Vznik mostu

Písecký kamenný most představuje nejvzácnější památku souboru raně gotických staveb města. K těm dále patří torzo paláce někdejšího královského hradu, děkanský kostel Narození Panny Marie s pozdně románskými freskami a fragmenty přemyslovského opevnění města.

Most je nejstarším zachovalým raně gotickým mostem v našem státě a svou původností, i když ochuzen o své dominanty, které tvořily jeho věže s branami, patří k nejvzácnějším středověkým mostům ve střední Evropě.

Kamenný most na fresce Turnaje v píseckém hradě z roku 1479

Přesná léta vybudování píseckého mostu neznáme. Nejstarší písemné zprávy o jeho existenci pocházejí až z let vlády Karla IV. První je z roku 1348, v níž panovník přikazuje, aby pokuty vybrané ve městě sloužily udržování mostu, a druhá z roku 1351, v níž vydává povolení k založení špitálu řádu křižovníků s červenou hvězdou u paty mostu „unum hospitale in pede pontis civitatis nostrae Pyscensis”. To dosvědčuje, že v té době již most stál. Ostatní zprávy jsou vesměs novější a zaznamenávají zejména povodně, poškození mostu a jeho opravy.

Nedostatek přímých dokladů o době jeho vzniku vedl k řadě alternativních dohadů. Tak v Soukupově Soupisu památek historických a uměleckých z roku 1910 je postavení mostu datováno do let vlády Václava I. (1230 až 1253) a v Sedláčkových Dějinách královského krajského města Písku nad Otavou z let 1911/1913 do období vlády Karla IV. před stavbou mostu v Praze (tj. rozmezí roků 1346 až 1357).

Naštěstí se písecký most zachoval v téměř původním stavu, a tak lze jeho vznik určit rozborem vlastní stavby. První takový posudek vypracoval pražský kamenosochař Karel Vlačiha v 90. létech 19. století, když restauroval jeho barokní plastiky. Upozornil na archaickou robustnost stavby, malou výšku nad hladinou řeky i nevelké rozpětí mostních oblouků a na podobnost s parametry někdejšího pražského Juditina mostu, který byl předchůdcem mostu píseckého. A rozhodující bylo Vlačihovo upozornění, že písecký most je postaven ze žuly jako královský hrad a děkanský kostel, což svědčí o časové souvislosti všech tří staveb. To pak bylo později prokázáno srovnáním kamenických značek na žulových kvádrech všech tří objektů, čímž byl vznik mostu časově zařazen do třetí čtvrtiny 13. století.

Kamenické značky na mostě shodné se značkami na hradě Zvíkově

Stejně tak zařazuje písecký most akademik Albert V. Velflík ve své práci „O čtyřech kamenných mostech v Čechách založených v letech 1169 až 1357” a ve svém třídílném díle „Stavitelství mostní”. Navíc soudí, že stavebníkem mostu byl sám král Přemysl Otakar II., a to nejspíše v první polovině 60. let, kdy v Písku nejčastěji pobýval s královnou a dvorem. Uvádí, že stavbou prvního kamenného mostu v českém království po Praze sledoval rozšíření výměny zboží dopravou po Zlaté stezce, která tu v té době vedla brodem přes řeku Otavu a spojovala české země s jejich jižními sousedy.

Kamenný most od jihu s hradem, litografie z počátku
19. století

Obdobně zařazují časově vznik píseckého mostu Vladimír Denkstein v „Jihočeské gotice” z roku 1955, Jaromír Adamec ve svých pracích o středověkých mostech v Čechách (Panorama, ročník 1988) i Jiří Kuthan ve své „Gotické architektuře v jižních Čechách” z roku 1975. Podle Jiřího Kuthana je písecký most patrně dílem stavební huti, která budovala celý soubor píseckých raně gotických staveb a byla v té době hlavní stavební organizací, která pod vedením zvíkovského purkrabího Hirza realizovala pod královskou patronací jeho záměry v jižních Čechách.

•  •  •

V první polovině 13. století tu již stála na břehu Otavy románská tvrz či hrádek, při kterém na počátku 40. let začalo vznikat nebo bylo založeno město, které nahradilo starou slovanskou osadu, jež stávala na levém břehu řeky v místě dnešního Václavského předměstí. Tuto skutečnost dokládá listina krále Václava I. vydaná „Aput Pezch”, tedy u Písku, a datovaná rokem 1243. Je to první písemná zmínka o existenci města či podhradí, a proto je tento letopočet považován za rok jeho vzniku.

Uvedená tvrz stála nedaleko brodu přes řeku, jejímž údolím vedla snad již od 10. století zmíněná Zlatá stezka (Semita Aurea), jedna z obchodních cest spojujících české země s Bavorskem a Horními Rakousy.

Zlatá stezka vycházela z bavorského Pasova, kde bylo překladiště rakouské a bavorské soli, a překračovala zemskou hranici u hradu Strážný. Pak vedla po překročení Vltavy na Prachatice, dále na Vodňany a údolím Blanice k Putimi a Písku. V době budování města již byla značně frekventovaná a byla více silnicí, po které jezdily i karavany s mezky a vozy a jejíž terén byl upravován štěrkem a hatěmi zajišťujícími sjízdnost v bažinatém terénu. Z Čech se po ní vyváželo hlavně obilí, slad, chmel a potraviny, do českých zemí se dopravovala zejména sůl, koření a tkaniny.

Na území dnešního Písku přecházela řeku Otavu brodem, aby směřovala dále ku Praze a její druhá část na Plzeň. Tento úsek cesty byl jedním z nejvíce exponovaných na celé trase, proto tu byla vybudována zmíněná tvrz a její posádka měla za úkol střežit bezpečnost obchodních karavan.

Okolní krajina a celé povodí Otavy bylo nalezištěm zlata, které od dob Keltů se tu rýžovalo z jejího zlatonosného písku. Od let vlády Václava I. vzniklo a postupně se rozšířilo i jeho dolování, zlato se získávalo ve zlatorudných mlýnech drcením zlatonosné horniny. V těch létech pracovaly u samého města již nejméně dva mlýny. Jeden na levém břehu řeky proti hradu, kde stávala později drátovna, druhý pod městem na místě dnešní čisticí stanice.

Největší rozkvět dolování zlata na Písecku je datován třináctým až patnáctým stoletím. Podle dr. Jaroslava Kudrnáče, CSc. „české zlato, jehož podstatná část pocházela z Pootaví, rozsahem rýžovišť, zlatodolů a mlýnů na rozemílání zlaté rudy značně ovlivňovalo hospodářskou prosperitu českého středověkého státu a tím i kulturní rozvoj národa” (Zlato v Pootaví z roku 1971).

Tyto skutečnosti navíc umocňovala řeka Otava bohatstvím ryb, nejen sladkovodních, ale i mořských lososů, kteří tudy každoročně putovali od Severního moře do šumavských bystřin.

•  •  •

Více než stokilometrový splavný úsek řeky umožňoval plavení dřeva z šumavských a píseckých lesů ke Zvíkovu a dále po Vltavě ku Praze. Když bylo později nahrazeno voroplavbou, proplouvalo oblouky píseckého mostu podle zachovaných zpráv sedmset až osmset vorů ročně.

Připočteme-li k tomu skutečnost, že celá tato oblast od hradu Zvíkova jižně až k Protivínu byla korunním majetkem Přemyslovců, je nasnadě důvod, proč tu za krále Přemysla Otakara II. byl vybudován královský hrad a město, které se stalo důležitým mocenskopolitickým, hospodářským i kulturním centrem na jihu Čech.

Kdyby nebylo uvedených skutečností, sotva bychom mohli pochopit, proč právě ve venkovském Písku, poměrně daleko od sídelního města, bylo v té době vybudováno tak náročné dílo, jako byl kamenný most, druhá stavba toho druhu v českém království.

•  •  •

Podle pověsti byl písecký kamenný most postaven na suché zemi a řeka Otava, kterou přemosťuje, tekla v té době umělým řečištěm vytvořeným na jejím levém břehu v prostoru pozdějšího městského hřbitova sv. Trojice a čtvrti Portyče. Tato verze bývá zpochybňována s námitkou, že přemístění toku řeky by v těch letech bylo pro svou technickou náročnost neuskutečnitelné.

Lze ovšem přijmout pravděpodobnější variantu. Řeka v té době tekla nad městem v mělkém a širokém korytu, jak to prokazují v těch místech ložiska štěrkopísků a v místě stavby mostu byla mělčí než dnes, kdy její hladina je zdvižena jezem nového mostu a dno sníženo pozdějšími úpravami. To umožňovalo v době stavby mostu ohradit postupně části dna pro založení pilířů a jejich základy zahloubit štěrkopískovou náplavou až na skalní podloží. Svědčí o tom část pilířů takto zabudovaných do skalnatého dna řeky, jak bylo již dříve známo a znovu ověřeno při opravě mostu v roce 1953. Tak získal písecký most podle kronikáře „odolnost a pevnost samorostlé skály”, a to mu zajistilo přežít staletí.

Písek od severu s mostem, mědirytina Jana Berky z roku 1814

Most byl vytýčen a postaven jako součást města, na něž navázal vlastním obranným koridorem. Svědčí o tom půdorys města, jenž se podstatně liší od šachovnicového typu většiny královských měst té doby, která byla založena v nedotčené krajině „na zeleném drnu”. Jeho lokátor musel respektovat již existující původní hrádek či nový, právě rozestavěný královský hrad a jeho opevnění, vznikající podhradí a přístup k řece v návaznosti na budoucí most. Hlavní městské komunikace jsou směrovány k severozápadu, kde se spojují v Pražské bráně postavené na samém břehu Otavy.

Historické jádro města z 18. až 19. století
1-kamenný most, 2-královský hrad, 3-děkanský kostel,
4-Pražská brána, 5-Putimská brána, 6-Budějovická brána

Po vybudování mostu vstupovala Zlatá stezka do města jižní, tj. Putimskou bránou, procházela středem města a vycházela Pražskou bránou a dále po mostě, za nímž směřovala ku Praze.

Setkáváme se však s názorem (viz např. Jiří Fröhlich v časopise Písecký svět č. 13/2018), že obchodní cesta vedoucí Pískem směrem ku Praze již nebyla součástí Zlaté stezky, neboť ta končila ve skladech hned za Šumavou (jedna její větev v Prachaticích) a dále se zboží dopravovalo po vnitrozemských komunikacích.
•  •  •

Tak byl v Písku postaven kamenný most, který je nejspíše první komunikační stavbou toho druhu v českých zemích, kterou vybudovali domácí stavitelé.

Podle názoru odborníků byl od svého počátku budován jako celokamenný. Vedle kamenných pilířů a oblouků měl z téhož materiálu mostovku i zábradlí. Je vybudován ze středně velkých kvádrů povltavské žuly, řádkově kladených a spojovaných vápennou maltou, na mnoha místech zpevněných kovářskými skobami.

Původní stav mostu s věžemi a dřevěným křížem z roku 1687

Měl původně sedm polokruhových oblouků stejné šíře a osm pilířů. Nad každým obloukem má pozdější kamenný žlab k odvádění dešťové vody z vozovky mostu. Jeho robustní pilíře mají proti proudu řeky protipovodní náběhy, po proudu půlválcové kuželové koruny a spodní ostruhy. Na některých jsou kamenné raně gotické „kytky” pupenovitého nebo kulového tvaru, které tvoří jedinou původní výzdobu mostu, pomineme-li reliéf kříže na jeho zábradlí, který byl pravděpodobně na most umístěn druhotně. Linie mostu je proti proudu mírně vypjatá, snad se záměrem, aby bylo docíleno jeho větší odolnosti proti povodním a ledovým dřenicím.

Současný stav mostu od roku 1825
•  •  •

Most, jenž spojuje pravý břeh Otavy a historické jádro města s Pražským předměstím, měří dnes s parapetní zdí na levém břehu Otavy 109,75 metru, čistá délka mostu mezi krajními pilíři je asi 91,5 metru. Jeho původní délka s opěrnou zdí, jejíž zbytky jsou zasypány pod pravým předmostím u Karlovy ulice, činila přibližně 123 metrů. Šířka mostu je 6,25 metru a samotné vozovky 5,7 m. Výška mostu nad hladinou řeky kolísá kolem pěti a půl metru.

Tomáš Štětka, Na kamenném mostě, akvarel, 1910

Most má sedm oblouků a sedm pilířů. Šest původních oblouků je polokruhových o průměrné šířce 8 metrů, sedmý segmentový, zbudovaný při opravě mostu po povodni v roce 1768, je široký 13 metrů. Pilíře mají šířku přibližně 4 metry, jejich celková délka bez ostruhy je necelých 12 metrů. Na návodní straně jsou před každým pilířem kromě prvního pravobřežního postaveny ledolamy.

Výkres mostu převzat z knihy Josef Soukup: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Píseckém, Praha 1910
Jaroslav Šindelář, Voraři pod píseckým mostem, kolorovaná kresba
•  •  •