Zvířata a my 6/1995

Veverka představuje jistě typický prvek naší fauny a na rozdíl od většiny zástupců řádu hlodavců je všeobecně oblíbeným zvířátkem. Známe dvě barevné formy, rezavou a tmavou. Rezavá je typická pro sušší listnaté lesy , černá se vyskytuje spíše v jehličnatých porostech, zejména ve vyšších polohách. Veverka obecná je výborně přizpůsobená životu v korunovém patře lesních porostů. Aktivní je ve dne. Hlavní složku potravy tvoří semena, pupeny a výhonky stromů, houby, ovoce, ale nepohrdne ani ptačími vajíčky nebo larvami hmyzu. Kromě období rozmnožování žije v malých skupinkách. Několikrát ročně rodí 3 - ? slepých mláďat v hnízdě vybudovaném v korunách nebo dutinách stromů. Mláďata jsou holá a slepá, dlouhá asi osm centimetrů. V deseti dnech začínají obrůstat jemnou srstí a po třetím týdnu se jim otevírají oči. V této době jsou mláďata již zcela osrstěná a začínají se sama aktivně pohybovat. Občas se stane, že některé mládě vypadne z hnízda a pokud mu člověk neposkytne pomoc nemá velkou šanci na přežití. Je-li k dispozici náhradní matka, například kojící kočka, která je ochotná osiřelé mládě přijmout, máme téměř po starostech. V opačném případě se o malou veverku musíme postarat sami. Nám se osvědčilo napájení injekční stříkačkou s měkkou gumovou hadičkou nasazenou na konci. Mléko jsme připravovali z neslazeného, kondenzovaného mléka Tatra zředěného převařenou vodou s doplňkem žloutku. Mládě se většinou samo dožadovalo krmení a ve stáří čtyř týdnů ještě pilo 4 - 6 x denně. V tomto věku patří veverky k nejroztomilejším mláďatům. Postupně se však z malého nemotorného tvorečka vyklube malý ďáblík, k jehož nejoblíbenějším činnostem patří šplh po nohou majitele, přeskok z hlavy na hlavu a jiné roztomilosti. Mimoto není veverka příliš čistotná. Trus a moč neodkládá na určité místo. Přesto si však malá veverka získala přízeň všech členů domácnosti. Pouze okusování pokojových květin a nábytku jí nebylo trpěno. Z toho důvodu musí být přes den, kdy není nikdy doma umístěna ve velké kleci, kde má možnost proběhnutí. Ta se však postupem času stávala pro veverku čím dále těsnější a nezbylo než přistoupit k jejímu vypuštění do příilo
Přes všechny klady, které jistě veverky mají, nelze je doporučit k trvalému chovu v bytě. Podmínkou pro jejich úspěšný chov je venkovní voliéra o rozměrech alespoň 2 x 2 x 1 metr, ale ani zde se však pravidelně nerozmnožují. Chovají se jednotlivě nebo v páru. U více jedinců pohromadě dochází ke rvačkám. Přestože veverky snáší dobře zimu je nutné, aby v kleci bylo vybudované závětří a pro každý kus umístěná alespoň jedna budka. Nejvhodnějším krmením jsou různá semena, lískové a vlašské ořechy, nejrůznější ovoce a zelenina. Nutné je pravidelné čištění.