PLEŠEK /PLESEK / PLESHEK
Zajímavý rodokmen lidí žijících v celém světě a pocházejících z jediného předka a z jediné malé vesnice "Hostašovice"
PILGRIMS FOR HOPE - Vystěhovalectví do Ameriky
Plachetnice brázdily vody mezi Amerikou a Evropou a přivážely dřevo, tabák a bavlnu z amerických a kanadských přístavů. Poté, co byly lodě vyloženy, tvořili ve třicátých létech minulého století emigranti zpětnou zátěž lodí. Cestující byli umístěni v podpalubí na rozkládacích lehátkách se slaměnými matracemi bez jakéhokoli příslušenství. Strava byla velice chudá a často se navíc zkazila během cesty, odhadované na 3 týdny, která ale trvala také 3 až 4 měsíce, jestliže uhodilo špatné počasí. Pitná voda byla skladována v sudech použitých předtím pro víno, olej, ocet, ale i terpentýn. Epidemie tyfu a cholery nekontrolovatelně bujely a ztráty na životech se počítaly na desítky procent....Později byly zavedeny třípatrové postele a dopravci zajišťovali stravu - nejčastěji vepřové a hovězí maso naložené v soli, hrách, fazole, mouku, rýži, zelí, kapustu, brambory a máslo. Každý z cestujících si mohl vzít svou cestovní truhlu, avšak sám si musel opatřit své vlastní prostěradla, slaměné matrace, nádobí a příbory. A navíc k epidemiím, požárům a mořským bouřím zde bylo další velké nebezpečí - podvodníci.
V jediném roce 1850 odcestovalo z Liverpoolu do Ameriky 200.000 emigrantů. Od konce
padesátých let nabízely lepší cestovní podmínky přístavy Bremen a Hamburg, které
byly pro emigranty z pevninské Evropy i lépe dostupné. Plachetnice ustoupily parolodím
a doba cesty se v sedmdesátých létech zkrátila na 14 dnů. V roce 1900 trvala cesta
už jen "pouhých" 8 dnů.
Jak se zdá, největší počet českých emigrantů odcestovalo z přístavu Bremen.
Seznamy cestujících byly sice archivovány, ale cestovní dokumenty z let 1871 až 1900
se ztratily při Galvestonském hurikánu.
Z amerických přístavů to byl New York, kde připlouval největší počet emigrantů. Druhým přístavem byl New Orleans, hlavní mezistanice těch, kteří směřovali do jižních států. Mezi roky 1852 a 1879 připlulo asi 3.600 českých emigrantů, jejichž většina se usídlila ve státě Texas.
Kniha MUDr. Šimíčka "Hope Has its Name - Texas" popisuje odvážné cestování prvých emigrantů vybavených pouze nezbytným ošacením a osobními věcmi uloženými v dřevěné truhle. Jejich finanční prostředky stačily často pouze pokrýt jejich cestovní náklady. Cestovali povozem do nejbližší železniční stanice, pro mnohé to byly Hranice nebo Bohumín ve směru na Prahu. Rovněž Frenštát se stal nástupní stanicí po dokončení trati Ostrava - Kojetín. Cesta do přístavu trvala několik dnů aopatřování jídla se stávalo značně nákladným, zejména u větších rodin. Po přicestování do přístavu docházelo ke zdržením několika dnů nebo týdnů, než se nadějeplní cestující dočkali nalodění. Občas lodě vyrazily z přístavu a musely se kvůli bouřlivému počasí vrátit zpět, občas v přístavu zamrzly.
Povinností kapitána bylo vést seznam cestujících. Emigranti zde často podpisovali "declaration of intent" - dokument, který byl jejich prvním krokem k získání amerického občanství. Bylo k tomu požadováno udání jména, data narození, nástupního přístavu, jméno lodi, místa přistání a data vstupu na výsostné území Spojených států.
Když zvážíme všechna ta nebezpečí spojená s nejistou a riskantní cestou, je zázrakem, že tolik cestovatelů vůbec přežilo...
Historie cesty Josefa Šindlera a dalších
rodin z Nepomuk, okres Lanškroun, kteří přijeli do Cat Spring v r. 1852
/ Výňatek z knihy od Dr. Habenichta : "Historie Čechů v Americe" /
Několik rodin jejich krajan Josef Lešikar přemluvil k vystěhování do Texasu
přes Hamburk. Tito emigranti byli jedni z prvních emigrantů ze severovýchodních
Čech.
V Hamburku narazili naši emigranti na nezodpovědného českého Žida, který je poslal
do Liverpoolu, odkud vypluli do Galvestonu v Texasu. Cestující dostávali syrovou
stravu, často vyčichlou a zkaženou, a každá rodina si musela vařit pro sebe sama.
Jak strašným způsobem za těchto podmínek utrpěl zdravotní stav našich emigrantů
je zřejmé ze skutečnosti, že celá polovina ze 16 rodin plujících do Galvestonu
během sedmnáctitýdenní cesty zemřela... V těch co přežili, a kteří po
nevýslovných nesnázích a strádáních přece jen dorazili do Cat Spring, zůstal
trvalý prožitek obrovského trápení a neslýchané bídy.
Za použité materiály děkuji především :
MUDr. Josef Šimíček, tvůrce unikátní výstavy "The Pilgrims for Hope -
Emigration to America" v Lichnově u Frenštátu p.R.