Příběh o Katce, autor - Trouba (platonická láska)
Katce se za to upřímě vomlouvám, ale já musel. Sorry

Jak to bylo na horách - podle mýho
Rozpolcenost
Smutek
Festival One world
Vyznání
zÁVIST, ZLOST, SPÍŠ VYPSÁNÍ POCITŮ KTERÝ TEĎMÁM
Vyznání, ale nakonec sem to nepoužil
Pokračování



Jak to bylo na horách(?)
Zpět
Od doby kdy jsme leželi s Katkou, a Ondrou na posteli a navzájem se svěřovali, a já sem se před chvílí "pohádal",
no prostě sem si hájil můj názor, s Katkou, teď už vim že to nebyl zrovna nejlepší postoj, no k tomu až později,
sem si uvědomil, zprvu nijak silně, ale pozdějc co jsem jí neviděl, tak sem to cejtil daleko víc,
že ke ní cítím divnou věc, nebylo to jako obvykle, že bych se bál o to co řeknu, nebo mě nic nenapadalo,
nebo že bych cítil pnutí ve slipech, prostě něco jinýho. Cítím to pořád, i když už trošku jinak. Asi je to způsobený tím,
že Katku znam už docela dlouho, ale nikdy ne důvěrně, znám, a potom co jsme se navzájem svěřovali, téměř pouze já s Katkou,
né že by Koko nehrál žádnou roli, ale Koko nechtěl nic říct a v tý době byl (možná ještě je) zabouchnutej do Janičky (chudák,
dala mu košem), jsem zaujmul na Katku úplně jiný názor, najednou mi nevadilo to že vyznává anarchismus,
to byla taky věc proč sme se nepohodli, škoda že až předvčírem mi Koko řek, že se s toho Katka skoro rozbrečela.
Bylo to celkem jednoduchý, už si ani nevzpomínám jak sme se k tomu dostali, mám takovej pocit že snad kuli tomu jak se oblíká
(nic zvláštního), já sem si o Katce vždycky myslel, že si hraje na tvrdou holku, teď už vím že to tak nebylo,
né že by byla tvrdá ale rozhodně zkušenější než kdokoli znám. No a tak z ní vyhrklo, že její permanentní černý oděv má být vyjádřením anarchistického postoje k životu,
nevím jak se k tomu dostala, ale myslím, že přes nějakýho kluka, to je vcelku její věc. No a v tý chvíli má popudlivá duše nastartovala,
moje tehdejší představa o někom kdo je nazván anarchistou byla taková, že vymlacuje McDonaldy, Komerční banky a podobně.
A to se rozjela asi hodinová diskuse na tohle téma, a to by nebyl Koko kdyby si nepřisadil. Koko neni anarchista,
ale je jenom nespokojenej. Přes otázky samoty, bezdomovců, anarchistickejch společenství, budoucnosti myšlenky anarchismu,
přes otázky smrti a života a hlavně životního štěstí jsme se dostali až na naší chatu. Je to trochu zarážející,
no chata proto protože tohle se vodehrálo na horách a náš rozhovor probíhal při večerní procházce do hlubokých lesů.
A příběh se vrací opět na začátek, ležíme s Kokem a Katkou na posteli a debatujem, ležíme přes sebe (nic chlípného).
Probrali jsme moje panictví, Katčin první sex, a když přišla řada na Koka, tak nám nechtěl nic říct,
postupně sme probrali milostný pletky celí naší třídy na základce a našich přátel, jenom tak pro informaci mě je 18,
Katce 18 a Kokovi taky 18, celý náš rozhovor pomalu končil tím jak jsme usínali, nějak z toho vyšlo,
že Katka si položila hlavu na moje srdce (spíš hrudník), ani nevim jak k tomu došlo, ale v tu chvíli mě ani nenapadlo mít nějaký ""vtipný""
připomínky. Ten pocit z toho že na mě ležela a usínala, v tu chvíli jsem to ještě necítil, ale teď si to uvědomuju,
nechci používat termín hluboce zamiloval, protože mám takovej dojem, že ještě přesně nevim co to je se totálně zamilovat,
po každý mi to připadá jako nejsilnější, samozřejmě i teď. Když sem se ráno zbudil, a viděl vedle sebe Katku s rozpustěnejma vlasama a rozespalou tak sem si uvědomil jak je krásná, celých 5 let sem jí přehlížel a bral jí
jen za takovou nic moc kámošku, ale teď když vzpomínám za zvuků appocalliptici na chvíle co se mi o Katce vybavujou,
zjišťuju jak i dřív byla krásná, a ještě víc mě zaráží, že už v tý době byla o hodně zkušenější než mé a její okolí
(i když já bych jí to netipoval). Fyzicky není nějak vyjímečná, avšak mě teď připadá jako nejkrásnější bytost na světě, ještě tak před dvěma tejdnama když
bylo mým zvykem si „...........................................“ a moje touha vyspat se s topmodelkou sílila, tak dnes mě ani ta "nejkrásnější"
holka nepřitahuje víc než Katka. Po Katce samozřejmě toužím fyzicky, i když úplně jinak než při obvyklé levačce,
ale ješte víc po Katce toužim psychicky. No mé touhy tady nebudu rozebírat.
Tahle událost mě vedla k tomu abych se začal zajímat o anarchismus, ale pouze ve formě studia,
přečet sem několik anarchistických stránek, a zaujal sem svůj názor, já si myslim že anarchisti se dělej na ty co řikaj,
že sou anarchisti, prostě nespokojená mládež,která si de na demonstrace si hlavně zařvat a stejně je to přejde,
a nebo se ufetujou.
Druhá skupina jsou ti co tomu fakt věřej a hlavně si myslej že změněj svět.
Třetí skupina sou ty který tomu taky věřej, ale věděj že v tomhle světě to prostě nejde,
ale snaží se chovat aspoň podle svých anarchistických zásad, působí převážně na sebe.
No a ti čtvrtí to sem třeba já, kterejm se to líbí, ale nevěřej v to protože to není možný,
a žít celej život v nespokojenosti to se mi fakt nechce.
Také sem zjistil, že pokud chci žít šťastnej život,tak bez lásky to asi nepude,
nejde o sex (i když taky, ale neni hlavní), ale o pocit že mám někoho vedle sebe,
ten kdo to zažil snad semnou souhlasí a jestli ne tak sem prostě nějakej divnej.

Smutek
Zpět
Ahoj,
teď sedim doma, sem duševně uplně v prdeli, ale hned si zase vzpomenu na Katku, že ta je na tom asi o hodně hůř,
a přitom si zase uvědomím jak strašně moc jí mám rád, ale jestli jí někdo umřel, to si aspoň myslim,
tak si dokážu představit jak by mě všichni srali a ješte kdyby mi pře několika měsícema umřel otec,
tak bych to asi nezvlád vůbec, ale to že Katka nechodí do školy, sedí celý dny sama doma, kouká na televizi, a asi brečí, tak to je hrozný,
a já bych jí tak moc rád pomoh, obejmout jí, milovat jí. Ale teď už z toho bulim i já, moc rád bych jí řek co k ní cítím,
ale v týhle situaci jí nechci ublížit, a podle mýho názorů, jestli přišla o někoho z blízkých,
tak se z toho bude dostávat ještě hodně dlouho, a ještě dlouho si sní neužijeme naše šťastný chvíle,
jako dřív. Cejtim smutek, divnej smutek, a taky jí to trochu nějak tak vnitřně závidím,
ne to není správnej výraz, obdivuju ji, to že je smutná, a to co se jí pořád stává, a to jak se s tím vyrovnává,
tyhle všechny situace, rozvod , smrt, otce, první sex ve 13, a spousta dalších životních kroků, jí dělá o mnoho vyspělejší
než sem já. Do jistý míry jí to fakt závidím. Ale uvědomuju si že já sem měl život o hodně jednoduší.
A právě v těhlech chvílích bych chtěl bejt sní, držet jí v nárůčí, milovat jí, pomáhat jí, aby se měla o koho opřít,
držet jí za ruku, hladit jí, brečet sní. Teď, teprve v těhlech chvílích skutečně pociťuju jak moc jí miluju, a jak moc jí mám rád i jako kamarád,
proto mě sere že se mi nechce svěřit, ale já to chápů, jak by bylo asi mě.
A já si teď tady vylejvam svoje city, a přitom když sem jí před chviličkou volal, tak sem se potom cejtil jako uplnej kretén,
a teď se cejtim uplně na sračky a mam sto chutí vykašlat se na Katku a překousnout to, ale v tu chvíli opět pomyslim na to
jak na tom je, na ní, a zjistim že to prostě nedokážu.



Rozdvojené pocity
Zpět
Včéra jsem byl s Katkou v kině, moje pocty bych nejlíp vyjádřil duševním rozpolceností. Jak čas plyne tak zjišťuji že
se do Katky víc a více zamilovávám, ale taky vím že je to víc a víc nemožný. Je to jiny než kdyby to byla "obyčejná holka",
teda aspoň pokud jde o odhadnutí jestli ke mě cítí totéž. To že semnou šla bez mrknutí voka do kina je jasný důkaz že má o
mě zájem, jenže je to dlouholetá kamarádka a kdoví jestli to nedělá z kamarádství. No a po kině se cejtim ještě hůř ne před
ním, bylo to sice super, smáli sme se, povídali jsme si, Katka byle ještě hezčí než jindy, ale já sem se nemoh v její
přítomnosti pořádně uvolnit, nebo odvázat, nějak sem cejtil že se k ní nehodím. Ale né že by za to mohla ona, ale já, já sem si
sám sobě připadal jako děsnej trotlík, a představa, že tím Katka trpí, mě prostě zdrcuje.
A přitom na druhou stranu, když to shrnu tak Katka mi skoro každej den posílá přání Na dobrou Noc, myslí na mě, dokonce řikala,
že sem na ní na horách taky zapůsobil, je prý zní větší optimista, ono na mě taky, ale trochu jinak, spíše opačným směrem,
stal se ze mě melancholik. Už několikrát nadhodila, jak jí maminka prudí jako, že se mnou chodí? nebo co?.
A kam ten Tomáš chodí do školy? a podobně. Katka řikala že se jí zvětšuje břicho a hubne, tak prej jestli neni těhotná,
a co prej s náma na těch horách měla? Pochybuju, ale kdyby tak by to bylo zlí, je to fakt hnusný to říct, ale já sem takovej,
když už těhotná, tak kurva že sme si to neužili? Z toho plyne že asi nebude, a prostě jenom tloustne... To mě ale vůbec nevadí,
vždyť je tak krásně roztomilá, to její bříško.
Už slintám..
Tak nevim co si mam myslet, když jí povím co k ní cítím tak riskuju, že přídu vo kamarádku,
ale taky bych moh něco získat. Ale v tomhle jsem srábek, budu žít v melancholii a mých představách a mořit se platonickou
láskou.

Festival One World
Zpět
Katka mě pozvala do kina na festival dokumentárních filmů, no fakt mě to nějak vzalo, ale bylo to super,
aspoň jak se to vezme, kdybych s ní chodil tak to bude fakt super, jenže já sní nechodím,
tak nevim, mezi těma třema filmama (resp. čtyřma) byly asi tak třičtvrtěhodinový pauzy, to kino je fask docela dobrý je spojený s kavárnou,
a tak sme tam posedávali a kecali, občas to trochu vázlo, no já myslel že by mohlo někdy dojít na to co sme vyřídily jen přes
sms, Katka vypadala, že jí to je celkem jedno, ale mam takovej pocit že na to myslí, ale bůh ví, zjišťuju že je docela hnusně
sobecká, skoro jako jáááááááááá, no ono na to skoro došlo, jenže v takoví divný situaci, Katka po mě chtěla znát svojí kritiku,
tak sem jí řek že je občas nafoukaná a dost velká egoistka a ona se zeptala, jestli si to myslim dýl a nebo až teď poslední
dobou, no a já debil sem svými gesty jí potvrdil že vím na co naráží a tak jsme zase radši oba popojeli,
no a zbytek radši až za chvíli, teď du do CD půjčovny.
Je to jako pohádka,
ještě tak před půl rokem, sem Katku bral jako bejvalou spolužačku kterou vidim jednou za čas a ani mi moc nezáleží jestli
ji vůbec vidim, a řek bych že ona si o mě myslela že jsem, blbeček, standardní klouček ze školy, ještě nevyspělej.
No a co si tak vzpomínám bylo to roku 2000 v Jampu těsně před měnovým fondem, kdy měla s náma jet na hory, ale nakonec
tam nejel nikdo, a tam jsem asi jako každýmu prones jestli nechce jet na hory, v tý době byl můůj zájem zaměřenej
spíš na Petru než na Katku. No a těsně pře jarkama jsem si vzpomněl na ni, a že sem jí to slíbil,
sice mě pak nějakou dobu sralo že sem jí to řek, ale pak sem za to byl rád, až do teďka, teď už toho lituju
(možná, že ne, nevim). No a na horách sme se postupně všichni poznali, sblížily, ale pouze jako kamarádi,
i tam sem ještě k ní nic necejtil. Ale poslední den, mi začalo bejt smutno, to že jí neuvidim.
No a pak mi chyběla čím dál tím víc, ale když sem sní šel asi za tejden do kina, cejtil sem se debilně,
když se sejdou dva egoisti, a jeden je zamilovanej do druhýho, a on ho ignoruje, je to pro zamilovanýho docela drsný..
Sralo mě to, ale moje city k ní byly silnější, možná že to byla ta chvýle kdy sem jí to měl říct a ne až o měsíc pozdějc....
třeba se mnou šla do kina jen proto aby to zjistila, taková zkouška, nebo tak nějak, mam pocit, že sem neuspěl.
No a pak sem jel s Katkou na hory, do Alp, no nebylo to tak zlý ale já bych si to představoval trochu jinak.
No a pak se Katce stala nějaká špatná věc a na tejden se úplně odmlčela, nedovedu si představit co prožívala,
ale pochybuju, že si ona dovede představit co sem prožíval já. Byly to muka...... no a pak asi po dvou týdnech,
když už jí bylo snad lépe, sem se jí zeptal co takhle spolu začít chodit, a, že jí mam moc rád, ale nedopadlo to dobře,
a od tý doby si občas smsknem a to je tak vše, ale já na ní pořád myslim, vím, že by se musel stát zázrak
aby obrátila svůj názor, ale nějak se toho pocitu k ní nemůžu zbavit, ikdyž odhaluju její špatný stránky,
třeba ten její egoismus, mam pocit, že kdykoli se o něčem mluví převede to nějak na sebe, občas působí dojmem sobce,
ale prostě sou chvíle kdy je hodná, a takhle hodnýho a milýho člověka sem ještě nepotkal. Pro někoho kdo jí
líp nezná musi působit jako strašně namyšlená, nebo spíš nafouklá, ve skutečnosti neni,
jenom myslí trochu dost na sebe, ale kdo ne. Já jí mám pořád rád, a co je horší nemůžu se jí zbavit i když chci
(já nechci ale musim, vim že to dál nejde). Nelíběj se mi jiný holky, možná fyzicky,
ale to neni vše po čem toužím. Můj ideál je Katka v devátý třídě, řek bych že tam byla prostě skvělá, teď je taky,
ale tam byla prostě nejlepší -- nezkažená. Teď sem sní byl v kině, a mam z toho takovej pocit že náš vztah mezi
sebou se zase vrací k svému počátku do roku 2000. Myslel sem že si o nás aspoň promluvíme, nevim jestli o tom chtěla mluvit,
ale já bych to potřeboval, i když ten večer byl skvělej, ale já se vedle Katky cejtim méněcennej, je prostě lepší než já.
Cítím k ní a žárlivost, závidím jí její mládí, závidím jí její budoucnost, závidím jí, ji.


strašně mě bolí, Když mluví o sobe, to je skoro vždy, o tom jak se budou stěhovat, jak si bude muset najít práci,
tak rád bych sní žil, miloval jí, stál po jejím boku, a pocit, že už jí nikdy (teda skoro nikdy neuvidim) mě děsí.
A TOHO SE CHCI zbavit, ale jak, nevím, snažím, pomůže mi když se sní nebudu vidět? mam takovej pocit,
že by spíš pomohlo promluvit si sní o tom. Ani bych se nedivil kdyby mi ruplo v bedně, z toho všeho, nejenom z Katky,
ale z mího života, přístupu mých rodičů, který maj tolik starostí že nějak přehlížej děti a okolí kolem sebe.
Tady u nás má každej spoustu starostí. Vždyť já sem pravidelně doma sám, stává se ze mě 100% melancholik, a samotář.



zÁVIST, ZLOST, SPÍŠ VYPSÁNÍ POCITŮ KTERÝ TEĎMÁM
Zpět
Já miluju, Katku, a budu jí milovat, aspoň nějaký čas,
cejtím takovej divnej svíravej pocit na prsou, to bude z toho jak sem o Katce sněl, jaký by to bylo bejt sní, milovat jí,
no to sem věděl že jí miluju, ale já bych si přál spíš bejt milován, to se mi, pokud nepočítám rodiče a spol,
tak to se mi skutečně ještě nepoštěstilo.
upřímě pociťuju, ikdyž to asi není správný, ale já to cejtim něco jako závist vůči Katce, a jejímu milostnýmu životu,
vždyť já bych chtěl bejt ona, chtěl bych, moc, moc, aby mě milovala jako ji miloval jiný předemnou,(to snad ani ne předemnou, ale mimo mě), a hlavně koho milovala ona, kurva, já cejtim zatím nejsilnější lásku, ale když se to takhle ukázalo, blbě teda pro mě. tak mám pocit jako bych nikdy nechtěl milovat jinou, a i během těch čtyř týdnů mě skutečně jiný holky nezajímali, vím, přejde mě to, ale za jak dlouho, za měsíc?, za půl roku?, za rok?, za dva? (to je hrůza), vždyť minule to trvalo dlouho přes rok? Taky nabývám dojmu, že sem o něco přišel, pravda je že sem určitě o něco přišel, Katka stim začala brzo, o taky neni dobrý, ale já sem se nikdy ani s žádnou holkou nelíbal, sem idiot, asi by to nebylo lepší, ale měl bych pocit že nejsem zas takovej kretén, a že se mě taky chce někdo milovat, sebevědomí mám na sračky,
a můj narýsovanej život se ubírá přesně podle plánu, můj výhled do budoucna... prachy, prostitutky, smrt.......
To by byla ta lepší varianta, a ta horší = prostitutky,
prachy......................................................................................................................
............................. Ale vždyť takhle sem se cejtil i s Petrou,
hold, trpím na platonickou lásku, nebo spíš ona trpí na mě?
Kdo ví..............
Chtěl bych napsat příběh, takovej malej román o tom co se stalo během posledních pár dní, ale asi ne,
vtip je v tom že se nic nestalo...........




Skutečné vyznání
Zpět
Vyznání,
no tak stručně, asi to nebylo nejlepší co sem udělal, poslal sem jí smsku že jí mám moc rád a co
takhle začít spolu chodit, no a vrátila se mi sms:: seš víc než kamarád ale ja proste nemuzu,
nejak nemuzu chodit snekym koho nemyluju. no to je asi tak vše, ale mam pocit že se ke mě teď
chová jinak, sní to nic neudělalo, a to že se chová jakoby nic mě sere, ale to je jedno. Je
milá hodná a proto sem myslel že by sme si o tom promluvily, ale teď když nad tim tak přemejšlim
tak mě psychicky už snad ani nepřitahuje, a o to víc fyzicky, (třeba je to jen ukvapenej názor).




Dopis - Vyznání (své kamarádce)
Zpět
Ahoj Kate,
Neříká se mi to snadno, protože je to dost divný, ale já už to nemůžu nosit pořád v sobě, od tý doby co jsi byla s náma na horách mi připadáš jako ta nejlepší holka kterou sem kdy poznal.
Moc, se mi líbíš, podle mě si fakt moc hezká,
ale ještě víc se mi líbí tvoje psychická stránka osobnosti, no, prostě sem se do tebe za........ a teď nevim co říct, slovíčko zamiloval,
bych moc rád použil, ale sem si skutečně jist, že jsem se zamiloval? vždyť ani nevim přesně jak to popsat,
ale asi jo, zamiloval sem si tě, tvůj oblyčej, tvoje vlasy, tvůj hlas, tvůj smích, tvojí duši.
Asi je to fakt šílený, vím(teda myslim, ale rád bych kdy by ne), řikáš si, jela jsem s nima na hory jako kámoška, a on se do mě zabouch(ty bis tohle asi neřekla, ale co můžu vědět),
ale ten pocit, že mi moc scházíš, se objevil až pár dní potom, na horách sem tě bral ještě jako kámošku,
asi než sem si uvědomil jak si úžasná. Na druhou stranu zade pociťuju jak jsme od sebe vzdálený,
já sem v tvý přítomnosti, uplně jinej než teď. Já si(aspoň mě to tak připadá)v tvý blízkosti občas připadam,
že nemáme absolutní šanci, protože já nevim jestli to že se mnou chodíš do hodspody, smskuješ mi,
jezdíš se mnou na prkně, a spoustu jinejch věcí, který se mi moc líbjej, neni jenom z čistýho kamarádství?)
Nebo když se držíme za ruku, netuším jestli je vtom něco víc, ale strašně rád bych v tom něco víc chtěl.
jestli si pamatuješ, jak sem v Sonoře propagoval, to že sem udělal stránky jak to bylo na horách,
tak skutečně sem je napsal, daleko víc sem toho napsal, ale vhodnější název by byl jak sem se zamiloval do Katky, chtěl sem se vypsat, právě jako teď,
jeden den po alpách, a to žes mi dala ten řetízek, a to jak sme se drželi za ruku, to moje city ještě víc zesílilo.
dokonce sem se pokusil i o básničku, tentokrát ne vo káku, ale o tobě, neni rozhodně povedená, možná je až trapná ale řekl bych že vystihuje moje pocity.


Cítím Katku ve své hlavě,
doufám, pujde nám to spolu hravě.
Cítím Katku ve svých rukou,
jak svázán já jsem láskyplných mukou.
Cítím Katku ve svých snech,
ach, vlastnit její dech.
Cítím Katku ve své mysli,
jak rozdíral by mi jí grizli.
Cítím Katku na svých rtech,
myslím na ní ve všech dnech.
Cítím Katku v celém těle,
uvnitř mne se všechno mele.
chtěl bych líbat její duši,
chtěl bych líbat její břísko,
chtěl bych líbat její vlasy,
Katko, katko, prosím kde jsi!!!.

Jáse cejtim skutečně už posledních pár týdnů duševně rozpolcenej, pocity melancholie prožívám díky tobě(z ničeho tě neobviňuji),
dala smi spousta náznaků, který mě vedli, na to, že by jsme spolu měli nějakou šanci, ale také spoustu opačných znamení.
Jestli tě napadá, že sem se o anarchismus, muziku, a spoustu jinejch věcí začal zajímat kuli tobě, jen abych udělal dojem, tak jo, díky tobě ale ne kuli nějakýmu dojmu, ale jen proto, že mě to zajímalo.
Pravda je, že smi dala doživota nový rozměr, láska, kuli tý stojí žít.

A i kdybys ses nasrala, což si nemyslim, spíš bych řek, že na mě totálně změníš názor (asi ne v dobrym, aspoň pro mě), tak by mě to moc, moc, mrzelo, ale přežil bych to, sem zvyklej (fuj, to bylo hnusný?)
Tak se měj moc hezky, a ještě něco, ale to si asi pochopila z předcházejících řádků, moc rád bych stebou chodil.
Pa pa

tohle je pokračování, pokračování mého nádhernho vztahu, pouze mého,
po několika měsících, co sem katku neviděl,
sem si řek, jo jasně jeto v pohodě, je to snad jen nespolehlivá kámoška,
a tak se domluvil pár společnej akcí. a jelo se, jeli jsme na orlík do kempu u Solenic,
jel sem tam jen na tri dny, vse vypadalo ok, byly jsme tam vsichni kamosi 8 kluku a dve holciny,
katka a zuzka, o zuzce až jindy, ty má člověk pplný zuby během několika hodin,
a katka, no právě, prvni den jsme se jen tak opili,
jen ja katka, koko, slunda jsme byly starsi 18 let, ale jak jinak pili vsichni v noci sme
se sli vykoupat, vse bylo ok,,,kamosi spolu blbnou, uznavam ze kdys sem vydel katku
v plavkach tak mě lehce zamrazilo, že ona je fakt docela pěkna no ale nic...po koupání
jsme seděli s nějakejma docela cool lidičkama u vohně a tak kecali, kacenka byla unavena
a i jinilide a tak par lidi, se po sobě valelo, zatim co ja jirik a koko jsme se snažili
udržet konverz. Ondřeje bratr tomáš kterýho sem přestával uznávat jako kámoše a teď
se to dovršilo, se začal o katku pokoušet, a tak když je jí zima že ji obejme a by jí bylo teplo,
katka se na mou maličkost hodněkrát podívala, a vždy z jejích očí zářílo že se jí to moc nelíbí,
(aspoň já sem to odhadoval), a druhej den se kacenka nehorazně opila a to byl asi nejzajimavějši večer,
ja a koko jsme dost škodolibý a tak nás, ze dáme ostatním kámošům kopřivy do jejich spacích pytlů,
a tak se stalo, já sem do sebe nastrčil dvě pivka a šel sem se zhulit donašeho stanu, pak sem do sebe polil půlku
lahve vodky a začal sem lítat, v tý chvíli už katka šla spát a hledala tomáše, ale napotvoru toho druhýho,
a já sem zbytek noci příjemně provrhal na pláži.... a ráno sem se dozvěděl že to tomáš a aktka dělali,
fakt to nechápu, má na tom podíl i žárlivost, či , prostě mě to sere, co jí to popadlo, ona sním neprohodila
ani jedno slovo, nikdy ani potom,
ani na sebe nekoukali, a mě řekne že mě nemiluje, ale jeho po dvou dnech jo? tak to je fakt cool,
a nebo tak katka kecala, což je asi reálný, fuck. a od té doby sem byl prost nasranej, nasranej, fuck off, a to že se mi pořád líbí její stošedesátkový
tělíčko, neni ni, proti tomu že takovouhle holku bych nechtěl, nekdo kdo se jen tak vyspí s někým koho
nezná a s kím nepromluvila ani jednu větičku,, nechápu to, proč tedy ne semnou, co mi chybý či co mám naopak navíc,
tělo mám stejný, ostatní aspoŇ o mně řikaj že sem vtipnej, sem chápavej pro jakejkoli alernativní styl, ledaže sem hnusnej,
hnusnej nemohu říct o tomášovi, to můžu říct jenom o sobě..... tomáš má spoustu chyb jako já.
seru na to, druhej den sem se nádherně odreagoval na místní "didžině" a nalepily se na mě na neštěstí moje dvě bukvice.