Akvárium terárium 3/1994

Spoluautor: Petr Chmelík

Vodní želvy rodu Chrysemys (Pseudemys) (Gray, 1844) zná důvěrně každý terarista v naší republice. Želvy Chrysemys scripta (Schoepff, 1792) žijí v asi 15 podruzích v Americe od USA až po Brazílii. Poddruhová skupina scripta obývá ve třech poddruzích (Ch. s. scripta Schoepff, 1792, Ch. s. elegans Wied, 1839, Ch s. troosti Holbrook 1836) jezera, řeky a bažinaté oblasti jihovýchodní části USA a severovýchod Mexika (Obst 1985). V prodejnách se zvířaty se nejčastěji objevují mláďata želvy ozdobné Ch. s. elegans.  Vzhledem ke klimatu své domoviny vyžadují tyto želvy teplejší akvaterárium s vyhřívanou nádrží, i když Vergner a Vergnerová (1986) uvádějí, že dospělí jedinci bez problémů, při možnosti lokálního ohřevu, snáší teploty vody okolo 10 °C. Hlavní složkou potravy je hmyz, ryby, obojživelníci, vodní plži a rostliny.
Mnozí nezodpovědní teraristé se po čase zbavují nežádoucích zvířat prostě tím, že je vypustí do přírody. Jen nemnoho druhů je však schopno alespoň přežít v našich klimatických podmínkách a tak se tento druh introdukce ve většině případech rovná odsouzení k smrti daného jedince. O jedné z těchto introdukcí želvy Ch. s. elegans svědčí i opakované nálezy tohoto druhu v okolí Olomouce. Poslední exemplář byl odchycen v únoru 1993 při čištění požární nádrže podniku Farmakon. Po odchytu se želva dostala k nám do ZOO na Svatém Kopečku, kde je zřízena Stanice pro handicapovaná zvířata. Lokalita, kde byla želva nalezena, se nachází v okrajové části Olomouce v bývalém prostoru sovětských vojsk (nyní sklad Farmakonu). Nádrž o rozměrech 30 x 40 m a hloubce 2 metry původně sloužila pro mytí nákladních aut a vojenské techniky. Břehy jsou zpevněny betonovými panely a na jedné straně je vybudován vjezd pro výše uvedenou techniku. Dno tvoří štěrkopísek a nádrž je napájena průsakem ze spodních vod nedaleké řeka Moravy vzdálené asi 300 m. Celý pozemek je oplocen a není volně přístupný, pouze podél jedné strany je okraj zahrádkářské kolonie. V nádrži je také poměrně velké množství plevelných ryb, které zřejmě tvořily převážnou část potravního spektra zmíněné želvy.
Odchycená želva byla samice ve výborné kondici. Karapax i plastron je bezchybně vyvinutý, což je u želv chovaných běžně v zajetí jen málokdy vidět. Délka karapaxu je 24 cm (maximální velikost u samic uvádí Obst 1985 28 cm), hmotnost 2 300 g. Jelikož k nám byla želva přinesena v zimních měsících, museli jsme ji postupně převést z hibernace na teploty v teráriu, kde byla později umístěna. Venkovní teploty v době  nálezu byly hluboko pod bodem mrazu a krajina byla pokryta sněhem. Asi po čtyřech týdnech jsme ji začali postupně krmit. Jak jsme již uvedli, želva byla ve vynikajícím zdravotním stavu a je až s podivem, do jaké míry se dokázala aklimatizovat do našich pro ni tvrdých podmínek. Vždyť dokázala minimálně jednu zimu přežít v dané lokalitě, což nám potvrdili i lidé z okolních zahrádek, kteří ji zde již minimálně přes rok pozorovali.
Doklady o výskytu želv Ch. s. elegans na Olomoucku máme také doloženy již z roku 1986 a následně 1987, kdy v lokalitě Černovírský les, vzdálené od naší lokality asi 2 - 3 km, jsme odchytili na jaře v periodických tůních u řeky Moravy po jednom jedinci daného druhu. Jednalo se však vždy pouze o mladé exempláře velikostí karapaxu nepřesahující 15 cm.
Z výše uvedeného vyplývá, že schopnost tohoto druhu přizpůsobit se našim podmínkám je za jistých okolností značná, i když jsme přesvědčeni, že takovýto způsob obohacování naší herpetofauny není v žádném případě žádoucí!

Použitá literatura
Čihař J., Teraristika. ROH Praha, 1989
Obst F. J., Schmuckschildkröten. Die Neue Brehm ? Bücherei, Leipzig, 1985
SzalayF. Et Szalayová H., Želvy. SZN Praha, 1990
Vergner J. et Vergnerová O., Chov terarijních zvířat. SZN Praha, 1986

Poznámka:
V teraristické literatuře a v chovatelských kruzích vládne okolo zařazování želv ozdobných velmi zamtečná situace, kdy bývají pod vlivem starší herpetologické literatury dávány do rodu Chrysemys nebo do rodu Pseudemys. Podle taxonomické revize kterou provedli Seidel et Smith (1986) však patří do obnoveného rodu Trachemys (Agassiz 1857), kam vedle T. scripta (Schoepf, 1792 ) patří dalších pět amerických druhů. ? T. decorata, T. decussata, T. dorbigni, T. stejnegeri, T. terrapen. Rod Pseudemys  (Gray 1855), předtím již plně zahrnutý do rodu Chrysemys, byl podle zmíněné revize opět obnoven a řadí se do něj pět severoamerických druhů ? P. alabamensis, P. concinna, P. floridana, P. nelsoni, P. rubriventris.  Dříve široce pojatý rod Chrysemys (Gray 1844) se v důsledku toho zredukoval na rod monotypický, reprezentovaný jediným druhem ze Severní Ameriky ? Ch. picta.
Ivan Rehák