Závěr odpoledního programu na hlavním pódiu patřil vystoupení písničkáře Jaroslava Hutky. Bylo to tak trochu symbolické, neboť tento zpívající básník strávil delší dobu právě v Rotterdamu, kde náš rodák má místo svého posledního odpočinku. Důvody pobytu obou umělců však byly jiné. František Škroup se  uchýlil do angažmá z existenčních důvodů, po nespravedlivé suspendaci z postu prvního kapelníka Stavovského divadla. Důvody Jaroslava Hutky byly pak politické, když jako nepohodlný živel vadil tehdejšímu režimu. Obecně však lze říci, že oba opouštěli svoji vlast nedobrovolně a oba věřili, že se do ní co nejdříve vrátí. Hutkovi se to podařilo ...

Jaroslav Hutka přijel do Osic již ve značném předstihu, o více jak dvě hodiny před samotným koncertem. Samozřejmě se hned stal středem zájmu. Jeho "lidová" povaha si ihned získala mnoho příznivců. Ochotně dával autogramy, nechával se fotit s diváky, zajímal se o dění na pódiu.

Jaroslav Hutka před Základní školou Františka Škroupa

Následně se uchýlil do pamětní síně na faře. Tam si podrobně prohlédl exposici a debatoval s její autorkou PhDr. Kabelkovou z Národního muzea - muzea hudby. Zde si musel trochu opravit svůj názor, který získal v Holandsku, že Škroup byl také politický emigrant. Na jeho otázku, "Proč mi to ale takhle na rotterdamské radnici tvrdili?", jsme ale samozřejmě nikdo nedokázal uspokojivě odpovědět. V závěru prohlídky jsme ho požádali o podpis do nové pamětní knihy.

V pět hodin odpoledne nadešel čas a koncert byl zahájen.

A  Jaroslav Hutka hrábl do strun ...

Starší i novější písně prokládal zajímavým vyprávěním, nejenom o Holandsku a Škroupovi. Obecenstvo, snad už také utahané celodenním programem a rozmary počasí, se dlouho nedokázalo pěvecky připojit. Je škoda, že až v samotném závěru vystoupení se již osmělilo, a opadl z něho ostych a k písničkáři se připojilo. Dovolím si tvrdit, že pokud by vystoupení ještě pokračovalo, opadl by z posluchačů ostych docela a  pouze z "diváků" by se stali i zpěváci.
Časový plán však byl neúprosný a Jaroslav Hutka se musel s diváky rozloučit, neboť již se schylovalo k druhému koncertu filharmonie v kostele.

Typický úsměv a smích Jaroslava Hutky nemohl chybět ani na Škroupových Osicích 2001

Vystoupení Jaroslava Hutky bylo důstojnou tečkou za celodenním programem na hlavním pódiu. Když utichly poslední zvuky jeho kytary, cítili jsme mnozí jakýsi smutek, neboť tím, s výjimkou opakovaného koncertu v kostele a večerního sousedského posezení, vlastně program Škroupových Osic skončil.

Náhle byla více jak roční usilovná práce na přípravách oslavy sečtena a podtržena. Nás pořadatelů se zmocňoval určitý nepopsatelný pocit smutku. Na jedné straně radost z toho, že oslava i přes nepřízeň počasí dopadla dobře, ale na druhé straně to byly pocity toho, že právě něco skončilo. Skončilo něco, čemu jsme věnovali část svého života a již dnes se to stalo historií.

Ale to již začínají debaty o možnosti dalších oslav. A tak po vzoru "Král je mrtev - ať žije král" končím tuto stránku také zvoláním:

 "Škroupovy Osice 2001 skončily - ať žijí Škroupovy Osice 2004".

Obec Osice děkuje Jaroslavu Hutkovi nejen za zážitek z jeho koncertu, ale také za propagaci jména našeho rodáka Františka Škroupa.