EVALUACE, PROČ ?

Jakub PLÁŠEK

V minulém čísle 'Cargo' jsme otiskli rozhovor s doc. Vrhelem, který je šéfem Ústavu etnologie na FFUK . Nešlo o podlézavost, jak se leckdo mylně domníval, ale chtěli jsme představit člověka, který má reálnou moc k tomu, aby vytvořil akademické centrum pro etnologická studia; nikoli jako děkan, ale jako vedoucí své katedry. Pan docent se snažil být otevřený, ale protože mu jeho děkanství v poslední době bránilo (a brání) aktivně se účastnit dění na katedře, byly jeho odpovědi na některé otázky více než zdrženlivé... Byly to otázky, které se přímo dotýkaly stavu katedry, a protože si doc. Vrhel byl vědom mnoha problémů (a stížností ze strany studentů) a navrhl uspořádat setkání se studenty své katedry, nemělo valný smysl pouštět se při rozhovoru do rozsáhlé diskuze o výuce etnologie, bylo lepší počkat si, jak dopadne avizované setkání, případně změní-li se něco, a pak reagovat.

Schůzka proběhla krátce poté, co vyšlo 'Cargo' 1/98 s inkriminovaným rozhovorem, a byla doprovázeno lehce napjatou atmosférou na katedře, zřejmě i díky výroku: " Já jsem sice ředitelem Ústavu etnologie, ale nevím, zda bych měl nějakým způsobem kádrovat; pokud bych se pro to rozhodl, tak bych to udělal pod jedinou podmínkou, že se nejprve sejdu se svými studenty." Studentů přišlo dle mých odhadů kolem stovky a v dostatečně reprezentativním vzorku, co se zastoupení jednotlivých ročníků týče. A co se doc.Vrhel dozvěděl od svých studentů o svých kolezích (a podřízených)? S čestnými výjimkami několika málo kurzů a přednášejících nic, co by si dotyční mohli dát za rámeček. Předem podotýkám: nešlo o exhibici několika málo kverulantů, protože nikdo z přítomných proti vyřčeným tvrzením nijak neprotestoval. Vpodstatě se všichni shodli na tom, že pokud se člověk chce považovat za etnologa, je nucen podstoupit úmornou cestu samostudia, neboť katedra etnologie mu toto vzdělání sama o sobě nezprostředkuje, ba co víc do cesty mu klade překážky v podobě nejrůznějších přihlouplých a nudných seminářů a přednášek, na základě jejichž absolvování je adept etnologických studií nucen podstupovat rozmanité formy testování svých znalostí o věcech, které jsou prezentovány jako etnologie a přitom jsou kdovíčím, jen ne etnologií. Na druhou stranu z těchto postojů nevyplynulo, že by se měly zrušit přednášky, které by se daly označit jako neetnologické (bylo by dost krátkozraké zbavovat se obohacujího interdisciplinárního pohledu), mělo by pouze dojít k jejich zásadní revitalizaci a určitému zesmysluplnění.

Tolik velmi obecné shrnutí. Diskuze s doc.Vrhelem byla věcná a bez urážek. Jediní, kdo se urazili, byli někteří členové katedry poté, co jim bylo docentem Vrhelem tlumočeno, co si studenti myslí... Uznávám, že je upřímnější svůj názor sdělit kritizovanému pedagogu přímo z očí do očí, ale... Buď to vyžaduje řádnou dávku odvahy, protože kritik může být lehce "setřen" u zkoušky, což je sice nečestné a nesportovní, ale stát se to může; ku cti pedagogů naší katedry budiž přičteno, že se zatím žádný takový případ neudál; nebo je to házení hrachu na zeď, protože se problém jednoduše zamete (zamluví) pod stůl; sám jsem několik takových "diskuzí" absolvoval. Takže tonoucí se stébla chytá a vezme za vděk každou možností, jak moci alespoň částečně ovlivnit běh věcí svých. Ať už pominou či nepominou poměry na katedře, rozhodně nebudu považovat zmíněné setkání za nějaký podraz nebo žalování. Byly to první kroky k tomu, co by mělo být samozřejmou součástí fungování katedry (jakékoliv), tj. k sebereflexi. Nevidím žadný rozdíl v zodpovězení anonymních evaluačních dotazníků a vyslovením nespokojenosti před vedoucím katedry.

Já osobně se se svými výhradami vůči Ústavu etnologie FFUK nijak netajím. Je tu však jedno ale: Je nás pouhá hrstka, kteří se snažíme o to, aby bylo "naší" etnologii sémanticky učiněno zadost, anebo je nespokojenost s úrovní výuky etnologie mezi jejími posluchači rozšířeným jevem? Abych se dobral odpovědi, byl jsem nucen suplovat to, o co by se měla starat katedra sama, a vytvořil jsem dotazník; co se dotazníků v etnologii týče, stavím se k nim s velkým despektem, leč v tomto případě bylo jejich použití na místě.

Dotazník je anonymní a je rozdělen do čtyř okruhů: 1. Trocha osobního, 2. Způsob studia, 3. Náhled na katedru, 4. Perspektiva oboru. Nejdůležitější je pro mne okruh třetí a částečně druhý, zbylé slouží k vytvoření aspoň kusého kontextu výpovědí. Bohužel se mi dotazníkovou akci podařilo rozběhnout až v letním zkouškovém období, což si vyžádalo zvláštní způsob distribuce - přes nástěnku před katedrou, kde mi často nějaké temné síly mé dotazníkové listy likvidovaly - takže jsem k dnešnímu datu obdržel žalostných (vzhledem k počtu studentů) asi 25 zodpovězených listů. Leč nevzdávám své úsilí a využívám možnosti ze stránek 'Cargo' vyzvat ty, kteří se ještě prostřednictvím mých dotazníků ke katedře nevyjádřili, aby tak učinili v době co nejkratší. Dotazníky budou opět na nástěnce nebo se na ně zkuste doptat. Za reprezentativní považuji výběr z více než 100 odpovědí.

A proč tohle všechno? Protože jsem si etnologii zvolil jako svou cestu a za zády postavil zeď, protože z principu nehodlám tolerovat šlendrián, protože nechci zůstat u pouhého hospodského stěžování si a protože katedra potřebuje nastavit zrcadlo a potřebuje Persea, který by je podržel.

Myslím, že počátky zklamání z toho, že "etnologie" není etnologie, leží v době, kdy byla přejmenována Katedra etnografie a folkloristiky na Ústav etnologie. Starý obsah se přelil do nové láhve, ale pít se stejně nedá. Snad, kdyby se přistoupilo k označení Ústav pro vlastivědu nebo Stolice národopisu a zároveň by se založila třeba Stolice kulturní antropologie, zamezilo by se mnohému nedorozumění a ušetřilo by se spousta lidské energie, ale stalo se a všichni se s tím musí nějak vyrovnat. (Aby nedošlo k omylu, myslím si, že špičkový národopis je jistojistě přínosnější než špatná antropologie, ten však naše alma mater určitě neprodukuje.) Tak se všichni pohybujeme v etnologické Potěmkinově vesnici, kde se za fasádami lákavě znějících přednášek skrývají hodiny totálně promrhaného času. Otázka, proč se takové přednášky vypisují, je nasnadě; bohužel, většina z nich je v povinném plánu.

Studenti jsou napomínáni, že na seminářích neprojevují sdostatek aktivity, ale zamyslel se někdy někdo nad tím, zda jsou k aktivitě svým okolím vůbec nějak motivováni, resp. jestli jim jejich pedagogové jdou příkladem. Je to smutné, ale z etického, a nejspíš i emického, pohledu se katedra jako celek jeví jako značně impotentní, totiž že se tam nic neděje, nedochází k tvůrčímu kvasu, neprodukují se inspirativní myšlenky, nepíší se (nepřekládají) zhltnutíhodné knihy, nepřehání se to s iniciativou vůči studentům. Ulepenost, unylost a ospalost. Jsou to ostrá slova, ale nejlépe vystihují pocity, myslím, že nejen moje. Jen na ukázku pár příkladů: vloni byla násilně zlikvidována spontánní, ničím nepohoršující výzdoba učebny - letos naštěstí oficiálně povolená doc.Vrhelem; neschopnost zajistit kvalitní exkurzi, to co se praktikuje, stěží obhájí právo být nazýváno výletem základní školy, nyní se už nepraktikuje nic; vyžaduje se odborná praxe, ale nikdo se nenamáhá ji zajistit; nejzásadnější, největší a do nebe nejvíc volající výhrada se týká nerealizování výzkumů, kterých by se studenti mohli účastnit a díky nim pilovat své teoretické znalosti; je sice předepsán zápočet z terénního výzkumu, ale mendíku ber, kde chceš, máš svobodu v rozhodování, my se ti přizpůsobíme, ale že bychom ti nabídli něco jiného než badatelská klišé posledních čtyřiceti let, tak s tím nepočítej... Je to neschopnost skrytá pod rouškou liberálnosti, zaplaťpánbůh aspoň za to, také by to mohla být, jakože už byla, rouška zabedněné diktatury. A výmluvy na nedostatek finančních prostředků skutečně neobstojí tváří v tvář ochotě studentů leccos si platit sami; stačí připomenout neoficiální červnovou etnoekologickou exkurzi na sedlčansko s mgr.Štajnochrem (minimálně třicet lidí) nebo ochotu participovat na "výzkumu" Čechů z Kazachstánu probíhajícím pod hlavičkou ÚEF ČAV, a to i bez nároku na odměnu, protože odměnou je možnost vůbec se něčeho podobného zúčastnit!Co dodat? Nepovažuji se za žádného arbitra etnologiae. Tohle je výkřik, je to má otevřená stížnost. Za vším, co jsem napsal, si stojím jako za svým názorem a jsem připraven ho hájit. A jak řekl pan docent Vrhel pro 'Cargo':" Vy tam klidně můžete mít nějaký text, ale také tam můžete mít veliký korektiv, který by se časem měl stát dost, neříkám úplně, směrodatným, ale ten prvek směrodatnosti pro mé kolegy, a pro mě samozřejmě, v tom je; já jsem o sobě nikdy netvrdil, že dělám dobrou etnologii."

TENTO ČLÁNEK VYJADŘUJE STANOVISKO REDAKCE