J. R. R. Tolkien

J.R.R. Tolkien se narodil roku 1892 v jihoafrickém Bloefonteinu, dětství však strávil v Anglii, kde rovněž absolvoval středoškolská a univerzitní studia. V roce 1919 ziískal v Oxfordu diplom v oboru staroanglického jazyka a literatury a po pěti letech se ve stejném oboru stal profesorem. Prvními Tolkienovými publikacemi byly ve 20. letech Slovník střední angličtiny a vydání středověké romence Sir Gawain a Zelený rytíř. Čtenářský úspěch mu však přinesl až pohádkově laděný příběh z fiktivní dávné Středozemě Hobit. Po čtrnáctileté práci započaté již před vydáním hobita, dokončil koncem 40. let rozsáhlé, v dějové a myšlenkové složitosti i jazykové invenci nesrovnatelně bohatší pokračování v trilogii Pán prstenů, jež vzbudila mohutnou vlnu zájmu zejména mezi západní mládeží ve druhé polovině 60. let a dočkala se nesčetných vydání v mnohamilionových nákladech. Epos Silmarillion shrnuje do rozsáhlé mytologické historie Středozemě původně samostatné texty, jež vznikaly s přestávkami v průběhu více než padesáti let, a k vydání jej čtyři roky po autorově smrti připravil jeho syn Christopher. Tolkienův literární odkaz doplňuje řada odborných literárně-historických studií a série drobnějších pohádkových příběhů.

J. R. R. Tolkien je kultovní spisovatel, první spisovatel, který zpopularizoval klasickou fantasy ve světovém měřítku, a mnohými fandy je považován za dosud nepřekonaného.

Bibliografie

Hobit

Když J. R. R. Tolkien počátkem 30. let sepisoval - jak sám uvedl, na základě zcela náhodné inspirace - Hobita jako vyprávění určené vlastním dětem, netušil ještě, že pohádkový příběh o velké cestě družiny trpaslíků a hobita Bilba Pytlíka za uloupeným pokladem se později stane jedním ze stavebních kamenů rozsáhlého cyklu příběhů, legend a mýtů z dávné Středozemě a proslaví svého autora doslova po celém světě.

Během více než půlstoletí od jeho prvního vydání si Hobita a jeho hrdinu - jenž zprvu jen velmi neochotně opouští pohodlí svého domova, aby během dobrodružné cesty za trpasličím pokladem postupně získal slávu a uznání svých společníků - zamilovaly milióny čtenářů, kniha se v 60. letech stala jedním z kultovních textů západoevropské a americké mládeže a Bilbo sám si vydobyl čestné místo mezi nesmrtelnými hrdiny svěové literatury pro děti.

Pán prstenů

Tři prsteny pro krále elfů pod nebem,
Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene
Devět mužům: každý je k smrti odsouzen,
Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.
Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže,
Jeden všechny přivede, do temnoty sváže
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.

Pán prstenů je dílo, jež se v uplynulých desetiletích dočkalo desítek vydání v mnoha zemích světa, nesmírné čtenářské popularity i místa v klasickém fondu světové fantastické literatury. Tolkienův dramatický a spletitý příběh o kouzelném prstenu, který hraje klíčovou roli v urputném boji mezi silami dobra a zla v dávnověké středozemi, volně navazuje na populárního Hobita a zavede mladé i dospělé milovníky fantazie znovu do světa tajemných krajů a pohádkových bytostí; proti svému předchůdci se však rozbíhá do širšího dějového proudu, nabízejícího strhující příběh i pozoruhodné myšlenkové a jazykové bohatství.

Vychvalovat kvality tohoto nejslavnějšího fantasy díla opravdu není třeba. Jako laskominku jsem opsal shrnutí předchozího děje ze závěrečného třetího dílu, abych toho, kdo tento majstrštyk ještě nečetl nalákal a zároveň neprozradil konec (tedy konec je jasný - spíše způsob konce :)).

V první části, Společenstvo prstenu, se vyprávělo o tom, jak Gandalf Šedý objevil, že prsten, který vlastnil hobit Frodo, je ve skutečnosti Jeden prsten vládnoucí nad všemi Prsteny moci. Líčil se tam útěk Froda a jeho druhů z jejich klidného domovského Kraje a to, jak byli pronásledováni hrůzou Černých mordorských jezdců, až nakonec s pomocí eriadorského Hraničáře Aragorna došli přes zoufalá nebezpečí až do Elrondova domu v Roklince.

Tam se konala velká Elrondova Rada, na níž bylo rozhodnuto pokusit se o zničení Prstenu, a Frodo byl ustanoven jako Ten, kdo ponese Prsten. Potom byli vybráni společníci Prstenu, kteří měli Frodovi pomáhat na jeho výpravě, aby pokud možno došel k Ohnive hoře v Mordoru, zemi samotného Nepřítele, kde jedině se dal Prsten zničit. V tomto společenstvu byli Aragorn a Boromir, syn pána Gondoru, jako zástupci lidí; Legolas, syn elfského krále z Temného hvozdu, za elfy; Gimli, syn Glóina z Osamělé hory, za trpaslíky; Frodo se svým sluhou Samvědem a jeho mladí příbuzní Smělmír a Peregrin za hobity; a Gandalf Šedý.

Druhové tajně putovali daleko od Roklinky na Severu; po nezdařeném pokusu o zimní přechod vysokého průsmyku Caradhrasu byli Gandalfem provedeni skrytou branou a vstoupili do rozlehlých Dolů v Morii, aby si hledalicestu pod horami. Tam padl Gandalf v boji se strašlivým duchem podsvětí do temné propasti. Ale Aragorn, který se nyní zjevil jako utajený dědic dávných Králů Západu, vedl Družinu od Východní brány Morie přes elfskou zem Lórien a po proudu velké řeky Anduiny až k Rauroským vodopádům. To již věděli, že jejich pouť sledují vyzvědači a že se po jejich stopách plíží Glum, tvor, který kdysi vlastnil Prsten a stále po něm dychtil.

Bylo nyní nutné rozhodnout se, zda se obrátí na východ k Mordoru, nebo půjdou s Boromirem na pomoc gondorskému hlavnímu městu Minas Tirith v nadcházející válce, nebo zda by se měli rozdělit. Když bylo jasné, že Ten, kdo nese Prsten, je odhodlán pokračovat ve svém beznadějném putování do země Nepřítele, Boromir se mu pokusil vzít Prsten násilím. První část končila Boromirovým pádem do osidel Prstenu, útěkem a zmizením Froda a jeho sluhy Samvěda a rozpadem zbytku Společenstva.

Druhá část (třetí a čtvrtá kniha), Dvě věže, líčila činycelé Družiny po rozbití Společenstva Prstenu. Třetí kniha vyprávěla o Boromirově pokání a smrti a o jeho pohřbuvčlunu svěřeném Rauroským vodopádům, o zajetí Smělmíra a Peregrina skřetími vojáky - z nichžněkteří byli ve službách Temného pána z Mordoru, jiní ve službách zrádného Sarumana ze Železného pasu -, kteří je přes Rohanské pláně vlekli k Železnému pasu, a o jejich pronásledování Aragornem, Legolasem a Gimlim.

Potom se objevili Rohanští jezdci. Oddíl jezdců vedený maršálem Éomerem obklíčil skřety na kraji lesa Fangornu a pobil je, ale hobiti unikli do lesa a tam se setkali s entem Stromovousem, tajným pánem Fangornu. V jeho společnosti byli svědky procitnutí hněvu pastýřů stromů a jejich pochodu na Železný pas.

Mezitím se Aragorn a jeho druhové setkali s Éomérem, vracejícím se z bitvy. Dostali od něho koně a jeli k lesu. Při marném pátrání po hobitech se tam opět setkali s Gandalfem, který se vrátil ze smrti jako Bílý jezdec, zatím přestrojený v šedi. Jeli s ním přes Rohan do síní Théodena, krále Marky, kde Gandalf uzdravil zestárlého krále a osvobodil ho z kouzel zlého rádce Červivce, tajného spojence Sarumanova. Potom jeli s králem a jeho vojskem proti armádě Železného pasu, kde našli velkou pevnost rozbořenou pastýři stromů a Sarumana s Červivcem obklíčené v nedobytném Orthanku.

V rozmluvě přede dveřmi Saruman odmítl litovat a Gandalf jej sesadil a zlomil jeho hůl. Ponechal ho pod dohledem entů. Červivec mrštil z vysokého okna po Gandalfovi kámenem, ale ten jej nezasáhl a byl sebrán Peregrinem. Ukázalo se, že je to jeden ze zbylých palantírů, Vidoucích kamenů z Númenoru. Později v noci podlehl Peregrin lákadlu Kamene, ukradl jej a podíval se do něj. Tak se odhalil Sauronovi. Kniha končila příletem nazgûla nad Rohanské pláně. Byl to Prstenový přízrak na létajícím oři, předzvěst brzské války. Gandalf odevzdal palantír Aragornovi, vzal Peregrina a odjel s ním do Minas Tirith.

Čtvrtá kniha obrátila pozornost k Frodovi a Samvědovi, ztraceným v nehostinné vysočině Emyn Muil. Vyprávěla, jak se dostali z kopců a byli dostiženi Sméagolem-Glumem a jak Frodo Gluma zkrotil a téměř překonal jeho zlobu, takže je Glum provedl Mrtvými močály a zpustlými kraji k Morannonu, Černé bráně na severu země Mordor.

Nebylo možné tudy vstoupit a Frodo přijal Glumovu radu: hledat "tajný vchod", o němž Glum věděl, daleko na jihu Hor stínu, západní hradby Mordoru. Cestou tam je zajal výzvědný oddíl Gondorských, vedený Boromirovým bratrem Faramirem. Faramir odhalil jejich poslání, ale odolal pokušení, jemuž Boromir podlehl, a vypravil je na poslední část jejich pouti k Cirith Ungolu, Pavoučímu průsmyku, přestože je varoval, že je to smrtelně nebezpečné místi, o němž jim Glum neřekl všechno, co věděl. Právě když došli na Křižovatku a dali se cestou k ohavnému městu Minas Morgul, z Mordoru se vyvalila velké tma a pokryla všechny země. Pak Sauron vyslal své první vojsko, vedené čeným králem Prstenových přízraků. Válka o prsten začala.

Glum dovedl hobity k tajné cestě, které se vyhýbala Minas Morgul, a ve tmě nakonec došli k Cirith Ungolu. Tam se Glum obrátil zpět ke zlu a pokusil se je zradit obludné strážkyni průsmyku Odule. Plány mu zkazilo hrdinství Samvěda, který odrazil jeho útok a ranil Odulu.

Druhá část končí Samvědovým rozhodováním. Frodo, uštknutý Odulou, leží na pohled mrtvý: poslání buď skončí pohromou, nebo musí Samvěd opustit svého pána. Posléze vezme Prsten a pokusí se pokračovat v beznadějné výpravě sám. Ale právě když se chystá přejít do země Mordor, vyjsou skřeti z Minas Morgul a z věže v Cirith Ungolu, která střeží temeno průsmyku. Samvěd, chráněný Prstenem, se z hašteření skřetů dozví, že Frodo není mrtev, ale omámen. Příliš pozdě se vrhá za nimi. Skřeti odnesou Frodovotělo tunelem k zadní bráně své věže. Když se řinčivě zabouchne, Samvěd před ní omdlí.

Silmarillion

Příběhy Silmarillionu se vracejí do dávného Prvního věku Světa a vyprávějío stvoření Středozemě, její mytologii a nejstarší historii a o národech, které ji obývaly v dobách předcházejících velkým dějům Pána prstenů. Líčí také neblahé osudy tří klenotů - silmarilů - zhotovených nejnadanějším z elfů Fëanorem a uchovávajících vzácné Světlo dvou stromů blažené říše Valinoru, a dlouhou beznadějnou válku, kterou Fëanor a jeho plémě vedli za jejich znovunabytí, když se klenotů zmocnil Morgoth, první Temný pán, a vsadil je v pevnosti Angband do své železné koruny.

Příběhy a legendy Quenty Silmarillion, ústřední části knihy zabývající se velkými událostmi Prvního věku, doplňují Ainulindalë, úvodní mýtus o stvoření Světa v Hlubinách času, Valaquenta, pojednání o božských mocnostech Valara Malar a jejich temných protějšcích Melkorovi a Sauronovi, popis pádu pyšného ostrovního království Númenor v Akallabêth a vyprávění o Prstenech moci a Třetím věku, shrnující význačné události konce Třetího věku až po odjezd Těch, kteří nesli Prsteny, jež podrobně líčí Pán prstenů.

Nedokončené příběhy

Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě jsou souborem vyprávění, jež pokrývají celé časové pásmo od prehistorických Starých časů Středozemě, detailně popisovaných v Silmarillionu, až po Válku o Prsten, jíž vrcholí trilogie Pán prstenů. Netvoří ucelený dějobý proud, ale nabízejí čtenáři ojedinělou možnost seznámit se s pozdějšími či podrobnějšími verzemi příběhů, s nimiž se již setkal v předchozích dílech, nahlédnout do procesu Tolkienovy tvorby a znalost již známých dějů si obohatit o dosud nepublikovaná pojednání a zlomky vyprávění.

"Ti, kterým se kniha líbí jen jako historický román a neobjasněné pohledy pro ně přispívají k literárnímu účinku, dodatky prostě nevezmou na vědomí a učiní dobře," napsal r. 1955 J. R. R. Tolkien o závěrečné části trilogie Pán prstenů. Nedokončené příběhy lze naopak doporučit těm, kteří si se zájmem přečtou Gandalfovo vyprávění o tom, jak se stalo, že poslal trpaslíky na slavný dýchanek u Bilba Pytlíka ve dně pytle, fascinující líčení povstání Pána Vod Ulma z moře ve Vinyamaru nebo detailní popis Bitev u Brodů přes Želíz a vojenské organizace Rohanských jezdců.

Obsáhlý svazek, zahrnující rovněž podrobnou verzi legendy o Túrinu Turambarovi, příběh Aldariona a Erendis, který se jako jediný zachoval z dob před Pádem Nůmenoru, či pozoruhodná pojednání o Řádu čarodějů a palantirech, z autorovy pozůstalosti uspořádal a komentářem a poznámkami vybavil Tolkienův syn Christoper, který je také autorem rozsáhlého informativního rejstříku a zdokonalené velké mapy Středozemě.

Příběhy z čarovné říše

"Říše pohádek leží daleko a hluboko a je plná mnoha rozličných věcí: lze tu nalézt všeliká zvířata a ptáky, bezbřehá moře a nespočetně hvězd, krásu, jež očarovává, a na každém krokunebezpečí, radost i smutek," píše J. R. R. Tolkien v úvodu svého eseje O pohádkách, ve kterém si klade základní otázky o původu a povaze tohoto žánru a jenž vypovídá o Tolkienově vztahu k němu a k fantazii vůbec.

Podmanivé příběhy próz List od Nimrala a Kovář z Velké Lesné, obsažených spolu s esejem a dalšími texty v tomto svazku, jsou výstižnou ilustrací Tolkienova přesvědčení, že skutečné pohádky není možné omezovat jen na příběhy pro děti a nelze je zaměňovat se snovými příběhy či povídkami o zvířatech.

Třetí z próz, Sedlák Jiljí z Oujezda, původně psaná pro pobavení Tolkienových dětí a nejspíše i pro vlastní potěšení, je vtipným příběhem z dávných dob o překvapivých událostech, jež následují poté, co na pole nepříliš odvážného, ale chytrého sedláka zabloudí nemotorný obr.

Svazek doplňuje cyklus Příhody Toma Bombadila, shrnující veselé i melancholické básně a písně, "které se zdají být dílem hobitů, zvláště pak Bilba a jeho přátel nebo jejich nejbližších potomků", a dramatická báseň Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova, jež popisuje drobnou epizodu následující po bitvě Angličanů s vikingy u Maldonu roku 991.


české přebaly


české přebaly