První zmínky o židech ve Znojmě jsou z doby královských Přemyslovců. Kolem roku 1260 bydleli v nynější Veselé ulici, která se roku 1330 jmenuje platea judeorum, vicus judeorum. Již v nejstarších dobách najdeme židy na půdě naší vlasti všude tam, kde se rozvíjí obchod. Původně si hleděli obchodu s otroky; později jsou sdruženi v samostatné a svéprávné obce, v Praze již od 11. století - zabývají se obchody hlavně peněžními, lichvou. Půjčují peníze na úrok, neboť křesťanům bylo dovoleno půjčovati pouze z lásky křesťanské, bez úroku. Obchodují však také s veteší a vším, co tu bylo. Mají proto svůj samostatný "tarmark"1)
Na znojemskou židovskou osadu upozorňuje Zycha v knize Über d. Ursprung der Städte i. Böhmen. 2). Veselá brána v Brně, Veselá (Fröhlichergasse) ulice ve Znojmě jsou mu dokladem pro dvůr hostů na způsob veselého dvoru (Latea curia) v Praze. To jsou střediska mezinárodního obchodu. Proto seděli židé-obchodníci těsně při tržišti. 3) V pojednání "K založení města Znojma" 4) nám existence této židovské ulice pomáhá lokalizovat staré tržiště těsně před hradem. Platea judeorum tedy židovská ulice jest doložena v Rejstříku z roku 1363 i z roku 1397 a jest vedle České (platea Boemorum), a Kramářské (Institorum) jedním z nejstarších pojmenování částí města.
Rok 1254 byl pro židy zvláště významný, ježto se jim dostalo ochranného listu od markraběte Přemysla Otakara II., který si dali v roce 1356 od Karla IV. potvrditi. Dle tohoto ochranného listu podléhali židovskému sudímu, pouze důležitější spory rozsuzoval král neb markrabě sám. Celkového účelu, upraviti poměr židů ke křesťanům a upraviti peněžní obchod se židy, touto výsadou nebylo dosaženo.
Židé jako "sluzi" a "vězňové" královy komory tvoří zvláštní, samostatnou, židovskou obec. Nepodléhají, jak již bylo uvedeno, městské správě. Na zevnějšek jest dána tato uzavřenost tím, že bydlí pohromadě v jedné čtvrti či ulici, jež jest od ostatních oddělena. Winter v citovaném díle vykládá 5), že bývali odděleni nejvýše provazem, drátem nebo řetězem, jež uzavíraly ulici na noc a o křesťanských svátcích, kdy žid v ostatním městě se nesměl ani ukázati. V Praze v 16.století se připomínají dokonce dvě židovské brány s brannými, avšak tyto brány nesměly prý býti zavírány. Podobně i ve Znojmě. Sousedili s klášterem minoritským a později klarisek. Pravděpodobně hned při založení města vznikl těsně před hradem klášter minoritský, podle tradice roku 1221 6) a hned podle tohoto kláštera později roku 1243 (?) klášter klarisek. Měli společný kostel tam, kde je dnes volné prostranství mezi obchodní akademií a znojemským muzeem (dříve německým gymnasiem a věznicí tzv. Frohnfeste). Za kostelem byla zahrada a část této zahrady uprodali minorité klariskám roku 1330. Důvodem bylo, že ložnice, dormitáře jeptišek, přiléhají těsně k hradební zdi, takže přecházející stráže nahlížely jim do ložnic a rušily je. Proto část zahrady, od nového choru čtvrtého pilíře až ke zdi, ležící proti ulici židovské a oddělující zahradu židovskou od minoritské a pak dále místo až k věži stojící u židů prodali minorité klariskám. Přitom si minorité vymínili, že klarisky nebudou stavěti ani podle kůru ani při sakristii žádné budovy ani kaple, potom že budou dávati pozor, aby zeď při jejich dormitáři se nebořila. Branka židovská má býti vůbec zavřena. Zato bude zřízen východ pro židy u čtverhranné věže. Klarisky obdrží klausuru (uzavřené místo k vyjití) od hradební zdi u věže až ke zdi svého kláštera. Na nové zdi, jež otočí místo dané klariskám, zřídí se opevnění s ochozy, aby tu mohly stráže za válečného času hlídku konati. Zdá se, že právě o tuto zeď vznikl spor roku 1390 mezi židy a klariskami. 7) Byl rozsouzen ubrmanským soudem Mikuláše z Hostěradic a Engelprechta Goltschmida, znojemského měšťana takto: Židé mají tu zeď stavěti na svůj náklad a také opravovati, vodu ode zdi odváděti na stranu kláštera. Abatyše může do zdi stavěti a židé nemají ji v tom brániti, ovšem ani klášter nemá práva požadovati od židů nějakého úroku. Židovskou obec (von . . . der ganczen Gemayn czu uns der juden) zastupoval žid Leser z Jemnice, Abraham Schastlein. Krátký smysl tohoto výkladu jest ten, že obec židovská, sídlící v ulici židovské, byla od ostatních částí města oddělena a vchod k ní opatřen brankou. Z rejstříků z roku 1363 i 1397 víme, že židé tu měli svoji synagogu či-li až do roku 1415). Počátkem 15. století měli židé Aysack a Rachym dům v 1. čtvrti městské, odhadnutý na 5 hřiven a pole i vinice v ceně 11 hřiven, mlýn o 6 hřivnách. Ve 2. čtvrti židé Josef (před ním Myruš a Nachym) také dům v ceně 5 hřiven. Ve 4. čtvrti malý domek v ceně jedné hřivny Rybl, Isák o 3 kopách, David žid z Reci měl lázeň - před ním Rachym a po něm žid Ruben, jež byla ceněna na 6 hřiven. Vedle toho byla vlastní židovská lázeň u synagogy tam, kde byly na začátku století Otakarovy školy, oceněná na 14 hřiven. Žid Ayseck měl však ještě druhý dům ve městě ve 4. čtvrti a k němu polnosti, vše v ceně 11 hřiven. V domech u sv. Michala patřily židům dva: jeden měl Pörl v ceně 1,5 hřivny, druhý David o jedné hřivně. Avšak i mimo vnitřní město najdeme židovský majetek. Tak před Horní branou měl domek Süsser v ceně jedné hřivny, jiný Lazar Mušonů v téže ceně. Než židy najdeme ve městě i mezi podsedky jako Lazara, který držel pozemek v ceně 8 hřiven a Raymana s polnostmi na Šibeničním vrchu v ceně 6 hřiven. Jestliže rejstřík nevypočítává židovský majetek v židovské ulici, pak z toho důvodu, že nepodléhal městskému zdanění. Tento přehled dává nám již tušiti značný hospodářský rozvoj židovské obce v této době.
Řekli jsme již dříve, že židi byli servi camerae, sluhové královské komory,a proto vyňati z práva městských úřadů, zejména rychtáře a městské rady. Všecka moc nad nimi byla vyhrazena přímo králi a tím v první řadě královskému podkomoří. Ten dosazoval jim vlastního rychtáře, nazývajícího se judex judeorum. Někdy se děje zmínka o magister judeorum, což - zdá se - byl jen jiný titul pro týž úřad. Býval brán ze židů i z křesťanů. 9) Roku 1334 byl židovským rychtářem kramář Stanislav, takto nejbohatší měšťan znojemský 10), jeho majetek odhaduje rejstřík z roku 1363 na 166 hřiven, na tu dobu pro Znojmo jistě velmi značný. K roku 1390 uvádí se jako rychtář znojemských židů žid Lazar čili Leser z Jemnice, o němž bude dále ještě řeč. Patřil nesporně k nejbohatším židům ve městě.
Zaměstnáním židů byl obchod, i z řemesel byli vyloučeni a konali-li jaké, tož jen v židech a pro židy, zvláště řeznictví a pekařství, jak souviselo s přísným ritem. 11) Okolnostmi byli tedy donuceni zabývat se peněžitými obchody, protože ke státním úřadům nebyli připuštěni, řemeslo a rolnictví neprovozovali, jelikož jich lid nenáviděl. Pro 14. století není ve Znojmě mnoho dokumentů. O sporu mezi křesťanskými a židovskými řezníky roku 1401 referuje podle městského privilegia Vrbka. 12) Protože křesťanům zapovídalo právo kanonické půjčovati na úrok a Rokycana se zlobí, že lichvě se říká "ourok", bývali židé odedávna obchodníky s penězi, lichváři. Židé záhy zbohatli tak, že půjčovali peníze nejen měšťanům a šlechtě, nýbrž také bohatým, ale nehospodárným vysokým hodnostářům duchovním, ba dokonce klášterům. Tak již roku 1334 rozhodoval Stanislav ze Znojma a purkrabí Hyncík spor, který měl žid Beneš ze Znojma a mnišky z kláštera Kounického. Discretus vir Benessius judeus, tedy diskrétní věřitel půjčil jim 300 hřiven po 64 groších. Byly nyní odsouzeny dluh zaplatit. I prodaly mu ves Díškovice a též Beneš prodal ji dále klášteru Luckému.13) 300 hřiven byla již suma veliká. Manko der Jud ze Znoym půjčil roku 1367 Bedřichovi z Harasu, jeho ženě Uršule a bratru Petrovi 64 kop vídeňských feniků. Platili na úroku 6 feniků týdně za kopu, tj. 500%. 14) Nad tímto "úrokem" se nikdo nepozastavoval, takže si vysvětlíme, že Rokycana mohl právem zaměňovati termín "úrok" za "lichvu". Mezi bohaté znojemské židy patřil Abraham ze Znojma. Koupil roku 1386 od Jakubovských za 200 hřiven ves Damnice. 15) Ještě větší peněžní obchody provozoval výše dotčený Lazarus, judeus de Jempnicz. Pocházeje z Jemnice přesídlil do Znojma a tu se stal také židovským rychtářem. Roku 1378 vznáší odpor proti odevzdání statku v Lidéřovicích Kateřinou z Lidéřovic dceři Anně 16) a skutečně roku 1379 prodává téže Anně z Újezdu a Markvartovi z Lidéřovic dvůr v Lidéřovicícch a mlýn. 17) A poté následuje v zemských deskách celá řada zápisů o prodeji statků deskových jako roku 1390 Jimrama z Jakubova, roku 1392 Benešovi a Bohunkovi z Hořovic právo v Dlouhé Brtnici, půllán Benešovi z Krumlova v Díškovicích, při kterýchžto transakcích účasten je Lazar z Jemnice. Při větších převodech spojuje se k docílení většího kapitálu více židů v konsorcium. Tak roku 1385 financuje Aron, judeus de Znoyma s některými šlechtici prodej dědictví Jimrama z Kralic.18) Roku 1386 prodal křížovník Filip a jeho bratr Jimramek z Jakubova ves Dunajovice znojemským židům Rachymovi a Lazarovi s polnostmi, lesy, tvrzí a vinicemi, 19) v konsorciu jsou ještě židi Jakub z Moravských Budějovic a brněnští židé Raichl a Rhawl. Jiné konsorcium bylo roku 1387, kde vedle Raichla a Chabala z Brna jsou Znojemští Lazar, Rachem, Abraham, Jakob a Rybala. 20) Roku 1392 svolal markrabě Jošt, aby židi brněnští a znojemští vložili do zemských desek v první řadě své pohledávky na statcích pana Hynka z Jevišovic v Medlově a Bojanovicích. 21) Znojemští židé byli, rozumí se, také věřiteli města Znojma. V rejstříku vydání z roku 1408 mají svoji kapitolu nadepsanou: Distributa pro judeis. I bylo splaceno na dluzích židovce Sáře, ženě Davidově a synu Gutmanovi 13 hřiven, jež si půjčila rada roku 1406, aby mohla dáti peníze markraběti na získání hradu Vranovského. Na týž účel půjčilo si město ještě roku 1406 a splácelo roku 1409 Aysackovi 26 kop a 8 kop úroků,Reymanové a Pörlinovi 40 kop a 10 kop na úroku, židovskému rychtáři Mayerovi 8 kop a 2 kopy úroků, Tobiášovi i s úroky 24 kopy. Čili vydlužilo si město tehdy 96 kop a splatilo s úroky 118 kop. Tu již úrok je sice značný (průměrem 20%ní), ale křesťanštější než v případu Bedřicha z Harasu. Zde vidíme, že poplatní síla měla pro měšťany zcela jinou záruku než pro zadluženého zemana.
Jaký byl poměr židů k oběma národnostem sídlícím ve Znojmě? Uvedli jsme výše řadu jmen původu hebrejského, ale také v názvuku německém a rovněž jména ryze česká. Odráží se v těchto jménech i při uzavřenosti obce židovské prostředí, v němž žili. Dějiny znojemských židů v 15. století vykazují rozpětí jejich jak početně tak zejména finančně, jež při obecné nenávisti vedlo až k vypuzení židů z města roku 1454. Jest vyvrcholením četných a namnoze nám neznámých pronásledování předchozích století. Tak v letech třicátých 14. století napomíná markrabě Karel Jemnickou radu, aby vrátila dům, kdysi Berngera Chriglera Nechlinovi, znojemskému židu, protože získal k němu právo ještě před pronásledováním. 22) A v téže asi době vybízí král Jan purkrabí Smila z Bítova, aby nedělal obtíží a vrátil židům jejich domy ve Znojmě, že dostane za ně náhradu z královské komory. 23) Také mor, který řádil ve střední Evropě v letech 1349 a 1351, byl obecně kladen za vinu židům a vystavil je velkému pronásledování.
Za krále Václava IV. měli židé ve Znojmě zlaté časy. Ale roku 1401 vypukla ve Znojmě proti židům pravá bouře, kterou utišil markrabí Prokop za pomoci purkrabí Hynka z Kunštátu. Nemile dotklo se znojemských židů nařízení Václava IV. z roku 1411, kterým bylo ustanoveno, že všecky dluhy u židovských věřitelů, které jsou starší desíti let,mají býti považovány za zaniklé a neplatné. Markrabí Albrecht Rakouský snížil úrokovou míru a zakázal peněžní lichvu. 19. července 1453 vydal král Ladislav v Brně privilej, dle které je stanovena úroková míra pro půjčky u židů, a sice týdně na 0,5 groše z 1 kopy grošů, což se rovná asi 43,3%. Ale nepomohlo ani to, proto roku 1454 v den sv. Jakuba uděluje král Ladislav městu Znojmu privilej, dle které měli veškeří židé a židovky, staří i mladí, žádného nevyjímajíc, se svým zbožím a majetkem město Znojmo do sv. Martina opustit. Dluhy bez úroků měli se židům zaplatit, naproti tomu přešel jejich nemovitý majetek jako domy, lázně, synagoga a hřbitov v majetek křesťanů, kteří s ním mohli libovolně nakládat. Židům byla vzata navždy možnost státi se majitelem domů ve Znojmě. Naproti tomu ale měli noví majitelé židovských nemovitostí královské komoře odvádět ročně tutéž daň, jakou židé platili a sice 40 kop grošů obyčejné a berné mince na Moravě - polovinu na sv. Jiří a polovinu na sv. Michala.
Jaká mizérie tehdy panovala, můžeme posoudit z toho, že Znojemští přes tu velikou milost, které se jim od krále dostalo, neplatili poplatků ze židovských nemovitostí.
Již v příštím roce1455 v úterý po sv. Šimonu a Judovi upomíná král Ladislav Znojemské:
"Opartnii wiernii milii Jakoz sme wam dopustili abysste se w domy zidowske uwazali a ge prodali a wy k plazenii a danii wssech poplatkuow kterez zide dawali su podwolili ste se y zprawenii sme ssirocze ze bysste tiech poplatkuow mnoho umensowali protocz od was zadame prizisnie prizikazugicz aby sste wsseczky poplatky kterez su zide dawali od starodawna uplnie a bez umenssenie platili acz chcete przi milostech wam od nas uczinienych zachowani byti."
Po odchodu židů z města byla židovská ulice z radosti nad jejich odchodem pojmenována ulicí Veselou. Židé ale nešli daleko, usadili se v blízkých městečkách, jako v Šafově, Miroslavi, Krumlově, Jemnici a jinde, kde založili své náboženské obce.
Středověká synagoga ve Veselé ulici č.3 v platea judeorum, neznámého stáří, byla roku 1455 proměněna na katolickou kapli sv. Bernardina. Po rozšíření Lutherova učení v 16. století si ji protestanté přeměnili na svoji modlitebnu. Koncem 16. století však byla změněna na zbrojní sklad a krátce nato na sladovnu. Počátkem 17. století byla přestavěna na obytné stavení, zachovala se zde jen tzv. židovská lázeň. Synagoga jako taková pravděpodobně beze stopy zanikla.
Od té doby nebylo ve Znojmě židů usedlých. Teprve Ferdinand II. udělil židům roku 1629 právo nákupu na znojemských trzích.
Ještě roku 1837 nebylo ve městě ani jednoho žida. Zákaz pobytu židů ve Znojmě platil až do roku 1848. Ještě téhož roku se sem přistěhovalo 19 osob židovského vyznání. Roku 1869 tu už bydlelo 357 osob (3% obyvatel), roku 1880 498 osob, roku 1921 maximum 749 osob (3%), roku 1930 tu žilo 675 osob (2%).
Roku 1865 byla založena náboženská židovská společnost, která se roku 1870 (1876 samostatná ŽNO) proměnila v židovskou obec s vlastním hřbitovem.
Středověký hřbitov neznámého stáří býval mimo hrazené město, jižně od náměstí Svobody, mezi ulicí Na valech a městskými hradbami. Po vypovězení židovského obyvatelstva zanikl. Roku 1804 našel na tomto místě František Pokorný starožitné židovské náhrobky, z nichž nejstarší má letopočet 1334. 23) Roku 1929 zde byly nalezeny náhrobky další. Dva z nich jsou dnes zazděny na domech č. 9 a 13 v ulici Na valech, další jsou uloženy v místním Jihomoravském muzeu.
Nový hřbitov 2 km severně od starého hřbitova, u rozcestí silnic do Přímětic a do Únanova (u Městského lesíka), byl založen roku 1868. Uprostřed hřbitova byly ve zbudované pyramidě roku 1869 uloženy kosti vybrané ze starého hřbitova. Nad vchodem byl nápis " Zde je říše rovná chudým a sluha svobodný před svým pánem." Obřadní síň byla zbořena nacisty. Pohřby zde probíhaly ale i po 2. světové válce. V současné době jsme svědky likvidace tohoto hřbitova. Hřbitov má být zmenšen a na zbylé části má být zřízeno lapidárium z cennějších náhrobků.
Služby boží byly původně vykonávány v soukromých domech, až roku 1888 zřídila ŽNO nádhernou synagogu v maurském slohu na náměstí Svobody nákladem 65.000 zlatých. Bohoslužby zde byly prováděny do roku 1938. Téhož roku byla vydrancována a vypálena zfašizovanými německými davy a roku 1940 zbořena. Její trosky byly odklizeny po válce.
Ještě na samém začátku století zde působily dva dobročinné a podpůrné spolky židovské, Talmud-Thora-Verein a Chevra Kadischa. Po 2. světové válce byla ŽNO obnovena (modlitebnu měla ve Velké Michalské ulici) a později změněna na synagogický sbor, dnes již zaniklý.
Ve Znojmě se narodili významný sochař Hugo Lederer (1871-1940 Berlín) a technik Siegmund Strauss (1875-1942 New York), který spolu s R. Liebenem kolem roku 1907 zkonstruoval zesilovací elektronku. - Židovské firmy stály u zrodu znojemského konzervárenského průmyslu.
Nejstarší listiny týkající se židů ve Znojmě (1281-1862)
1401,8.září - Hradiště
Prokop, markrabě moravský, urovnává spor mezi řezníky a židy ve Znojmě.
Originál, papír, němčina, 27 x 37,5 cm, přivěšena pečeť, na rubu registrační záznam v němčině.
1421,6.května - Brno
Zikmund, král, potvrzuje radě města Znojma, že jim dluží 905 uherských zlatých, které u nich spotřeboval za stravu a zároveň nařizuje, aby si rada vymohla u židů ve Znojmě 400 zlatých, u židů v Brně 300 zlatých a v Olomouci 205 zlatých pod trestem na těle a majetku.
Originál, pergamen, němčina, 21 x 3205 cm, přivěšena pečeť vydavatelova, na rubu listiny registrační záznam v němčině.
1437,11.prosince -Znojmo
Albrecht, vévoda, uznává, že měšťané města Znojma v předchozí válečné době byli nuceni udělati dluhy u židů, kteří od nich požadovali vysoké úroky ke zkáze měšťanů a jejich dětí a proto nařizuje, jako markrabě moravský, aby měšťané a obyvatelé města Znojma platili zdejším židům z jedné kopy grošů týdně 3 a 1/2 vídeňských feniků na úrocích.
Originál, pergamen, němčina, 13,5 x 26 cm, přivěšena pečeť vydavatelova (poškozena, neúplná), na rubu listiny registrační záznam v němčině.
1454,25.července - Praha
Ladislav, král český a uherský, vévoda rakouský poznal těžkosti, jež měšťané města Znojma a jejím obyvatelům od židů ve Znojmě usedlých byly způsobeny, čímž přišli do veliké chudoby a zkázy a ještě třeba do větší chudoby a k větším škodám mohli by přijíti, uděluje tu milost měšťanům, obci a obyvatelům ve Znojmě, že je jako král český a markrabě moravský zbavuje všech židů tím způsobem, že všichni židé a židovky ve Znojmě, staří i mladí žádného nevyjímaje majetku, mají opustiti Znojmo do příštího sv. Martina. Též měšťané ve Znojmě, obec a její obyvatelé mají těmto židům, kteří u nich bydleli a se odstěhovali vypůjčený obnos, který jim ještě dluží zaplatiti podle obsahu milosti, kterou jim král Ladislav ohledně židovského dluhu udělil. Znojemským měšťanům mají připadnout veškeré židovské domy, lazebny, synagoga a hřbitov, na věž mají dosaditi křesťany a židy do těchto nebo jiných domů více nepouštěti. S těmito domy mají jednat podle potřeb města. Znojemští měšťané jsou ale povinni králi Ladislavu, jeho dědicům a nástupcům platiti každoročně tentýž úrok a daně jak jich židé platili do královské komory a to 40 kop grošů obyčejných, běžné měny na Moravě, polovinu na sv. Jiří a polovinu na sv. Havla.
Originál, pergamen, němčina, 39,5 x 40,5 cm, přivěšena pečeť vydavatelova (poškozena), na rubu registrační záznam v němčině.
1665,3.listopadu - Znojmo
Smlouva mezi Jenofefou Ludmilou, představenou kláštera Pannen ve Znojmě a celým konventem z jedné strany a radou města z druhé strany:
Jelikož si klášter stěžoval, že voda jdoucí ze studně sladovny není k pití a zapáchá, bylo klášteru povoleno, aby si na vlastní útraty z horní nádrže zavedl čerstvou vodu do klášterní zahrady před židovský hřbitov. Této vody se smělo použíti jen k nutné potřebě kláštera a nikoliv k vaření piva nebo jinak ke škodě města (průměr roury nesměl přesahovat průměru malíku). Naproti tomu povoluje klášter aby město Znojmo mohlo z městské sladovny na vlastní náklad vésti vodovod klášterní zahradou a tento opravovati, za kterýmž účelem mohlo použíti dvířek kláštera. Město povolilo též Františkánům na jejich žádost, aby přebývající vodu z kláštera Pannen mohli zavésti na svoje útraty do svého kláštera, který byl vedle. Město povolilo klášteru Pannen, aby několik světnic z Urkanffového domu jejichž okna vedla na dvůr kláštera a která čtvercovou formu klášterního nádvoří rušila, byla tato budova zbořena a získaná půda přenechána bezplatně klášteru Pannen. Tuto smlouvo schválil po úmrtí zemského podkomořího Jana Jakartovského ze Sudic jeho nástupce zemský podkomoří Bedřich, hrabě z Oppersdorfu, svobodný pán z Aichu a Friedštejna, dědičný pán v Hodoníně 31.července 1668. Spolupodepsali Josefa Ludmila, purkmistr a Bernadius Lattke, ministr provincie.
Originál, pergamen, němčina, knižní forma, 22,5 x 31 cm, 4 listy (ve dvou dvoulistech) z nichž titulní strana tvoří titulní list smlouvy, 4 přivěšené pečetě v kovových schránkách s víčkem.
1861,13.ledna - Znojmo
Revers manželů Františka a Františky Stranhsových, kterým prohlašují, že měli povolení zazdíti okna ve dvoře jejich domu v Horním předměstí č. 8, sousedícím s bývalou židovskou veřejnou kuchyní, přináležející městu Znojmu a žádali mimo toho městský úřad ve Znojmě o knihovní výměr.
Originál, papír, němčina, 20,5 x 31 cm, 3 listy.
Nejstarší knihy a rukopisy týkající se židů ve Znojmě
Kniha znojemských židů (obligací)
1415-1416
11 x 32,5 cm, papír, latina, němčina, nová papírová vazba, původní vazba z pergamenového obalu
Kniha znojemských židů (obligací)
1417-1419
32 x 11,5 cm, papír, latina, pergamenový obal
Kniha znojemských židů (obligací)
1425-1426
32 x 11,5 cm, papír, latina, pergamenový obal
Kniha znojemských židů (obligací)
1427-1428
29,5 x 11 cm, papír, němčina latina, původní pergamenový obal, (StA Brno G 10 194)
Kniha znojemských židů (obligací)
1428-1429
30 x 11,5 cm, papír, latina, pergamenový obal
Kniha znojemských židů (obligací)
1435-1436
31 x 11,5 cm, papír, latina, pergamenový obal, zadní část utržena
Kniha znojemských židů (obligací)
1437-1438
29,5 x 10 cm, papír, němčina, latina, pergamenová vazba, (StA Brno G 10 223)
Použitá literatura
Archiv města Znojma: Listiny 1281-1862
Archiv města Znojma: Nejstarší knihy a rukopisy 1363-1790
Auer,J.: Vypuzení židů ze Znojma roku 1454. In: sborník "Od Horácka k Podyjí", č. 7-8, roč. IV., 1927, s. 109
Míša,S.: Židé ve Znojmě. In: Znojemsko-Archív nám prozradil, ze dne 6.12.1989, s. 2
Polesný,K.: Znojemští židé ve 14. století. In: sborník "Od Horácka k Podyjí", č.6-8, roč. V., 1927/28, s. 103-108
Fiedler,J.: Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha 1992, s. 179
Havlík,L.: Znojmo-Minulosti města a jeho památek. Brno 1956, s.68
Peřinka,F.V.: Vlastivěda moravská - Znojemský okres. Brno 1904, s. 119-120
Reich,I.: Slavnostní spis u příležitosti 60ti letého trvání dobročinného spolku Chevra Kadiša židovské náboženské obce ve Znojmě (1869-1929). Znojmo, Chevra Kadiša 1929,17s.
Odkazy
1) Winter, Dějiny řemesl a obchodu ve 14. a 15. století, s. 4, 25, 113-114
2) na s.268
3) Zycha, Prag, s. 101
4) na s. 9-10
5) na s. 191
6) Založení města Znojma, HP 1927, s. 30
7) Situaci popisuje listina v Codexu dipl. Moraviae VI. č.403, s.310-311
8) Codex dipl. Mor XI. č.615, s.534-535
9) Děj. m. Prahy III. s. 215