ÚMLUVA O OCHRANĚ VOLNĚ ŽIJÍCÍCH DRUHŮ STĚHOVAVÝCH ŽIVOČICHŮ (Bonnská úmluva)

Úmluva byla sjednána v rámci UNEP dne 23.6.1979 v Bonnu. Vláda ČR dala souhlas k přistoupení k Úmluvě dne 20.10.l993 a ČR se stala jejím účastníkem ke dni 1.5.1994.

Smluvní strany Úmluvy uznávají, že volně žijící živočichové jsou nenahraditelnou součástí přírodního systému, který musí být zachován. Zavazují se k opatřením, jež zabrání, aby se některý stěhovavý druh stal ohroženým.

Toto je text Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů:

Smluvní strany

Uznávajíce, že volně žijící živočichové jsou svými nesčetnými formami nenahraditelnou součástí přírodního systému Země, který musí být pro dobro lidstva zachován,

uvědomujíce si, že každá lidská generace má v rukou zemské zdroje budoucích generací a má tudíž povinnost zajistit, že toto dědictví bude zachováno, a pokud se jej využívá, že se to děje s rozumem,

vědomy si stále rostoucí hodnoty volně žijících živočichů z hledisek životního prostředí, ekologických, genetických, vědeckých, estetických rekreačních, kulturních, vzdělávacích, sociálních a ekonomických,

majíce na mysli zejména ty druhy volně žijících živočichů, které se stěhují přes hranice nebo za hranice právního dosahu států,

uznávajíce, že státy jsou a musí být ochránci stěhovavých druhů volně žijících živočichů, kteří žijí uvnitř území, na které se vztahuje jejich jurisdikce, nebo se pohybují přes jejich hranice,

přesvědčeny o tom, že ochrana a účinné hospodaření se stěhovavými druhy volně žijících živočichů vyžadují společné akce všech států v územích, na které se vztahuje jejich jurisdikce a ve kterých takové druhy tráví kteroukoli část svého životního cyklu,

s dovoláním doporučení č. 32 Akčního plánu, přijatého Konferencí Spojených národů o lidském životním prostředí (Stockholm, 1972), které bylo s uspokojením vzato na vědomí 27. zasedáním Valného shromáždění Spojených národů.