KAUZA PSTRUHAŘSTVÍ KAPLICE II

ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloše Šimánka a soudkyň JUDr. Heleny Hájkové a JUDr. Věry Pavláskové v právní věci žalobce PSTRUHAŘSTVÍ - SALMONIDES, s.r.o. , Mostky 46, Kaplice, IČ 14502585, zastoupeného JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 18, proti žalovanému Český rybářský svaz , Nad Olšinami 31, Praha 10, zastoupeného JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 36, o určení vlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 31.10.2002, č j. 4 C 1058/1993 194,

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení na účet právního zástupce žalovaného částku 10 150,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem budovy čp. 46 na parcele č. -151, filtrační stanice na parcele č. -152, hospodářské budovy na parcele č. -153, žlabovny na parcele č. -151 a garáže s kanceláří na parcele č. -I50, vše v katastrálním území Mostky. Dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 11 540,- Kč na účet právního zástupce žalovaného.

Vyšel zejména ze zjištění, že společenskou smlouvu ze dne 10.8.1991 uzavřenou mezi Hospodářským zařízením ČRS Pstruhařství Kaplice, Hospodářským zařízením ČRS Pstruhařství Hynčice a Hospodářským zařízením ČRS Silenta Liberec byla založena obchodní společnost PSTRUHAŘSTVÍ ČRS, s.r.o.,se sídlem v Kaplici. Společník Hospodářské zařízení ČRS Pstruhařství Kaplice (dále jenom Hospodářské zařízení) do této obchodní společnosti touto smlouvou vnesl vklad konkretizovaný v příloze č. 1 smlouvy v celkové hodnotě 22 800 000,- Kčs - v této příloze označené jako "rozpis vkladu HZ ČRS Pstruhařství Kaplice" jsou uvedeny i všechny nemovitosti, ve vztahu k nimž se žalobce v tomto řízení domáhá určení vlastnictví. Předmětem podnikání této společnosti byl chov sladkovodních ryb především pro složky ČRS, hospodářské využívání rybníků a jiných vodních ploch, odborná přeprava ryb, plůdků a jiker, obchod s rybami a produkty z jejich chovu, včetně zahraniční a obchodní činnosti, zpracování ryb a produktů z jejich chovu, výroba technických zařízení, nářadí a náčiní pro hospodářskou činnost spojenou s chovem ryb a pro sportovní rybolov včetně maloobchodního i velkoobchodního prodeje, poskytování prací a služeb složkám ČRS. Obchodní společnost PSTRUHAŘSTVÍ ČRS, s.r.o. byla do podnikového rejstříku vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích zapsána dne 30.8.I991. (V souvislosti s těmito skutečnostmi soud prvního stupně a) ze zápisu ze zasedání rady ČRS ze dne 10.8.1991 zjistil, že byl předložen návrh na vytvoření společnosti s ručením omezeným "hospodářskými zařízeními Kaplice, Hynčice a Liberec" - tento postup byl schválen s okamžitou platností a bylo uloženo provést její okamžitou registraci, b) ze zápisu ze společného zasedání rady ČRS a výboru územního svazu města Prahy, konaného ve dnech 7 a 8.února 1992 zjistil, že rada žalovaného souhlasí mimo jiné s tím, aby "jako vklad do PSTRUHAŘSTVÍ ČRS, s.r.o., se sídlem v Kaplici byl vložen HZ ČRS PSTRUHAŘSTVÍ Kaplice majetek ČRS ve výši 22 800 000,- Kč"). Společenskou smlouvu ze dne 4.12.1991 uzavřenou mezi obchodními společnostmi PSTRUHAŘSTVÍ ČRS, s.r.o., se sídlem v Kaplici, "PETRŮV ZDAR", s.r.o., se sídlem v Českém Krumlově, SALMONIDES, s.r.o. se sídlem v Jindřichově Hradci, byla založena obchodní společnost PSTRUHAŘSTVÍ - SALMONIDES, s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích (žalobce). Tato obchodní společnost byla do podnikového rejstříku vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích zapsána, dne 5.12.1991. Dne 27.I2.1991 uzavřel žalobce s obchodní společností PSTRUHAŘSTVÍ ČRS, s.r.o., v Kaplici, smlouvu o převodu vlastnictví podle § 347 hospodářského zákoníku - v této smlouvě jako objekty převodu jsou uvedeny všechny nemovitosti, ve vztahu k nimž se žalobce v tomto řízení domáhá určení vlastnictví. Tato smlouva nebyla předložena k registraci státnímu notářství. (Soud prvního stupně činil skutková zjištění i a) z přípisu ze dne 17.10.1991 adresovaného Středisku geodézie v Kaplici, v němž žalovaný sděluje, že v důsledku delimitace jeho majetku jsou předmětné nemovitosti součástí vkladu hospodářského zařízení a dnem 2.9.1991 přešly do vlastnictví PSTRUHAŘSTVÍ ČRS, s.r.o., Kaplice, b) z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 11.9.2002, v němž je uvedeno, že předmětné nemovitosti jsou zapsány na LV č. 1923 pro obec Kaplice a katastrální území Mostky s vlastnickým právem žalovaného, c) z výpisu z katastru nemovitostí pro obec Kaplice, katastrální území Mostky, v němž je uvedeno, že k datu 13.10.1992 byl dům čp. 46 na stavební parcele č. 151 zapsán jako vlastnictví žalobce).

Právně věc soud prvního stupně hodnotil tak, že hospodářský zákoník upravuje vztahy vznikající při podnikatelské činnosti právnických a fyzických osob (dále jen organizace), oprávněných k této činnosti podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů, vztahy při hospodářském styku právnických osob a majetkovou odpovědnost v těchto vztazích (§ 1 odst. 1 hospodářského zákoníku). Převod vlastnictví a práva hospodaření je upraven v § 347 hospodářského zákoníku. Pokud tedy žalobce a PSTRUHAŘSTVÍ, s.r.o., neměli v předmětu podnikání prodej nemovitostí, nejedná se v případě bezúplatného převodu o vztah vznikající při jejich podnikatelské činnosti. Za daného stavu smlouva o bezúplatném převodu podléhá režimu občanského zákoníku s nutností převod registrovat státním notářstvím, ke kterému však nedošlo a smlouva nenabyla účinnosti (§ 134 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 27.1?.1991). Podle ustanovení § 47 odst. 2 obč. zák. platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.

Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolal. Namítá, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl veškeré navržené důkazy, potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d) o.s.ř.), na základě důkazů, které provedl, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř.) a dále namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.). Nesprávnost rozhodnutí okresního soudu vyplývá zejména z chybného názoru, že k tomu, aby se smlouva o bezúplatném převodu vlastnictví řídila hospodářským zákoníkem, by bylo nutné, aby oba její subskribenti měli v předmětu podnikání prodej nemovitostí. Naopak žalobce má za to, že pravým smyslem předmětného ustanovení § 347 hospodářského zákoníku bylo nastolit především regule takových z pohledu pravidelného předmětu činnosti účastníků tohoto právního úkonu ne zcela typické a z hlediska jejich frekvence mimořádné a nepravidelně se vyskytující případy, jako byl právě vztah PSTRUHAŘSTVÍ ČRS, s.r.o. a žalobce, kdy subjekty hospodářsko-právních vztahů, regulovaných hospodářským zákoníkem, činily tzv. převody majetku "mimo obvyklé hospodaření". Aplikace právního režimu občanského zákoníku na daný případ nemá žádnou oporu v hmotném právu. Neprovedením navržených důkazů okresní soud neumožnil žalobci prokázat, kdy bylo hlavní z předmětných nemovitostí přiděleno číslo popisné.

Žalovaný žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Způsob nabývání vlastnictví v době, kdy byla předmětná smlouva uzavřena, nadále upravoval hospodářský a občanský zákoník. Podle tehdy platné právní úpravy registraci státním notářstvím podléhaly všechny smlouvy o převodu nemovitostí, na základě kterých nabývala vlastnictví k nemovitostem soukromá právnická osoba nebo fyzická osoba, včetně fyzické osoby - podnikatele. Právní názor vyslovený soudem prvního stupně je v současné době převažující a vychází z toho, že převod nemovitostí mezi právnickými osobami podléhá režimu občanského zákoníku a vyžadovala se mimo jiné též jejich registrace.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), a že se opírá o způsobilé odvolací důvody ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o.s.ř., věc projednal podle § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

Podle § 102 odst. 2 hospodářského zákoníku ve znění zákona č. 117/1965 Sb., č. 82/1966 Sb., č. 13/1967 Sb., č. 69/1967 Sb., č. 72/1970 Sb., č. 13811970 Sb., č. 144/1975 Sb., č. 165/1982 Sb., č. 98/1988 Sb., č. 173/1988 Sb., č. 103/1990 Sb., č. 403/1990 Sb., č. 63/1991 Sb. (dále jen hospodářský zákoník) hospodářská zařízení nabývají práv a zavazují se vždy svým jménem; k majetku, který využívají k plnění svých úkolů, mají právo hospodaření.

Podle § 106n odst. 2 hospodářského zákoníku majetek při založení společnosti s ručením omezeným tvoří vklady společníků, přičemž vklad společníka je částí jejího majetku a mírou ohrazovací povinnosti společníka, který vklad vnesl. Vklad jednotlivých společníků nemusí být stejné. Čistá hodnota majetku společnosti při jejím založení tvoří kmenové jmění.

Obecně vzato hospodářské zařízení bylo jako samostatný subjekt práv a závazků (§ 102 odst. 2 hospodářského zákoníku, § 30 odst. 2 stanov ČRS) oprávněno založit společnost s ručením omezeným ve smyslu § 106n a násl. hospodářského zákoníku. Obchodní společnost PSTRUHAŘSTVÍ ČRS, s.r.o., se sídlem v Kaplici, zapsaná do podnikového rejstříku vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 30.8.1991, také vznikla jako právnická osoba mající právní subjektivitu.

Závazek společníka o vkladu věci do společnosti s ručením omezeným ve smyslu § 106n odst. 2 hospodářského zákoníku je ve spojení s jeho akceptací smlouvou mezi společníkem a společností, na základě níž společník převádí do kmenového jmění společnosti majetkové právo nebo právo této společnosti zřizuje.

Jestliže se v daném případě měla stát na základě vkladu Hospodářského zařízení PSTRUHAŘSTVÍ Kaplice obchodní společnost PSTRUHAŘSTVÍ ČRS, s.r.o. vlastnicí ve výroku tohoto rozhodnutí konkretizovaných nemovitostí, potom by uvedené hospodářské zařízení muselo být jejich vlastníkem, neboť nikdo nemůže na jiného převést více práv než má sám (nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet. ). Je pravda, že existují výjimky z této obecné zásady (např. § 228 obč. zák. ve znění před novelou - zákon č. 509/1991 Sb., § 486 obč. zák., § 446 obch. zák.), ovšem takovéto výjimky jsou možné pouze na základě konkrétního zákonného ustanovení výslovně nabytí vlastnictví od nevlastníka dovolujícího. Hospodářský zákoník ve vztahu k vkladům společníků do obchodních společností možnost nabytí vlastnictví k věci od nevlastníka nedovoloval (nabytí vlastnictví od nevlastníka tedy nespojoval např. se zápisem společnosti a jejího kmenového jmění do podnikového rejstříku).

Hospodářské zařízení PSTRUHAŘSTVÍ Kaplice vlastníkem předmětných nemovitostí nebylo, mělo k nim pouze právo hospodaření. To, že mu žalovaný dal "k dispozici s nimi" případný souhlas, nemohlo znamenat, že žalovaný přestal vlastníkem být, a že se jejich vlastníkem stalo hospodářského zařízení - zmíněný souhlas není "nabývacím titulem". Zdůrazňuje se, že Hospodářské zařízení PSTRUHAŘSTVÍ Kaplice vklad činilo svým jménem a nikoliv jako zástupce žalovaného.

Vzhledem k tomu, že vklad předmětných nemovitostí do vlastnictví PSTRUHAŘSTVÍ ČRS, s.r.o., byl absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 hospodářského zákoníku, nemohla se uvedená obchodní společnost stát jejich vlastníkem (na tomto závěru vzhledem k výše uvedenému nemůže nic změnit to, že a) tato společnost byla zaregistrována do podnikového rejstříku včetně kmenového jmění sestávajícího v plném rozsahu i z vkladu Hospodářského zařízení PSTRUHAŘSTVÍ Kaplice, b) žalovaný vycházel z předpokladu přechodu vlastnictví na tuto společnost - viz. přípis žalovaného ze dne 17.10.I991 zmíněný v reprodukční části tohoto rozhodnutí týkající se skutkových zjištění okresního soudu). Pak ovšem nemohla platně převést vlastnictví k nim na žalobce (z toho důvodu již nebylo třeba se zabývat právní otázkou nutnosti registrace smlouvy ze dne 27.12.1991 státním notářstvím). Ani v souvislosti se smlouvou o převodu vlastnictví (§ 347 hospodářského zákoníku) totiž hospodářský zákoník nedovoloval nabytí vlastnictví od nevlastníka.

Vycházeje z části skutkových zjištění, která učinil okresní soud, mohl odvolací soud vyslovit ve věci odlišný právní závěr, než který učinil soud prvního stupně. Tento odlišný právní názor neměl vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku. Proto odvolací soud tento rozsudek potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšným, proto má podle § 224 odst. 1, § I42 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení v plném rozsahu.

V souvislosti s právním zastoupením žalovaný požadoval na nákladech řízení ve výši 10 150,- Kč (paušální odměnu ve výši 10 000,- Kč podle § 5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., 2x režijní paušál po 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Jedná se o účelně vynaložené náklady řízení, proto byl žalobce zavázán povinností' tuto částku žalovanému zaplatit na účet právního zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že tento rozsudek ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání lze podat do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 6. března 2003

JUDr. Miloš Šimánek, v.r. předseda senátu