Andrzej Sapkowski

Narozen 1948. Žije v Lodži. Původně pracoval v oboru zahraničního obchodu, který vystudoval na lodžské univerzitě, nyní se věnuje pouze literatuře.

V žánru fantasy debutoval a ihned se prosadil povídkou Zaklínač (Wiedžmin), která zvítězila v soutěži magazínu Fantastyka (později vyšla česky v časopise Ikarie) a byla vyhlášena nejlepší původní povídkou roku. Po prvním příběhu zaklínače Geralta následovala série povídek, publikovaných zprvu časopisecky, poté v povídkových sbírkách : Zaklínač (Wiedžmin, 1990), Meč osudu (Miecz przeznaczenia, 1992) a Poslední přání (Ostatnie žycenie, 1995). Na krátké příběhy navázal románem Krev elfů, prvním dílem pětidílné románové ságy : Krev elfů (Krew elfów, 1995), Čas opovržení (Czas pogardy, 1995), Křest ohněm (Chrzest ognia, 1996), Věž vlaštovky (Wieža jaskolki, 1997) a Paní jezera (Pani jeziora, 1999). Mimo tento cyklus napsal esej Svět krále Artuše (Swiat króla Artura, 1995) - literární studii o středověké legendě, kterou autor považuje za základní kámen veškeré moderní fantasy.

Hlavním literárním hrdinou Andrzeje Sapkowskeho však zůstává zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro jeho zaměstnání, nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je donucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlatně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak s mnoha atributy převzatými ze současnosti. Problémy, konflikty, fóbie a rozpory našeho světa se zde promítají do světa imaginárního a fantastické postavy rytířů, mágů, trpaslíků a nebo elfů připadají čtenáři důvěrně blízké a jejich jednání logické. Zaklínačova dobrodružství se tak neomezují pouze na dějové schéma "sword and sorcery", ale přesto, anebo právě proto, jsou tak barvitá a živá

Povídky Andrzeje Sapkowského si získaly popularitu nejen v Polsku, ale také v Rusku, Německu, Litvě a samozřejmě u nás. O čtenářské oblibě svědčí udělené ceny :

• Ceny Akademie science fiction, fantasy a horroru
  • 1995 Krev elfů
  • 1996 Čas opovržení
  • 1998 Věž vlaštovky
  
  
• Ceny Ikaros časopisu Ikarie
  • 1993 Zaklínač
  • 1994 Meč osudu
  • 1996 Krev elfů
  
  
• Cena čs. fandomu LUDVÍK
  • 1993 Zaklínač

Zaklínač je ve světě fantasy pojmem. Prostě a jasně - tohle je něco, co musíte mít za každou cenu. Sapkowski má styl, který musí zaujmout. Agresivní, věcný, stručný, v krátkých větách vyprávěný a přece tak výpravný, o jakém se tvůrcům dvouřádkových souvětí může zdát. Nemá cenu nic dalšího dodávat, sežeňte si to co nejdříve a čtěte.

Zaklínač, jak již bylo uvedeno výše, se objevil poprvé v povídce a nějaký čas zůstal tomuto útvaru věrný.

V povídkách se magicky snoubí pohádkový nádech, neuvěřitelně rychlá akce, zábavně syrová mluva a cynický smysl pro humor, což dohromady dává výborný originální a neopakovatelný styl.

Povídky nedávno (první díl - léto 1999, druhý díl konec roku 2000) vyšly v dvousvazkovém exkluzivním vázaném vydání. Pokud si můžete vybrat, určitě kupujte novou verzi, ve které jsou znovu upraveny (aby odpovídaly překladu románové řady) a zkvalitněny překlady a text je doplněn obrovskou spoustou vynikajících ilustrací Jany Komárkové (sám vlastním první díl s podpisem autora). Ve dvou dílech tak budete mít všechny povídky o Zaklínači.

Na povídky navazuje pětidílná románová sága. Povídky byly spíše koncipovány jako jednotlivé příběhy, ale i tak měly jakýsi podtext Zaklínačova postupného vývoje. V románové sérii potkáte spoustu starých známých povídkových postav a samozřejmě si oblíbíte či znechutíte i postavy úplně nové. Sapkowski si dovedl udržet tempo a styl, a tak je čtení rozhodně potěšením. Zvláště jsem si oblíbil trpaslíky a jejich jadrnou mluvu (mimojiné inspirovanou i různými dialekty češtiny - Sapkowski se sám vyjádřil, že se vždy těší, jak to Stanislav Komárek přeloží). Sága je uzavřená zdá se nadobro, v posledním díle, ve kterém Sapkowski předvádí trošku odlišný styl vyprávění (tento vývoj je patrný už v dílu čtvrtém), je uzavřeno vše, co se uzavřít dá a v četných konfliktech zemřou téměř všichni vedlejší hrdinové a málem nám zemře i samotný zaklínač. A i když Geralt nakonec duši nevypustí, umírá alegoricky a rezignuje na svou profesi (jak je ke konci trefně poznamenáno, boj proti zlu je již třeba vést v jiných rovinách, protože pokrok zaklínačum už nepřeje). Samotný konec je ovšem pln optimismu a prosycen ideí, že "něco končí a něco začíná".