Seminární práce

Pro tuto práci jsem si vybrala paní profesorku, která mě učila na gymnáziu dějepis a společenské vědy, dále pak učila latinu a vedla školní knihovnu.

Nyní již odešla do důchodu, ale přesto ještě stále vyučuje latinu a vede knihovnu.

Důležité také je, aby si žák upevňoval svůj postoj a přemýšlel o něm.

Odříkávali naučené učivo, protože to se lehce zapomene. Je lepší, když žák při zkoušení řekne, že se neučil. V tom případě řekne to, co ho oslovilo v dané látce, co si z hodiny zapamatoval a stalo se mu vlastním. Základní fakta a souvislosti mezi nimi se ale žák naučit musí. Je důležité, aby měl přehled. Není potřeba znát příliš moc, ale to,co znám, aby mi bylo potřebné pro život.

Např. oproti Rakousku berou předmět v souvislosti (naše gymnázium je jak české, tak i německé, proto se může srovnávat), nevynechává se tolik.

Avšak ve výuce by se měl klást větší důraz na kulturní dějiny. Ty by samozřejmě měly být v humanitních předmětech, ale to by muselo být více hodin. V kulturních dějinách není tak důležité vyjmenovávat osoby, ale je důležitý poslech hudebních děl, či ukázka obrazů.

V dějinách filosofie by se měly číst původní materiály.

Se dělí na několik různých částí. Část žáků spolupracuje, diskutuje, ptá se, někdy odporuje, nesouhlasí (což je velmi dobře), ale ne všichni. Jsou také tací, kteří se učí jen pro známku.

Uměl aspoň základní věci (např. rozeznat gotiku od baroka)

Má jiný názor (např. na smysl události, hodnotí ji jinak.) Pak se z něj snažím vymámit argumenty podložené fakty. Je třeba, aby žák svůj názor hájil a učitel s ním diskutoval a přel se.

Nezájem, špatná jazyková příprava, žák má potíže se samostatným vyjadřováním.

Protože se neustále dožadují dalších a dalších informací, které ještě nevyplynuly z událostí. Předbíhají učivu – už okamžitě vidí, že tam něco chybí, sami již o tomto něco tuší.

Řeknu, že k danému problému se také dojde, že věc náležitě doplníme, až splníme předpoklady. Někdy jim také poradím literaturu a odkážu je na samostatné studium.

Živé a reagují, ve kterých jsou nadaní žáci se zájmem. Je dobře, když je v každé třídě aspoň pár žáků, kteří se specielně zajímají o ten učený předmět.

Má velký počet žáků, kteří jsou neukáznění a neplní své povinnosti.

• Co když se žáci v hodině neustále baví?

Napomenu je. Jestliže se baví o předmětu, tak to mohou sdělit nahlas.

Má naději se v předmětu uplatnit, vyniknout. Snažím se mu pomoci doporučováním a půjčováním literatury.

Byla žákům jasná, pochopitelná. Látku sestavuji tak, aby ukazovala na souvislosti, dávala smysl. Je důležité aby látka žáky nějak zaujala, aby se nenudili (najít v učivu nějakou zajímavost).

1. když žák látku při zkoušení vůbec neumí, je lépe ho posadit bez známky a přinutit ho, aby se vše doučil do příští hodiny.
2. v jiných případech (záleží na žákovi) ho otázkami donutit k tomu, aby zjistl, že o té látce přece jen něco ví (buď ze základní školy nebo že si zapamatoval něco z výkladu ve škole) a že mu učivo není úplně cizí, i když se neučil.

(např. v latině)

udělám si doma přehled, tabulku, aby se našla souvislost mezi gramatickými jevy a vše se lépe zapamatovávalo. Když něco není jasné, snažím se to říci jinak a navázat na něco, co již znají. Když při zkoušení narazím na větší počet žáků, kteří nějakou látku hůře zvládají, v dalším roce se snažím výklad přehodnotit a udělat ještě srozumitelnější osnovu toho, co říkám.

Někteří kantoři jsou psi, dokáží žáka donutit aby se učil. Ale později se dozví, že žák z toho stejně nic neví.

By na základní škole mělo být méně učiva, lepší metody, více by se mělo vyjít vstříc žákům. Žáci by se měli naučit samostatně přemýšlet, hledat informace.

Když se toto nenaučí žáci na základních školách a nebo k tomuto nedojdou sami, těžko to na 3. stupni dohání. Zde na to již není mnoho času a VŠ požadují po gymnáziích žáky, kteří umí samostatně myslet. Bohužel také VŠ vedou žáky k tomu, aby se “biflovali”, neboť požadavky na některé VŠ jsou opravdu vysoké.

Učitel se tak ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny.

• Jak se stavíte k alternativním metodám vyučování?

Určitě je nezavrhuji. Myslím si, že ve školství je stále co upravovat a zdokonalovat.

Má žáky získat, zaujmout. Je to ale těžké, nezáleží jen na učiteli, záleží i na žácích. Mnohdy jsou třídy, kdy se nemusí učitel mnoho namáhat, ale mnohdy je třída, kde tytéž metody selhávají. Je to individuální. Učitel vždy nedokáže všechny žáky zaujmout.

Takováto situace dokáže zlepšit pouto mezi třídou a učitelem. I když další hodinu se věci vrátí zpět do starých kolejí (hrají si, čtou si pod lavicí..,).

Také je lepší, když je učitel někdy zneužit, než když ublíží.

• činnost učitele:

kromě toho , že učíš, měl neustále kontakt s vývojem svého oboru, četl časopisy a odbornou literaturu a také sám něco do svého oboru dělal.

Není dobré věčně přemílat kdysi naučené fráze.

Učitelství je velice náročná práce, proto je dobrý nějaký koníček mimo zaměstnání. Odreagovává učitele a také zlepšuje jeho prestiž u žáků.

• vztah k dětem a žákům:

• vztah k jiným lidem, zjm. rodičům žáků :

Moderní doba upřednostňuje vlastní cíle, které vám dají kariéru, před spokojeným životem.

• vztah k fakultám připravujícím učitele:

Úroveň dnešních vysokých škol nemohu porovnat, ale faktem je, že asi ani sebelepší teorie nenahradí praxi. Zda je teorie na VŠ lepší nebo horší, to nedokážu posoudit. Praxe ukáže, co je ve vás.

• vztah k sobě samému:

Člověk by se měl chovat k sobě a k druhým tak, jak chce, aby se ostatní chovali s němu.

• vztah k učitelskému povolání:

Můj otec i dědeček byli učitelé. Vystudovala jsem sice archivnictví ,ale učitelství mám asi v krvi. Dovedu věci jednoduše vysvětlit.

Učitelství je povolání, které člověku dává kromě uspokojení z práce také mnoho nových přátel. Stykem s mladými se člověk cítí pořád mladý.

Přijmout fakt, že stejně nakonec ta definitivní pravda není vyřešená.Je na nás ji neustále hledat. Je to jak v životě.

Na vlastní problémy po příchodu do třídy brzy zapomenu. Z člověka spadnou.

dá předpoklady, aby studenti udělali kariéru.

Byli zcela objektivní ke znalostem svých dětí.

Možná by měly být více hospitace a inspekce.

Při zkoušení po nám vždy mimo požadovanou látku ještě položila otázku ze staršího učiva. Ve výuce často používala autentických video nahrávek, které si pořídila nahráním dokumentárních pořadů. Tak jsme měli možnost v hodině sledovat dobytí Zimního paláce či některý z Masarykových projevů.

K zapamatování a zkoušení stavebních slohů používala množství obrázků a pohlednic. V rámci hodin dějepisu jsme s ní navštívili mnoho památek a institucí.

I ve volném čase se stále snaží pomáhat mládeži. Aktivně se účastní skautských akcí a pomáhá při jejich organizování.

Je to jedna z mála osob, o které vím, že v případě potřeby se na ni mohu s klidem obrátit i přesto, že již nejsem její studentka. Vím, že když za ní zajdu s prosbou o radu profesionální, odcházím nejen s onou radou, ale i obohacena o mnohé její životní moudrosti.

Mareš, J.: Dvě sondy do učitelova pojetí výuky.

Mareš, J.: Pedagogické myšlení učitelů.