Pražský výběr
Legendární
hudební skupinu Pražský Výběr, tvoří,Michael
Kocáb, Michal Pavlíček, Vilém Čok a Klaudius Kryšpín.
(1976 – 1983)
Pražský výběr se stal asi nejoblíbenějším, po stránce
instrumentálních schopností jednoznačně nejvybavenějším a zároveň i
nejdiskutovanějším souborem české nové vlny. Citujme knihu „Excentrici v
přízemí“: „odvaz, sranda, recese, crazy
humor, ironie a nadsázka. To jsou patrony, jimiž začala česká nová vlna nabíjet
svůj výrazový materiál jako mladá hudba pro toto desetiletí (míněna 80. léta - poz. aut.). To jsou také tvůrčí principy, s nimiž po roce
1980 se vtrhl na scénu obnovený Pražský výběr, aby je vyhrotil do excentrické
podoby, aby je vysvářel a ofrézoval do sevřených
jednolitých písničkových tvarů. Pražský výběr přišel s původní rockovou
písničkou, která nezapře českou hudebnost a mentalitu, schopnost reagovat na
běh života smíchem a komentovat jej v tradici českého humoru a dryáčnického
kramářského divadelnictví. Profesionální provedení bylo navíc předpokladem
dokonalého a bezchybného výkonu, jenž dával návštěvníkům koncertu pocit, že
něco takového se u nás na veřejných pódiích ještě neobjevilo.“
Pražský výběr (pod vedením M. Kocába) vznikl jako odnož
Pražského Big Bandu v polovině 70. let a od svého
začátku hrál čistý jazz rock, přičemž jeho snahy vyvrcholily v roce1978,
kdy vyšlo album „Žízeň“. Poté došlo k zmrazení aktivit a přerušení činnosti
skupiny. Tehdy se na scéně objevil již proslulý kytarista Michal Pavlíček
(ex-Expanze). „V létě 1980 jsem se byl podívat v Anglii na festival v Readingu a tam mě ten rock svou přímočarostí a nasazením
znova oslovil. Vrátil jsem se a sháněl někoho s kým bych si rock zase zahrál.“
Jistotu měl zatím jedinou - svého kamaráda a bubeníka z
Expanze Jiřího „Chomáče“ Hrubeše. Na jedné akci v Redutě Pavlíček oslovil
Michala Kocába, který si ovšem myslel, že chystaný projekt bude opět jazz
rockový, nicméně kytarista, který si mezitím obstaral nahrávky nových mladých kapel z
Anglie, navrhl, že se pustí do rockového stylu, jenž se na Západě nazývá „nová
vlna“. A protože Pavlíčkova Expanze se rozpadla, zatímco Kocábův Pražský výběr,
i když se nacházel ve stádiu zimního spánku, požíval statutu stále existující
kapely, bylo o názvu souboru rozhodnuto. Dalšími členy se stali ještě Kocábův
dlouholetý spoluhráč Ondřej Soukup(bg) a zpěvák a bongista Jiří Tomek.
Nastalo období kloubení dvou skladatelských rukopisů -
Pavlíčkova rockového a Kocábova jazzového - dohromady. Nicméně repertoár vznikl
velmi rychle (Kocáb v rozhovoru pro seriál Bigbít přiznal, že si ani
nepamatuje, jak a kdy písničky psali) a k dotvrzení toho, že se kapela
přihlašuje k novému rockovému proudu, bylo třeba obohatit sound
i těmi „novovlnnými“ prvky. Takže se hudebníci začali
oblékat do bizarních ne-rockových šatů a oděvů, používali masky, paruky a další
podivné serepetičky (neobvyklé tvary brýlí, netradiční úpravy vlasů atd.).
M. Pavlíček: „Nikdy jsme si neříkali, že si vytvoříme
záměrně nějakou vnější image. Bylo to naprosto
přirozený, každej se prezentoval sám za sebe, nemělo
to žádnou choreografii.“ Ad hudba: skupina přišla, jak se píše v Encyklopedii
jazzu a moderní populární hudby (zkráceno) „s agresivním rockem, vypůjčila si
některé vokální inspirace z příbuzného punk rocku (výraz, popření ´nezbytné´
melodiky zpěvu, recitace), ovšem oproti punkovému apriorně zdůrazňovanému
primitivismu vytvořila složitou hudební strukturu, jež využívá široké palety
stylů a univerzálních tvůrčích schopností hráčů. Jazzová minulost většiny z
nich vylučovala příklon ke střednímu proudu pop music,
ale zároveň též negovala komplikované formy rocku 70. let (např. art rock).
Nepřeberné množství melodických, harmonických i aranžérských nápadů skupina
rámovala nezbytným čtyřdobým taktem: neúprosně pulsující tvrdá rytmika s
nevšedními nosnými basovými figurami žene před sebou Kocábovy kratičké
syntezátorové motivy, které se objevují a vzápětí ztrácejí, a Pavlíčkovy
znamenité kytarové riffy.“
Kapela se prostě stala slavnou. I to však přesto nestačilo
Ondřeji Soukupovi, který odešel v roce 1981 podpořit svoji
baskytarou pěvce Karla Gotta do jeho doprovodného
orchestru, za což se mu skupina odměnila hudebním vtípkem v podobě skladby
"S.O.S." („…jó, prachy, prachy, ty
nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají…“). Více než zdařilou náhradou za
Soukupa se však stalVilém Čok,
baskytarista a zpěvák Zikkuratu. Čok
nejprve do Pražského výběru nechtěl („moc jsem je neznal, a když jsem je někde
slyšel, moc se mi to nelíbilo“), ale nakonec ho Kocáb s Pavlíčkem zlanařili,
což samozřejmě zapříčinilo rozpad jeho domovské kapely. A jelikož záhy odpadl
„whisky man“ Jiří Tomek (na koncertech se objevoval jako host-tanečník v jedné
skladbě) ustálila se sestava Pražského výběru v té nejslavnější podobě, tak jak
byla vídána na českých pódiích v letech 1981-3: Michal Pavlíček , Michael
Kocáb, Jiří Hrubeš a Vilém Čok.
Ad texty: Skupina se nechtěně proslavila tzv.
„svahilštinou“, což bylo její vlastní pojmenování pro vcelku běžnou praxi -
zvukomalebné texty, jejichž rádobyanglická slova
nedávala žádný význam. V šedesátých letech se tomu v českých zemích říkalo
„zpívat telefonní seznam“. Coby dobrá pomůcka se tato metoda objevila zřejmě v
okamžiku, kdy beatový skladatel použil simulovanou angličtinu jako podklad a
vodítko pro české otextování písničky. Pražský výběr
to dotáhl ještě dál - prostě se svahilštinou obrážel všechny koncerty.
„Nebylo to v tom, že jsme chtěli zpívat ´svahilštinou´“,
říká Kocáb. „Prostě jsme nestačili udělat texty. Nestihli jsme to. Psát jsme je
neuměli a dlouho jsme hledali někoho, kdo by nám ty písničky otextoval. Nakonec se trefil Fr. Ringo Čech. To byly dobrý texty, takový připitomělý, ale
vždycky nesly nějaký poselství, těžko pochopitelný pro nás, ale hlavně pro
komouše. Což se jim samozřejmě nelíbilo. „Zubatá“ - koho prej
se to týká. Ta se týká všech.“
V roce 1982 natočil režisér Juraj Herz ve spolupráci s kapelou Pražský výběr film
"Straka v hrsti", který okamžitě skončil v tresoru. M. Pavlíček: „Po
tomhle filmu si nás začali fízlové všímat naplno. V
komparsu se objevili lidi, který podepsali Chartu
Skupina měla v roce 1982 natočené album „Straka v hrsti“,
zdařilou kolekci vlastních písní, které si rockový lid zpíval už během neustále
vyprodaných koncertů. Deska samozřejmě v onom roce nevyšla (vyšla až o šest let
později), ale byla šířena nahráváním z pásku na pásek po celé republice
rychleji než černý mor. Jenže to už se nad Pražským výběrem vznášel Damoklův
meč zákazu, jen se čekalo na nějakou záminku. Tou se staly koncerty v Hradci
Králové v lednu 1983, na kterých skupina „prodávala neoficiální plakáty, čímž se
nezákonně finančně obohacovala“, „uvedla načerno jako předskokana kapelu Trifidi“ a „a hrála místo tří koncertů čtyři“, což „nebylo
uvedeno ve smlouvě s PKS“. Tyto argumenty nejprve zazněly v krajském
bolševickém plátku Pochodeň, o měsíc později se objevily i v článcích v Tribuně
a Rudém Právu a zahájily tak brojení úřadů proti české nové vlně.
Rok 1983 byl závěrečným rokem skupiny Pražský výběr. O rok
později o souboru natočil dokument „Nesmírná únava materiálu“ režisér Michal Herz a v roce 1985 emigroval bubeník Jiří Hrubeš.
„České poměry jsou velice svérázné,“ píše se v knize
Excentrici v přízemí. „V očích institucí, ovlivněných nepřiměřeným
skandalizováním koncertu v Hradci Králové, byl Pražský výběr pakulturní soubor
šířící brak, zatímco podle názorů některých zarytých novovlňáků
šlo o podvodníky a státem placené rockery, kteří jenom využili módní vlny k
vlastním egoistickým kalkulacím.“
Hudební publicista Ondřej Konrád dnes tvrdí: „Pražský výběr
byl mimořádná záležitost, na kterou se lze dívat ze dvou pohledů: za prvé, že
to byla trochu vypočítavost od lidí, kteří jsou muzikantsky hodně zdatní a
protřelí a využili nějakého výbuchu té scény, zmocnili se mnoha jejích
prostředků a svými znalostmi a schopnostmi to udělali mnohem dokonaleji. Ale
nepovažoval bych Pražský výběr za podvodníky, to rozhodně ne. Mám spíš za to,
že to u nich vzniklo spontánně. Nemyslím si, že by jim šlo o nějaký laciný
úspěch, který ovšem měli. A obrovský.“
Skupina Pražský výběr se po třech letech vynuceného zákazu
dala dohromady až v roce 1986 pod názvem Výběr.
Co se zachovalo do r. 1989:
Jazz rockové období: Fotografie + TV klip „Ondřej“ (1978),
TV ukázky z koncertů (1979-80)
Novovlnné období:
Fotografie + TV klip „Já se mám, že je Olda přítel můj“ (1982) film „Straka v
hrsti“ (1982, režie Juraj Herz,
Pražský výběr se objeví na začátku filmu), film FAMU „Nesmírná únava materiálu“
režiséra Michala Herze (1984, písně Pražského výběru
„Hrabě X“, Pražákům je hej“, „S.O.S“)
Audio: Pražský výběr: SP (Panton)
- „Vyznání“/„Ondřej“ (1977) Pražský výběr: „Žízeň“ (1978, LP, Panton) Pražský výběr: SP (Panton)
- „Komu se nelení - tomu se ženění“/„Já se mám, že je Olda přítel můj“ ( 1982)
Pražský výběr: „Live 1981“ (1981) Pražský výběr: „Live 1982“ (1982) Pražský výběr: „Straka v hrsti“ (1982,
pod názvem „Pražský výběr“ vyšla až v roce 1988 u firmy Panton)
F. R. Čech: SP (Supraphon) - „Pražákům, těm je tu hej“ (1984) „Hledám dům
holubí“ (1985, EP-soundtrack, Supraphon)
Michael Kocáb: SP (Panton) -
"Co mám ti říct" (1983
Michal Pavlíček, Jiří Hrubeš: SP (Panton)
- "Tváří v tvář"/!Variace na PavBeš"
(1981, vyšlo 1982)
Michel Kocáb se autorsky a instrumentálně podílel
mj. na albech: Martha Elefteriadu:
"Kresby tuší" (1979-80, LP, Panton, vyšlo
1980 Eva Olmerová: "Zahraj i pro mě" (1980,
LP, Panton) Eva Olmerová:
"Vítr rváč" (1983, LP, Panton)
V seriálu BIGBÍT písně: „Ondřej“ (1978) „Komu se nelení - tomu se ženění“
(1981) („svahilsky“) „Proč jen já“ (1981) („svahilsky“) „Hrabě X“ (1982)
„S.O.S“ (1982) „Pražákům je hej“ (1982) „Na Václavským Václaváku“ (1982) „Proč
jen já“ (1982) „Já se mám, že je Olda přítel můj“ (1982) „Zubatá“ (1982)
Převzato z "http://kulturak.cz/index.php/Pra%C5%BEsk%C3%BD_v%C3%BDb%C4%9Br"
Najděte si na internetu MP3 a CD a přesvědčíte
se jak je to suprová muzika !!!