Amfoterní oxidy

    Názvosloví amfoterních oxidů záleží na oxidačním čísle (náboji) oxidotvorného prvku. Podíváme se na vzorec Al₂O₃. Z něj vidíme, že oxidační číslo hliníku je +III. Název vytvoříme pomocí slova "oxid" a názvu oxidotvorného prvku (v tomto případě hliníku) + koncovky odpovídající oxidačnímu číslu oxidotvorného prvku: oxid + hliník + -itý = oxid hlinitý. Koncovky oxidotvorných prvků s různými oxidačnými čísly jsou v níže uvedené tabulce.

    Grafické vzorce znázorňují nejen složení molekuly, ale i způsob vazby mezi jednotlivými ionty. Pro napsání grafického vzorce amfoterního oxidu se budeme řídit následujícími postupy a pravidly:

1. Vypočítáme oxidační číslo každého prvku molekuly.

2. Ke každému iontu musí vést takové množství čár (vazeb), které odpovídá zjištěnému oxidačnímu číslu v b.1.

3. Mezi ionty se stejným znamínkem náboje nesmí být spojení (kromě některých sloučenin například peroxidů.

Příklad 1. Oxid zinečnatý - ZnO
Grafický vzorec:
Zn=O

Příklad 2. Oxid hlinitý
Grafický vzorec:
    _//O
Al _\
     O     nebo    O=Al-O-Al=O
Al ^/
    \\O

    Amfoterní oxidy reagují:

1) se zásadotvornými oxidy (projevují vlastnosti kyselinotvorných oxidů); vzniká sůl kyseliny, která odpovídá amfoternímu oxidu:
SnO + MgO = MgSnO₂ - cínatan hořečnatý

2) s kyselinotvornými oxidy (projevují vlastnosti zásadotvorných oxidů); vzniká sůl:
PbO + N₂O₅ = Pb(NO₃)₂ - dusičnan olovnatý

3) s louhy (projevují vlastnosti kyselinotvorných oxidů); vzniká sůl kyseliny, která odpovídá amfoternímu oxidu + voda:
ZnO + 2NaOH = Na₂ZnO₂ + H₂O - zinečnatan sodný + voda

4) s kyselinami (projevují vlastnosti zásadotvorných oxidů); vzniká sůl a voda:
2Al₂O₃ + 3H₂SO₄ = Al₂(SO₄)₃ + 3H₂O - síran hlinitý + voda

    Poznámka. Názvosloví hydroxidů, kyselin a soli najdete v odpovídajících kapitolách.