-je bezbarvý plyn bez chuti,bez zápachu,s teplotou varu -182,97stupňů Celsia a teplotou tání -218,71stupňů.
Je důležitý pro dýchání vodních organizmů, avšak ve vodě je jen málo rozpustný.Kyslík je vázán do dvou atomové molekuly,ve které je spojen jednoduchou vazbou (dva nespářené elektrony-paramagnetické vlastnosti).Do sloučenin vstupuje jako typické nekov.Velmi reaktivní prvek,který se slučuje téměř se všemi prvky,ale při normální teplotě je jeho slučování velmi pomalé,proto je při jeho slučování třeba zahřát látku na teplotu zápalnosti,protože tyto reakce jsou silně exotermické.Kyslík se přímo neslučuje s halovými prvky a dusíkem,jeho slučivost klesá také se zvyšující se ušlechtilostí kovů (to znamená že také nereaguje s Ag a Au),Působí jako oxidační činidlo. Reakce s kyslíkem probíhá za zvýšené teploty rychle bez světelného efektu,pokud se zde však světlo vyskytne nazýváme tuto reakci -Hoření. Existují i reakce velice pomalé jako je např. Dýchání,rezavění nebo hnití.Tento plyn je podle mého názoru nejdůležitější,protože je třeba i pro člověka, který jej používá ke svému dýchání a za 24 hodin spotřebuje průměrně 600litrů vzduchu.Používá se k dosažení vyšší teploty. Kyslík je na Zemi nejrozšířenější prvek ve vzduchu je obsažen asi ve 21%,obsažen je i v jiných sloučeninách-jeho celkový obsah na Zemi je 49,3%. Uvolňuje se termickým rozkladem oxidů kovů a ušlechtilých kovů nebo rozkladem některých solí kyslíkatých kyselin (chlorečnany a bromičnany uvolňují všechen kyslík jiné jako např.dusičnany jen jeho část),a také rozkladem peroxidů.Kyslík se také získává frakční destilací ze vzduchu a elektrolýzou vody. Vyskytuje se i v horních vrstvách atmosféry ve formě tří atomových molekul jako ozón.Ozón vzniká z kyslíku dodáním velkého množství energie a zabraňuje průniku některých škodlivých paprsků z vesmíru na Zem,se zvýšením teploty se snadno rozkládá.Přítomnost ozónu se dá snadno zjistit, protože se vyznačuje svým silným zápachem,avšak v malých koncentracích osvěžuje,ale ve větších je dusivý až jedovatý,jinak čistý má namodralou barvu. Je silnějším oxidačním činidlem než kyslík,při jeho reakci se uvolňuje molekulový kyslík.-je to nekov známí již velice dlouho,síra se může vyskytovat buď v elementární formě (v sopečných kráterech )nebo častěji vázaná např. v sulfidech jako jsou pyrit, galenit, sfalerit, antimonit a mnoho dalších, vyskytuje se také i v jiných sloučeninách jako jsou sírany, siřičitany atd.Síra je velice křehká a má nažloutlou barvu. Za normální teploty krystalizuje síra v kosočtverečné soustavě a nad 95,5 stupňů přechází do soustavy jednoklonné.Pokud vlijeme roztavenou síru do vody vznikne tzv. amorfní síra ( je plastická a dá se tahat jako guma ).Obrovské množství síry se spotřebuje při výrobě kaučuku.Měkká guma obsahuje asi 10% síry.Tento nekov se používá i v pyrotechnice.Síra hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý, ten se vyznačuje ostrým štiplavým zápachem a svými dezinfekčními a bělícími účinky. Oxidací oxidu sírového vzniká za přítomnosti katalyzátorů oxid sírový, který je hlavní složkou při výrobě kyseliny sírové.Tato kyselina se vyrábí buď starým komorovým způsobem nebo moderním dnes již rozšířenějším kontaktním způsobem.Kys. sírová se uplatňuje a je důležitá při výrobě hnojiv, kyselin, při rafinaci ropy, v akumulátorech při pozinkování plechů a také u řady jiných reakcí.S kovy reaguje za vzniku barevných sulfidů.Sirovodíku se proto využívá v analytické chemii na kvalitativní stanovení jednotlivých prvků.Sloučením oxidu sírového s chlorovodíkem vzniká kys. chlórsulfonová { SO2(OH)Cl },která na vzduchu tvoří hustý dým (vytváření dýmové clony).
- byl objeven v bahně olověných komor při výrobě kyseliny sírové. V přírodě se vyskytuje volný v ryzí síře, provází také sulfidy ve formě selenidů a při jejich zpracování pro výrobu kyseliny sírové se dostává do kalu na dně komor. Pokud se tento kal nechá vyluhovat v kys. dusičné vzniká ze selenu tzv. kyselina seleničitá, která
se poté redukuje zpět na selén.Tento prvek hoří modrým plamenem, který však nepříjemně zapáchá.Selén tvoří několik svých modifikací.Červený sklovitý selén tvoří dvě modifikace a je ho možné rozetřít na prášek.Zahříváním červený selén přechází na stálou kovovou modifikaci- šedého selénu, který vede špatně el.proud, ale po osvětlení se jeho vodivost zlepšuje ( tato jeho vlastnost se silně využívá např. u poplašných zařízení, při automatickém spouštění stojů atd.).Pozoruhodné je, že při styku s kovy propouští proud pouze jedním směrem a toho se také využívá v usměrňovačích proudu.Jeho sloučeniny jsou jedovaté.Otrávení selenovými sloučeninami je pokládáno též za možné vysvětlení vyhynutí dinosaurů a to kvůli tomu, že v období mezozoiku se v určitých oblastech zvýšila vulkanická činnost.V sopečném popelu se vyskytovalo velké množství těchto sloučenin selénu, které otrávily potravu.-vyskytuje se společně se selenem a je obsažen v japonské síře, která ho obsahuje až 0,17%.Vyznačuje se svou afinitou ke zlatu, a proto existuje i několik teluridů zlata např. calaverit AuTe
2, sylvanit AuAgTe4 nebo také tzv. telurid olova - altait - PbTe.Získává se stejně jako selén z kalu olověných komor při výrobě kys. sírové, ale také z kalu po elektrolýze mědi.Telur je cínověbílý krystalický kov, který hoří jasně modrým zeleně vroubkovaným plamenem na oxid teluričitý ( bílý dým ).Telurem se dá barvit sklo a porcelán na hnědo.Sloučeniny teluru jsou méně jedovaté než sloučeniny selénu a jsou podobné sloučeninám síry ( např. stejně jako sirovodík i telurovodík silně zapáchá a je jedovatý).