Kostel sv. Jakuba Staršího ve Stříbrné Skalici

Kostel svatého Jakuba Většího vznikl kolem roku 1150, charakteristickou červenou barvu zdiva dodává stavbě červený pískovec z nedalekých Nučic. První stavební úpravy kostela proběhly kolem roku 1180, po roce 1240 byl přestavěn v pozdně románském slohu. Závěry nejnovějšího stavebněhistorického průzkumu z let 1998 až 2001 však připouštějí i možnost, že vznikl v jediné stavební fázi někdy v prvních desetiletích 13. století.

V interiéru se dochovaly románské fresky z 12. a 13. století, především díky nim kostel představuje jednu z nejvzácnějších románských památek v Čechách.

V 16. století proběhly stavební úpravy, během nichž byla původní panská tribuna přestavěna na kruchtu. V roce 1708 byla přistavěna předsíň a sakristie, bylo vystavěno šnekové schodiště na věž a věž byla nově zastřešena.

Jednolodní kostel s apsidou má obdélníkový půdorys, hranolová věž se nachází v západním průčelí. Kostel, apsida a dvě třetiny věže nejsou omítnuty. Zbytek věže má světlou omítku. Obloučkové vlysy na apsidě a kamenné reliéfy se zvířecími motivy na vnější severní stěně pocházejí z konce 12. století. Reliéfy mají pozoruhodnou podobnost s benediktýnským kostelem sv. Jakuba v Řezně. V 90. letech 20. století byly reliéfy nahrazeny kopiemi. V podvěží, které se otevírá půlkruhovým otvorem do lodi kostela, se nachází pozdně románská tribuna. Dochovaný malý portál v úrovni prvního patra severní stěny kostela sloužil jako vchod do empory a byl pravděpodobně spojen dřevěnou lávkou se sousedním dřevěným dvorcem.

Dochované románské nástěnné malby v interiéru (lodi a presbytáře) vznikaly v průběhu dvou období. Ty první pocházejí z doby dokončení stavby kostela ve druhé polovině 12. století. Další malby byly vytvořeny kolem roku 1240 v podkruchtí a na západní stěně, na jižní a severní stěně byly obnoveny původní fresky ve stejném stylu. Po přestavbě v roce 1708 vznikla na severní stěně barokní freska sv. Norberta.

Nástěnné malby byly objeveny v roce 1944 a v následujících letech zrenovovány akademickým malířem Františkem Fišerem. V padesátých letech 20. století byl kostel citlivě zrestaurován, včetně odstranění některých přístaveb a nestylových doplňků. V letech 1999 až 2001 byla opravena střecha, věž a zajištěna statika zdiva lodi i apsidy. Kromě původní románské kamenné oltářní mensy se v kostele nedochovalo žádné vnitřní zařízení, vyjma varhan pocházejících z poloviny 18. století.