KUKLY PAKOMÁRŮ (BUZZERS)

Autor: Karel Křivanec

Jsou to štíhlé napodobeniny pup pakomárů z čeledi Chironomidae, které hrají velmi důležitou roli na začátku sezóny. V anglické literatuře se jim říká Buzzers. Není to zase tak dávno, kdy se na ně ještě moc nechytalo a první dva měsíce sezóny patřily jen lurám. Vysoká početnost těchto masitých kukel v zaživadlech pstruhů vedla k tomu, že se začalo na zmíněné pupy více chytat a vyvstal tu problém, jak rychle dostat tyto drobné mušky do hloubek okolo 3 - 4 metrů. To vedlo až k vývoji těžkých a štíhlých nymf, potažených na povrchu speciálním dvousložkovým epoxidovým lepidlem (Superglue Buzzers nebo též Glass Buzers), které spolu s fluorkarbonovým nástavcem podstatně urychlují potápění těchto pup až na požadovanou hloubku, v níž se pasou pstruzi.

Za první prototypy těchto kukel je možno považovat vzor Phaesant Tail Nymph, s nímž se chytalo pomalu a hluboko na velmi dlouhém nástavci. Dokonce již v roce 1920 vyvinul dr. Howard Bell první účinné napodobeniny pup pakomárů. Větší rozšíření lovu na kukly pakomárů však začalo v Anglii až někdy na počátku osmdesátých let minulého století, kdy se používaly velmi jednoduché nalakované vzory, vyrobené z černé niti, případně opatřené stříbrným kroužkováním. Pak se objevilo červené zvýraznění na hrudi nebo na hřbítku. Většina těchto kukel byla tehdy ještě na rovných háčcích.

Klíčem u úspěchu s těmito kuklami byl velmi dlouhý nástavec ( až 6 metrů ) a jejich velmi pomalé, až statické vedení. Z těchto počátků se štíhlý a těžký černý pakomár (Black Buzzer) vyvinul do velkého množství vzorů, od původně přímých, k nynějším poněkud zahnutým. Postupně byly také přidávány další časti jeho anatomické stavby těla, včetně bílých dýchacích vláken a základů křídel na hrudi.

Dnes jej vážeme na zakřivené háčky č. 10 a 12 (např. Kamasan B 110), které dodávají těmto napodobeninám ten správný pohyb. Základem tílka bývá černé hedvábí, jemně stříbrně kroužkované a černá hedvábná hruď, s párem oranžových nebo červených líček, která napodobují nejasné základy křídel. Jako spouštěč můžeme do tílka umísti tenký barevný proužek. K vytvoření líček lze použít řadu různých materiálů, nejčastěji se doporučují nitě s označením Glo-Brite č. 4. Kroužkování může být též z jemné perleťové nitě.

Jak už bylo řečeno, existuje celá řada úspěšných barevných variant, vázaných od barevně nevýrazných odstínů z hedvábí až po jasně červenéá tílka z holografické lametky (Red Holographic Buzzer). Přidáním fluorescentního spouštěcího bodu se může několikrát zvednout účinnost naší napodobeniny. Je však třeba vědět, že někdy může takovýto bod na mušce působit zcela opačně a pak je třeba tuto nymfu odstranit. Nedoporučuje se do sestavy tří kukel zařazovat více než jednu mušku s atraktivním bodem.

Nejčastější taktikou s pupami pakomárů je snaha o pokrytí co největší škály hloubek.. Epoxidové kukly pakomárů si vyžadují statický způsob chytání na plovoucí šňůře , kdy jen pozorujeme oblouček šňůry pod prutem. Pstruh někdy vezme tuto mušku tak jemně, že se to ani jinak nedá poznat. Při chytání z lodě, která se pohybuje po větru, se chytá s pomalu potápivou šňůrou a koncovou booby na nástavci. Glasbuzera pak umístíme na horním přívěsu, čímž vznikne celkem přirozený pohyb kukly pakomára v požadované hloubce.