TURISTIKA NA YSPERU

Autor: Michal Adamčík

Na sklonku června letošního ruku jsme, spolu s přítelem Mírou, navštívili soukromý revír v sousedním Rakousku, řeku Ysper. K tomuto výletu nás inspiroval článek v Muškaři a vazači č. 7/2001 od Tomáše Cipra. Telefonicky jsem předem vše domluvil a mohli jsme vyrazit.

Vesnička Ysperdorf, kde se nachází penzion Donaublick, ve kterém jsme byli ubytovaní, je vzdálená 100 km od hraničního přechodu Dolní Dvořiště. Přímo v Ysperdorfu vtéká říčka Ysper do Dunaje.

Po příjezdu do penzionu a vyplnění rybářského lístku nás ještě pan Grabner poučil, jak se zde chytají pstruzi. Návazec o síle minimálně 0,20 mm a délce maximálně 1,5 m, později jsme pochopili proč, mušky tmavší a velikost ukazoval tak číslo 4.

Plni očekávání jsme vyrazili nahoru proti proudu. Počáteční euforie z nás pomalu začala opadat, když jsme se zastavili na soutoku Malého a Velkého Ysperu. V našich myslích totiž běhala představa, že řeka Ysper je něco jako naše Malše. Opak byl, bohužel, pravdou. Říčka široká kolem 6 m a přejít se dala ve vysokých holínkách. Všechny jízky a hrázičky vzala totiž velká voda v srpnu 2002.

Vyjeli jme tedy o kousek výš, zaparkovali u silnice a připravili si nádobíčko. Z tarasu kolem silnice jsme koukli do řeky a v jedné z mála tůní jsme, k našemu překvapení, uviděli ryby kolem 40 cm. Nálada se nám okamžitě zvedla, ale jak na ně? Zkusil jsem rychlou intermídu a strímra proti vodě a výsledkem byly jen rybky kolem 25 cm.

Abychom toho poznali co nejvíc, rozdělili jsme se. Míra šel po vodě a já proti vodě. Prošel jsem něco kolem jednoho kilometru a ve vodě maximálně po kolena jsem sem tam chytal potočáky do 30 cm. U další tůně jsem počkal, s čím přijde Míra. Byl na tom hodně podobně.

Změnili jsme taktiku a tak místo strímrů přišli na řadu zlatohlavé nymfy. Po chvíli nymfování se Mírovi ohýbá prut pod těžkou rybou. Prudký výpad po vodě dolů a ryba vyskočila na konci tůně nad vodu. Bohužel při tomto výskoku se jí uvolnila muška a duhák, něco přes 65 cm, byl pryč. Po této události i mi spadnul duhák, ale o dost menší, asi kolem 45 cm. Po chvíli chytání měl Míra na prutě opět těžší rybu, ale ta se osvobodila tím, že mu urazila návazec o nějakou vázku na dně. V této tůni jsme chytili ještě potočáka přes 35 cm.

Další tůň byla vzdálena zase asi o jeden kilometr výš, ale tady jsme chytali jenom malé ryby. Po krátkém obědě jsme se přesunuli k soutoku a opět jsme se rozdělili. Tentokrát jsem šel po vodě já. Situace z rána se opakovala, voda po kolena a potočáci do 30 cm. Tůň, na kterou jsem narazil, už byla obsazená muškařem z Německa.

Vracel jsem se tedy zpátky k autu a uviděl Míru, jak usilovně koupe a mění svoje nymfy na jedné rozlitině. Po chvíli jsem pochopil proč. Vedle hlavního proudu stál a ignoroval všechny jeho pokusy duhák, kterému do 70 cm chybělo opravdu málo. Když už to Míru přestalo bavit, šel jsem ho přemlouvat já.

Když se mi podařilo, že nymfy šly přímo před čumák toho obra, tak se jim elegantně vyhnul. Po několikáté výměně mušek jsem zkusil larvu chrostíka ve schránce na háčku č. 8. Při třetím pokusu se po ní ohnal, přisekl jsem a pak už jen koukal jak mi mizí šňůra z navijáku. Po dvaceti metrech vyskočil a byl pryč. Večer jsme dochytali na tůni s tarasem, ale ryby pouze do 40 cm.

Sobotní ráno bylo jak vymalované, což se podepsalo na braní ryb. Objevili jsme sice nové tůně, ale nic, co by se dalo považovat za úspěch, se nekonalo. Proto jsme se rozhodli, že se budeme věnovat tůním, kde jsme měli včera na prutě velké ryby. Nic většího jsme ale nechytili. Odpoledne mě napadlo pochytat tůň, kde včera byl ten německý kolega a vyplatilo se. Podařilo se mi tady chytit duháka 55 cm. Byla to moje první ryba přes 40 cm, na kterou jsem čekal od roku 1995, kdy jsem začal muškařit. Mírovi se taky podařilo chytit na spodním úseku řeky stejného duháka a tím jsme zakončili naše sobotní vystoupení.

V neděli už jsme chytali jenom dopoledne, protože po obědě jsme měli naplánovaný odjezd domů. Rybu jsme si domů chtěli přivézt oba a tak jsme vsadili pouze a jenom na ty tůně, kde jsme něco chytili. Mírovi se hned při první zastávce u jedné z tůní podařilo chytit duháka 56 cm a já tak získal jakousi výhodu chytat na ostatních tůních jako první.

Přejeli jsme tedy na tůň, kde jsem chytil včera. Rybu jsem na prutě měl, ale vypnula se mi. Následoval další přesun, tentokrát k tůni, která byla úspěšná v pátek. Tady se mi podařilo chytit, zrovna když přicházel německý kolega, potočáka 37 cm. A teď nastalo dilema, pustit nebo ponechat. Na Ysperu je totiž povoleno nechat si pouze jenom jednu rybu za den. K velkému údivu německého kolegy jsem ho pustil ve víře, že chytím jednoho z těch dvou, které měl na prutě Míra v pátek.

K úspěchu mě dovedl Míra, který koukal do vody pod jiným úhlem než já a viděl stíny prozrazující ryby. Navázal jsem tedy larvu chrostíka ve schránce, když jí vzal jeden, proč ne druhý. Kolega mi radil, kam mám házet a má nezlomná víra mne tentokrát odměnila duhákem 55 cm.

Vyrovnali jsme účet u Grabnerových, který činil 180 €/osobu za dva dny ubytování a tři dny chytání, plus večeře. Cestou domů jsme mohli rekapitulovat. Ryby na Ysperu jsou, ale vlivem povodně ne v takových počtech, jak bylo popisováno ve výše uvedeném článku. Jediné, co se nám moc nezamlouvalo, byla velikost řeky a způsob chytání. Přecházet od jedné tůně ke druhé se nám moc nelíbilo.

Jednu věc jsem si ale vyzkoušel na vlastní kůži. U nás můžete k vodě na lososovité třikrát do týdne a v tomto týdnu si smíte ponechat celkem 12 ks ryb. Na Ysperu se smí lovit lososovitá sedmkrát v týdnu a smíte si ponechat celkem 7 ks ryb a tak si rozmyslíte, jestli a jakou rybu si ponecháte. A pro ty, kteří by si chtěli zachytat na Ysperu, připojuji kontakt na pana Grabnera, prodává povolenky na tento revír. Tel +43 74 14 72 28.