Kyseliny

DEFINICE

NÁZVOSLOVÍ

Bezkyslíkaté kyseliny

    Jejich názvy se tvoří slovem kyselina a přidáním koncovky -ová k názvu původní sloučeniny.

Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny)

    Názvosloví kyselin záleží na oxidačním čísle (náboji) kyselinotvorného prvku. Podíváme se na vzorec H₂SO₄. Z něj vidíme, že iontů vodíků je 2, síry 1 (jednička se nepíše) a kyslíků 4. Náboj kationtu vodíku je +1, a protože vodíku máme dva, celkový náboj je +2. Kyslík má náboj -2 a z toho vyplývá, že celkový náboj je -8. Součet nábojů se musí rovnat nule. Co se týče síry, její náboj x budeme muset zjistit jednoduchou rovnici: sečteme si všechny náboje po pořádku +2 + x -8 = 0. Řešení: x= +6
    Po zjištění oxidačního čísla si odvodíme název tak, že k názvu kyselinotvorného prvku (v tomto případě k síře) přiřadíme odpovídající koncovku. Podle tabulky si tu koncovku vyhledáme. Bude to vypadat následovně: síra + -ová = kyselina sírová.

GRAFICKÉ VZORCE

    Grafické vzorce znázorňují nejen složení molekuly, ale i způsob vazby mezi jednotlivými ionty. Pro napsání grafického vzorce kyseliny budeme se řídit následujícími postupy a pravidly:

1. Vypočítáme oxidační číslo každého prvku molekuly.

2. Ke každému iontu musí vést takové množství čár (vazeb), které odpovídá zjištěnému oxidačnímu číslu v b.1.

3. V bezkyslíkatých binárních kyselinách kationt vodíku H⁺, který se při chemických reakcích může vyměnit na jiný kationt, se připojuje k kyselinotvornému prvku přímo.

4. V kyslíkatých kyselinách kationt vodíku H⁺, který se při chemických reakcích může vyměnit na jiný kationt, se připojuje k kyselinotvornému prvku přes kyslík.

5. Mezi ionty se stejným znamínkem náboje nesmí být spojení (kromě některých sloučenin například peroxidů).

Příklad 1. Kyselina chlorovodíková - H^+ICl^-I.
Grafický vzorec: H-Cl

Příklad 2. Kyselina chlorná - H^+ICl^+IO^-II.
Grafický vzorec: H-O-Cl

Příklad 3. Kyselina dusitá - H^+IN^+IIIO₂^-II.
Grafický vzorec: H-O-N=O

Příklad 4. Kyselina fosforečná - H₃^+IP^+VO₄^-II
Grafický vzorec:
H-O_\
H-O-P=O
H-O^/

Příklad 5. Kyselina manganistá - H^+IMn^+VIIO₄^-II
Grafický vzorec:
              _//O
H-O-Mn =O
              ^\\O

CHEMICKÉ VLASTNOSTI

    Kyseliny reagují:

1) se zásadotvornými oxidy; vzniká sůl a voda:
H₂SO₄ + K₂O = K₂SO₄ + H₂O - síran draselný + voda

2) s amfoterními oxidy; vzniká sůl a voda:
6HCl + Al₂O₃ = 2AlCl₃ + 3H₂O - chloritan hlinitý + voda:

3) s hydroxidy (reakce neutralizace); vzniká sůl a voda:
H₂S + 2LiOH = Li₂S + 2H₂O - sulfid litný + voda

4) s amfoterními hydroxidy; vzniká sůl a voda:
2HNO₃ + Zn (OH)₂ = Zn (NO₃)₂ + 2H₂O - dusičnan zinečnatý + voda

5) se solemi; vzniká nová kyselina a nová sůl:
    a) silná kyselina "vytlačuje" ze soli slabší kyselinu:
2HI + Na₂SiO₃ = H₂SiO₃ + 2NaI - kyselina křemičitá + jodid sodný

    b) kyselina po reakci je těkavější než před reakcí:
2H₃PO₄ + 3K₂S = 3H₂S + 2K₃PO₄ - plynný sirovodík + fosforečnan draselný

    c) vytvořená sůl je nerozpustná ve vodě:
H₂S + Cu(NO₃)₂ = 2HNO₃ + CuS - kyselina dusičná + sulfid měďnatý (sraženina)

6) kyseliny (s výjimkou dusičné, koncentrované sírové a některých jiných) reagují s kovy, které v pořadí chemické aktivity jsou vlevo od vodíku:

vzniká sůl a plynný vodík.
2HCl + Zn = ZnCl₂ + H₂ - chlorid zinečnatý + plynný vodík
HCl + Cu = nereagují