HENRI MICHAUX

Sobota 3.listopadu v piroze, v bolesti a jistě v horečce.

Propůjčte mi velikost,

Propůjčte mi velikost,

Propůjčte mi pomalost,

Propůjčte mi pomalost,

Propůjčte mi vše,

A propůjčte se mi,

A půjčujte ještě,

A tak jako tak to nepostačí.

Beznaděj je slaďounká,

Slaďounká až k dávení.

A strach, mám strach,

Když se i sám morek začne třást,

Ó! Já mám strach, mám strach,

Už nehraju, už v tom skoro nejedu.

Aj, příteli!

Chytám se myšlenky na tebe,

Na tvou vysokou postavu,

Chytám se, ale padám,

Troskotám.

Nebyl jsem tak úplně sebou samým, jak mi tvrdili.

Žiju proti proudu.

Ještě jeden? Ještě dva dny?

A odtud od Iquitos je to ještě dvanáct dnů.

(Překlad: Barbora Tulková)

HENRI MICHAUX

Samedi 3 novembre en pirogue, souffrant et sans doute avec fi(vre.

Pr(tez-moi de la grandeur,

Pr(tez-moi de la grandeur,

Pr(tez-moi de la lenteur,

Pr(tez-moi de la lenteur,

Pr(tez-moi tout,

Et pr(tez-vous ( moi,

Et pr(tez encore,

Et tout de m(me (a ne suffira pas.

Le désesoir est doux,

Doux jusqu'au vomissement.

Et j'ai peur, peur,

Quand la moelle elle-m(me se met ( trembler,

Oh! J'ai peur, peur,

Je n'y suis plus, je n'y suis presque plus.

Oh! Mon ami,

Je m'accroche ( ton souvenir,

A ta haute stature,

Je m'accroche mais je tombe,

Je me l(che.

Je n'étais donc pas tellement moi-m(me qu'on me l'avait dit.

Je vis ( la renverse.

Encore un jour? Encore deux?

Et Iquitos d'ici est encore ( douze jours.