Kostel sv. Voršily v Újezdci u Bělčic

Kostel sv. Voršily v Újezdci byl postaven pravděpodobně v létech 1240 až 1250. Během staletí neprodělal výraznější stavební přestavby, uchoval si svůj středověký ráz a patří mezi nejlépe dochované románsko–gotické stavby v jižních Čechách. Stojí na svahu návrší v blízkosti bývalých rýžovišť zlata, je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Jde o prostou venkovskou jednolodní stavbu s lodí o půdoryse obdélníku a s téměř čtvercovým presbytářem. V severozápadním nároží má hranolovou věž se sdruženými okénky. Slohovou čistotu narušuje pouze barokní předsíňka na severní straně kostelní lodi. Z předsíňky do lodi vede goticky upravený portál s bohatou profilací, na románských sloupkách je gotický lomený oblouk. Presbytář má gotickou křížovou klenbu bez žeber, po nichž se dochovaly fragmenty konzol. Strop lodi je plochý. V západní části lodi je valeně podklenutá kruchta upravená z původní tribuny. Cenná jsou průčelí kostela s věží se zvýrazněnými architektonickými detaily - kamenným nárožím a kamenným ostěním oken.

Vnitřní zařízení je barokní. Hlavní oltář pochází z počátku 18. století, oltářní obraz sv. Voršily z roku 1898 je dílem Bedřicha Kamarýta, který je též autorem křížové cesty. V nástavci oltáře je původní oválný obraz Madony. Z počátku 18. století pocházejí protějškové boční oltáře s vyřezávanými akantovými rámy, dnes bez obrazů. Varhany z roku 1736 jsou dílem Friedricha Ferdinanda Semráda ze Sedlce, byly sem převezeny roku 1851 z kostela v Drahoňově Újezdě. V roce 2000 byly prohlášeny za samostatnou kulturní památku.

Ve zvonici je zvon z roku 1690 ulitý pražským zvonařem Friedrichem Schönfeldtem. Další zvon (umíráček) je z roku 1511. Jeden starý zvon byl zrekvírován v roce 1916, druhý zvon, zasvěcený sv. Václavovi a přenesený sem z Bělčic, byl zrekvírován v roce 1942.