Současný školský (a zejména středoškolský, maturitní) systém vede, dle mého názoru, k produkci zástupů mladých lidí, kteří umí sice všechno, ale není jim to k ničemu. Pokud měli nějaké specifické zájmy, díky kterým by bývali byli později snáze hledali uplatnění na trhu, tyto zájmy museli zpravidla potlačit (místo jejich dalšího rozvíjení), aby se mohli věnovat "úspěšnému" studiu.

Další chybu vidím v představě, že si žák má vybrat takovou střední školu, která by ho bavila a o kterou by měl zájem. Tomu brání dvě skutečnosti:

1) Mezi středními školami není dostatečná nabídka oborů, a to nutí budoucí studenty k výběru pouze takové školy, o které se DOMNÍVAJÍ (!), že bude jejich zájmům nejbližší. Navíc mnohé (všechny?) školy o studenty bojují, takže při podávání informací o škole ukazují pouze svou lepší stránku, vytvářejí iluzi, která má studenta nalákat. Ten je při studiu na škole zklamán, protože vše není takové, jaké se zdálo být.
2) Uchazečům o studium na středních školách je okolo 15ti let, což rozhodně není věk, ve kterém by většina z nich byla schopna přesně formulovat představy o svém budoucím zaměstnání. Pro několik z nich je tady řešení - gymnázia. Ale ti, kteří se na gymnázium nemohou dostat či nedostali, nemají žádnou jinou volbu. Jdou na střední školu, kterou prakticky střelí od boku, a budou doufat, že je to nějak "chytne".

Chybovat je lidské, zejména v tomto věku. Na studenta by neměl být kladen přílišný nátlak k opuštění vybrané školy, protože to povede k jeho strachu z následného pohledu společnosti, v jejíž očích by se on jevil jako člověk neschopný vybrat si správnou školu. Na druhou stranu, pokud bude déle zůstávat na škole, která ho nebaví a kde se mu nedaří, bude buďto propadat depresím (z pocitu vlastní neschopnosti), nebo si na špatné známky zvykne a začne je považovat za normální.

Na co by měl být kladen větší důraz na všech školách, je naučit studenta sdělovat své myšlenky okolí, naučit ho komunikovat. Nejen ústně, ale i písemně; nejen v rodném jazyce, ale i dalším světovém jazyce. Společnosti není k ničemu jedinec, který sice má nápad či myšlenku, avšak nedokáže ji díky neschopnosti vyjádřit se, realizovat.

Stejně tak by měl být důraz pokládán na rámcovou znalost historie - a to jak historie literatury (myšlenek, filosofií), tak i historie studovaného oboru. Je důležité stavět na tom, co už známe, a nezačínat znovu od "nuly". To platí jak pro konkrétní práci, tak i pro myšlenky.

Žijeme v tak rozmanitém prostředí, že není možné chtít po studentech, byť teprv na střední škole, aby měli všichni shodné znalosti. Každý může vynikat v něčem jiném, a úkolem školy by mělo být tyto studentovy schopnosti včas zaznamenat a dále rozvíjet, nikoliv se je pokoušet ignorovat či dokonce potlačovat - pro pohodlí učitelů. Učiteli se samozřejmě nejlépe učí v kolektivu, kde žádný žák nevyčnívá z řady. To chápu, ale v dnešní společnosti, kde je kladen důraz na individuální schopnosti jedince, je tento přístup špatný.

Protože věřím, že učitelé, kteří s mými slovy nesouhlasí, si nebudou brát tento krátký článek jako záminku proti mé osobě, souhlasím s uvedením mého podpisu. Za svými názory si v době psaní článku stojím a jsem otevřen další diskuzi na toto téma.