ČESKÁ REPUBLIKA A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ - PROBLÉMY SPORTOVNÍCH RYBÁŘŮ

Autor: Jaroslav Poupě (předneseno na 8. kongresu EAA ve Zvíkovském Podhradí, 5.4.2002)

Česká republika leží v pásmu nejhustšího osídlení v Evropě. Stávajících 132 obyvatel na jeden km čtvereční, rozvodí 3 moří, rozvinutý průmysl, intenzivní zemědělství, poloha na frekventovaných dopravních trasách, vysoká turistická a další návštěvnost, to vše zcela zákonitě ovlivňuje a vytváří tvář krajiny, včetně všech významných přírodních prvků. Je samozřejmé, že původní ráz krajiny se vyskytuje fakticky jen na několika místech republiky a že přirozenou snahou ochrany přírody je to, zachovat vše původní v maximálním možném rozsahu.

Fakt je, že původnost krajiny a organizmu je vždy nutné vztahovat k nějakému časovému horizontu. Je samozřejmé a naprosto normální, že některé organizmy v rámci evoluce či zásadních změn v prostředí mizí, jiné se objevují a zaujímají jejich niku a to včetně těch, které jsou vysazovány uměle. A všem těmto skutečnostem musí Český rybářský svaz přizpůsobovat svou ekologickou politiku.

Sportovní rybáři však usiluje nejen o to, aby v naší krajině byly zachovány stabilní a stabilizující prvky, které vytvářejí podmínky pro existenci původních organizmů, ale aby i tam, kde je to možné a účelné, se vyskytovaly i organizmy další, pokud se neprojevují jako invazní druhy, které negativně ovlivňují rovnováhu v původních společenstvech.

Takto se cíleně vysazuje třeba pstruh duhový, siven americký, amur bílý či tolstolobici. V některých lokalitách v oblasti Krušných hor je například nepůvodní siven americký jediným rybím druhem, jenž je schopen snášet vysokou kyselost zdejších vod, která je důsledkem mnohaletého poškozování této krajiny kyselými dešti.

V současné době je v rámci státní ochrany přírody asi čtvrtina našeho státu ve zvláštním režimu ochrany. Jde zejména o národní parky, národní přírodní rezervace, chráněné krajinné oblasti, přírodní parky, územní systémy ekologické stability a další. Brzy k nim přibudou i další významná území ve smyslu směrnic EU Natura 2000. Zde je přísný ochranářský režim, mnohdy zasahující, bez odpovídajících kompenzací, nejen do práv vlastnických, ale i do dalších, zákonem chráněných práv. Jde zvláště o oblast myslivosti a rybářství.

Ne všechny aktivity ochrany přírody jsou však objektivním přínosem pro krajinu. Problém, který je úzce vztažen k rybářství, tví v samoúčelné ochraně některých predátorů. Mám na mysli zvláště kormorána velkého a vydru říční. Místy rybářské zájmy poškozuje i norek americký, volavka popelavá, potápka roháč, čáp černý, labuť velká a i další. Naprosto nejvýznamnější jsou však vydra a kormorán. Jsou chráněni vyhláškou 395/92 Sb.

Vydra říční je u nás druhem původním, ale pokud rybářské subjekty evidují na našem území okolo 2000 vyder, tak stávající model ochrany a dokonce umělého odchovu a vysazování za státní prostředky, nemá už ani právní ani věcné zdůvodnění. Zájmy ochrany přírody totiž finančně nesou jiné a na této věci nezainteresované subjekty.

První kormoráni byli na našem území pozorováni v 16. století v důsledku výstavby velkých rybničních soustav v jižních Čechách a na jižní Moravě. Vždy však byli vzácní. V roce 1970 byly u nás registrovány jen 3 páry. Pochopitelně byli ukazováni jako velká kuriozita. Dnes tento invazní a fakticky nepůvodní druh je, bez ohledu na jeho početnost, předmětem silné, avšak ničím nezdůvodnitelné ochrany. Pokud se jen v Praze pohybuje populace tažných kormoránů v počtech od 700 do 2000 kusů, tak si myslím, že zde neexistuje žádný důvod k jakékoliv ochraně.

Škody, které jsou v našich podmínkách způsobovány českému rybářství těmito predátory se pohybují ročně okolo 200 milionů Kč. Stát přitom ze zákona vytváří rezervu na úhradu škod způsobených zvláště chráněnými živočichy jen ve výši 10 milionů Kč a ty jsou určeny i na škody způsobené rysem, vlkem, medvědem atd.

Z hlediska pohledu sportovních rybářů je ochrana přírody vedena v České republice silně emotivně a amatérsky. Nevytváří totiž systém ochrany a tvorby krajiny jako celku, který by zajišťoval podmínky k výskytu rovnovážných a stabilních ekosystémů, ale vytváří jen nákladný systém péče o vybraná území či samoúčelně chrání jen vybrané organizmy, kormorán, vydra, volavka a to bez ohledu na to, že tyto organizmy, v dnes již nepůvodní a intenzivně využívané krajině, zde mají podmínky k přemnožování a vytlačování ostatních organizmů. Naše ochrana přírody prostě zanedbává péči o krajinu jako celek a preferuje jedny organizmy na úkor druhých.

Dělá se to zcela emotivně a bez odpovídajícího ekologického zdůvodnění. Prostě nápadná a milá vydra bude chráněna bez ohledu na to, že v našich podmínkách mění své chování tak, že loví pro zábavu. Vydra je schopná doslova vyrybnit menší pstruhový potok jen tím, že jím dvakrát ročně projde. A kormorán, nápadný a při lovu zajímavý druh, je opět preferován na úkor ryb. A to i přesto, že doslova vyhubil pstruhy a lipany v Národním parku Podyjí!

Z hlediska rybářů, ale i myslivců, jejichž zájmy jsou výše zmíněnými praktikami státní ochrany přírody nejvíce poškozovány a to bez nároku na jakoukoliv náhradu, lze říci toto. Nevadí nám vlk, vydra, rys či kormorán, vadí nám moc vlků, moc vyder, moc rysů a moc kormoránů.

Zákonitě se pozastavujeme nad tím, že pokud má Evropská unie útlumový program na kormorána, proč se zrovna naše malé Čechy snaží zachránit a namnožit stávající stavy kormoránů pro zbytek Evropy. Přitom řádné hospodaření by umožnilo nejen zachovat reprodukce schopné počty těchto ptáků, ale bez čerpání nákladů ze státního rozpočtu by umožnilo vlastníkům ochranu svého majetku.

Také nepřiměřená státní podpora nejrůznějších amatérských ochranářských aktivit není na místě a navíc ještě ubezpečuje mnohé ochranářské nadšence o správnosti jejich cesty. Přitom bez umělého chovu, o který se starají sportovní rybáři, by dnes již neexistovala celá řada rybích druhů v reprodukce schopných populacích.Tyto praktiky by byly těžko možné, pokud by také sdělovací prostředky nefetišizovaly vybrané ochranářské aktivity a nepreferovaly demagogii, šířenou finančně zainteresovanými specialisty, před názory druhé strany, tedy rybářů a myslivců.