Akvárium Terárium 7/1997

Do rodu Lampropeltis patří několik druhů velmi krásně zbarvených a chovatelsky velmi atraktivních hadů. V teráriích našich chovatelů  je zastoupena celá řada druhů i poddruhů, které se při dobré péči často rozmnožují. Přesto lze v dostupné literatuře nalézt o jejich chovu jen velmi kusé informace. V zoologické zahradě v Olomouci chováme korálovky Campbellovy L. triangulum campbelli od roku 1991. Za tuto dobu se nám podařila celá řada odchovů. Z tohoto důvodu bychom rádi přispěli několika praktickými postřehy k chovu této překrásné užovky.
Korálovky druhu  Lampropeltis triangulum obývají obrovský areál od 48° na severu po 4° na jihu. Vyskytují se v jižním Ontariu po jihozápadní Quebec, přes většinu východních států USA, střední Ameriku až po Kolumbii, Ekvádor a Venezuelu. Tento druh je velmi variabilní a roztříštěný na velké množství poddruhů, z nichž některé se jen velmi obtížně určují. Poddruh L.T. campbelli se vyskytuje v aridních oblastech mexických států Pueblo, Morelos a Oaxaca.
Hlavní složkou potravy jsou plazi a savci, které preferují, ale i bezobratlí a další drobní živočichové. Zbarvení tvoří kombinace bílých, černých a červených pruhů. Průměrně je 16 červených, 32 černých a 16 bílých proužků. Na ocase 5 černých a 5 bílých bez červené. Bílé pruhy jsou široké, mírně zúžené uprostřed těla; první za hlavou je širší než ostatní. Hlava je černá s bílou skvrnou ve tvaru písmene U na čele. Břicho je černo-bílé a asi polovina červených pruhů na břiše je nekompletní. Bílé šupiny nemají na sobě černé tečky. Dorzálií je 21 - 23 řad, ventrálií 196 - 220, subcaudálií 40 - 49, supralabiálií 7 - 8, infralabiálií 7 - 9.
Korálovky chováme v teráriu o rozměrech 60 x 60 x 70 cm (š, v, d). Podklad tvoří hrubý písek, stěny jsou různě modelovány. Na doplnění je zde umístěna větev a umělé květiny. Celá místnost s terárii je vytápěna na teplotu 26 - 28 °C. Nádrž s korálovkami je ještě dotápěna, jako ostatní expoziční nádrže, topnými kabely (2 x 25 W). Podlaha je vytápěna asi na dvou třetinách plochy, aby si zvířata mohla vybrat teplotu, která jim vyhovuje. Přesto korálovky velice rády využívají chladnější místo u dveří do terária, které ústí do expoziční chodby, kde bývá teplota daleko nižší. Terárium rosíme jen při svlékání hadů. Krmení tvoří myši, mláďata laboratorních potkanů a krysy malé Mastomys coucha).
Korálovky se nám začaly množit v roce 1994 (ve stáří 2,5 roku). Páření jsme většinou nepozorovali, pouze podle jednoho případu jsme určili březost na asi 38 dnů. Samici před předpokládanou snůškou oddělujeme do karanténního terária, kde zůstane ještě asi měsíc po vykladení vajec.  Tato metoda se nám osvědčila, neboť zde se může udržovat daleko lépe hygiena a samice je méně rušena. Podklad tvoří hoblovačky zbavené prachu, které před snůškou mírně rosíme. Při snůšce nesmíme samici rušit, poněvadž by mohlo dojít k zadržení vajec. Vejce odebíráme až po snešení celé snůšky. Není vhodné na ně sahat před dostatečným ztuhnutím vaječného obalu, protože by tím mohlo dojít k porušení ochranné vrstvy a následně k plesnivění. Průměrné rozměry vajec jsou 44,5 mm x 29 mm.

Počet snůšek	Datum páření	Datum snůšky	Počet vajec	Oplozeno vajec	Vylíhnuto ml.	Délka inkubace
1	-	25.4.94	8	8	5	60
2	-	29.6.94	9	9	6	65
3	-	14.5.95	9	9	7	74
4	11.6.95	18.7.95	8	8	7	65
5	-	26.4.96	9	8	5	70
6	-	8.7.96	9	8	8	62
celkem			52 kusů	50 kusů	38 kusů	66* dnů

*průměrná délka inkubace

Vajíčka inkubujeme ve sterilním vermiculitu v líhni Bios Mono při teplotě 26 - 28 °C. Korálovky se nám množí dvakrát do roka, první snůšky bývají koncem dubna a začátkem května, druhé v červnu a červenci. Mláďata po vylíhnutí měří 18 - 20 cm. Největším problémem odchovu většinou bývá nezájem mláďat o předkládaná holata myší, čemuž se vzhledem k potravnímu spektru mláďat v přírodě nelze divit. Proto je nutné přistoupit k umělému krmení. Většina mláďat se však během jednoho až dvou měsíců "chytí" a sama začnou přijímat potravu. Náš chovný samec však začal sám lovit až ve věku téměř dvou let, kdy poprvé ulovil a sežral poloodrostlou krysu malou. Zajímavým problémem je barevnost jednotlivých zvířat. Někdy se vyskytují jedinci, kteří mají daleko vyšší podíl černé barvy na úkor červené. Podle našich zkušeností se barevně liší převážně celé vrhy, kdy jeden vrh od stejných rodičů je velmi krásně hni Bios  v dalším se vyskytne daleko vyšší procento mláďat s vysokým podílem černé barvy. Tím se nabízí vysvětlení, že toto zbarvení není ovlivněno geneticky, ale je určováno pravděpodobně vnějšími vlivy.

Použitá literatura:
Markel R.G.: Kingsnakes and Milksnakes. T.F.H. Publications, 1990