Akvárium terárium 5/1994
Spoluautor: Petr Chmelík

Do rodu Coluber patří asi 30 druhů rozšířených v Evropě, Americe, Asii a severní Africe. Jsou to menší až středně velké druhy hadů (1 - 3) obývající suché a teplé biotopy. Přesto, že rod zahrnuje i druhy často importované z přírody, nepatří štíhlovky mezi časté chovance našich terárií. Je to způsobeno jejich temperamentní až divokou povahou, značnou kousavostí (německý název Zornnatern = zlostná užovka), neschopností přizpůsobit se stísněným podmínkám v zajetí a mimo jiné je řada druhů často potravně specializována na lov ještěrů a hadů (saurofagie a ophiofagie). Pokud už jsou některé druhy v zajetí chovány, jejich životnost bývá často velmi krátká a odchovy jsou vzácné. 
Štíhlovka podkovní Coluber hippocrepis (Linnaeus, 1758) obývá Iberský poloostrov, Sardinii, Pantellerii a severozápadní Afriku. Přednost dává suchým kamenitým lokalitám s křovinami, ale obývá i polopouště. Žije hlavně na zemi, šplhá jen zřídka. Aktivní bývá ráno a po setmění, lze ji však zastihnout i během dne. V přírodě se po 3 - 5 mě síčním přezimování páří od dubna do května. Klade 5 - 10 vajec, ze kterých se mláďata líhnou v červenci až září. Potravní spektrum tvoří drobní savci, ptáci a ještěři. Tato štíhlovka patří svým zbarvením mezi nejkrásnější druhy svého druhu. Zbarvení adultních jedinců je šedozelené, žluté až oranžové s tmavou nebo černou řetízkovitou kresbou na hřbetě a na bocích. Tato kresba se na ocase spojuje do tří pásků. Za hlavou je podkovovitá kresba, která jim také dala druhový název. Břicho je oranžové až červenavé a někdy černě skvrnité. Oko má kulatou zřítelnici, anální štítek je dělený. Délka okolo 150 cm, maximálně 200 cm (Trutnau 1988). Přesto, že se jedná o monotypický druh, u kterého nejsou rozlišovány žádné poddruhy, je řada jedinců rozdílně e  co do kontrastu výše zmíněné kresby. Z exemplářů, které se nám dostaly do rukou, bylo patrné, že většina jedinců pocházejících ze Španělska byla temněji a méně kontrastně zbarvena (často téměř černě, bez znatelné kresby), než zvířata z Maroka. Jedná se zde zřejmě o přizpůsobení se svým zbarvením podmínkám daných biotopů.

Obr. č. 1 Mládě prořezávající vaječné obaly

Dva páry C. hippocrepis se nám podařilo odchytit na jaře v dubnu roku 1991 v Maroku. Podle našich zkušeností se zde tento druh vyskytuje na území od severu k pohoří Atlasu  a podél oceánu zasahuje k jihu v pásu od pobřeží k Antiatlasu. Vystupuje zde až do výšek  1200 m n. m. a nejčastějším typem biotopu byly eukalyptové  a olivové háje lemující drobná políčka a zahrádky. Zde jsme štíhlovky nalézali nejčastěji ráno pod kameny, kůrou a v křovinách, kde byly ztuhlé v ranním chladu. Přes den, kdy teplota dosahovala až ke 40 °C, nebylo možné tyto rychlé hady chytit. Jejich úniková vzdálenost se pohybovala kolem 10-15 metrů. Po jejím překročení se dávaly na zběsilý útěk a zalézaly do děr, trnitých křovin a porostů opuncií, odkud se nedaly vyhnat. Přesto se nám podařilo odchytit dospělý pár a pár mláďat.
Jednalo se o pár ve stáří přibližně 3 - 5 let a pár mláďat ve velikosti 40 - 50 cm, což odpovídá zhruba věku asi půl roku. Dospělí hadi byli umístěni do terária rozměrů 45 x 50 x 50 cm (d,š,v). Místo substrátu byl použit speciální koberec. Vybaven 3  terária tvoří miska na vodu, větvička na šplhání, vyvýšená plošinka a úkryty z kůry a skořápek kokosových ořechů. Teplota se pohybuje mezi 27 - 30 °C s možností lokálního ohřevu pod žárovkou okolo 36 °C a desetihodinovým nočním poklesem na pokojovou teplotu (18 - 22 °C). Terárium rosíme jen sporadicky a zvířata občas ozařujeme horským sluncem. Obě dospělá zvířata začala bez problémů přijímat nabízené myši. Mláďata byla umístěna do menšího terária, předkládaná myší holata přijímala jen sporadicky, a proto musela být uměle přikrmována až do prvního zimování. Později všechna zvířata bez problémů začala žrát živé i mrtvé myši, menší krysy a jednodenní kuřata. Při krmení byly velmi citlivé na vyrušení, příjem potravy probíhal hlavně v úkrytu nebo po setmění. První rok (1991) byli všichni hadi zimováni po dobu asi 10 týdnů od prosince do února. Teplotu snižujeme postupně. Nejprve je necháváme asi 14 dnů . Teplota  při pokojové teplotě. Pak je přemístíme do teploty 18 - 12 °C a nakonec je v plátěných pytlících umístíme do lednice na dobu 4 týdnů při teplotě 4 - 6 °me  Převedení z hibernace probíhá obdobně. V roce 1992 byl starší pár chován společně celý rok, ale k páření nedošlo.

Obr. č. 2 Mláďata Coluber hippocrepis před prvním svlékáním.

Mladší hadi se chovají klidně a životu v zajetí plně přivykli. Nikdy při manipulaci v teráriu neútočí a při braní do ruky nekoušou. Oproti tomu starší dospělý pár je i po dvou letech chovu v zajetí zcela divoký a neztratil nic ze svého temperamentu a bojovnosti. Při vyrušení útočí prudkými pohyby výpady a pokud útočníka nezastraší, snaží se rychle uprchnout. Při uchopení do ruky prudce sekají otevřenou tlamkou okolo sebe a jakmile zasáhnou nějaký živý objekt zuřivě se zakousnou a přežvykují. Většina hadů čeledi Colubridae má vyvinutou tzv. Duvernoyovu žlázu, která se nachází v zadní části hornoretní slinné žlázy. Produkuje sekret obsahující hlavně proteiny s toxickými účinky, které jsou uvolňovány do slin (Rehák 1990). Kocourek (1990) se zmiňuje o příznacích otravy po pokousání štíhlovkou C. ravergieri. Rovněž tak C. hippocrepis nejsou v tomto směru zcela nevinné. Při manipulaci s dospělou samicí se jí podařilo uvolnit hlavu a zakousnout se do prvního článku ukazováku pravé ruky. Po uvolnění, asi za 20 sekund, nebyla rance kromě běžné dezinfekce věnována větší pozornost. Ke zranění došlo kolem 18. hodiny. Zhruba po 30 minutách začal prst postupně otékat a pokožka byla začervenalá. Při doteku byla cítit silná bolest. Do čtyř hodin otok postoupil až k dlani a snížila se pohyblivost prstu. Do rána byl nateklý i hřbet pravé ruky. Na dotek byl otok stále velmi bolestivý. Asi za 24 hodin začal otok ustupovat a poslední příznaky intoxikace odezněly za 2 - 3 dny. Tento ojedinělý případ se sice neopakoval po pokousání jiných osob daným jedincem, ale přesto nelze tyto hady (zvláště u přecitlivělých osob) podceňovat.
Mladší samička uhynula za zajímavých okolností. Z nedostatku prostoru byl náhradně umístěn do ubikace společně s mladším párem štíhlovek i samec užovky Boaedon fuliginosus. První den se samec B. fuliginosus začal živě zajímat o nedospělou samici C. hippocrepis, zatímco samce si nevšímal. Pokoušel se vylézt na hřet samice a vlnivými pohyby ji přimět ke kopulaci. Ta však před ním prchala. Ráno byla samice nalezena při kopulaci, která byla námi násilně přerušena a samec odstaven. Samice byla ve špatném stavu a ještě ten den uhynula. Na tomto případu je poměrně velice zajímavá sexuální aktivita a zájem samce, ze zcela jiné podčeledi, o samici štíhlovky. Po druhém zazimování v roce 1993 nám z neznámých příčin uhynul i samec z dospělého páru.
Po těchto úhynech jsme v v dubnu roku 1993 umístili zbývajícího samce společně se samicí. Samice v té době vážila 360 g a měřila 118 cm, samec 230 g a 108 cm. Po několika dnech byla na jedincích pozorována zvýšená aktivita, vlastní kopulaci jsme však nezaznamenali. Vyšší příjem potravy v té době potvrdil první příznaky gravidity. Dne 18.6.  samice snesla mezi 15,30 19,00 hod. 8 vajec. Vejce byla snešená na suchý koberec, přestože v teráriu byla umístěna miska s vlhkým rašeliníkem. Do půl hodiny po vykladení jsme vejce zcela zahrabali do sterilního vermiculitu přemístili do inkubátoru. Inkubace probíhala za konstantní teploty v rozpětí 27 - 28 °C a 80 - 90 % vzdušné vlhkosti. V první polovině samice snesla - mezi 15,30  se na vajíčkách postupně objevovaly průhledné skvrny, které však postupně mizely. Dathe uvádí toto zesklovatění jako trvalé po celou dobu inkubace. Dvě mláďata se vylíhla 16.8., dalších pět 18.8. Poslední vajíčko jsme uměle otevřeli 18.8. a uvnitř bylo zdravé mládě, které do 12 hodin opustilo společně s ostatními vaječné obaly se zcela zataženým žloutkovým váčkem. Celková doba inkubace tedy při dané teplotě činila 60 - 62 dnů. Zbarvení mláďat, na rozdíl od dospělých jedinců je světle šedé s tmavší šedohnědou kresbou. Teprve po prvním svlékání ve dnech 24. - 27.8. se kresba změnila v kaštanově hnědou. Břicho je šedooranžové. Postupně s přibývajícím věkem hnědé zbarvení černá a šedé žloutne. Do plného zbarvení adultních jedinců dochází kolem roku a půl. Mláďata po vylíhnutí měřila 39 - 42 cm a vážila 14 - 18 g. Dathe udává velikost odchovaných mláďat 28,8 cm a hmotnost 5,8 - 7,6 g. Dne 26.8. začala samostatně přijímat potravu. Přestože Engelmann (1985) uvádí u mláďat jako potravu i cvrčky a sarančata, tato skutečnost se nám nepotvrdila a mláďata o předkládaný hmyz neměla zájem. K příjmu potravy dochází hlavně mezi 6-16 hodinou, kdy není nikdo doma a mláďata nejsou rušena. Zbytek dne tráví převážně v úkrytu a při vyrušení se značnou rychlostí prchají. V případě manipulace se mláďata snaží zpočátku kousat, tato reakce s přibývajícím věkem mizí.
Závěrem lze shrnout, že štíhlovky Coluber hippocrepis jsou krásní a velice zajímaví hadi. Částečné problémy mohou nastat s aklimatizací importovaných jedinců, ale s odchycenými či odchovanými mláďaty v zajetí problémy nebývají. Ke stimulaci rozmnožování doporučujeme oddělený chov samců a samic a každoroční zazimování. Zimování by však nemuselo být podmínkou, protože náš přítel ze SRN tyto hady nezimuje a přesto je pravidelně odchovává. Při dodržení vysoké sterility po dobu vykladení a inkubace vajec se dá jako v našem případě dosáhnout 100 % líhnivosti. Věříme, že tito nádherní a poněkud náročnější hadi, i přes některé problémy v chovu obohatí terária některých našich zkušenějších teraristů.

Snůška Coluber hippocrepis z 18.6.1993 a přírůstky vajíček v průběhu inkubace.

	Datum	23.6.93	Datum	7.7.93	Datum	11.8.93
Číslo vajíčka	Délka	Hmotnost	Délka	Hmotnost	Délka	Hmotnost
1	52,5 x 25,0	19,2	53,0 x 27,0	21,9	54,0 x 30,0	25,4
2	56,5 x 24,0	20,7	60,5 x 26,0	22,9	57,0 x 28,0	26,0
3	52,5 x 22,0	37,7	53,5 x 26,0	42,5	54,0 x 28,5	49,2
4	57,0 x 23,0	37,7	58,0 x 25,0	42,5	58,5 x 26,0	49,2
5	54,0 x 22,0	18,4	53,5 x 26,0	19,8	53,5 x 26,0	21,5
6	54,0 x 23,0	19,0	53,0 x 26,0	21,4	53,5 x 29,0	24,6
7	53,5 x 22,0	37,5	53,0 x 25,5	42,4	52,5 x 27,0	66,5
8	61,0 x 22,0	37,5	60,5 x 24,5	42,4	61,0 x 26,0	66,5

Poznámky
Vajíčka číslo 3 a 4, 7 a 8 jsou slepená a hmotnost je uvedena společně
Hmotnost je uvedena v gramech, velikost v milimetrech
Rozměry vajec při odchovu v Tierpark Berlin po vykladení: 50 - 59 x 17mm, hmotnost 10-11 g

Použitá literatura
Dathe F., Coluber hippocrepis Linne 1758, Hufeisennatter. AT DDR, 33 (2): 71, 1986
Engelman W.E., Lurche und Kriechtiere Europas. Neuman Verlag Leipzig  Radebeul, 1985
Kocourek J., Pozor na hady rodu Coluber. Živa 38 (3): 130, 1990
Obst F,J., Richter K., Jacob U., Lexikon der Terraristik und Herpetologie. Leipzig 1984
Rehák I., O jedovatosti nejedovatých užovek. Živa, 38 (3):130 ?131, 1990
Trutnau L., Schlangen 1. Ulmer Stuttgart 1981