MŮJ ŽIVOTNÍ POTOČÁK

Autor: Iva Linhová

Letošní týdenní červnová dovolená v Bosně a Hercegovině se nám všem vydařila. Chytali jsme krásné duháky a potočáky na řece Unac. V pátek, což byl poslední den našeho pobytu, jsme opět byli na mém oblíbeném místě pod mostem v Martin Brodu. Zkoušela jsem své osvědčené strímry, ale žádný velký mazec to nebyl. Za hodinu lovu jen 2 ryby kolem 50 cm a jinak samé vázky. Martin, který lovil pode mnou, chytal na nymfu s brokem a byl docela úspěšný i když měl ryby kolem 35 cm.

Zašla jsem si tedy pro jemnější prut (3 AFT), zjemnila svůj fluorkarbonový vlasec na průměr O,14 mm a zkoušela suchou mouchu (velký chrostík). Taky žádná bomba. Po konzultaci s Martinem opět měním způsob lovu a přecházím také na nymfu a začínám chytat ryby kolem 35 cm. Nevím kolik, asi 5 - 10 náhozů do stejného místa a najednou rána do prutu, která mě docela překvapila - přišla velká ryba. Volám na kamaráda: "Martine, mám tam torpédo!". Ten neváhal a vylezl z vody, aby se podíval, co to mám vlastně na prutu a povídá mi: "Ivčo, to je ryba kolem 70 cm".

Při bližším zkoumání v křišťálové vodě ještě zjistil, že je to potočák a hned běžel pro kameru, zatímco já jsem bojovala s rybou, která byla chycená na hloubce a v táhlém proudu. To bylo asi pro mne štěstí, neboť se skoro stále držela u dna a tak se kupodivu rychle unavila a já ji, s pomocí Kaďasova podběráku, který byl o trochu větší než ten můj na naše malé ryby, konečně dostala z vody.

Teď teprve vidím, jakou nádhernou rybu jsem to chytila. Martin měl pravdu, byl to potočák, ale ne žádný "čerstvý granuláč", zkrátka přírodní ryba, dlouhá 63 cm a s nádhernou stavbou těla. Až později jsem si došlo, co jsem to vlastně chytla. Ostatně, bude teď zdobit mou skromnou "mušárnu". Tímto nádherným úlovkem jsem zakončila své páteční chytání a ten zážitek bych přála každému muškaři.