Akvárium terárium 8/1995
Ostrov Madagaskar se rozkládá na ploše 590 000 kilometrů čtverečných
v západní části Indického oceánu. Je vzdálený přes čtyři sta kilometrů
od východního pobřeží Afriky, asi 12° na jih od rovníku. Spolu se Seychelami,
Maskarénami, Komorami a několika dalšími ostrovy bývá považován za samostatnou
zoogeografickou podoblast. Je domovem unikátní, převážně endemické fauny
a flóry, která nese znaky etiopské, neotropické a orientální oblasti. Naproti
tomu zde z herpetofauny zcela chybí zástupci některých čeledí např. Bufonidae,
Pipidae, Agamidae, Lacertidae, Varanidae, Elaphidae, jinak zcela běžných
ve Starém světě. Většina plochy Madagskaru je řídce obydlena, přesto jsou
škody způsobené na původních lesích vypalováním a pastevectvím nepředstavitelné.
Větší souvislé plochy deštných pralesů jsou pouze na východních pohořích,
která se zvedají do výšek přes 2 000 metrů. Díky vlhkým pasátovým větrům
zde spadne až 7 metrů srážek za rok. Západní část se vyznačuje rozsáhlými
savanami a suchými opadavými lesy, zde dochází k výraznému střídání období
sucha a dešťů.
Rod Lioheterodon je systematicky řazen do čeledi užovkovitých
(Colubridae) a podčeledi Lycodontinae. Zahrnuje tři zajímavé
druhy Lioheterodon madagascariensis (Dumeril et Bibron, 1854), L.
modestus (Günther, 1863) a L. geay (Mocquard, 1905). Z nich
největší a nejatraktivněji zbarvený je L. madagascariensis. Na Madagaskaru
patří mezi nejrozšířenější hady. Kreutz (1989) uvádí výskyt na rozsáhlém
prostoru od pobřeží u Majunga na severozápadě, přes severní cíp u Diégo
Suarez až k Fort Dauphin na jihovýchodním pobřeží. Není vázán na určité
biotopy, ale přednost dává blízkosti vod. Nalezen byl i ve výškách okolo
1 300 metrů, hojnější je však v nížinách. V přírodě aktivuje převážně po
setmění, přes den se ukrývá. Potravní spektrum tvoří téměř všichni obratlovci,
které je schopen přemoci (obojživelníci, ještěři, ptáci, drobní savci).
U mláďat Trutnau (1988) uvádí výraznou batrachofagii.
Obr. č. 1 Dospělý jedinec Lioheterodon madagscariensis.
L. madagascariensis je mohutný had dlouhý až 150 centimetrů.
Hlava je kratší, nevýrazně odlišená od krku. Velké oko má kulatou zřítelnici.
Rostrální štítek je prodloužená a připomíná severoamerické hady rodu Heterodon.
Předoční štítek (supraoculare) je jeden, zaoční (postocularia) jsou 3 -
4. Hladké šupiny prochází na hřbetě ve 23 řadách. Ventrálií je 206 -
216, subcaudalií 62 - 73. Anální štítek je nedělený. Horní část hlavy
je černě zbarvená, spodní je žlutá s černě lemovanými hornoretními štítky.
Zbarvení těla tvoří kombinace těchto dvou barev. Na první pětině těla
vytváří klikatý vzor, který postupně přechází v šachovnicovitou
kresbu. Ta se kousek před ocasem mění opět do černé barvy s maými žlutými
skvrnkami Spodní část těla je žlutá, černě skvrnitá.
Své hady jsem získal v srpnu 1993. Zvířata pocházela z importu z Madagaskaru
a byla v poměrně dobrém zdravotním stavu. Samec v té době vážil 1250 gramů
a měřil 148 cm, samice 900 g a 142 cm. Umístil jsem je v teráriu o rozměrech
90 x 55 x 45 cm (d, š, v). Hygienickou nádrž doplňuje vyvýšená plošina,
kterou hadi využívají velice zřídka. Nutná je miska na vodu, z níž pijí,
ale nikdy nebyli pozorováni při koupání. Velmi důležité jsou také úkryty,
zvířata v nich tráví většinu času. Bez nich jsou silně podráždění. Terárium
je vytápěno 60 W žárovkou na 26 - 28 °C s možností lokálního ohřevu na
35 °C a noční na 20 - 23°C.
Při parazitologickém vyšetření trusu byla nalezena vajíčka škrkavek
(jednorázově odčerveno přípravkem Aldifal v dávce 100 mg na kg ž. hm.)
a oocysty kokcidií Caryospora (na doporučení MVDr. Davida Modrého
z VŠ veterinární a farmaceutické v Brně byli přeléčeni přípravkem Baycox
firmy Byern Mnichov). Další problém se vyskytl v aklimatizačním období.
Zvířata byla zbarvená tak, jako by se připravovala k ekdysi, svrchní část
pokožky se po šupinkách odlupovala. Přesto však ke svlékání došlo, zřejmě
vlivem stresu při přepravě a chovu v zajetí, až po téměř deseti týdnech.
V této době byly přidávány vitamínové přípravky B komplex, Combinal AD3,
Combinal E v dávkách běžných pro plazy a zvířata byla pravidelně ozařována
UV zářením. Po svlečení začal samec lovit středně velké laboratorní krysy,
o jinou předkládanou potravu (myši, jednodenní kuřata) dodnes nejeví zájem.
Příjem potravy je však u něj dosti nepravidelný. Najednou dokáže pozřít
3 - 5 krys, poté následuje většinou až několikatýdenní přestávka.
Samice po celou dobu chovu v zajetí veškerou nabízenou potravu odmítá a musí
být proto krmena násilně.
Obr. č. 2 Ukázka pasivního obranného chování. Hnědé zbarvení je dáno blízkostí svlékání.
Velmi zajímavé je jejich obranné chování. Při vyrušení rychle prchají,
pokud jim útěk znemožníme, stočí se do klubka, hlava je ukrytá uvnitř a
pouze koutkem oka sledují narušitele. Při dalším vyrušování hadi silně
syčí, zplošťují krk a při dotyku odstrkují ruku silnými výpady kliček svého
těla do stran. Intenzita tohoto chování se s délkou chovu v zajetí snižuje.
Kousavost těchto hadů je minimální, přesto je nutné mít při manipulaci
s nimi jistou dávku obezřetnosti. Jak uvádí Kreutz (1990), je vysoce pravděpodobné,
že L madagascariensis má poměrně účinný jed se silně nekrotickými účinky.
V polovině listopadu byla pozorována zvýšená aktivita obou zvířat.
Samec převážně v podvečer sledoval samici. Ráno bylo možné nalézt na dně
ubikace zaschlé sperma. Vlastní kopulaci jsem však nezaznamenal. Ani později
samice nezačala sama přijímat potravu. Přesto jsem při každém krmení zjišťoval,
zda nejsou přítomna vyvíjející se vajíčka. Přes silné, svalnaté tělo samičky
je však nebylo možné zjistit. Samice se v té době přes den často vyhřívala
na kameni pod žárovkou. 12. ledna.1994 v ranních hodinách snesla celkem
devět vajec. Z toho čtyři byla kvalitní (rozměry 48 - 60 x 38 - 30 mm), a pět
neoplozených (38 - 42 x 18 - 20 mm). Ta byla tvořena jen žloutkem a proto
byla ihned vyřazena. Dobrá vejce jsem umístil v plastové krabici do inkubátoru.
Jako substrát jsem použil mírně vlhký vermikulit. Do něj byla vajíčka
zcela zahrabána. Teplota se pohybovala mezi 26 - 29 °C s nočním poklesem,
později 27 - 28,5 °C bez poklesu. 10. února se na jednom vejci začaly
objevovat mokvavé průhledné skvrnky. Tento stav se neustále zhoršoval a
16.2 jsem je otevřel. Jeho obsah byl v pevném stavu, zárodek nebyl nalezen.
17. února začalo mokvat druhé vejce. 19.2 bylo otevřeno, bílek byl pevný
jen zčásti a uvnitř byl nalezen zárodek dlouhý 110 mm. Embryo mělo
vyvinutou páteř, oči a trávicí trubici. Dvě další vajíčka se vyvíjela
uspokojivě. 22. února měřila 58 x 37 a 52 x 41 mm a jejich rozměry se až
do líhnutí neměnily. Ani několik hodin před líhnutím nebyly na vejcích
pozorovány žádné změny. První mládě se prořezalo 1. dubna okolo půlnoci.
Druhé vejce jsem ráno 2.4. nastřihl. V obou vajíčkách byla živá a zdravá
mláďata. Obě setrvala ještě 70 hodin ve vejcích a 4. dubna po 82 dvou
dnech inkubace opustila vaječné obaly. Mláďata po vylíhnutí měřila 35 a
36 cm a vážila 21 a 22 g. Svým zbarvením byla podobná svým rodičům.
Pouze v černé kresbě mají některé šupiny šedý nádech. 7. dubna se jim
zakalily oči a 12.4. se poprvé svlékla. K dalšímu svlékání docházelo
pravidelně v měsíčních intervalech. Vzhledem k jejich potravní
specializaci v mládí musela být zpočátku násilně krmena myšaty a proužky
rybího filé. Samostatný příjem rybího masa jak uvádí Kreutz (1989), se
mi nepotvrdil. Mláďata poměrně rychle rostla a po několika měsících
chovu začala samostatně přijímat potravu. Ve stáří 90 dnů měřila 51 a
53 cm a vážily 48 - 60 g.
Přesto, že se jedná o v přírodě poměrně běžné hady, nejsou jejich importy
příliš časté. Vzhledem k pokračující devastaci přírody i zpřísňující se
ochraně fauny na Madagaskaru a omezování importů zvířat z odchytu lze předpokládat,
že ani v budoucnu k nám nebudou dováženi ve větším množství. O to větší
pozornost bude třeba věnovat odchovům v zajetí, tím se také vyhneme poněkud
náročnější aklimatizaci. Věřím, že si tato zajímavá užovka získá své místo
v teráriích našich chovatelů.
Obr. č. 3 Mládě Lioheterodon madagascariensis těsně po prvním svlékání
Použitá literatura
Kreutz R., Zur Kenntnis Nattern aus Madagaskar. Herpetofauna, 11 (61):
25-34, 1989
Kreutz R., Vorsicht im Umgang mit Lioheterodon madagascariensis!
Herpetofauna, 12 (65): 9, 1990
Trutnau L., Schlangen 1. Ulmer, Stuttgart 1988