Akvárium terárium  9/1993
Část 2.

Rovnokřídlí Orthoptera

Mezi rovnokřídlé patří asi 15 000 druhů většího hmyzu se skákavýma zadníma nohama. Jejich nepříjemnou vlastností je vydávání vrzavých zvuků  pomocí stridulačního aparátu, kterým samečci lákají opačné pohlaví.
Kobylky Ensifera
Mezi které patří i cvrčci, mají dlouhá tykadla, vesměs jsou všežravé, samičky většiny druhů mají kladélko. Zvuky vyluzují pomocí speciálně utvářených žilek na bázi křídel, kterými třou o sebe. Sluchové orgány mají na holeních. Býložravá sarančata Caelifera mají tykadla krátká a jsou většinou polyfágní, stridulují třením stehen zadních nohou o křídelní žilky. Orgány sluchu  jsou na prvním zadečkovém článku.
Rovnokřídlí patří mezi nejoblíbenější živočišná krmiva, jejich chov je celkem snadný a nenáročný. Při útěku se
dají bez problémů zlikvidovat a nepůsobí tak velké škody jako švábi.

Obr. č.2 Saranče všežravá Schistocerca gregaria

Koník skleníkový Tachycines asynamorus
Původně se vyskytoval ve východní Asii. Nyní je stálým hostem všech větších skleníků. Imago je 15-18 mm dlouhé. Samice snáší až 400 vajec do vlhké půdy, vývoj trvá při 25 °C asi šest měsíců. Potravu jsem dával stejnou jako cvrčkům , ale koníci vyžadují vyšší procento živočišné složky. Dno terária jsem měl pokryto 3-4 cm vysokou vrstvou rašeliny. Musíme jim zajistit vhodné úkryty, jinak při vyrušení výborně skáčou a snadno unikají. Chov koníků skleníkových není příliš produktivní a proto nejsou jako krmivo více rozšíření.

Obr. č. 3 Koník skleníkový Tachycines asynamorus 1,1

Cvrček domácí  Acheta domestica
Cvrček dvouskvrnný Gryllus bimaculatus
Chov těchto cvrčků byl již mnohokrát velmi dobře popsán v dostupné literatuře, proto bych se zmínil jen o profesionálním chovu cvrčků, jaký se provozuje v některých zoologických zahradách a je mnohem výkonější nežli chov společný.
Dospělci se chovají v bednách velkých 90 x 60 x 60 cm, v každé je asi 2,5 l cvrčků, teplota kolísá okolo 30 °C. Do bedny se každé čtyři dny dává nové kladiště, což je malá nádobka s vlhkou, jemnou zemí (nejvíce se osvědčily obaly od nanukových dortů nebo skleněné misky, jako zeminu jsem používal prosátou rašelinu smíchanou s pískem v poměru  2:1). Po odebrání se kladiště umístí do 12 l elementek, kde se vajíčka inkubují, ale až za tři týdny po vylíhnutí larvy přemístíme do větších, asi 60 l nádrží. Jakmile cvrčci dospějí, odebereme  2,5 l a osadíme jimi nejstarší bednu. Staré cvrčky a zbylý chov můžeme použít ke krmení. Pro zvětšení prostoru a jako úkryty se mi opět osvědčily papírová plata od vajec. V každé nádrži je ještě umístěna napáječka s vodou, miska se suchým krmením (směs šrotů a sušené krve, sušeného mléka nebo masokostní moučky, smíchaná v poměru 1:1), ještě přidáváme mletou nebo nakrájenou zeleninu a ovoce a různé zbytky. Vhodné je přidávat vyšší procento živočišné bílkoviny (zbytky masa, vajíčka uvařená na tvrdo, tvaroh…), nedochází pak ke kanibalismu a nymfy rychleji rostou. Oba druhy cvrčků lze chovat ve společné nádrži, ale lepší výsledky má oddělený chov.

Saranče Caelifera
Převážně býložravá sarančata bývají většinou teplomilná, ale vyskytují se i u nás. Některá sarančata vytváří dvě fáze, jedna je usedlá a druhá se vydává na migrační cesty, kde může způsobit nepředstavitelné škody. V insektáriích se chová několik tropických druhů, naše saranče jsou pro chov nevhodné, protože přezimující vajíčka jsou velmi choulostivá. Chováme je v klecích zhotovených z jemného pletiva, důležitý je dostatek světla, pokud je to jen trochu možné přisvětlujeme ještě zářivkou 12-16 hodin denně. V teráriu umístíme větve ke šplhání, asi 12 cm hlubokou misku s jemnou zemí nebo rašelinou na snášení vajec a napáječku. Některé stepní druhy vyžadují noční pokles teploty na 12-15 °C, vlhkost je individuální podle druhu, ale v uzavřeném prostoru s vyšší vlhkostí trpí sarančata řadou chorob. V krmení převládají zelené části rostlin – tráva, listy smetánky, salát, větvičky stromů, v zimě klíčené obiloviny, k tomu přikrmujeme ovesné vločky, zeleninu, ovoce a je dobré přidávat i trochu živočišné složky, např. vařená vejce, tvaroh, masokostní moučku, sušené mléko.
Sarančata jsou velmi významnou složkou krmiva insektivorních zvířat. Při podávání zeleného krmiva nebyl náš chov úspěšný. Nyní krmíme výhradně senem, přikrmujeme ovocem  a specielní směsí pro cvrčky od firmy EYPY. Osvědčilo se nám umístění 60 W žárovky, neboť sarančata se potřebují slunit. (Poznámka redakce AT)
Saranče stěhovavá Locusta migratoria
V přírodě vytváří dvě fáze, usedlou a stěhovavou, které se barevně liší. Velikost je 30-60 mm, v chovu vyžaduje stálou teplotu přes 30 °C. Je všežravá, avšak základ krmné dávky tvoří opět zelené krmení. Vývojový cyklus trvá asi 6 týdnů.
Saranče všežravá Schistocerca gregaria
 Vyskytuje se v severní Africe a centrální Asii. Samice snáší 40-400 vajec, pro dobré rozmnožování potřebuje dostatek světla, denní teploty 30-35 °C a výraznější noční pokles.
Stejně se chová okolo Středozemního moře žijící saranče egyptskáAnacridium aegyptium  a některé další druhy.

Strašilky Phasmatodea
Patří mezi tropické druhy, některé se chovají v insektáriích, ale spíše pro bizarní tvary těla než jako krmivo. Většinou jsou býložravé, často se množí partenogeneticky, tj. bez oplození, kdy samice snáší volně na zem soudkovitá vajíčka, kterých může být 100-1000. Strašilky se chovají v dobře větraných nádržích s větvičkou na šplhání. Dno je pokryto směsí rašeliny a písku a občas se navlhčí. Na krmení se používá ostružiník, břečtan, maliník, jahodník, větve růží a v zimě i voděnka (Tradescantia). Pokud si strašilky navyknou na jeden druh krmení, mohou později zcela odmítat jiné rostliny. Jako ideální potrava se osvědčily ostružiny, které ochotně přijímají i malé nymfy, dají se najít i pod sněhem a zkrmovat čerstvé i v zimě, sušené rostliny žerou jen starší kusy. Větvičky se umisťují do vázičky s vodou a hrdlo se ucpe vatou, aby se nymfy neutopily. Teplota stačí pokojová, ale výhodnější je okolo 28 °C. Na krmení jsou nejvhodnější pakobylky, nevýhodou je dlouhý vývojový cyklus 5-9  měsíců, to ale vyváží poměrně velká reprodukční schopnost (až 400 vajec od jedné samice) a nenáročnost chovu. Nejčastěji se chovají tyto druhy: Pakobylka indická Caraussius morosus, Pakobylka křídlová Sypiloidea sypilus, pakobylka vyzáblá Bacillus rossii, strašilka australská Exatosoma tiaratum, strašilka madagaskarská Clitumnus extradentatus, strašilka novoguinejská Eurycantha horrida, lupenitka zelená Phyllium siccifolium.