Jak šla staletí

V roce 1351 povolil Karel IV. řádu křižovníků s červenou hvězdou zřídit při mostu špitál. Není jisté, zda byl tehdy také postaven. Další zpráva o špitálu se objevuje až roku 1404. Hovoří o jeho znovuzřízení na levém břehu řeky a zasvěcení svatým Joštovi a Alžbětě. V roce 1619 byl špitál při obléhání města císařskými zničen, koncem století obnoven a v roce 1895 přeměněn na městský chudobinec. Na jeho místě je dnes budova střední zdravotnické školy.

Od let Marie Terezie tu stál „mýtní šraňk”, kde jízdní a povozy odváděli až do poloviny 19. století clo (25 nebo zpáteční 50 krejcarů).

V únoru roku 1768 byl povodní a ledovou dřenicí stržen krajní levobřežní oblouk i s pilířem a mostní věží, při čemž údajně přišel o život věžný a jeho syn. Místo zničené části byl vybudován, s cílem zvětšit propustnost mostu, současný třináct metrů široký segmentový oblouk opřený o břehovou zeď. Druhá mostní věž při pravém břehu byla odstraněna z komunikačních důvodů v roce 1825.

Písecké hradčany - kamenný most od severu s hradem a s věžemi radnice a děkanského kostela (60. léta 20. století)
•  •  •

Od roku 1687 byl na středním pilíři mostu umístěn dřevěný kříž a v průběhu 18. století čtyři kamenné barokní sochy a sousoší, jak je tu v kopiích spatřujeme dnes. V minulosti bývaly jejich originály pravděpodobně „vyštafírovány” tmavě zelenou barvou a některé jejich detaily vyzlaceny.

Kamenný most od jihu s ledolamy a sochařskou výzdobou

Nejstarší je sousoší sv. Jana Nepomuckého a dvou andělů, kteří drží štítky s nápisy „Čas k mluvení” a „Čas k mlčení”. Pochází z 20. let 18. století a je kvalitním dílem neznámého autora původně vytvořeným z hrubozrnného pískovce. Podstavec světcovy sochy (s neumělým znakem města) vytvořil horažďovický kameník František Zeber. Nad sousoším býval dřevěný zdobený baldachýn a každoročně sem 16. května přicházela procesí z města i okolí.


Druhým sousoším je Kalvárie. Její postavy tvoří sochy Panny Marie, sv. Máří Magdaleny a apoštola Jana. Byly vytvořeny v roce 1757 čimelickým sochařem Janem Hammerem (otcem Ignáce Hammera, autora Neptunovy sochy v Palackého sadech) a byly zhotoveny z hrubozrnného pískovce na rozdíl od dosud uváděné žuly. Vrcholnou postavou sousoší je Kristus na kříži, jehož korpus odlil písecký cínař Václav Hanzl v roce 1791. Je vysoký 180 cm a jeho naturalistické pojednání vedlo k domněnce, po léta v Písku tradované, že je odlitkem vlastního těla svého tvůrce.

Zbývající dvě sochy na jižní straně mostu jsou průměrné kvality a dílem neznámých autorů z roku 1770.

Zleva sv. Anna Samotřetí s nápisem „S Anna ora pro nobis 1770” s postavami Anny chovající děcko (Ježíška) a Panny Marie v dívčích letech. Sousoší bylo vytvořeno z mušlového vápence.

Vedle ní socha sv. Antonína Paduánského chovajícího malého Ježíše a držícího knihu. Pro její vytvoření použil autor středně zrnitý pískovec. Na podstavci sochy je umístěn erb (s medvědí tlapou a zubřím rohem) královského podkomořího Jana Filipa Běšína z Běšin, který obě sochy věnoval městu.

Sochy v současnosti instalované na mostě jsou kopie. V roce 1997 při generální opravě mostu byly nahrazeny kopiemi všechny sochy s výjimkou Krista na sousoší Kalvárie. Jsou vytvořeny z boháněckého pískovce, pouze sv. Anna Samotřetí je syntetickým výduskem. Kristus na kříži byl nahrazen kopií v roce 2008 poté, co byl originál rok předtím poškozen při orkánu Kyrill, který jej i se zlomeným křížem smetl do řeky. Nyní je možné si originály všech soch prohlédnout v expozici Prácheňského muzea v Písku.

•  •  •

Archeologickým průzkumem z roku 1967 byly pod předmostím na pravém břehu řeky objeveny zbytky dosud neznámé návodní stěny mostu v délce třinácti metrů. Stěna plnila zřejmě protipovodňové a obranné úkoly a napojovala vozovku mostu na padací most Pražské brány a na vjezd do města.

Torzo jižní stěny mostu pod dlažbou Karlovy ulice

•  •  •

Kamenný most sloužil od svého vzniku po celá staletí až do roku 1941, kdy byl vybudován v Písku přes Otavu nový most, pro veškerou dopravu místní i dálkovou. Se zvyšujícím se provozem přestával postupně především svojí šířkou vyhovovat dopravním požadavkům. Na konci 19. století se objevily různé kuriózní návrhy, jak propustnost mostu zvýšit. Jeden z nich předpokládal zavěsit po obou stranách mostu na konzoly chodníky a samotný most vyhradit pouze pro povozy. Jiný pak požadoval přistavět těsně k mostu na severní straně jakousi jeho kopii a po jejím dokončení odstranit zábradlí, takže šířka mostu by se téměř zdvojnásobila. Vzácné nebyly ani hlasy volající po zbourání mostu a jeho nahrazení novostavbou.

Dopravní problémy se prohloubily jednak s růstem města, především však s rozvojem motorových vozidel ve 20. a 30. letech 20. století. Například podle průzkumu frekvence provozu z neděle 28.7.1929 projelo Pískem od osmé hodiny ranní 803 vozidel. Ve městě bylo v té době dvanáct benzinových čerpacích stanic. Pro zvýšení bezpečnosti provozu byla omezena rychlost jízdy přes kamenný most na 6 km/hod. (ve městě na 35 km/hod.) a na mostě se též nesmělo předjíždět (údaje podle J. Práška: Písecké XX. století, Písek 1999). I když tehdejší dopravní ruch se nedá srovnávat s dnešním, bylo zřejmé, že výstavbu nového mostu nebude možné dále odkládat.

Projekt nového mostu přes Otavu byl schválen v roce 1935, výstavba probíhala v letech 1940 až 1941. Nový most výrazně odlehčil starému kamennému mostu, s jeho využitím pro dopravní účely se však nadále počítalo. Například projekt rekonstrukce mostu plánované na rok 1953 předpokládal takové provedení oprav, aby most mohl sloužit zvýšené dopravě bez jakýchkoliv omezení. K omezení však přece došlo, přes most nesměly jezdit nákladní automobily a provoz byl veden jednosměrně. V roce 1959 byl na most položen asfaltový koberec. Později byla jízda přes most povolena jen městské hromadné dopravě, poslední autobus přejel z třídy Národní svobody do Karlovy ulice v roce 1993. Pak již byl most pro motorová vozidla definitivně uzavřen.

Dlouhodobým provozem městských autobusů a používáním soli v zimním období most za posledních několik desetiletí značně utrpěl. Proto se začalo v roce 1992 uvažovat o generální opravě mostu. Průzkumové práce proběhly v letech 1994 až 1996, samotná rekonstrukce pak v roce 1996 a 1997.