— CHAPTER SIXTEEN —

U prasečí hlavy

Hermiona se vydržela celé dva týdny o Harrym coby učiteli obrany proti černé magii nezmínit. Harryho tresty u Umbridgové konečně minuly (pochyboval, že se vyřezaná slova kdy z jeho ruky ztratí); Ron měl za sebou další čtyři famfrpálové tréninky a během posledních dvou na něj nikdo neřval; a všem třem se podařilo o hodině proměňování nechat zmizet myši (Hermiona dokonce pokročila ke koťatům); a celá věc byla vytažena na světlo jednoho bouřlivého zářijového večera, když seděli v knihovně a hledali něco o ingrediencích do lektvarů pro Snapea.

"Říkala jsem si," začala náhle, "jestli jsi přemýšlel o té obraně proti černé magii, Harry."

"Jistě," řekl Harry mrzutě, "těžko bych na ni mohl zapomenout, když nás učí ta bába -"

"Měla jsem na mysli ten nápad, co jsme měli s Ronem -" Ron po ní šlehl varovným pohledem. Zamračila se na něj. "Dobře, o to mém nápadu - že bys nás učil."

Harry hned neodpověděl. Chvíli předstíral, že si čte v Asijských protijedech, protože nechtěl říct, na co myslí.

Hodně o tom posledních čtrnáct dní přemýšlel. Někdy mu to přišlo jako šílenost, jindy se přistihl, jak přemýšlí o kouzlech, která mu při jeho setkáních s temnými příšerami a Smrtijedy posloužila - zkrátka, přistihl se, že si rozmýšlí obsah lekcí...

"No," začal pomalu, když už bylo neúnosné dělat, že ho Asijské protijedy zajímají. "No - trochu jsem o tom přemýšlel."

"A?" zeptala se Hermiona.

"Nevím," hrál Harry o čas. Podíval se na Rona.

"Od začátku si myslím, že je to dobrý nápad," řekl Ron, který se s radostí připojil k rozhovoru, když si byl jist, že Harry nezačne zase křičet.

Harry se ošil.

"Poslouchali jste, když jsem říkal, že jsem měl hlavně velké štěstí?"

"Ano, Harry," řekla Hermiona jemně, "ale i tak nemáš důvod předstírat, že nejsi dobrý v obraně proti černé magii, protože ve skutečnosti jsi. Loni jsi byl jediný, kdo byl schopen kompletně vykrýt kletbu Imperius, umíš vykouzlit Patrona, umíš vůbec spoustu věcí, které nezvládnou hotoví kouzelníci, Viktor vždycky říkal -"

Ron se na ni podíval tak rychle, až mu luplo v páteři. Chvíli si ho hladil a zeptal se: "No, co Viky říkal?"

"Ho ho," řekla Hermiona znuděným hlasem, "říkal, že Harry umí věci, které on sám nezná, a to už byl v posledním ročníku na Kruvalu.

Ron se na Hermionu podezřívavě podíval.

"Nejsi s ním pořád v kontaktu, že ne?"

"A co když ano?" řekla chladně Hermiona a trochu zrůžověla. "Můžu si dopisovat s kamarádem, když -"

"On si s tebou nechtěl je dopisovat," obvinil ji Ron.

Hermiona potřásla hlavou a dál už Rona ignorovala a řekla Harrymu: "Tak co? Budeš nás učit?"

"Jen tebe a Rona, ano?"

"No," řekla Hermiona úzkostným hlasem, "totiž... Nezačni zase vyvádět, Harry, prosímtě... Ale opravdu si myslím, že bys měl učit každého, kdo bude chtít. Chci říct, mluvíme o obraně proti V-voldemortovi. Ne, Rone, nebuď patetický. Nebylo by to fér, kdybychom nenabídli šanci i ostatním."

Harry to zvážil a pak řekl: "Tak jo, ale pochybuju, že by ještě někdo mohl mít zájem. Nezapomínej, jsem cvok!"

"Myslím, že by ses divil, kdybys věděl, kolik lidí je ochotno poslouchat, co říkáš," řekla vážně Hermiona a naklonila se k němu. Ron, který ji pozoroval a mračil se, se také nahnul blíž. "Víš, že první víkend v říjnu jdeme do Prasinek? Co bys řekl, kdybych všem, kdo mají zájem, oznámila, že to tam všechno probereme?"

"Proč to nemůžeme udělat ve škole?" zeptal se Ron.

"Protože," odpověděla Hermiona a vrátila se k náčrtku čínského kousavého zelí, který si zrovna obkreslovala, "si nemyslím, že by to Umbridgovou nějak potěšilo, kdyby se dozvěděla, co chystáme."

*

Harry se na víkend v Prasinkách těšil, ale jednoho se obával. Sirius od září, kdy se zjevil v krbu, zarytě mlčel; Harry věděl, že ho rozzlobili, když zamítli jeho nápad přijít do Prasinek - ale i tak se obával, že Sirius zahodí všechnu opatrnost a stejně se objeví. Co by udělali, kdyby je ve vesnicích vesele vítal velký černý pes, pravděpodobně přímo pod nosem Draca Malfoye?

"Nemůžeš mu vyčítat, že se chce podívat ven," řekl Ron, když Harry líčil své obavy Hermioně. "Byl dva roky na útěku a i když to nebyla zrovna legrace, aspoň se pohyboval venku. A teď je pořád zavřenej s tím příšerným skřítkem."

Hermiona se zaškaredila, ale jinak na poznámku o Pištovi nic neřekla.

"Problém je," řekla Harrymu, "dokud V-voldemort - proboha, Rone - nevyleze na světlo, Sirius bude muset zůstat schovaný. To pitomé ministerstvo neuzná, že je nevinný, dokud jim nedojde, že Brumbál o něm celou dobu říkal pravdu. A až začnou chytat pravé Smrtijedy, zjistí, že Sirius mezi ně nepatří... Nemá přece znamení."

"Nemyslím, že je tak hloupý, aby se objevil," řekl Ron povzbudivě. "Brumbál by se zbláznil, kdyby se to dozvěděl a Sirius Brumbála poslouchá, i když se mu nelíbí, co říká."

Protože Harry pořád vypadal ustaraně, řekla: "Ron a já jsme vysledovali lidi, kteří by měli o učení obrany proti černé magii zájem. Už jsme jim řekli, že se sejdeme v Prasinkách."

"Dobře," řekl Harry nepřítomně, protože stále myslel na Siriuse.

"Nedělej si starosti, Harry," řekla tiše Hermiona, "i bez Siriuse toho máš víc než dost."

Měla pravdu, jen tak tak stíhal domácí úkoly, i když teď, když už nemusel být po škole, to bylo mnohem lepší. Ron byl pozadu ještě o něco víc, protože nejen že museli oba trénovat famfrpál, Ron měl ještě své prefektské povinnosti. Na druhou stranu, Hermiona, která si nabírala ještě víc předmětů než oni, měla nejen všechno vypracované, ale stíhala i plést další skřítčí oblečky. Harry musel uznat, že se zlepšuje; už bylo možné rozeznat, co je čepička a co ponožka.

Ráno před výletem do Prasinek bylo jasné, ale větrné. Po snídani se seřadili před Filchem, který si odškrtal jejich jména v dlouhém seznamu studentů, jimž rodiče nebo poručníci Prasinky povolili. Harry si uvědomil, že nebýt Siriuse, nikam by teď nešel.

Když Harry přišel na řadu, školník zavětřil, jako kdyby se pokoušel něco z Harryho vyčenichat. Pak krátce přikývl, až se mu brada zase zaklepala a Harry vykročil na kamenné schody a ven do slunečného dne.

"Er - proč tě Filch tak očuchával?" zeptal se Ron, když byl také propuštěn a vydal se s ním a s Hermionou svižným krokem po silnici k bráně.

"Asi hledal smrduté bomby," uchichtl se Harry. "Zapomněl jsem vám to říct..."

A vyprávěl jim, jak posílal dopis Siriusovi a Filch ho pronásledoval a chtěl dopis vidět. K jeho překvapení to Hermioně přišlo převelice zajímavé, mnohem víc, než jemu samému.

"Říkal, že dostal hlášku, že si budeš objednávat smradlavé kuličky? Ale od koho?"

"Co já vím," pokrčil Harry rameny, "možná od Malfoye, tomu by to určitě přišlo vtipné."

Minuli vysoké kamenné sloupy s okřídlenými kanci a odbočili doleva. Vítr jim hrnul vlasy do očí.

"Malfoy?" zapochybovala Hermiona, "No... Možná..."

A zůstala ponořena v myšlenkách celou cestu do Prasinek.

"A kam to vlastně jdeme? Ke Třem košťatům?" zeptal se Harry.

"Ale ne," odpověděla Hermiona, "tam je vždycky moc nacpáno a rámus. Řekla jsem ostatním, aby na nás počkali U prasečí hlavy, v té druhé hospodě, jak není u hlavní cesty. Řekla bych, že je to víc... Stranou... Ale studenti tam normálně nechodí, takže nehrozí, že by nás někdo slyšel."

Minuli Taškářův krámek s žertovými předměty, kde pochopitelně viděli Freda, George a Lee Jordana, pak poštu, ze které v pravidelných intervalech vyletovaly sovy a zahnuli do postranní ulice, na jejímž konci stála malá hospůdka. Nade dveřmi visel na zrezlém řetězu otlučený vývěsní štít s namalovanou useknutou prasečí hlavou, ze které tekla krev na bílý hadr. Štít vrzal ve větru. Přede dveřmi trochu zaváhali.

"Tak jdeme," řekla nakonec trochu nervózně Hermiona. Harry vstoupil dovnitř.

Nebylo to jako U tří košťat, kde to bylo velké a působilo to tam čistým a domáckým dojmem. Prasečí hlava byla menší a lokál byla velmi špinavý a smrdělo to tam jako v kozím chlívku. Velká arkýřová okna byla tak zamazaná, že jimi nepronikalo skoro žádné sluneční světlo. Podlaha vypadala jako udusaná hlína, ale když na ni Harry šlápl, zjistil, že to normální kamenná podlaha pokrytá skutečně prastarou vrstvou nepořádku.

Harry si vzpomněl, že Hagrid se o hospodě první rok zmiňoval; bylo to, když vysvětloval, jak od neznámého muže v kápi koupil dračí vejce: "U prasečí hlavy se najde spousta zajímavejch lidí." Tehdy se Harry divil, proč Hagridovi nepřišlo divné, že se cizinec celou dobu schovával pod kápí; ale teď viděl, že skrývat obličej je U prasečí hlavy zcela normální. U pultu seděl muž, který měl celou hlavu omotanou šedivými hadry, ale i tak se mu dařilo lít do sebe skrze škvírku mezi fáči sklenice jakési kouřící tekutiny; další dvě postavy v kápích seděly v jednom okenním výklenku; Harry by je klidně pokládal za dementory, kdyby ovšem nemluvili se silným yorkshirským přízvukem. V temném koutě vedle krbu seděla čarodějnice s dlouhým neprůhledným černým závojem, který jí spadal až na kotníky. Viděli jen špičku jejího nosu, protože v těch místech se závoj mírně zvedal.

"Já nevím, Hermiono," zamumlal Harry, když přešli k pultu a díval se na ozávojovanou čarodějnici. "Napadlo tě, že by pod tím mohla být Umbridgová?"

Hermiona hodila po postavě pohledem.

"Umbridgová je menší," řekla, "a i kdyby sem přišla, nemohla by nás nijak zastavit, protože jsem si několikrát pročetla školní řád. Nepřekračujeme ho - dokonce jsem se zeptala profesora Kratiknota, jestli studenti mohou chodit k Prasečí hlavě a on řekl, že ano, jen mi doporučil, abychom si přinesli své vlastní sklenice. A vyhledala jsem všechno, co jsem mohla o kroužcích a studijních skupinkách a ty jsou také povolené. Jen si nemyslím, že bychom museli to, co děláme, nějak vytrubovat."

"To ne," řekl Harry suše, "zvláště proto, že to, co plánujeme, není zrovna studijní kroužek, že?"

Ze zadní místnosti se k nim blížil hospodský. Byl to mrzutý stařec s dlouhými šedými vlasy a plnovousem. Byl vysoký a hubený a Harrymu připadal povědomý.

"Co?" zavrčel.

"Tři máslové ležáky," požádala Hermiona.

Muž se natáhl dolů, vyndal tři špinavé zaprášené láhve a praštil s nimi na pult.

"Šest srpců," řekl.

"Já to vezmu," řekl Harry a podal mu stříbro. Hospodský si ho chvíli prohlížel, zastavuje se na chvíli pohledem na jeho jizvě. Pak se otočil a hodil Harryho peníze do staré dřevěné kasy, jejíž zásuvka se automaticky otevřela. Harry, Ron a Hermiona se přesunuli k tomu nejvzdálenějšímu stolu a posadili se. Muž obalený hadry zaklepal na barpult a dostal další kouřící drink.

"Víš, co mě napadá?" zašeptal Ron nadšeně a pozoroval barpult, "tady bychom si mohli objednat, co nás napadne. Ten děděk by nám určitě prodal cokoliv a na nic by se neptal. Vždycky jsem chtěl zkusit ohnivou whisky -"

"Ale - ty - jsi - prefekt," zavrčela Hermiona.

"Ach," řekl Ron a úsměv se mu vytratil z tváře, "no jo..."

"Takže, s kým jsme se tu měli setkat?" zeptal se Harry, odzátkoval ležák a lokl si.

"Jen pár lidí," opakovala Hermiona a střídavě se dívala na hodinky a na dveře. "Řekla jsem jim, aby tu byli asi tak touhle dobou a jsem si jistá, že všichni vědí, kde to - hele, hele, to by mohli být oni!"

Dveře do hospody se otevřely. Široký paprsek zaprášeného slunečního světla rozdělil lokál na dvě poloviny a pak ho zastínil zástup příchozích.

Jako první vešel Neville s Deanem a Levandulí, za nimi šli Parvati a Padma Patilová s (Harryho žaludek nadskočil) Cho a jednou ze svých chichotavých kamarádek, pak (sama a tak duchem nepřítomná, že možná přišla náhodou) Luna Lovegoodová; potom Katie Bellová, Alice Spinnetová a Angelina Johnsonová, Colin a Dennis Creeveyovi, Ernie Macmillan, Justin Finch-Fletchley, Hannah Abbottová, mrzimorská dívka s dlouhým copem, jejíž jméno Harry neznal; tři kluci z Havraspáru, jejichž jména s největší pravděpodobností zněla Anthony Goldstein, Michael Corner a Terry Boot, Ginny s vysokým hubeným blonďatým chlapcem, členem mrzimorského famfrpálového týmu a jako zadní voj Fred a George Weasleyovi se svým kamarádem Lee Jordanem - všichni tři měli v rukou velké papírové pytle nacpané tovarem z Taškářova krámku.

"Pár lidí?" zachraptěl Harry, "pár lidí?"

"No, víš, ten nápad je docela populární," řekla vesele Hermiona. "Rone, přitáhl bys ještě nějaké židle?"

Hostinský přestal čistit sklenici hadrem tak špinavým jako kdyby se nikdy nedotkl vody. Pravděpodobně ještě nikdy neviděl svou hospodu tak plnou.

"Ahoj," pozdravil ho Fred a rychle přepočítal ostatní, "mohli bychom dostat... Dvacetpět ležáků, prosím?"

Hospodský na něj chvíli zíral, pak vztekle praštil hadrem, jako by ho vyrušili v něčem opravdu důležitém a začal na pult rovnat zaprášené láhve.

"Na zdraví," řekl, když je rozdával. "A dejte sem peníze, tohle všechno bych nezaplatil..."

Harry otupěle sledoval, jak si studenti berou ležáky a hledají po kapsách mince. Nechápal, proč se tu všichni objevili, když si s hrůzou uvědomil, že možná čekají nějakou řeč a otočil se na Hermionu.

"Cos jim řekla?" zeptal se tichým hlasem, "Co očekávají?"

"Už jsem ti to říkala, jen chtějí slyšet, co jim řekneš," uklidňovala ho Hermiona; ale Harry se na ni díval tak zuřivě, že rychle dodala: "Nemusíš nic dělat, já s nimi nejdřív promluvím."

"Ahoj Harry," pozdravil Neville a posadil se proti němu.

Harry se pokusil o úsměv, ale nepromluvil; v puse měl opravdu sucho. Cho se na něj jen usmála a posadila se po Ronově pravici. Její kamarádka s kudrnatými načervenale blonďatými vlasy se neusmála, ale věnovala Harrymu tak nedůvěřivý pohled, že bylo jasné, že sama od sebe by se sem nevypravila.

Nově příchozí si po dvojicích a trojicích posedali kolem Harryho, Rona a Hermiony, někteří vypadali vzrušeně, jiní zvědavě, Luna Lovegoodová zasněně koukala do prázdna. Když se všichni usadili, zmlkli a zadívali se na Harryho.

"Er," řekla Hermiona a její hlas byl trošičku vyšší než obvykle. "Tak - tedy - er - ahoj."

Pozornost skupiny se obrátila na ni, i když všichni pravidelně obraceli pohledy i k Harrymu.

"Takže... Erm... No, víte, proč jste tady... Erm... Tady Harry měl takový nápad..." (Harry po ní hodil ostrým pohledem) "Tedy já jsem měla nápad - že by nebylo špatné, aby se lidé, kteří se chtějí učit obranu proti černé magii - myslím opravdu učit, ne ten odpad, kterým nás krmí Umbridgová -" (Hermionin hlas teď byl silnější a jistější) "- protože to by nikdo nenazval obranou proti černé magii -" ("Poslouchejte, poslouchejte" řekl Anthony Goldstein a Hermionu to očividně potěšilo) "- takže jsem si myslela, že bychom měli vzít věci do vlastních rukou."

Udělala pauzu, mrkla na Harryho a pokračovala. "A tím mám na mysli, že se naučíme, jak se správně bránit, a to ne teoreticky, ale doopravdy -"

"A taky chceš projít zkouškami NKÚ z obrany proti černé magii, hádám?" zeptal se Michael Corner, který ji pozorně sledoval.

"Samozřejmě, že chci," odpověděla okamžitě Hermiona, "ale také chci být připravená, protože... Protože..." zhluboka se nadechla a dokončila, "protože lord Voldemort je zpět."

Reakce byla okamžitá a předvídatelná. Choina kamarádka vykřikla a polila se ležákem; Terry Boot sebou reflexivně škubl; Padma Patilová se otřásla a Neville vyjekl a hned to zamaskoval kašlem. A všichni se také ihned zadívali na Harryho.

"Takový je každopádně plán," řekla Hermiona, "jestliže se k nám chcete přidat, musíme se rozhodnout, jak budeme -"

"Kde je důkaz, že se ty-víš-kdo vrátil?" zeptal se útočně blonďatý hráč famfrpálu.

"No, Brumbál tomu věří -" začala Hermiona.

"Chceš říct, Brumbál věří jemu," řekl chlapec a ukázal bradou na Harryho.

"A ty jsi kdo?" zeptal se trochu tvrdě Ron.

"Zachariáš Smith," odpověděl chlapec, "a myslím, že máme právo vědět, proč tvrdí, že ty-víš-kdo je zpět."

"Koukni," vložila se do věci Hermiona, "tohle setkání opravdu nemá být o -"

"To je v pořádku, Hermiono," řekl Harry.

Právě mu došlo, proč je tu tolik lidí. Hermionu to přece mělo napadnout. Někteří z nich - pokud ne rovnou většina - přišla, aby měli Harryho příběh z první ruky."

"Proč tvrdím, že se ty-víš-kdo vrátil?" opakoval a díval se Zachariášovi přímo do očí. "Viděl jsem ho. Ale Brumbál už to říkal celé škole, co se minulý rok stalo, a jestliže jste mu neuvěřili, nebudete věřit ani mně a já nebudu ztrácet odpoledne tím, že se budu pokoušet vás přesvědčit."

Zatímco mluvil, všichni zadržovali dech. Harrymu připadalo, že poslouchá i hostinský. Utíral pořád jednu a tu samou sklenici špinavým hadrem, takže byla čím dál tím špinavější.

Zachariášův výraz byl krajně nedůvěřivý. "Všechno, co nám Brumbál řekl bylo, že ty-víš-kdo zabil Cedrika Diggoryho a že jsi přinesl Diggoryho tělo do Bradavic. Podrobnosti nezmiňoval, neřekl, jak Diggory zemřel, myslím, že bychom všichni rádi věděli -"

"Pokud jste si přišli poslechnout, jak to vypadá, když Voldemort vraždí, tak vám nemůžu pomoct," řekl Harry a krev, jejíž teplota poslední dobou příliš neklesala pod bod varu, se mu zase začínala pěnit. Nespouštěl oči ze Zachariáše Smithe a byl rozhodnut nepodívat se na Cho. "Nechci mluvit o Cedrikovi Diggorym, jasné? Takže jestli jsi přišel kvůli tomu, můžeš zase odejít."

Pohlédl rozzlobeně na Hermionu. Měl pocit, že to je její vina; rozhodla se ho vylíčit jako podivína a proto také všichni přišli, jen aby si poslechli jeho skandální příběh. Ale nikdo nevstal, ani Zachariáš Smith, i když nepřestával na Harryho zírat.

"Tak," řekla Hermiona velmi vysokým hláskem, "Tak... Jak jsem říkala... Jestliže se chcete naučit bránit, musíme se dohodnout, jak to budeme dělat, jak často se budeme setkávat a co budeme -"

"Je pravda," přerušila ji dívka s copem, "že umíš vyčarovat Patrona?"

Skupina zvědavě zašuměla.

"Ano," řekl Harry trochu opatrně.

"Hmotného Patrona?"

Ta fráze Harrymu cosi připomněla.

"Er - neznáš náhodou madam Bonesovou?" zeptal se.

Dívka se usmála.

"Je to moje teta," řekla, "jmenuju se Susan Bonesová. Říkala mi o tvém slyšení. Takže - je to pravda? Tvůj Patronus vypadá jako jelen?"

"Ano," řekl Harry.

"Safra, Harry!" ozval se Lee, na kterého to očividně udělalo dojem. "To jsem nevěděl!"

"Máma nakázala Ronovi, aby to nerozšiřoval," řekl Fred a zakřenil se na Harryho, "že prý i tak přitahuješ dost pozornosti."

"To je pravda," zamumlal Harry a několik lidí se zasmálo.

Čarodějnice se závojem si malinko poposedla.

"A zabil jsi baziliška mečem z Brumbálovy pracovny?" tázal se Terry Boot. "To mi řekl jeden z obrazů, když jsem tam vloni byl..."

"No - ano, zabil, to je pravda," řekl Harry.

Justin Finch-Fletchley hvízdl; bratři Creeveyovi si vyměnili ohromené pohledy a Levandule Brownová řekla "Joj!" Harry teď cítil kolem límce trochu teplo; byl rozhodnut dívat se kamkoliv, jen ne na Cho.

"A v prvním ročníku," řekl jim všem Neville, "zachránil kámen chytráků -"

"Mudrců," zasyčela Hermiona.

"Ano, ten - od vy-víte-koho," dokončil Neville.

Oči Hannah Abbottové byly kulaté jako dva galeony.

"A to jsme zapomněli," ozvala se Cho (Harry se na ni rychle koukl; usmívala se na něj; jeho žaludek se zase otočil vzhůru nohama) "na všechny ty úkoly, které musel splnit během turnaje tří kouzelnických škol - dostat se přes draky a jezerní lidi a Acromantuli a tak..."

Skupina obdivně a souhlasně mručela. Harryho vnitřnosti se kroutily. Snažil se tvářit tak, aby to nevypadalo, že je moc potěšen. Protože ho Cho právě pochválila, bylo mnohem těžší vyřknout to, co jim všem chtěl říct.

"Koukněte," začal a všichni ztichli, "Já... Nerad bych, abyste si mysleli, že chci být nějak skromný... Ale s tím vším mi vždycky někdo pomáhal..."

"S tím drakem ne," namítl okamžitě Michael Corner, "to byla fakt dobrá práce..."

"To jo," řekl Harry a cítil, že by nebylo slušné nesouhlasit.

"A nikdo ti nepomáhal zbavit se těch dementorů," řekla Susan Bonesová.

"Ne," řekl Harry, "já vím, že občas jsem něco udělal sám, ale já se snažím naznačit, že -"

"Snažíš se z toho vyveslovat, abys nám nemusel nic z toho ukazovat?" zeptal se Zachariáš Smith.

"Tu máš návrh," řekl Ron hlasitě, než Harry stačil otevřít pusu, "co kdybys sklapnul?"

Slovo "vyveslovat" se asi Rona dotklo. Každopádně se teď na Zachariáše díval jako kdyby ho chtěl praštit. Zachariáš vykypěl.

"My jsme sem všichni přišli, aby nás učil a on teď říká, že nic z toho neumí," řekl.

"To neřek," zavrčel Fred.

"Chceš, abychom ti vyčistili uši?" navrhl George a vytáhl z pytle od Taškáře nebezpečně vypadající dlouhý kovový nástroj.

"Nebo jinou část těla, jak chceš, nám je jedno, kam to strčíme," doplnil Fred.

"Takže teď," řekla Hermiona rychle, "půjdeme dál... Souhlasíme všichni, aby nás Harry učil?"

Zamručení indikovalo souhlas. Zachariáš si založil ruce a nic neříkal, možná proto, že byl zaměstnán hlídáním nástroje ve Fredově ruce.

"Dobře," pokračovala Hermiona, které se ulevilo, že alespoň něco vyřešili. "Další otázka zní, jak často to budeme provádět. Myslím, že nemá cenu scházet se méně často než jednou za týden -"

"Počkej," ozvala se Angelina, "nesmí nám to kolidovat s famfrpálovými tréninky."

"To ne," řekla Cho, "nám taky ne."

"Ani nám," dodal Zachariáš Smith.

"Jsem si jistá, že přijdeme na něco, co bude sedět všem," řekla mírně netrpělivě Hermiona, "ale nezapomínejte, že tohle je poměrně důležité, mluvíme koneckonců o obraně proti V-voldemortovým Smrtijedům -"

"Správně řečeno!" vyštěkl Ernie Macmillan. Harry čekal, že promluví daleko dřív. "Osobně si myslím, že je to velmi důležité, možná ještě důležitější než zkoušky NKÚ!"

Rozhlédl se, jako by čekal, že všichni zakřičí "to jistě ne!" Když se nic nestalo, pokračoval: "Já osobně se nemůžu dočkat, až se dozvím, proč nám Ministerstvo podstrčilo v tuto důležitou chvíli tak neužitečnou učitelku. Evidentně nesouhlasí se zprávami o návratu vy-víte-koho, ale dát nám vyučující, která nám vyloženě brání, abychom se naučili obranná kouzla -"

"My se domníváme, že důvod, proč nás Umbridgová nechce učit obranná kouzla je, "řekla Hermiona, "že si myslí... Že má takovou šílenou představu, že by Brumbál mohl použít studenty jako svou osobní armádu. Myslí si, že mobilizuje proti Ministerstvu."

Skoro všechny to omráčilo; všechny kromě Luny, která vypískla: "To dává smysl! Koneckonců, Popletal má taky svoji armádu."

"Co?" zeptal se Harry, kterého ta neočekávaná informace přizdila.

"Ano, má armádu heliopatů," řekla Luna slavnostně.

"Ne, nemá," odsekla Hermiona.

"Ale má," řekla Luna.

"Co jsou to heliopati?" zeptal se Neville.

"To jsou duchové ohně," řekla Luna a vykulila oči tak, že vypadala ještě bláznivěji než kdy jindy, "vysoké hořící příšery, které uhánějí krajinou a spálí vše, co -"

"Neexistují, Neville," trvala na svém Hermiona.

"Ale ano, existují!" rozzlobila se Luna.

"Promiň, ale kde je důkaz?" zeptala se Hermiona příkře.

"Je spousta očitých svědků. Jen proto, že máš tak omezený obzor, že ti musí všechno spadnout až pod nos, abys -"

"Hem, hem," udělala Ginny a podařilo se jí opravdu výborně napodobit profesorku Umbridgovou, takže několik lidí se vyděšeně rozhlédlo a pak se rozesmáli, "nepokoušeli jsme se náhodou určit čas, kdy se budeme scházet?"

"Ano," řekla Hermiona, "pokoušeli. Máš pravdu, Ginny."

"Jednou za měsíc by bylo tak akorát," řekl Lee Jordan.

"Pokud -" začala Angelina.

"Jo, já vím, famfrpál," řekla rychle Hermiona, "další věc je, kde se budeme scházet..."

To už bylo horší; všichni ztichli.

"Knihovna?" navrhla Katie Bellová po chvíli.

"Nemyslím, že by madam Pinceovou nadchlo, kdybychom jí v knihovně prováděli zaklínadla," podotkl Harry.

"Možná nějaká nepoužívaná třída?" řekl Dean.

"Jo," řekl Ron, "McGonagallová by nám mohla půjčit svoji, jako ji půjčila Harrymu před turnajem."

Ale Harry si nebyl jist, že by McGonagallová i tentokrát byla tak pohostinná. Přese všechno, co Hermiona říkala o studijních kroužcích, měl pocit, že tohle by mohla pokládat za trochu rebelské.

"No, zkusíme něco najít," řekla Hermiona. "Pošlu vám zprávu, až seženeme místo na první schůzku."

Prohrábla batoh a vytáhla pergamen a pero, pak zaváhala, jako by se připravovala něco říct.

"Myslím, že by sem všichni měli napsat své jméno, abychom věděli, kdo tu byl. Ale také si myslím," nadechla se, "že bychom si měli připomenout, že není třeba roztrubovat, co děláme. Takže když se podepíšete, zároveň podepisujete souhlas, že Umbridgové ani nikomu neřeknete, co chystáme."

Fred se natáhl pro pergamen a bezstarostně se podepsal, ale Harry si všiml, že několika lidem se moc nechce dát jim své jméno.

"ErEr…" začal pomalu Zachariáš a ignoroval pergamen, který mu George strkal. "Jsem si jistý, že mi Ernie řekne, až bude příští schůzka."

Ale Ernie také nad podpisem váhal. Hermiona na něj zvedla obočí.

"Já - ale my jsme prefekti," vybuchl, "a kdyby ten seznam někdo našel... Chci říct... Sama jsi říkala, že kdyby na to Umbridgová přišla -"

"Právě jsi řekl, že tahle skupina je to nejdůležitější, čeho se tento rok zúčastníš," připomněla mu Hermiona.

"To - ano," řekl Ernie, "ano, já tomu věřím, já jen -"

"Ernie, opravdu si myslíš, že ten seznam nechám jen tak někde ležet?" řekla podrážděně Hermiona.

"Ne. Samozřejmě, že ne," řekl Ernie a zdál se být o něco méně nervózní. "Jistě. Ukaž, podepíšu to."

Nikdo po Erniem už neprotestoval, i když, jak si Harry všiml, Choina kamarádka jí věnovala vyčítavý pohled, než se podepsala. Když se podepsal poslední - Zachariáš - Hermiona si pergamen vzala a pečlivě ho uložila do tašky. Nad skupinou se teď vznášel podivný pocit. Bylo to, jako by právě podepsali smlouvu.

"Tak, čas ubíhá," řekl Fred a vstal, "George, Lee a já máme ještě nějaké zařizování, takže se uvidíme později."

Po dvojicích a trojicích vytrousil se i zbytek skupiny.

Cho si dala se zapínáním tašky pořádně na čas, dlouhá opona černých vlasů jí zakrývala tvář, ale její kamarádka na ni čekala a netrpělivě pomlaskávala, takže Cho neměla na výběr a musela s ní odejít. Když ji kamarádka prostrčila dveřmi, otočila se a Harrymu zamávala.

"Tak co, já bych řekl, že to šlo docela dobře," řekla Hermiona vesele, když s Harrym a Ronem vykročili z Prasečí hlavy do slunečného dne. Harry a Ron svírali láhve máslového ležáku.

"Ten Zachariáš je ale ostražitej," řekl Ron a hleděl na Smithovu siluetu, patrnou daleko před nimi.

"Moc se mi nelíbí," řekla Hermiona, "ale slyšel mě, když jsem u mrzimorského stolu mluvila s Erniem a Hannah a chtěl taky přijít, tak co jsem měla dělat? Ale čím víc lidí, tím líp - Michael Corner a jeho kamarádi by bývali nepřišli, kdyby nechodil s Ginny -"

Ron, který právě vysával z láhve poslední zbytky ležáku, se zakuckal a poprskal si hrudník.

"Kdyby CO?" vypěnil a jeho uši připomínaly kousky syrového hovězího. "On chodí s mojí - moje sestra chodí - co tím chceš říct, Michael Corner?"

"No, proto on a jeho přátelé přišli, řekla bych - jistěže je zajímá obrana proti černé magii, ale kdyby to Ginny Michaelovi neřekla -"

"Kdy se to - kdy začala -?"

"Potkali se loni na vánočním plesu a na konci roku se dali dohromady," vysvětlovala Hermiona. Zabočili na hlavní ulici a Hermiona se zastavila před Scrivenshaftovým krámkem s brky, kde měli za výlohou vystavená hezká bažantí pera. "Hm... Hodil by se mi nový brk..."

Vstoupila do obchodu. Harry a Ron ji následovali.

"Který z nich byl Michael Corner?" dožadoval se Ron zuřivě.

"Ten tmavej," odpověděla Hermiona.

"Ten se mi nelíbil," řekl okamžitě Ron.

"Překvapení," zahuhlala Hermiona neslyšně.

"Ale," sledoval Ron Hermionu podél pultu s řadou brků v měděných hrncích, "ale já jsem myslel, že Ginny se líbí Harry!"

Hermiona se na něj soucitně podívala a potřásla hlavou.

"Ginny se líbil Harry, ale vzdala to před pár měsíci. Ne, že by tě neměla ráda, to ne," dodala laskavě k Harrymu a zkoumala dlouhý černo-zlatý brk.

Harry, který měl hlavu plnou Choina zamávání na rozloučenou, neshledával téma rozhovoru tak zajímavým jako Ron, který se přímo třásl rozhořčením, ale připomnělo mu to něco, čeho si předtím nevšiml.

"Tak proto už se mnou mluví?" zeptal se Hermiony. "Nikdy nemluvila, když jsem u toho byl."

"Přesně tak," řekla Hermiona, "Ano, vezmu si tenhle..."

Podala prodavači patnáct srpců a dva svrčky, zatímco Ron jí stále funěl na záda.

"Rone," napomenula ho, otočila se a šlápla mu na nohu, "právě proto ti Ginny neřekla, že chodí s Michaelem, věděla, že se ti to nebude líbit. Takže si odpusť narážky, buď tak hodný."

"Co tím chceš říct? Mně že se to nelíbí? Já nebudu dělat žádné narážky..." brblal Ron polohlasně celou dobu, co šli po hlavní ulici.

Hermiona obrátila oči v sloup a pak se tiše zeptala Harryho, zatímco Ron pokračoval v samomluvě: "A když už mluvíme o Michaelovi a Ginny, co ty a Cho?"

"Co tím myslíš?" zeptal se rychle Harry.

Bylo to jako by se v něm vařila voda; pocit, který způsobil, že se mu i přes studené počasí rozhořely tváře - to to bylo tak vidět?

"No," usmála se jemně Hermiona, "ona z tebe prostě nemůže spustit oči, víš?"

Harry si nikdy předtím nevšiml, jak krásná vesnice jsou Prasinky.

star_killer@centrum.cz