DEFINICE

    Kyselinotvorné oxidy jsou oxidy, jejichž sloučeniny s vodou jsou kyseliny.

PŘÍKLADY

CO2

- oxid uhličitý

P2O3

- oxid fosforitý

V2O5

- oxid vanadičný

Mn2O7

- oxid manganistý

ROZDĚLENÍ

    Kyselinotvorné oxidy můžeme rozdělit například takto:

KYSELINOTVORNÉ OXIDY

  nekovů
  CO2, N2O3

  přechodných kovů s ox. č. +IV a více
  CrO3, Mn2O7

NÁZVOSLOVÍ

    Názvosloví kyselinotvorných oxidů záleží na oxidačním čísle (náboji) kyselinotvorného prvku. Podíváme se na vzorec P2O5. Z něj vidíme, že atomů kyslíku je pět a atomy fosforu jsou dva. Oxidační číslo fosforu je +V. Kyslík má oxidační číslo -II . Název vytvoříme pomocí slova "oxid" a názvu oxidotvorného prvku (v tomto případě fosforu + koncovky odpovídající oxidačnímu číslu oxidotvorného prvku: oxid + fosfor + -ečný = oxid fosforečný. Koncovky kyselinotvorných prvků s různými oxidačními čísly jsou v níže uvedené tabulce.

Tabulka koncovek oxidů (všech)

Ox. č.

Koncovka

Příklad

Vzorec

I

- ný

oxid draselný

K2+IO-II

II

- natý

oxid vápenatý

Ca+IIO-II

III

- itý

oxid železitý

Fe2+IIIO3-II

IV

- ičitý

oxid křemičitý

Si+IVO2-II

V

- ečný
- ičný

oxid chlorečný
oxid dusičný

Cl2+VO5-II
N2+VO5-II

VI

- ový

oxid selenový

Se+VIO3-II

VII

- istý

oxid manganistý

Mn2+VIIO7-II

VIII

- ičelý

oxid rutheničelý

Ru+VIIIO4-II

GRAFICKÉ VZORCE

    Grafické vzorce znázorňují nejen složení molekuly, ale i způsob vazby mezi jednotlivými ionty. Pro napsání grafického vzorce kyselinotvorného oxidu se budeme řídit následujícími postupy a pravidly:

1. Vypočítáme oxidační číslo každého prvku molekuly.

2. Ke každému iontu musí vést takové množství čár (vazeb), které odpovídá zjištěnému oxidačnímu číslu v b.1.

3. Mezi ionty se stejným znamínkem náboje nesmí být spojení (kromě některých sloučenin například peroxidů).

Příklad 1. Oxid chromový - CrO3
Grafický vzorec:
    //O
Cr =O
    \\O


Příklad 2. Oxid fosforečný - P2O5
Grafický vzorec:
   //O
P \ =O
     O    
P / =O
   \\O

CHEMICKÉ VLASTNOSTI

    Kyselinotvorné oxidy reagují:

1) s vodou (jsou oxidy, které s vodou nereagují, například SiO2); vzniká kyselina:
P2O5 + H2O = 2HPO3 - kyselina fosforečná

2) se zásadotvornými oxidy; vzniká sůl:
N2O3 + Li2O = 2LiNO2 - dusitan litný

3) s hydroxidy; vzniká sůl a voda:
V2O5 + Ba(OH)2 = Ba(VO3)2 + H2O - vanadičnan barnatý + voda

4) s amfoterními oxidy; vzniká sůl:
Mn2O7 + ZnO = Zn(MnO4)2 - manganistan zinečnatý

5) s amfoterními hydroxidy, kde amfoterní hydroxidy se chovají jako zásady; vzniká sůl a voda:
3SO3 + 2Al(OH)3 = Al2(SO4)3 + 3H2O - síran hlinitý + voda

    Poznámka. Názvosloví hydroxidů, kyselin a soli najdete v odpovídajících kapitolách.