek v ruce.

"Co to mělo znamenat?" divila se Hermiona, "kdo se moc ptá... Znamená to snad, že už nějaké peníze mají?"

"Víš, taky už jsem nad tím přemýšlel," zamračil se Ron. V létě mi koupili novou sadu hábitů a já nechápu, kde na to vzali peníze..."

Harry se rozhodl, že je čas vyvést rozhovor z nebezpečných vod.

"Myslíte, že tenhle ročník bude opravdu tak těžký? Kvůli zkouškám?"

"To jistě," řekl Ron, "musí být, ne? Zkoušky NKÚ jsou opravdu důležité, ovlivní to tvoje budoucí zaměstnání. Bill říkal, že také dostaneme nějaké rady ohledně kariéry. Takže si pak můžeš vybrat, jaké OVCE budeš dělat příští rok."

"Už víte, co chcete dělat, až vyjdete z Bradavic?" zeptal se Harry, když odcházeli z velké síně na hodinu dějin magie.

"Ne tak úplně," řekl pomalu Ron, "i když... Tedy..."

Vypadal trochu nesměle.

"Co?" pobídl ho Harry.

"No, říkal jsem si, že by bylo skvělé být Aurorem," dokončil Ron.

"Ano, to by bylo," souhlasil okamžitě Harry.

"Ale ti jsou něco jako elita," řekl Ron, "musíš bejt opravdu dobrej. A co ty, Hermiono?"

"Já nevím," řekla, "myslím, že bych ráda dělala něco opravdu užitečného."

"Být Aurorem je užitečné!" řekl Harry.

"To ano, ale není to jediná důležitá věc na světě," řekla zamyšleně Hermiona, "myslela jsem, že bych mohla víc rozvinout SPOŽŮS..."

Harry a Ron si dali pozor, aby se na sebe nepodívali.

Dějiny magie byly podle všeobecně rozšířeného názoru tím nejnudnějším předmětem, jaký kdy byl vynalezen. Profesor Binns, duch, měl jednotvárný bzučivý hlas, který do deseti minut zaručeně způsoboval akutní ospalost (v teplém počasí do pěti minut). Styl, jakým učil, nikdy neměnil, jednoduše mluvil, zatímco studenti si dělali poznámky, respektive ospale hleděli do prázdna. Harry a Ron byli schopní napsat písemky jen proto, že si před zkouškami opsali Hermioniny zápisky; ona jediná se totiž zdála být odolná proti uspávacím účinkům Binnsova hlasu.

Dnes museli vytrpět hodinu a půl monotónního výkladu o válkách obrů. Harry během prvních deseti minut pochytil asi tolik, aby pochopil, že od jiného učitele by to mohlo být celkem zajímavé, ale pak se jeho mozek odpojil od okolí a zbylý čas strávil Harry tím, že hrál s Ronem na okraji jeho pergamenu oběšence, za což je Hermiona častovala zlými pohledy.

"Co by se stalo," zeptala se ledově, když odcházeli na přestávku (Binns odletěl skrz tabuli), "kdybych vám letos odmítla půjčit svoje poznámky?"

"Propadli bychom u zkoušek NKÚ," řekl Ron, "jestli si to chceš vzít na zodpovědnost..."

"Zasloužili byste si to," odsekla, "nikdy se ani nepokusíte ho poslouchat!"

"My se pokoušíme," řekl Ron, "my jen nemáme tvoji hlavu ani tvoji pamět ani tvoji koncentraci - jsi prostě chytřejší, než jsme my - musíš nám to pořád připomínat?"

"Přestaňte mě krmit těmahle řečma," bránila se Hermiona, ale vypadala přece jen trochu potěšeně.

Venku mrholilo a byla mlha, takže lidé v hloučcích kolem nádvoří vypadali na okrajích trochu rozmazaně. Harry, Ron a Hermiona si vybrali kout pod balkónem, ze kterého crčela voda, vyhrnuli si límce, aby se chránili před studeným zářijovým vzduchem a začali probírat, co na ně asi vybalí o první hodině Snape. Shodli se, že to bude zřejmě něco opravdu těžkého, aby je po dvou měsících odpočinku nachytal, když se k nim někdo přidal.

"Ahoj Harry!"

Byla to Cho Changová a ještě k tomu samotná Cho Changová. To bylo velmi neobvyklé: Cho se většinou pohybovala ve společnosti chichotajících se kamarádek. Harry si vzpomněl, jaká to byla muka, když se pokoušel odchytit ji o samotě, aby jí mohl nabídnout doprovod na ples.

"Ahoj," pozdravil také a cítil, že se trochu červená. Aspoň že nemám na hlavě sliz, uklidňoval se. Cho evidentně myslela na totéž.

"Koukám, že už ses toho zbavil."

"Jo," odpověděl Harry a pokusil se o veselý škleb, jako by na jejich poslední setkání vzpomínal jako na velmi vtipnou událost. "A co ty... Er... Jaké byly prázdniny?"

Ve chvíli, kdy to vyřkl, už si přál, aby byl býval držel pusu - Cho chodila s Cedrikem a jeho smrt jí musela prázdniny pokazit ještě hůř, než Harrymu. Její tváří cosi přeběhlo, ale řekla: "Docela to ušlo..."

"To je placka Tornados?" zeptal se náhle Ron a ukázal na Choin hábit, kde se skvěla blankytně modrá placka s dvojitým zlatým T. "Snad nejsi jejich fanynka?"

"Jsem," odpověděla Cho.

"A vždycky jsi byla, nebo až poté, co začali vyhrávat v lize?" zeptal se Ron tónem, který byl podle Harryho názoru až příliš obviňující.

"Jsem jejich fanynka od šesti let," odtušila ledově Cho. "Každopádně... Měj se, Harry."

Hermiona počkala, až Cho zahne za roh a pak se pustila do Rona.

"Nemáš v těle kouska taktu!"

"Co? Jen jsem se jí zeptal, jestli -"

"Nenapadlo tě, že možná chtěla mluvit s Harrym?"

"Ale to přece mohla, copak jsem ji -"

"Proč jen, pro všechno na zemi, jsi ji napadl kvůli jejímu oblíbenému famfrpálovému týmu?"

"Napadl? Já jsem ji nenapadal, je jsem -"

"Koho zajímá, jestli má ráda Tornados?"

"Ale jdi, polovina lidí, která je nosí, si je koupila poslední sezónu -"

"Ale to je úplně jedno!"

"To znamená, že nejsou opravdoví fanoušci, jenom se vezou s davem -"

"To byl zvonek," řekl Harry dutě, protože Ron s Hermionou se hádali tak hlasitě, že ho nemohli slyšet. A pokračovali v tom celou cestu do Snapeova sklepení, zatímco Harry dospěl k názoru, že mezi Ronem a Nevillem se mu nikdy nemůže podařit uskutečnit takový rozhovor s Cho, za který by se nemusel později stydět tak, že by nejraději odjel někam pryč.

Ale přesto, napadlo ho, když se řadil do fronty před dveřmi do učebny, Cho přišla prohodit s ním pár slov. Chodila s Cedrikem; mohla klidně Harryho nenávidět za to, že na turnaji vyvázl z bludiště živý, zatímco Cedrik zemřel, ale i tak s ním mluvila přátelsky, ne jako s pomatencem nebo lhářem, který je za Cedrikovu smrt zodpovědný... Prostě se sama rozhodla s ním promluvit a to už podruhé během dvou dnů... To Harrymu pozvedlo náladu a nepokazil ji ani strašlivý skřípot dveří do Snapeovy třídy. Následoval Rona a Hermionu do jejich lavice a posadil se mezi ně, ignoruje podrážděné zvuky, které si ještě stále přehazovali.

"Posaďte se," vyzval je Snape studeně a zavřel za sebou.

Nemusel jim připomínat, aby se uklidnili; v momentě, kdy se ozvalo zaklapnutí dveří, třída okamžitě ztichla. Samotná Snapeova přítomnost na zajištění klidu bohatě stačila.

"Než začneme dnešní hodinu," spustil Snape a přesunul se ke svému stolu, "myslím, že bych vám měl připomenout, že vás v červnu čeká důležitá zkouška, při níž se ukáže, kolik jste si toho zapamatovali o výrobě a použití magických lektvarů. Přestože část této třídy je bezpochyby poněkud slabomyslná, očekávám, že ji všichni zvládnete, neboť jinak můžete očekávat mou... nespokojenost."

Jeho pohled doputoval k Nevillovi, který polkl.

"Příští rok se mnozí z vás rozhodou pokračovat ve studiu pod mým vedením," pokračoval Snape. "Pro pokročilé studium lektvarů si vybírám jen ty nejlepší, což znamená, že s ostatními se budeme muset rozloučit."

Upřel pohled na Harryho a ohrnul ret. Harry pohled opětoval a cítil jisté zvrácené potěšení z toho, že se po pěti letech bude moci hodin lektvarů konečně zbavit.

"Ale než nastane to šťastné loučení, strávíme spolu ještě jeden rok," řekl Snape měkce, "takže, ať už plánujete postoupit ke zkouškám OVCE nebo ne, doporučuji vám, abyste napřeli veškeré síly k dosažení nejlepších výsledků u zkoušek, které od svých studentů očekávám."

"Dnes se naučíme lektvar, se kterým se lze u zkoušek NKÚ často setkat: Doušek míru, který zažehnává úzkost a rozčilení. Varuji vás - pokud to přeženete s ingrediencemi, podaří se vám jeho uživatele uvést do hlubokého a někdy nezvratitelného spánku, takže musíte dávat dobrý pozor, co děláte." Hermiona se napřímila a její výraz byl přímo esencí pozornosti. "Přísady a postup -" mávl Snape hůlkou "- máte na tabuli -" (právě se tam objevily) "- a všechno, co potřebujete, najdete -" a opět mávl hůlkou "- ve skříni se zásobami" (dveře skříně se otevřely) "- máte na to hodinu a půl... Začněte."

Přesně, jak Harry, Ron a Hermiona předpokládali - Snape jim těžko mohl zadat něco složitějšího. Přísady musely být do kotlíku přidávány v přesně určeném pořadí a množství; doba míchání byla také stanovena a míchalo se nejdřív po směru hodinových ručiček a pak proti; a teplota ohně, nad kterým se lektvar vařil, musela být také ta pravá a musela vydržet po určitou dobu, než bylo možné přidat poslední ingredienci.

"Teď by měl z vašci lektvarů stoupat lehký stříbrný dým," pravil Snape deset minut před koncem.

Harry, který se pěkně potil, se rozhlédl po sklepení. Z jeho kotlíku vyletovalo hojné množství tmavošedé páry; Ronův vyplivoval zelené jiskérky. Seamus horečně dloubal hůlkou do plamenů pod kotlíkem, neboť zjevně vyhasínaly. Na povrchu Hermionina lektvaru se nicméně vznášela stříbrná mlha a Snape prošustil kolem, namířil na ni svůj hákovitý nos a neřekl nic, což znamenalo, že není co kritizovat.

U Harryho kotlíku se ale zastavil a podíval se dolů s výrazem naprostého znechucení.

"Pottere, co má tohle být?"

Zmijozelští se zájem zvedli hlavy; zbožňovali, když Snape trápil Harryho.

"Doušek míru," špitl Harry.

"Řekněte mi, Pottere, umíte číst?" zeptal se Snape jemně.

Draco Malfoy se zasmál.

"Umím," odpověděl Harry, prsty pevně sevřené kolem hůlky.

"Přečtěte mi třetí řádek instrukcí, Pottere."

Harry zamžikal na tabuli; skrze pestrobarevnou páru, vyplňující místnost, se na tu dálku četlo špatně.

"Přidat drcený měsíční kámen, zamíchat třikrát proti směru hodinových ručiček, nechat sedm minut zvolna povařit a přidat dvě kapky kýchavicového sirupu."

Srdce se mu zastavilo. Nepřidal kýchavicový sirup, ale nechal lektvar sedm minut povařit a přeskočil hned na čtvrtý řádek.

"Udělal jste všechno, co je na třetím řádku, Pottere?"

"Ne," řekl velmi tiše Harry.

"Prosím?"

"Ne," zvýšil hlas Harry, "zapomněl jsem na kýchavici."

"Vím, že jste zapomněl, Pottere, a z toho vyplývá, že tohle svinstvo je zcela nanic. Evanesce."

Harryho lektvar zmizel; zůstal stát jako trouba vedle prázdného kotlíku.

"Ti z vás, kterým se podařilo přečíst si návod, nalijí vzorek lektvaru do láhve, označí ji zřetelně svým jménem a odevzdají mi ji na stůl k oznámkování," řekl Snape. "Domácí úkol: dvanáct palců pergamenu o vlastnostech měsíčního kamene a jeho použití při výrobě lektvarů. Odevzdáte ve čtvrtek."

Zatímco ostaní plnili láhve, Harry si sklidil své věci a krev v něm pěnila. Jeho lektvar nebyl o nic horší než Ronův, ze kterého teď stoupal puch zkažených vajec; ani než Nevillův, který nabyl konzistence právě namíchaného cementu a Neville měl co dělat, aby ho vůbec z kotlíku vyklepal. Ale byl to on, Harry, kdo dopadl nejhůř. Nacpal hůlku do tašky a svezl se na lavici, zatímco ostatní nosili Snapeovi zazátkované láhve. Když konečně zazvonil zvonek, byl Harry hned venku a už obědval, když Ron s Hermionou konečně dorazili do velké síně. Strop byl ještě pošmournější než ráno a do vysokých oken bil déšť.

"To bylo opravdu nefér," spustila Hermiona, posadila se vedle Harryho a podala si koláč. "Tvůj lektvar nebyl ani zpoloviny tak strašný jako Goylův; když ho nalil do láhve, ta se rozprskla a zapálila mu hábit."

"No jo," huhlal Harry a díval se do talíře, "kdy taky Snape ke mně byl férovej?"

Nikdo neodpověděl; všichni věděli, že tiché nepřátelství mezi Harrym a Snapem trvá od dob, kdy Harry poprvé vstoupil na bradavickou půdu.

"Říkala jsem si, že by letos mohl být trochu lepší," řekla zklamaně Hermiona. "Chci říct... Však víš..." Opatrně se rozhlédla; kolem nich byla prázdná místa a nikdo ani nešel okolo, "...teď když je v Řádu a vůbec."

"Starou jedovatou muchomůrku novým kouskům nenaučíš," děl Ron moudře, "já jsem si vždycky myslel, že Brumbál musí být blázen, když Snapeovi důvěřuje. Kde je důkaz, že vůbec kdy přestal pracovat pro ty-víš-koho?"

"Brumbál má nejspíš spoustu důkazů, i když se s tebou o ně nedělí, Rone," odsekla Hermiona.

'Oh, shut up, the pair of you,' said Harry heavily, as Ron opened his mouth to argue bac"Už oba sklapněte," zarazil je Harry, když Ron otevíral pusu, aby se zase začal hádat. "Nemůžete toho chvíli nechat? Pořád proti sobě něco máte, už z toho začínám šílet." Pak odstrčil talíř, hodil si tašku na rameno a nechal je tam sedět samotné.

Vyběhl po mramorovém schodišti proti proudu studentů, hrnoucích se na oběd. Hněv, který ho tak náhle zachvátil, se ho nechtěl pustit a pomyšlení na šokované tváře Rona a Hermionymu poskytly pocit hlubokého uspokojení. Jen jim dej, myslel si, proč toho nemůžou konečně nechat … pořád na sebe štěkají… z toho by jeden vážně lezl po zdi…

Minul velký obraz sira Cadogana na odpočívadle; sir Cadogan tasil meč a namířil ho na Harryho, ale ten ho ignoroval.

"Vrať se, bídný pse! Vrať se a bojuj!" ječer sir Cadogan tlumeně zpoza zavřeného hledí, ale Harry pokračoval v chůzi a když se ho sir Cadogan pokusil sledovat tak, že přeběhl do vedlejšího obrazu, byl okamžitě zahnán jeho obyvatelem, velkým zlým vlčákem.

Zbytek pauzy na oběd strávil Harry sám pod poklopem vedoucím do severní věže. Byl tedy první, kdo se hned po zazvonění vyšplhal po stříbrném žebříku do učebny Sybilly Trelawneyové.

Jasnovidectví byl Harryho druhý nejméně oblíbený předmět, hned po lektvarech, protože profesorka Trelawneyová měla znepokojující zvyk téměř každou hodinu předpovídat jeho předčasnou smrt. Harrymu ta hubená žena, zahalená do šálů a ověšená blýskavými šňůrami korálů, vždycky připomínala jakýsi podivný hmyz, hlavně kvůli obrovským brýlím, které jí seděly na nose. Když Harry vstoupil, zabývala se zrovna rozdáváním odřených, v kůži vázaných knih na malé kulaté stolky, jichž byla místnost plná. Světlo vrhané svíčkami pod stínítky a slabým, omamně vonícím ohněm v krbu bylo tak tlumené, že si nejspíš vůbec nevšimla, když se posadil na místo do stínu. Během příštích pěti minut dorazil zbytek třídy. Ron prolezl poklopem, opatrně se rozhlédl a pak zamířil přímo k Harrymu - nebo alespoň tak přímo, jak to hromady stolků a židlí dovolovaly.

"Už jsme se s Hermionou přestali hádat," řekl a posadil se.

"Fajn," zavrčel Harry.

"Ale Hermiona ti vzkazuje, že by nebylo špatné, kdyby sis na nás přestal vylévat svou špatnou náladu," dodal Ron.

"Ale já ne-"

"Jen ti předávám vzkaz," skočil mu Ron do řeči. "Ale myslím si, že má pravdu. My nemůžeme za to, jak se k tobě Seamus a Snape chovají."

"Nikdy jsem neřekl, že -"

"Dobrý den," pravila profesorka Trelawneyová svým zamlženým snivým hlasem a Harry zmlkl s pocitem rozčilení a studu. "A vítejte zpět na jasnovidectví. Samozřejmě jsem celé prázdniny sledovala vaše osudy a jsem velmi šťastná, že jste se všichni v pořádku vrátili do Bradavic - jak jsem pochopitelně předpokládala."

"Na stolech máte připravené knihy Orákulum snů od Inigo Imago. Výklad snů je nejdůležitější součástí jasnovidectví a s nejvyšší pravděpodobností se s ním setkáte u zkoušek NKÚ. Samozřejmě si nemyslím, že úspěch či neúspěch u zkoušek má nějaký význam, pokud jde o posvátné umění předpovídání budoucnosti. Máte-li vševidoucí oko, vysvědčení a známky pro vás mnoho neznamenají. Přesto však by vás ředitel rád všechny viděl u zkoušek, takže..."

Její hlas se pomalu vytratil, takže nikdo nepochyboval, že profesorka Trelawneyová je nad tak přízemní věci, jako jsou zkoušky, povznesená.

"Nalistujte si prosím předmluvu a přečtěte si, co Imago říká o interpretaci snů. Pak se rozdělte do dvojic. Použijte Orákulum snů a pokuste se vyložit si navzájem své sny. Začněte."

Naštěstí jasnovidectví nebyla dvouhodinovka. Ve chvíli, kdy dočetli úvod, měli už stěží deset minut na samostatnou práci. Dean seděl s Nevillem u stolu vedle Rona a Harryho a Neville se pustil do zdlouhavého popisu noční můry, ve které se vyskytovaly obří nůžky s kloboukem jeho babičky; Harry a Ron se na sebe otráveně koukli.

"Já si nikdy svoje sny nepamatuju," řekl Ron, "začni ty."

"Aspoň jeden si pamatovat musíš," řekl netrpělivě Harry.

O své sny se nehodlal s nikým dělit. Věděl přesně, co jeho pravidelná noční můra o hřbitově znamená, nepotřeboval, aby mu to Ron, profesorka Trelawneyová nebo to pitomé Orákulum snů řeklo.

"No, minulou noc se mi zdálo, že hraju famfrpál," začal Ron a tvář se mu stáhla soustředěním, "co myslíš, že to znamená?"

"Pravděpodobně tě sežere obří ibišek nebo tak něco," pravil Harry a zalistoval v Orákulu. Hledat v knize kousky snů byla nudná práce a ani žádost profesorky Trelawneyové, aby si po celý příští měsíc vedli deník snů, Harryho nenadchla. Když zazvonil zvonek, vyrazil s hlasitě brblajícím Ronem k poklopu.

"Všímáš si, kolik už máme domácích úkolů? Binns nám zadal jeden a půl stopy dlouhej esej o válkách obrů, Snape chce stopu o měsíčním kameni a teď ještě měsíc zapisování snů pro Trelawneyovou! Fred a George měli pravdu! Doufám, že Umbridgová..."

Když vstupovali do učebny obrany proti černé magii, profesorka Umbridgová v chlupatém růžovém kardiganu a s černou sametovou mašlí ve vlasech už seděla za stolem. Harry se nemohl zbavit myšlenky na velkou černou mouchu, sedící na hlavě ještě větší žáby.

Žáci vstupovali do třídy v tichosti; profesorku Umbridgovou ještě neznali a netušili, jak moc by mohla být přísná.

"Dobré odpoledne!" řekla, když se všichni posadili.

Několik lidí zahuhlalo odpověď.

"Ale, ale," řekla profesorka Umbridgová, "Takhle by to nešlo! Chtěla bych, abyste odpovídali "Dobré odpoledne, profesorko Umbridgová." Takže ještě jednou, ano? Dobré odpoledne, třído!"

"Dobré odpoledne, profesorko Umbridgová," zapěli studenti v odpověď.

"Ták, to je ono," zasladila profesorka Umbridgová. "A že to nebylo tak těžké, viďte? Odložte hůlky a připravte si brky, prosím."

Studenti si vyměnili sklíčené pohledy; rozkaz "odložte hůlky" ještě na žádné zajímavé hodině nikdy nepadl. Harry hodil hůlku do tašky a vytáhl péro, inkoust a pergamen. Profesorka Umbridgová vytáhla z kabelky svou vlastní, nezvykle krátkou hůlku a ostře zaklepala na tabuli; na černém pozadí se objevila slova:

Obrana proti černé magii - návrat k základním principům

"Do této chvíle bylo vaše učivo v tomto předmětu rozkouskované a stále narušované, že?" zahájila profesorka Umbridgová a obrátila se na třídu, ruce úhledně složené před sebou. "Neustálé změny učitelů, z nichž většina se neřídila Ministerstvem doporučeného kurikula, bohužel způsobili, že vaše vědomosti jsou v pátém ročníku hluboce podstandardní."

"Ale potěším vás, tyto problémy teď budou vyřešeny. Budeme postupovat podle přísně strukturovaného, teoreticky zaměřeného postupu schváleného Ministerstvem. Opište si následující, prosím."

Znovu zaklepala na tabuli a první věta byla vystřídána následujícím: "Cíle vyučování".

- porozumět principům obranných kouzel

- naučit se rozpoznávat situace, v nichž může být obranné kouzlo legálně použito

- použití obranných kouzel v kontextu praxe

Několik minut bylo slyšet jen usilovné škrabání brků o papír. Když si všichni tři cíle opsali, profesorka Umbridgová se zeptala: "Má někdo Teorii obranné magie od Wilberta Slinkharda?"

Ve třídě to začalo šumět.

"Myslím, že to zkusíme znovu," pravila profesorka Umbridgová, "pokud vám položím otázku, odpovíte "ano, profesorko Umbridgová" nebo "ne, profesorko Umbridgová". Takže: máte Teorii obranné magie od Wilberta Slinkharda?"

"Ano, profesorko Umbridgová," zaznělo třídou.

"Výborně," řekla profesorka Umbridgová, "otevřete si ji na straně pět a přečtěte si kapitolu první - Základy pro začátečníky. A není třeba u toho mluvit."

Profesorka Umbridgová se uvelebila na židli za učitelským stolem a prohlížela si je vypouklýma žabíma očima. Harry otočil na stranu pět Teorie obranné magie a začal číst.

Bylo to zoufale nudné, skoro jako poslouchat profesora Binnse. Cítil, jak jeho soustředění polevuje; brzy už musel číst jednu větu několikrát, aniž by si z ní zapamatoval víc než prvních pár slov. Uplynulo několik tichých minut. Ron roztržitě točil brkem mezi prsty a zíral na stále stejné místo na stránce. Harry se podíval napravo a utržil takový šok, že se okamžitě probral z apatie. Hermiona totiž ještě knihu ani neotevřela. Zírala se zvednutou rukou na profesorku Umbridgovou.

Harry si nepamatoval, že by Hermiona někdy nečetla, když jí to bylo nařízeno, nebo že by vůbec odolala a neotevřela knihu, kterou měla přímo pod nosem. Zvídavě se na ni podíval, ale jemně zatřásla hlavou, aby dala najevo, že nebude odpovídat na žádné otázky, a dál upřeně hleděla na profesorku Umbridgovou, která se stejně upřeně dívala jinam.

Po několika dalších minutách už Harry nebyl sám, kdo sledoval Hermionu. Kapitola, kterou si měli přečíst, byla tak nudná, že stále víc a víc lidí raději sledovalo Hermionin tichý pokus upoutat pozornost profesorky Umbridgové, než aby zápasili se "Základy pro začátečníky".

Když už půlka třídy hleděla raději na Hermionu než do knihy, rozhodla se profesorka Umbridgová, že je čas přestat situaci ignorovat.

"Chtěla jste se zeptat na něco ohledně první kapitoly, drahoušku?" zeptala se, jako by si právě teď Hermiony všimla.

"Ne, ohledně té kapitoly ne," řekla Hermiona.

"Dobrá, ale my teď právě čteme," vycenila profesorka Umbridgová své malé ostré zoubky. "Jestliže máte jiný dotaz, počkáme s ním na konec vyučování."

"Mám otázku ohledně cílů," řekla Hermiona.

Profesorka Umbridgová zvedla obočí.

"Jak se jmenujete?"

"Hermiona Grangerová."

"Dobře, slečno Grangerová. Myslím, že cíle vám jsou dostatečně jasné, pokud jste si je pozorně přečetla," řekla profesorka Umbridgová zarytě sladkým hlasem.

"Ano, ale nejsou," řekla Hermiona bez obalu, "není mezi nimi nic o praktickém používání obranných kouzel."

Nastala chvíle ticha, během níž se většina studentů zamračila na tabuli, kde byly vypsány cíle vyučování.

"Používání obranných kouzel?" zopakovala profesorka Umbridgová a zasmála se. "Proč, nedokážu si představit, že by se někdo z vás dostal do situace, jenž by vyžadovala použití obranných kouzel, slečno Grangerová. Neočekáváte snad, že budete během vyučování napadena?"

"My nebudeme používat kouzla?" zeptal se hlasitě Ron.

"Studenti, kteří budou chtít promluvit, se přihlásí, pane-?"

"Weasley," řekl Ron a jeho ruka vyrazila do vzduchu.

Úsměv profesorky Umbridgové se ještě rozšířil a otočila se. Harry a Hermiona okamžitě také zvedli ruce. Vypoulené oči chvíli mířily na Harryho a pak se profesorka Umbridgová zeptala Hermiony:

"Ano, slečno Grangerová? Chtěla jste se zeptat ještě na něco?"

"Ano. Není snad smyslem obrany proti černé magii naučit se používat obranná kouzla?"

"Jste snad Ministerstvem vyškolená expertka na vzdělávání, slečno Grangerová?" zeptala se profesorka Umbridgová svým falešně sladkým hlasem.

"Ne, ale -"

"Pak se obávám, že nejste dostatečně způsobilá rozhodovat, co je smyslem předmětu obrana proti černé magii. Náš nový program schválili mnohem zkušenější a moudřejší čarodějové, než jste vy. Budete se učit o obranných kouzlech bezpečným způsobem bez rizik -"

"A k čemu to je," řekl Harry hlasitě, "pokud budeme napadeni, nebude to -"

"Ruku, pane Pottere!" houkla profesorka Umbridgová.

Harryho ruka vystřelila vzhůru. Profesorka Umbridgová se promptně otočila zády, ale to už se hlásili i další studenti.

"Jak se jmenujete?" otočila se profesorka Umbridgová na Deana.

"Dean Thomas."

"Ano, pane Thomasi?"

"No, je to tak, jak Harry říká, ne? Kdybychom byli napadeni, nebude to bez rizika.

"Opakuji," usmála se otravně profesorka Umbridgová, "předpokládáte, že budete během mých hodin napaden?"

"Ne, ale -"

Profesorka Umbridgová mu skočila do řeči. "Nechci kritizovat způsob, jakým je tato škola řízena," řekla a její žabí tlama se roztáhla v nepřesvědčivém úsměvu, "ale byli jste vystaveni působení několika nezodpovědných čarodějů, velmi nezodpovědných - a to nemluvím o," a profesorka Umbridgová se ošklivě zasmála, "nebezpečných křížencích."

"Pokud myslíte profesora Lupina," vypěnil Dean, "tak to byl ten nejlepší, kterého jsme kdy -"

"Ruku, pane Thomasi! Jak jsem řekla - učili jste se kouzla, která byla velmi komplexní, neodpovídala vašemu věku a byla potenciálně smrtící. Vystrašili vás, abyste uvěřili, že můžete očekávat útok temné magie každý, dnem -"

"To tedy ne," ozvala se Hermiona, "my jen -"

"Nezvedla jste ruku, slečno Grangerová!"

Hermiona zvedla ruku a profesorka Umbridgová se k ní otočila zády.

"Podle toho, co jsem se dozvěděla, můj předchůdce nejen že před vámi předváděl zakázané kletby, on je prováděl přímo na vás."

"Však se taky ukázalo, že je to šílenec, ne?" rozehřál se Dean. "I tak jsme se toho hodně naučili."

"Nezvedl jste ruku, pane Thomasi!" zatrylkovala profesorka Umbridgová. "Ministerstvo se nyní domnívá, že teoretické znalosti budou více než potřebné, abyste prošli zkouškou a to je právě to, o čem je škola. A vy se jmenujete?" dodala a zadívala se na Parvati, která se právě přihlásila.

"Parvati Patilová, a nemají snad zkoušky z obrany proti černé magii i praktickou část? Nebude snad muset ukázat, jaké umíme protikletby a tak podobně?"

"Pokud budete pečlivě studovat teorii, nevidím důvod, proč byste nezvládli předvést v náležitě bezpečných podmínkách zkoušky praktická kouzla," řekla profesorka Umbridgová a pokládala to za vyřešené.

"Bez toho, abychom je předtím cvičili?" zeptala se nedůvěřivě Parvati. "Chcete nám říct, že u zkoušky to bude poprvé, co si ta kouzla vůbec zkusíme?"

"Opakuji, budete-li se dostatečně věnovat teorii -"

"A k čemu je teorie ve skutečném světě?" zeptal se hlasitě Harry, ruku opět ve vzduchu.

Profesorka Umbridgová se na něj podívala.

"Tohle je škola, pane Pottere, ne skutečný svět," řekla měkce.

"Takže my nemáme být připraveni na to, co nás může venku čekat?"

"Venku nic nečeká, pane Pottere."

"Ano?" řekl Harry. Zlost, která celý den bublala těsně pod povrchem, pomalu dosahovala bodu varu.

"Kdo myslíte, že by chtěl napadat děti, jako jste vy?" tázala se profesorka Umbridgová nebezpečně medovým hlasem.

"Hm, nechte mě přemýšlet..." řekl Harry přehnaně zadumaným hlasem, "Třeba... Lord Voldemort?"

Ron zalapal po dechu; Levandule Brownová vykvikla; Neville spadl ze židle. S profesorkou Umbridgovou to ani nehnulo. Zírala na Harryho s temně spokojeným výrazem ve tváři.

"Strhávám Nebelvíru deset bodů, pane Pottere."

Nastalo ticho. Všichni zírali na Harryho nebo profesorku Umbridgovou.

"A teď bychom si měli ujasnit pár věcí."

Profesorka Umbridgová se postavila a naklonila se dopředu, opírajíc se rozpláclýma rukama o stůl.

"Řekli vám, že jeden určitý temný mág vstal z mrtvých -"

"Nebyl mrtvý," řekl Harry rozzlobeně, "ale ano, vrátil se!"

"Pane-Pottere-už-jste-svou-kolej-připravil-o-deset-bod-tak-si-to-nedělejte-ještě-horší," vychrlila profesorka Umbridgová jedním dechem, aniž by se na něj podívala. "Jak jsem řekla, oznámili vám, že určitý temný mág je opět mezi námi. To je lež."

"To NENÍ lež!" bránil se Harry, "viděl jsem ho, bojoval jsem s ním!"

"Budete po škole, pane Pottere!" řekla profesorka Umbridgová vítězně. "Zítra večer. V pět hodin. V mém kabinetě. Opakuji, je to lež. Ministerstvo kouzel vám zaručuje, že vám nehrozí nebezpečí od žádného temného čaroděje. Pokud se stále obáváte, můžete za mnou po hodině přijít. Bude-li vás někdo strašit výmysly o znovuzrozených temných čarodějích, chci o tom vědět. Jsem tu, abych vám pomohla. Jsem vaše přítelkyně. A teď se prosím vraťme ke čtení. Strana pět, Základy pro začátečníky."

Profesorka Umbridgová se posadila za stůl. Harry vstal. Všichni se na něj dívali; Seamus vypadal vyděšeně a fascinovaně zároveň.

"Harry, ne!" zašeptala varovně Hermiona a zatahala ho za rukáv, ale Harry se jí vyškubl.

"Takže podle vás Cedrik Diggory umřel jen tak sám od sebe, ano?" zeptal se Harry a hlas se mu třásl.

Celá třída jako jeden muž se nadechla, protože nikdo, kromě Rona a Hermiony, ještě nikdy neslyšel Harryho mluvit o událostech oné noci, kdy Cedrik Diggory zemřel. Dychtivé pohledy se upíraly střídavě na Harryho a na profesorku Umbridgovou, která koukala na Harryho beze stopy úsměvu na tváři.

"Smrt Cedrika Diggoryho byla tragická nehoda," řekla ledově.

"Byla to vražda," řekl Harry. Cítil, že se třese. Skoro nikomu o tom neřekl - rozhodně ne třídě třiceti pečlivě naslouchajících studentů. "Zabil ho Voldemort a vy to víte."

Tvář profesorky Umbridgové měla prázdný výraz. Na chvíli měl Harry dojem, že se chystá na něj zaječet. Pak řekla tím nejhladším, nejsladším dívčím hlasem: "Pojďte sem, pane Pottere, drahoušku."

Odkopl židli a protáhl se kolem Rona a Hermiony k učitelskému stolu. Třída kolektivně zadržovala dech. Byl tak rozzlobený, že mu bylo jedno, co se stane.

Profesorka Umbridgová vytáhla z kabelky kousek růžového pergamenu, rozbalila ho na stole, namočila brk a začala psát, naklánějíc se tak, že Harry nemohl nic přečíst. Všichni mlčeli. Asi po minutě pergamen srolovala a poklepala na něj hůlkou; rolička se stáhla tak pevně, že ji nebylo možno otevřít.

"Odneste to profesorce McGonagallové, drahoušku," řekla a papírek mu podala.

Harry si ho mlčky vzal, otočil se, odešel z místnosti a práskl za sebou dveřmi, aniž by se podíval na Rona nebo Hermionu. Rychle kráčel chodbou, vzkaz pro McGonagallovou pevně svíraje v ruce a když zahnul za roh, narazil na Protivu, malého širokohubého mužíčka, vznášejícího se ve vzduchu a žonglujícího s několika kalamáři.

"Ale to je přece malý ťunťa Potter!" zachrchlal radostě a upustil dva kalamáře, které se rozbily a inkoust se rozprskl na všechny strany; Harry zavrčel a uskočil.

"Táhni, Protivo."

"Óóó, náš pomatenec má špatnou náladu," provokoval Protiva, letěl za Harrym chodbou a po očku ho sledoval. "Co je to tentokrát, Potty, kamaráde? Slyšíš hlasy? Vidíš věci? Mluvíš cizími jazyky?"

"Řek jsem, nech mě BEJT!" zařval Harry a utíkal dolů po schodech, ale Protiva se sklouzl po zábradlí za ním.

"Ó, většina si myslí, že jen tak štěká, jiní jsou přesvědčení, že je to jen smutek, ale Protiva ví nejlíp a říká, že se nám zbláznil -"

"SKLAPNI!"

Dveře nalevo od Harryho se rozletěly a z nich se vynořila profesorka McGonagallová s přísným a trochu vyčerpaným výrazem.

"Pottere, proč tu proboha tak řvete?" utrhla se na něj a Protiva se zachichtáním zmizel z dohledu. "Proč nejste na hodině?"

"Byl jsem poslán za vámi," řekl Harry škrobeně.

"Poslán? Co tím myslíte, poslán?"

Podal jí vzkaz od profesorky Umbridgové. Profesorka McGonagallová si ho vzala, poklepala na něj hůlkou, rozvinula ho a začala číst. Její oči poletovaly z řádku na řádek a postupně se víc a víc zužovaly.

"Pojďte dovnitř, Pottere."

Následoval ji do jejího kabinetu. Dveře se automaticky zavřely.

"Takže?" zeptala se profesorka McGonagallová, "je to pravda?"

"Je to pravda?" zeptal se Harry a jeho tón byl agresivnější, než by si býval přál. "Profesorko?" dodal o něco zdvořileji.

"Je pravda, že jste křičel na profesorku Umbridgovou?"

"Ano," řekl Harry.

"Nazval jste ji lhářkou?"

"Ano."

"Řekl jste jí, že ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, je zpět?"

"Ano."

Profesorka McGonagallová se posadila za stůl a pečlivě si Harryho prohlížela. Pak řekla: "Vezměte si sušenku, Pottere."

"Vzít si - co?"

"Sušenku," opakovala netrpělivě, ukazujíc na kostkovanou plechovku, stojící na hromádce papírů na jejím stole. "A posaďte se."

Harrymu už se jednou stalo, že ho profesorka McGonagallová přijala do famfrpálového týmu zrovna ve chvíli, kdy čekal, že mu ukousne hlavu. Posadil se na židli proti ní, podal si zázvorovou sušenku a cítil se stejně zmatený jako tenkrát.

Profesorka McGonagallová odložila vzkaz a vážně se na Harryho podívala.

"Pottere, musíte být opatrný."

Harry polkl a zíral na ni. Tón jejího hlasu nebyl rázný a přísný jako obvykle, ale hlubší a zračily se v něm obavy a zněl jaksi lidštěji.

"Špatné chování na hodinách Dolores Umbridgové by vás mohlo stát víc než jen stržené body a trest."

"Co tím -?"

"Pottere, používejte rozum," utrhla se na něj profesorka McGonagallová po svém obvyklém způsobu, "víte, odkud přišla, tak také musíte vědět, komu podává hlášení."

Zazvonil zvonek. Nad nimi a všude kolem se spustil mohutný rámus, jak se stovky studentů přesunovaly chodbami.

"Je tu napsáno, že budete po škole každý večer tento týden, počínaje zítřkem," řekla profesorka McGonagallová, hledíc na vzkaz od Umbridgové.

"Každý večer!" zopakoval polekaně Harry. "Ale, profesorko, nemohla byste -?"

"Ne, nemohla," přerušila ho profesorka McGonagallová příkře.

"Ale -"

"Je to vaše učitelka a má plné právo nechat vás po škole. Zítra v pět hodin večer se budete hlásit v jejím kabinetě. Pamatujte: opatrně s Dolores Umbridgovou."

"Ale já jsem mluvil pravdu!" rozzlobil se Harry, "Voldemort se přece vrátil a vy to víte; profesor Brumbál ví, že -"

"Pro rány boží, Pottere!" řekla profesorka McGonagallová a přísně si narovnala brýle (při zaslechnutí jména Voldemort sebou pořádně trhla). "Myslíte si snad, že tohle je o pravdě a lži? Je to o tom, jak umíte držet pusu a krok a ovládat se!"

Vstala, nozdry nadmuté a ústa stažená v přísnou čárku, a Harry se také postavil.

"Vezměte si ještě sušenku," pobídla ho a strčila mu plechovku pod nos.

"Ne, děkuji," řekl Harry studeně.

"Nebuďte směšný," odsekla.

Harry si jednu vzal.

"Děkuji," řekl zdráhavě.

"Neposlouchal jste řeč Dolores Umbridgové na zahájení školního roku, Pottere?"

"Ano," řekl Harry, "Ano... Říkala, že... Pokrok bude potlačován nebo... Že se Ministerstvo bude pokoušet vměšovat do záležitostí Bradavic..."

Profesorka McGonagallová si ho chvíli prohlížela, pak nakrčila nos, obešla stůl a otevřela dveře.

"No, jsem ráda, že posloucháte alespoň Hermionu Grangerovou," řekla a vyprovodila ho ven.

star_killer@centrum.cz