SOUPRAVA   R4

Základní technické parametry přijímače R4:

Typ zařízení:  Komunikační superhet s jedním směšováním

Pracovní rozsah: 1,5 až 12,5 MHz, v 5 dílčích rozsazích

Druhy provozu:   A1, A2, A3 (nemodulovaný a modulovaná telegrafie, amplitudová modulace)

Citlivost pro A3:   lepší jak 2 mikroV pro odstup signál a šum 10 dB

Citlivost pro A1:   lepší jak 0,5 mikroV pro odstup signál a šum 10 dB

Selektivita: plynule měnitelná od 200 Hz do 8 kHz pro 6 dB

Mezifrekvenční kmitočet:   1 MHz

Potlačení parazitních přijmů:   lepší jak 80 dB pro mf kmitočet a zrcadlové kmitočty, platí pro celý pracovní rozsah

Anténní vstup:   nízkoohmový koaxiální 70 Ohm a vysokoohmový

Výstupy: pro sluchátka 4000 Ohm / 10 mW, pro 600 Ohm linku / 10 mW, pro reproduktor 5 Ohm / 20mW

Ovládací prvky:  přepínač rozsahů, hrubé ladění, jemné ladění, dolaďování anténního obvodu, aretace dvou přijímaných kmitočtů, doladění aretovaných kmitočtů, NF hlasitost, VF zesílení + vypínač AVC, šířka pásma, přepínač druhu provozu + hlavní vypínač, ladění BFO, přepínač kontrolního měřícího přístroje, S-metr, výstup na sluchátka, výstup pro linku, nízkoohmový a vysokoohmový anténní konektor, konektor pro uzemění. V zadní části přijímače konektor pro propojení s napíjecím zdrojem.

Napájení: střídavé napětí 120V / 220V nebo ze stejnosměrného napětí 12V pomocí rotačního měniče. Zdroj ZS4 v samostatné skříňce, spojené s přijímačem stíněným kabelem.

Spotřeba:  provozní režim - 60W, pohotovostní režim - 40W, napájecí proud 5,5 A při napájení z 12V baterie, pohotovostní režim 2A

Osazení: 11x elektronka 6F31, 1x stabilizátor 14TA31, 1x elektronka 6Z31

Rozměry: přijímač R4 - 355x290x230 mm, váha 16 kg, zdroj ZS4 - 300x250x125 mm, váha 14 kg.

Provozní teplota:  -35°C až +45°C

Přijímač R4 byl vyvinut v 2. polovině 50.let pro potřeby Československé lidové armády.  Stěžejní nasazení v šedesátých letech se dočkal především v soupravách radiovozů Tatra T805 spolu s 100W vysílačem s provozem A1/A3 RS-41, s kódovým označením Třinec. Přijímače R4 se ale používali i jako stacionární přijímač na spojovacích sálech ČSLA. Je možné se potkat i s verzí pro jiné státy bývalé Waršavské smlouvy. Vyráběn byl v Tesle.

   Celková technická koncepce přijímače je superhet s jedním směšováním a mezifrekvenčním kmitočtem 1 MHz. Přijímač je poměrně citlivý. Před směšovačem jsou zapojeny dva VF zesilovací stupně, s celkem třemi laděnými odvody. V první ladícím obvodu lze korigovat vliv připojené antény. Ladící kondenzátor je čtyřnásobný, 4.sekce ladí místní oscilátor. Mezifrekvenční zesiloač je třístupňový, s pásmovými laděnými filtry, první filtr odsahuje navíc jednokrystalový telegrafní filtr, s proměnnou šíří propustného pásma. Na mf zesilovač navazuje detektor a zesilovač AVC a jednostupňový NF stupeň, budící výstup pro sluchátka, linku, případně reproduktor. Na předním panelu se dají  připojit až dvoje sluchátka a modulační linka. K dalším obvodům patří kalibrátor s kalibračními body s rozestupem 100 kHz a záznějový oscilátor. Napájení přijímače zajišťuje externí napájeví zdroj ZS4, propojený s přijímačem  mnohožilovým kabelem. Ve skříni zdroje najdeme střídavý napájecí zdroj se síťovým transformátorem a rotační měnič, který se používá při napájení přijímače z akumulátorů 12,6 V. Je-li zrdoj připojen k síťovému napětí i k akumulátorům, dojde při výpadku síťového napětí k automatickému přeprnutí na akumulátor.

Přijímač R4 je určen především pro telegrafní provoz (modulovanou i nemodulovanou telegrafií) a fonický provoz amplitudovou modulací. Výrobce připouštěl za pomocí přídavných zařízení i dálnopisný provoz, ale mnoho přijímačů ho neprovozovalo. Vlastní obsluha přijímače není nijak záludná a zácvik poslechu na R4 je věcí chvíle. Škoda jen, že přijímač má poměrně hruhé ladění, které s relativně hrubě cejchovanou stupnicí stěžuje přesné ladění. Jde ale o přístroj určený pro vojenský radiový provoz, kde se nepředpokládalo přesné odečítání přijímaného kmitočntu, ale preforovalo se rychlé naladění na kmitočet řídícího vysílače.

Přijímače byly hromadně vyřazeny z "nedotknutelných zásob" na přelomu 80. a 90. let a byly armádou odprodávány za velice nízké ceny. Přijímač proto najdeme u řady radioamatérů. Zručný operátor dokáže ladit na přijímači i silnější SSB vysílače - vyžaduje to ale vysoké soustředění při ladění stanice, za současného jemného ručního řízení VF citlivosti, protože detektor přijímače se signálem snadno zahltí.