MALÉ VODNÍ ELEKTRÁRNY A RYBY
Doc. Ing. Petr Hartvich, Csc.
Zájem o zřizování MVE stále vzrůstá. Tyto zdroje sice vyrábějí
"ekologicky" čistou energii, ale pouze ve srovnání s tepelnými a atomovými
elektrárnami, které znečišťují ovzduší. Každá MVE má také nepříznivý vliv na
své okolí a na prostředí vodního toku, jehož energii využívá. Zejména to platí
o potocích a malých říčkách, kde průtok vody kolísá okolo úrovně hltnosti
použitých turbin. Takových vod je na šumavě velké množství a většinou je
obhospodařují místní organizace ČRS jako pstruhové revíry, nebo slouží k
odchovu násad cenných lososovitých ryb.
Nejčastější způsob napájení MVE se děje bočním náhonem z
hlavního toku a voda po přechodu přes turbiny odtéká zpátky do původního
koryta. Ryby nemají možnost bez úhony přeplavat přes turbiny. V toku pod
odběrem vody až k spodnímu vyústění teče málo vody, koryto se obnažuje,
vysychá a ochuzuje se společenství vodních živočichů a rostlin. Při průzkumu
rybího osídlení u několika MVE jsme zjistili snížení biomasy ryb až na 20-30%
oproti stavu ve starém korytě s plným průtokem vody (úbytek 70-80%).
Stejně nepříznivé je věkové složení, neboť v postižených
úsecích zůstávají jen mladí jedinci, zatímco starší ryby si vyhledávají
jinde hlubší stanoviště. Z uvedeného vyplývá, že partie pod odběrem vody
na MVE jsou vyřazeny z produkce pohlavně dospělých ryb, které zajišťují
existenci rybí populace v celém vodním toku. Délka takovýchto lokalit se
pohybuje v rozsahu 0,6 - 2,5 km a počítáme-li, že pro udržení rybí
populace je nejzazší mez okolo 500 kusů schopných reprodukce, pak na
tocích s větším počtem MVE za sebou dojdeme k velmi pesimistickým závěrům.
Kromě pstruhů obecných se v tekoucích vodách Šumavy
vyskytují i chráněné a celostátně ohrožené druhy, které jsou uvedené na
červených seznamech, podléhajících mezinárodním úmluvám. Na prvním místě
je to mihule potoční, z ryb střevle potoční, lipan podhorní a mník
jednovousý. Není vyjasněna ani přítomnost raků a perlorodek a jiných
bezobratlých. Na některých lokalitách půjde i o udržení vodního prostředí
pro obojživelníky a vyšší obratlovce jako jsou ledňáčci, skorci, rejsci apod.
Jak ukazuje praxe, výdělky za vyrobenou elektřinu jsou velkou
motivací a proto majitelé MVE na malých tocích velmi často nerespektují
stanovené asanační průtoky. Umožňuje jim to nedostatečná kontrola i postihy,
ale hlavně jednostranná technická řešení napouštěcích objektů U těchto
zařízení bude z hlediska ochrany přírody a rybářství žádoucí trvat na tom,
aby rozdělování vody do přivaděče a původního koryta bylo řízeno, nebo
alespoň kontrolováno, nezávislým automatickým systémem, s vyloučením vlivu
obsluhy elektrárny. Druhou zásadní možností je další výstavbu nebo provoz
MVE s tímto rizikem nepřipustit, tak jak je to u sousedů za hranicemi.
Doporučovaný asanační průtok Q 330 nedostačuje k zachování
rybích populací. Podle zkušeností kolegů ze Slovenska lze za biologicky
únosný považovat minimální průtok na úrovni Q 210. Zájemci, kteří chtějí
obnovit energetický provoz bývalých objektů, by měli být také předem
informováni o tom, že vlivem různých nepřiměřených úprav pramenišť a
koryt vodních toků se u nás podstatně prodloužilo období nízkých průtoků
a tento stav nadále přetrvává. Mezi nežádoucí ekologické úpravy patří
prohlubování, čištění a napřimování vodního koryta před nápustním objektem
a při spodním vyústění.
(Zkráceno.)
