International Social Science Journal

49(1997), č.4 (154) ... [ANTHROPOLOGY]

ISSJ je periodikum, jež formou monotematických sešitů pokrývá jednotlivé speciální disciplíny, ale i samostatné problémy, které jsou zahrnovány do kategorie 'sociální vědy'. Dvě poslední čísla 49. ročníku [1997, čísla 153 a 154 průběžného číslování] byla, v redakci profesora Harvardské univerzity Michaela Herzfelda, vyhrazena průřezu současným antropologickým věděním.

Rád bych zde podal abstrakta druhého z čísel ( překl. ze s.449 - 452):

Micheal H e r z f e l d - Antropologické perspektivy: rušení struktur moci a vědění.

Sociální a kulturní antropologie se, odmítnutím jak paradigmat moci kolonializmu a nacionalizmu, s nimiž ji spojovala společná historie, tak také extrémů morálně izolacionistického kulturního relativizmu, vyvinula v pragmatickou disciplínu. Vyvinula se v pragmatickou kritiku univerzalistické ideologie, zvláště pokud ta ideologie hrozí vnutit celému světu jediné, často represivní paradigma - někdy zpodobňované jako monolitní obraz 'modernity'. Ti, kteří ji praktikují - v tomto druhém čísle věnovaném antropologii jsou reprezentováni sérií článků pojednávajících témata od estetiky a 'kosmologického' k otázkám ekologie a ekonomiky - se snaží onu jednostranou verzi 'zdravého rozumu' vyvážit prozkoumáváním té obrovské různosti systémů vědění, které povstaly z mnohotvárnosti lidského utrpení, zkušenosti a úspěchu.

Nurit B i rd -D a v i d - Ekonomie: kulturně-ekonomická perspektiva.

Tento článek shrnuje současný vývoj v ekonomické antropologii. Postuluje, že mnoho soudobých studií - a nikoliv jen několik málo prací, dosud označovaných za studie z kulturní ekonomie - spojuje jejich základ v zájmu o kulturní povahu materiálního života. Takový současný trend musí být rozpoznán tím, čím je: vznikající, široce založenou kulturalistickou školou v ekonomické antropologii.

Kay M i l t o n - Ekologie: antropologie, kultura a prostředí.

Článek popisuje převládající (signifikantní) pohled antropologie na vztah mezi lidskými společnostmi a jejich prostředím a jeho poměr k současnému environmentálnímu diskurzu. Ranné přístupy v ekologické antropologii byly charakteristické různým stupněm environmentálního determinizmu. Od konce 50. let se ale vyvinuly dva nové přístupy. 'Ekosystémový' přístup, převzaný z biologie, zkoumal roli lidských populací v ekologických systémech. Studium 'etnoekologie' se zabývalo, v rámci pole kognitivní antropologie, pohledem na prostředí prizmatem kultury. Zaměření na kulturní perspektivu podporovalo extrémní formu kulturního relativizmu, která je v současnosti odmítána jak vně, tak i uvnitř disciplíny. Antropologové také v posledních letech napadli modernistické dichotomie (mezi myšlením a jednáním, myslí a tělem, kulturou a přírodou), které jsou fundamentem západní vědy. Tyto trendy formují roli antropologie v soudobém environmentálním diskurzu. V technickém smyslu může být antropologické vědění použito při řešení jednotlivých environmentálních problémů a při hledání 'trvale udržitelného' způsobu života. Navíc z charakteru antropologické teorie plyne pozice disciplíny v debatě o prostředí: podpora lokální, spíše než globální, kontroly zdrojů a uchování kulturní diverzity jako strtegie pro přežití.

Arturo E s c o b a r - Antropologie a rozvoj.

Tento článek zkoumá různé podoby vztahu antropologie a rozvoje v antropologické praxi, zvláště za několik posledních desetiletí. Příklon teorie rozvoje k zahrnutí také sociálního a kulturního zřetele, otevřelo v sedmdesátých letech cestu k větší spoluúčasti společenských vědců, která vyústila ve vznik 'rozvojové antropologie' [development anthropology] v rámci rozvojových institucí. V osmdesátých letech, díky poststrukturalistické kritice kultury a 'reprezentace', vzniká jiné zaměření - 'antropologie rozvoje' [anthropology of development]. Článek shrnuje koncepty, poznatky a teze těchto dvou oblastí z hlediska jejich vlastních pohledů na antropologii a rozvoj. Je řečeno, že dnes je těžké udržet hranice mezi oběma rovinami; vlastně se objevují nové způsoby, jak se zabývat antropologií a rozvojem. Tyto jsou analyzovány se zaměřením na práci hrstky antropologů, kteří se, na průsečíku antropologie a rozvoje, zabývají novou teorií praxe a novým praktikováním teorie. Článek uzavírá několik myšlenek o budoucnosti antropologie globalizace a postrozvoje [postdevelopment].

David S c o t t - Kolonializmus.

Tento článek využil Collingwoodova konceptu logiky 'otázky a odpovědi', aby reflektoval kritiku antropologie Talala Asada, která měla změnit způsoby myšlení o problému kolonializmu. Asad podnítil posun v dosud běžném způsobu: od psaní dějin koloniální antropologie k psaní antropologií západní hegemonie (či jinak - historických antropologií postkoloniální přítomnosti). Konkrétně hovoří článek o kontextu diskurzu nebo konceptuálně- politickém prostředí, v němž má být chápána Asadova kritika - kolaps národně- osvobozeneckého projektu zemí 'třetího světa' (Bandungský projekt) a zvláštní důležitost systematičtějšího chápání forem moderní moci, které stvořily současnost takovou, jakou je. Koncept historické antropologie postkoloniální přítomnosti je dokreslen několika poznámkami k problému pochopení postemancipačních dějin Karibské oblasti.

Václav H u b i n g e r - Antropologie a modernita.

Modernita není jen časovou 'současností'. Je to také ideologicky 'nasycený' konstrukt, spíše postoj, než něco 'skutečně existujícího'. Je to západní koncept, těsně spojený s ideou pokroku a pohybu vpřed. Antropologie, druhdy moderní disciplína západní civilizace, se, díky své schopnosti sebe-reflexe a způsobilosti klást a odpovídat otázky relevantní současnému světu, stala symbolem modernosti v post-totalitárních zemích východní Evropy. Ovšem záleží pouze na antropolozích, zda prokáží, že disciplína je skutečně schopná být něčím více, než studiem podivných zvyků a tak znovu získat pozici, kterou již měla.

Ulf H a n n e r z - Hranice.

Svět na sklonku 20. století není světem 'bez hranic', ale my dnes chápeme hranice jako relativní a umělé, spíše než jako něco přirozeného a daného. Také neužíváme tento termín a jemu příbuzné pouze k popisu prostorových diskontinuit, které se týkají států, ale také, více metaforicky, k popisu mnoha dalších, sociálních a kulturních diskontinuit. Článek popisuje některé trendy antropologické konceptualizace 'hranice'. Vztahuje je k současným debatám o multikulturalizmu, vzniku nové, interkulturální profese a tzv. střetu civilizací. Dále text naznačuje oblasti budoucí práce na poli nadnárodní etnografie, připomíná zodpovědnost antropologů při zkoumání používání konceptu kultury a je zakončen tezí, že antropologové mohou také přispět do vřejné debaty uplatněním svých vlastních, large-scale portrétů světa hranic.

Juan M. O s s i o - Kosmologie.

Antropologické studium kosmologií nejčastěji souviselo se zkoumáním náboženství. Tím pádem vycházelo nejvíce z Durkheimova tvrzení, že základ náboženství a systémů klasifikačního myšlení je výlučně sociální. Sledováním této linie myšlení v pracech o náboženství (od Durkheima) článek naznačuje, že zkoumání mýtu, rituálu a ikonografie v kultuře odhaluje jak její kosmologie přenáší vztah mezi štěpením a integrací společnosti. V textu, který se zabývá různými etnografickými kontexty (bližší pozornost je věnována Andské oblasti), je centrálním dualistický klasifikační princip, při zdůraznění reciprocity a tak přenášené představy integrovaného kosmu.

Veena D a s - Utrpení, teodiceje, disciplinární praxe, vymezení.

Locus clasicus objasnění problému utrpení může být lokalizován v teoriích teodiceje, termínu, který, pochází z Leibnitzova textu z roku 1710. Ať je už nazýváno jakýmkoliv jménem, objasňování utrpení praktikovaly všechny lidské společnosti. Zatímco důvody 'společenské potřeby' utrpení předpokládají jeho nutnost pro pedagogickou funkci moci při výchově, společnost také zažívá svévolné selhávání spravedlnosti v průběhu války, při zločinech a při racionální správě bolesti [rational administration of pain] soudy. Přeformulováním nutnosti bolesti v pedagogickém smyslu přestalo být utrpení 'nepotřebné', ale takové formulace byly opakovaně napadány těmi, kteří se museli bolesti podrobit. Zřetelný přínos sociální antropologie spočívá v jejím zaměření na každodennost spíše než na metafyzické otázky, čímž odhaluje, jak hluboce jsou sociální instituce zapleteny ve dvou, protichůdných modech - produkci utrpení na jedné straně a vytváření mravních společenstev [moral communities], která se k tomuto mohou vyjadřovat, na straně druhé.

John B o r n e m a n - Pečovat a být opečováván: vyřazení manželství, příbuzenství, genderu a pohlaví.

Antropologie, která hledala činnosti a instituce, jež by umožnily univerzální přeložitelnost kultury, zahrnovala potlačování péče a privilegování forem společnostní reprodukce. Generace antopologů nahlížely lidské svazky optikou moci, genderu, příbuzenství, manželství nebo pohlaví a uplatňovaly logickou a časovou prioritu těchto termínů bez rigiroznějšího obhájení násilných hierarchií, které plynou z takového upřednostňování. Ba co více, úplně ignorovali co je předem zavrženo, poníženo, či vyloučeno. Autor, namísto hledání lidského původu a základů společnostní reprodukce, navrhuje, aby se antropologie zaměřila na procesy dobrovolného sdružování [voluntary affiliation]: procesy pečování a být opečováván [caring and being cared for]. Zaměřil se na dva německé právní případy - adopce dospělých a mezi-národní manželství - kde jsou evokovány principy původu a příbuzenství. V obou případech se antropologické uchopení jeví prvotně jako dopředu vyloučené, a tak nastupuje právní poznání. Je naznačeno, že objekt antropologického výzkumu přechází z instituce manželství nebo příbuzenských kategorií, pohlavních identit, nerovnosti genderu nebo obecně 'rozdílností' k zájmu o vlastní situace, v nichž lidé prožívají pečování a bytí opečováván a o politické ekonomie distribuce péče.

David C o p l a n - Hudba.

Hudba byla více než sto let významnou oblastí antropologického výzkumu, zvláště ve vztahu k ostatním performativním kategoriím, jako jsou rituál a slavnosti. Tento článek prozkoumává smysl tohoto zjevně univerzálního kulturního fenoménu a jeho signifikantnost při výzkumu. V přehledu klíčových momentů vývoje interdisciplinární antropologie hudby se autor zabývá myšlenkovými a institucionálními problémy při vyvažování antropologických a muzikologických zájmů. Analýza se také zaměřuje na zapojení hudby v tom, co se jeví jako jednotlivé oblasti sociální činnosti. Článek zkoumá místo hudby v posunu od 'anthropology of performance' k 'performance anthropology'. Pohybem za program obsáhlejší antropologie výrazových komunikačních forem článek rozpracovává přínos čistě hudební [thoroughly musical] antropologie.

(zpracoval David Kocman)

obsahu ?